Behind

Myslím, že když někdo něco nedělá upřímně a ze srdce, je to na výsledku poznat. Film není výjimkou. Konkrétně tento film. Chápu záměr: Pojďme udělat romantiku z jihu Francie, co? Víno, ženy, zpěv, co? Frkneme tam Russella Crowa, dáme do toho hodně srdíčka, taky vzpomínky z dětství zabírají. Co to udělat lehce trhlý? Jasně, to maj lidi rádi, no ne? Se nasmějou, uvidíš. OK, dej to na papír. A co příběh? No jo, málem bych zapomněl. Ne, že by na něm záleželo, ale radši ho tam dáme. Jak se jmenoval ten film o tom chladnokrevnym businessmanovi, jak se napravil. Hra? To nemyslím. Rain Man? Jo jo, ten. Tak to samý, ale místo toho blba dej zámek s vinicí. Uvidíme se v pondělí.

Hrůzné znásilnění pohádky. Nepěkný příklad, kam až může pohádková série zajít. Už to není ten živý, zvídavý a hravý krtek, jakého jsme znali z kultovních dílů šedesátých a sedmdesátých let, ale invalida z přelomu let devadesátých. Přiblble se batolí a aby vynahradil nedostatek animace a rozvíjení jednoduchých nápadů, zaplňuje příběh hromadou děje. Moderního krtka už nic nepřekvapí: telefonuje, nosí buřinku, chodí na disko - pardon - jezní na disko autem.... Není proto divu, že ho potká stejně všední příhoda - havaruje a málem zemře. Naštěstí Myška zavolá mobilem sanitku, která krtka v bezvědomí odveze - hurá!

Příšerný novo-díl, na jehož konci Krtek vyřeší problém s línými hlodavci tak, že na ně přivolá kočku, aby je sežrala!

Od prvních Spielbergových filmů utekla pěkná řádka let. Za tu dobu nám E.T. vyrostl a zošklivěl, takže už není na zemi vítán...a to ho neuvěřitelně vytáčí. Nečekal jsem žádné velké umění, ale přesto jsem zklamán. Tím, jak se scénárista D. Koepp snažil vystříhat z příběhu všechny archaismy a zoufale přenést děj do součanosti (předloha je z roku 1897!!), vznikl z celého příběhu pětiminutový střípek. Zbylých 111 minut bylo nutné vyplnit Hollywoodskou montážní pěnou. Myslím, že vizionář H. G. Wells se musí obracet v hrobě. Pro zasmání doporučuji zhlédnout závěrečnou PowerPointovou prezentaci, kde se lační divaci dozví, co že se to vlastně stalo. Komu přijde zajímavý námět, doporučuji komiksovou adaptaci od Alana Moora - Liga výjimečných II.

Neuvěřitelně promyšlený film. Všechny složky jsou poskládány do úhledné mozaiky. Nic není samoúčelné. Výkon Petera Sellerse je 100% přesvědčivý. Film jistě není pro každého, věřím, že jeho tempo by dokázalo leckoho otrávit příp. uspat, ale já se jím nechal zvolna unášet až do posledního záběru s lehce dementním úsměvem na rtech. Kéž bych i já proplouval životem jako zahradník Chance.

Až se někdo zmíní, že viděl film "Co žere Gilberta Grapea", řeknu "taky jsem to viděl". Víc mě k tomu bohužel nenapadá. Nevím, jestli mě to mělo příjemně naladit, dojmout, naplnit štěstím nebo nedej bože šokovat. Nebýt tam Depp a DiCaprio, nikdo by ten film neznal.

Klasický Burton se vším, co k tomu patří: typický styl, typická atmosféra, zápletka podle Hollywoodských stanov a jasně čitelný kalkul. Neříkám, že nemám Burtonovy filmy rád, ale tak trochu mi vadí, kam se jeho tvorba odklonila. Depp + čokoláda + písničky = plné kino. Hlavně probůh nikoho nepřekvapit, třeba by příště přišlo míň lidí.

Právě jsem se vrátil z letního kina. Podmínky byly ideální - horká letní noc, hvězdy a letní film od Sofie Coppoly. Obrněl jsem se trpělivostí, neboť některé hlasy z CSFD varovaly. Ale co, už jsem se párkrát přesvědčil, že hodnocení bylo mimo a hlavně - nikdo nerozumí Sofii tolik jako já..........spletl jsem se. Tenhle film mě totiž minul. Nevím, co tím Sofie myslela. Tedy, doufám, že nevím. Protože pokud tenhle film byl tak průhledný, jak jsem ho chápal, tak si připadám podveden. Tak trochu tajně doufám, že film měl být výstrahou pro pár Sofiiných zhýralých kamarádů - varovný prst, že všechno má své meze; a jen náhodou se dostal do distribuce. Když už se tak stalo, doporučuji krátit si čas soutěží "Počítejte mikrofony", protože i když si takových věcí normálně nevšímám, tady to bije do očí.

Je těžké hodnotit film z roku 1995, plný moderních postupů a dechberoucích zvratů, očima diváka, který jej zhlédnul až o 16 let později. Všechny ty původní myšlenky, různé pohledy na věc, střihy a zvraty (ten závěrečný nevyjímaje) se pak jeví jako vyčpělá klišé, které diváka - tedy mě - spíše zklamou než překvapí. Neříkám, že jsem se u filmu nudil, pouze jsem přehlédnul rok vzniku a z toho důvodu jsem pak k němu zapomněl být shovívavý. To už je ale úděl trendů.

Nechápu proč všechny ty ovace. Podle mého jde o průměrný film na zajímavé téma. Všechny trumfy mu vypadávají z rukávu v nepravý čas a jako by se za ně styděl, raději je zakopává pod stůl. Panika a tíseň koktajícího monarchy kloužou po povrchu. Jeho pokroky jsou divákům tak nějak zvláštně zamlčovány. Přesto jde stále o totéž: dokáže se z někoho takového stát člověk, který bude stát v čele národa? Film je za mnou a stále neznám odpověď. Vím jen, že držet breptovi palce aby se nezakoktal při čtení projevu, který by měl u diváků vzbuzovat husí kůži, na mě působilo spíš hloupě. Možná je chyba ve mně - nejspíš jsem po vzoru My Fair Lady očekával větší proměnu v mluvě a sebevědomí hlavního hrdiny, když měl tak zázračného učitele.