Tayen

Proč tento horor mnoho lidí hodnotí tak kladně? Mám podezření, že protože nejsou k dispozici nejen lepší horory, ale žádné horory. Mezi oscarovými dramaty působí Žena v černém jako zjevení, jako lákadlo, na které se spousta lidí ráda chytí. Co mluví ve prospěch tohoto filmu? Atmosféra vděčné viktoriánské doby, Daniel Radcliffe coby hlavní představitel, Žena v černém je horor, a půjde o duchy, trailer s porcelánovými panenkami a bledými holčičkami s mašličkami ve vlasech, a je to podle knižní předlohy. Lidé na tohle slyšeli, a návštěvnost kina byla oproti jiným daleko lepším filmům, úctyhodná, a to i přesto, že reklamní kampaň téměř neexistovala. Ale film mě zklamal. Proč? Ta dusivá atmosféra, nakonec nebyla tak dusivá, dala by se přirovnat k nočnímu návratu domů přes zapomenuté pole. Zápletka byla triviální a provařená, což by až tolik nevadilo, kdyby fungoval aspoň pocit hrůzy a herci. Jenže hrůza je servírovaná v podobě lekaček, které lezou na nervy a mrazení v zádech se nedostavuje, ani když na nás koukají smutné dětské obličeje zpoza zapatlaných oken a hlavní hrdina je močály odříznut od starousedlické vesnice. Daniel Redcliffe se snaží, ale jeho herecký výkon je pořád na úrovni Harryho Pottera, a já mu jen přeji spoustu filmů, ve kterých by své hraní piloval. Navíc na otce s mrtvou manželkou a čtyřletým synem působí příliš mladě. Žena v černém ano, pokud chcete vidět ucházející horor. Ale místo výživného hovězího steaku dostanete jen párek v rohlíku z bistra.

Na tuhle klasiku jsem narážela tak dlouho, až ji dali v mém oblíbeném kině. Film je úžasný od začátku do konce. Po celou stopáž jsem nezaznamenala hluché místo, u kterého bych se nudila. Tanec hlavní hrdinky je úchvátný, stejně jako atmosféra celého filmu, která je smutná a tragická, stejně jako jsou Andersenovy pohádky, ze kterých čerpal film námět. A když dospějete k finále, víte, že to nemohlo skončit jinak. Volit mezi láskou k člověku a láskou k sebevyjadřujícímu umění je nespravedlivé a nemožné.

Pět hvězdiček jsem filmu nedala, jen protože to není můj žánr. Ale kdyby byl, Jeden musí z kola ven by se umístil mezi top 10 mého žebříčku. Nebudu předstírat, že jsem film pochopila ve všech jeho kličkách a náznacích, ale myslím, že to není důležité, protože toto je jeden z těch filmů, u kterých musí pár otázek zůstat viset ve vzduchu. Co ovšem dělá film výjimečných a skvělým je excelentní obsazení s Garym Oldmanem v čele. Jeho pan Smiley je osamělý člověk, kterému se v očích zračí vykřičník, abyste se před ním měli na pozoru.

Pokud se někdo těší na pohádkové dobrodružství pro děti, bude zklamán. Hugo a jeho velký objev je úplně jiným filmem, než si dává myslet trailer. Je to film, který si užijí fajnšmekři kinematografie a labužníci 3D, protože to je ve filmu využito rozumně a cíleně a okamžitě vás vtáhne do děje, jak to dokázal jen Avatar. Nic na vás nelítá, nic vás neleká. Naopak si můžete vychutnat nádheru a barvitost francouzského nádraží 30. let se všemi jeho hodinami, postavičkami a krámky. Všichni představitelé hrají výborně, a jako vždy nejvýraznější a nejvděčnější je postava nádražního komisaře v podání Sacha Barona Cohena. Velkým mínusem filmu je ovšem jeho přílišná rozvleklost v první polovině. V té jen vidíte, jak Hugo utíká po nádraží před komisařem a jeho velkým psem, krade součástky a jídlo, spravuje hodiny a seznamuje se se schovankou zahořklého prodavače mechanických hraček, ze kterého se vyklube průkopník kinematografie, který byl zapomenut a sám na všechno raději zapomněl. První polovinu filmu si vlastně myslíte, že jde jen o opravu jednoho malého robota. Robot je ale opraven a ještě značná část stopáže zbývá. A od tohoto okamžiku příběh nabere na obrátkách a vy se dojatí vracíte na samé začátky, kdy vznikal film, a kdy byla na prvním místě fantazie a filmová kouzla se dělala ručně. Nebýt mé lásky k filmu, dala bych o hvězdičku méně. Není to film dějový, ale emoční.

Nebezpečná metoda je poklidnou mořskou hladinou, pod kterou vřou netušené sopky. Lidé jsou navenek sterilní a sebeovládající se. Jako kontrast k nim potom působí šílená Sabina ve vyčerpávajícím podání Keiry Knightley. Ale lidské pudy a touhy si žádají víc než jen akademický popis. Nebezpečná metoda je nejnormálnější Cronenbergův film a touha po Oscarech z něj jen číší, přesto je to dílo, které všichni fanoušci Cronenberga musí zařadit do svého portfolia a jako fakt přijmout novou tvůrčí etapu tohoto režiséra. Ta od bizarnosti a nechutnosti přes syrové násilí zřejmě míří do mnohem tišších vod zneklidňujících a brilantních konverzací, které dávají tušit něčemu mnohem temnějšímu a složitějšímu. Potěšilo mne, že se Cronenberg většinou držel faktu o psychoanalýze (až na drobnosti, zvláště seznámení Junga a Freuda, které proběhlo mnohem dříve, než Jung potkal Sabinu, ta rozhodně katalyzátorem tohoto setkání nebyla) a snažil se neudělat ze vztahu Sabiny a Junga středobod příběhu, což se podle mne podařilo jen z části, protože je třeba nalákat i romantiky chtivé diváky. Rozhodně budou ale zklamáni ti, kteří od filmu čekají kontroverzní sadomasochistické erotické scény s Keirou. Takových okamžiků tam je jen pár a rozhodně člověka nezvednou ze židle. Všechno se přesouvá ke konverzacím mezi Freudem a Jungem, mezi Jungem a Sabinou a mezi Jungem a Otto Grossem, sexem posedlým a živočišným psychiatrem ztvárněným Vincentem Casselem. Zvláště rozhovory mezi Jungem a Freudem vyvolávají rozkošnické pocity. Jako každou zimu nám kina předkládají vážná dramata, a jako každou zimu, stojí několik z nich za to shlédnout. Pro mne je Nebezpečná metoda jedním z těchto dramat.

Jedno z mých prvních fantasy dobrodružství. Někdy prostě musíte ten mozek vypnout a bavit se bizarními kostýmy, postavami, příběhem, kýčovitostí a hudbou od Queen.

Pokud sérii Underworld znáte a nečekáte prudkou originalitu ani extra herecké výkony budete spokojeni. Je to stejná zábavná modrými filtry zbarvená blbost jako obvykle. Selene má dceru, která je podle jedné recenze extra protivná. Toho jsem si ale za celou dobu nevšimla, pokud za protivnou nepovažujete pasivní postavu, kterou je třeba zachraňovat. Chybí Michael a místo něj nastupuje upír-policajt, který pobral tolik charismatu jako postava z reklamy na deodorant. Díkybohu si tvůrci vystačili jen s pár rádoby oduševnělými dialogy a většinou se soustředili na akci, která je jako vždy efektní, přehnaná a nepravděpodobná. Pro fanoušky Underworld obstojné pokračování. Pro hledače něčeho víc než jen hezkého videoklipu to ale není.

Když jsem se dozvěděla, že Fincher chystá vlastní verzi Mužů, kteří nenávidí ženy, byla jsem si jistá, že je to zbytečná záležitost. V té době jsem už měla do mozku vypálenou švédskou verzi, a ta se pro mě stala alfou omegou. Dnes jsem ráda, že jsem ty dva filmy mohla porovnat. Fincher se mnohem více držel knižní předlohy, a to jen aby si záhadu s Harriet vyřešil po svém. Je temnější a depresivnější a z Daniela Craiga charisma stříká na všechny strany, tudíž mu toho svůdníka věříte, i když se toho ve filmu nevyužívá. Lisbeth Rooney Mara je křehčí, ale rozhodně není šílenější a nebezpečnější než Lisbeth Noomi Rapace, jak mnozí tvrdili. Film Nielse Opleva je komorní detektivkou a drží se při zemi, takže je důvěryhodnější, a to i díky civilním postavám. Zkrátka více věříte, že tohle se může dít. Fincher je puntičkář a s takovou si vybíral i herce, kteří jsou až příliš dokonalí. Každá scéna je perfektně nastíněna, rysy jednotlivých postav jsou umocněny a hudba je syrová. Fincher více tlačí na pilu a pod pokličkou dokonalosti nenechá film dýchat. Film působí příliš odtažitě a chladně. Oplevův film je lidský a realistický a i proto místy tolik děsivý, prostě věříte, že se tohle může dít. Fincherův je ztisňující už svou atmosférou a neskutečný každým záběrem, působí až nadpozemsky. Fincher natočil depresivní sen, Oplev realistický film s lidmi, které můžete potkat na ulici a kterým se stalo nebo se dějě něco špatného a musí to řešit. Mám ještě výtku k Fincherovi: některé odbočky nebylo třeba vůbec ve filmu zmiňovat, (např. pomoc Wangera Mileniu) i když byly v knize, protože nedostaly dost prostoru a film tak působil zmatečnějším dojmem.

Čtyři hvězdičky za to, že Harry Potter je pořád nadstandard v dnešním světě fantasy, ale tenhle díl by se dal označit za drahou telenovelu okořeněnou o kouzelnickou hůlku a temné kulisy, nebo taky za klid před bouří.

Film je oživlou vzpomínkou na něco, co jsem viděla jako dítě. Znáte to, v hlavě vám zůstanou barevné šmouhy postaviček a vy nevíte, jestli byly součástí skutečného filmu, nebo si je dokreslila vaše fantazie. Ano, toto je kult, dozvěděla jsem se, ale pro mě to drahokam vynořený z minulosti. Muppety jsem nikdy moc v lásce neměla, ale Temný krystal je onou výjimkou z pravidla a kouzelným příběhem o boji dobra a zla.