Tayen

Film začíná scénou, kterak si dva vědátoři dělají srandu z nějakých prkotin, a působí to jako nepodařený sitcom. Následně se seznamujeme s vysokoškoláky, mezi které starší Chris H. moc nezapadá. Ale fajn, jeho postava se drží v pozadí a rozhodně se na sebe nechystá strhnout pozornost svým božským kladivem. Je to horor a zároveň parodie na horor. Je to krvavý Big brother, a vy si říkáte WTF? Pak se film přemění v přehlídku zrůd, která je parádní ale jen chvíli (nicméně Pinhead udělal radost), protože se režisér asi zdrogoval nebo předal žezlo svému synkovi a jeho poďobaným kámošům a my sledujeme nepřehledná krvavá jatka, která jsou zábavná asi jako sledovat řezníka, jak vám svíčkovou rozemílá na tatarák. Korunu tomu všemu nasazuje cameo Sigourney, nemesis nejslavnějšího vesmírného monstra, které se ale klasickému hororovému žánru přece jenom vymyká a zařadit ho do tohoto béčka by bylo čiré rouhání a možná by si žádalo upálení zaživa. Tady se bát budete možná jen chvíli a jen tehdy, pokud jste byli celý život zavření bez televize a tohle je váš první horor. Ostatním si doporučuji si tímto filmem doplnit vzdělání, aby vám bylo jasné, jak se dá nadějný horor zkazit.

Možná jsem už svěžích korejských romancí přesycená, možná tohle nebyl jen film, který by mi padl do noty. Připadá mi ovšem, že zápletka neobsahuje cokoliv originálního, spíše jako by si někdo večer sedl a za sebe poskládal prvky, které nevyžadují moc nápaditosti, přesto jsou divácky jisté. Rozmazlený student, který se zamiluje do tiché dívky, a kvůli ní se změní. Pak následuje odloučení a shledání pod prvními podzimními vločkami. Film o proměně a hledání - nic nového. Pořád je tento film ale lepší, než 90% amerických romantických příběhů.

Kladem filmu jsou solidní herci, kteří ale bohužel nemají moc co hrát. Chlap na roztrhání je neškodný film o nezodpovědném chlápkovi, který má dospět a najít si cestu k srdci svého syna. Milý ale až na herecké hvězdy v čele se sympatickým Butlerem ničím výjimečný snímek. Zařazení do žánru komedie moc nechápu, spíše než o komedii se jedná o vlídný rodinný snímek.

Jednohodinová oddychovka k večernímu čajíčku, u které nemusíte moc přemýšlet, přemítat nad postavami, ani nad jejich cíly, protože děj je tak jednoduchý, aby ho mohli strávit i filmoví vegetariáni. Nicméně zápletka a postavičky jsou decela vtipné jakýmsi nevinným způsobem maloměstských lidiček dob minulých.

Sychravý, dojemný, s provařenou zápletkou a animací, která stojí za vidění.

Po shlédnutí Imaginaria mi v hlavě bilo jedno slovo: neuspořádanost, neuspořádanost. Těžko říct, co z té neuspořádanosti Gilliam plánoval a co způsobila smrt Ledgera. Celý film působí jako prosněná noc; spousta snů, jeden přechází v druhý, ale žádný z nich není můj. Film je to barvitý a barevný a zahrává si s tématem Faust a Ďábel, ale nedokáže mě vtáhnout ani ohromit, jen nepříjemně překvapit...takový konec jsem opravdu nečekala, a ačkoliv v jiných filmech bych si mohla říct: překvapení - dobře, ale mohla jsem to tušit, tady mi to přišlo jako jeden velký podvod a něco, k čemu se režisér na poslední chvíli rozhodl jen tak z popudu, aniž by to zapadalo do celkového vyznění filmu a toho, k čemu po celou dobu směřoval. Já ani nedokážu říct, o čem ten film byl, děj mi nějak uniká. Škoda. Škoda. Ale v loňském roce jsem už zažila tolik filmových zklamání, že jedno navíc mě už neporazí. Spousta krásných obrázků bez smyslu a hloubky.

Tak nějak mi to všechno připomínalo Pátý element. Létající auta, blízká budoucnost, která ukazuje, jak je lidský svět v ..., hlavní hrdinka, která není tak úplně člověk a tajemné božské záměry - tentokrát se jedná o zplození potomka. To všechno v mnohem horší kvalitě (a bez Bruce).Spousta ošklivé digitalizace, špatné herecké výkony a ... já nevím, je to celé nějaké divné, přetechnizované a nezábavné.

Rada na začátek: neberte ten film vážně. Spíše než o horor se jedná o vzdání holdu těm starým duchařským příběhům, kde největším strašidlem byla paní v černém závoji, duchové s křídově bílými a pitvořícími se obličeji a...ano, a ďábel. Atmosféra slušná, nápad aspoň trochu odlišný od všech těch příběhů se strašidelnými domy a podobně, ale jinak se jedná o levný (ve finančním smyslu) film, kde veškeré efekty obstarávají barevné filtry, hry se světlem a kostýmy, které se jen sem tam mihnou, protože ukázat je naplno by byl průser a vy byste zjistili, že o chlup lepší mají i ve vaší půjčovně. Pro slabší nátury bude film hrůzný až dost, ti, co mají leccos nakoukané, se přistihnou s nechápavým úsměvem a neustále se opakujícím WTF? Doporučuji se podívat večer, odpoledne byste se mohli jen smát.

Hledáte magii v dnešním světě plném aut, internetu a managerů? Dálnice 60 je připomínkou toho, že se nemusíme vracet do dob středověku nebo ještě dál, abychom potkali pohádkové draky, víly a skřítky. Ona leckdy stačí jedna kouzelná bytost, která vám dokáže pěkně zavařit, když má zrovna "svou" chvíli. Film podle scénáře, který klidně mohl napsat Gaiman tolik proslulý svým zaujetím pro bohy přítomné v každé době. Aniž si všimnete, projdete kolem nich, a oni mezitím klidně lusknou prsty a změní vám budoucnost. Dálnici 60 doporučuji všem, kteří se ani v dnešním šedivém světě nebojí hledat barvy a snít. Výrazné postavičky stojící u na mapě nezakreslené dálnice stopují jednoho mladíka, co šel hledat sám sebe a dívku svých snů. Film je protkán nití originality, živosti a humorem, mnohdy i černým. Víc takových filmů.

Interstellar není filmovou dírou do světa, ale rozhodně je to jedno z nejlepších sci-fi posledních let a já jen doufám, že budeme dostávat více sci-fi typu Interstellar a méně Strážců galaxie a Iron manů. Matthew McConaughey výborný, jak se dá poslední dobou předpokládat a ostatní mu zdatně sekundují. Hudba výborná, tvoří velkou součást atmosféry. Záběry z vesmíru fascinující, ale je jich žalostně málo. A tu poslední čtvrthodinu bych klidně natáhla na hodinu.