Šakalík

Dle očekávání o třídu slabší než první díl. Dvojka je prachobyčejné béčko, které ale stejně jako jednička těží ze solidní atmosféry a povedeného hudebního doprovodu, zatímco příběh zabředl hluboko do kaliště odpadních vod. Přesto bych ani tento díl úplně nezatracoval. Přestože to je krávovina na kvadrát, určitě nenudí. Finální pasáž s démonickým bubákem je docela podařená, z trikového hlediska dokonce přímo skvělá, i když teda kýčovitá až běda. Zábavy i odreagování se tedy divákovi dostane, ale ve srovnání s výborným prvním dílem je to fakt slabota.

Někdy nechápu, podle jakých kritérií se filmy strkají do škatulek, pač označit tohle za horor mi přijde dost tak mimo mísu. Čeho bychom se tam jako měli bát? Že zhasnou světla? Že zmizí lidi? Že se občas někde pohne stín? No táák! Ona samotná myšlenka není zase tak úplně od věci, ale tohle zpracování do atmosferického rádoby thrilleru není šťastné, protože tomu úplně chybí děj (nic se nevysvětlí, nic se nezmění) a když už půldruhé hodiny sledujete, jak někdo třepe s baterkou, která mu právě zhasla, přestože tam před minutou dal úplně nové monočlánky, začnete mít pocit, že vás to brzo uspí. Taktéž herecké obsazení je nevýrazné a nesympatické až hrůza, a to včetně Christensena, kterému očividně přechod k béčkům nesvědčí. A vůbec. Já měl zato, že Hayden Christensen už pochopil, že s Temnou stranou Síly nemá cenu bojovat. :-)

Není to vůbec špatné. Antonio Banderas má sice nejlepší léta už asi za sebou, ale pořád to jen ten šarmantní chlapík, který dokáže prodat svůj přirozený sexappeal a smysl pro humor. Tenhle film je úžasnou přehlídkou místy až neskutečných hlášek, které na diváka lítají ze všech stran (mně se nejvíc líbila tato: „Kdyby existovala soutěž o největšího kreténa na světě, ty bys v ní skončil druhý. – „Jo? A proč ne první?“ – „Protože jsi kretén!“ :-)) Samotný příběh je malinko zmatený a člověk se v tom alespoň ze začátku hůře orientuje, ale jakmile si dá všechny postavy tak nějak do latě, může se nechat nerušeně bavit lehce akční satirou, která se musí brát s nadhledem a hlavně ne vážně. Kromě Banderase ve filmu zaujme postava snad třímetrového Antona, který má sice problém vejít se do záběru, ale pak to vždycky stojí za to. :-) Mně se tenhle film prostě líbil, i když to je záležitost čistě odpočinková.

No to je přece ptákovina, to se musí vidět. Wes Craven nás sice naučil Vřískat, ale tentokrát střelil ne že vedle, ale úplně mimo terč. Tohle je tak neskutečně překombinované a hlavně strašně nelogické, že si divák ukroutí hlavu, navíc se tam celý film v podstatě nic neděje a nakonec se všechno vyřeší během pěti vteřin jednou větou. Motiv (asi) mrtvého maniaka, jehož duše se v den jeho (asi) smrti přenese na jedno ze sedmi zrovna narozených dětí, by s jistou dávkou sebezapření ještě překousnout šel, ovšem zpracování tohoto námětu je přímo úděsné. Samotné mordy jsou zoufale nudné, motiv počínání všech postav zůstává nerozluštitelnou záhadou a než se vyjasní, kdo z těch sedmi je tím potrefeným, většina diváků už dávno dříme. Wesi, Wesi, co to jako mělo bejt? Věnuj se Vřískotu a těchhle pokusů s vraždícími teenagery raději zanech.

Velmi působivé jihokorejské drama o absolutní pomstě s výbornou kamerou a poněkud překombinovaným příběhem. Ve filmech na obdobné téma obvykle dojde i na morální stránku věci, kdy se člověk zamýšlí nad tím, jestli by nebylo lepší jít cestou odpuštění, v tomto případě jsou však sympatie jednoznačně na straně mstitele, protože ten cynický uchylák – mimochodem výborně zahraný – si bolestivý konec života jednoduše zaslouží. Korejci se nebojí zobrazovat násilí, a tak je film místy opravdu hodně drsný a znepokojivý. Vadou na kráse je poněkud přetažená stopáž, takže se to občas trošku vleče, ale jakmile dojde na konfrontaci hlavních protagonistů tváři v tvář, divák napětím skoro nedýchá. Samostatnou kapitolou je brilantní závěr, který je opravdu nečekaný a překvapivě účinný. Tak kdo vlastně vyhrál?

Když pánbůh rozdával filmařský talent, režisér Harris přišel pozdě, nebo spíše nedorazil vůbec. Tenhle film je ojedinělá přehlídka toho, co lze na filmování zmrvit - pitomým příběhem počínaje, amatérskými hereckými výkony konče. To vše je říznuté spoustou nelogičností a podbarveno monotónně bezduchou hudbou. Chvíli jsem uvažoval nad milosrdnou jednou hvězdou za postavu Jerrona, ale ten až groteskně vykonstruovaný konec mě přesvědčil – exkrementy patří do odpadu.

Tak už jednička byla jen pro zapřisáhlé hororové fanoušky a dvojka je totéž v rudě červeném. Postavy jsou ještě o něco hloupější (hned po vstupu do bažin se vychovaně rozdělí do dvojic, aby to měl Viktor při jejich mordování o něco jednodušší). O příběhu, který je z kategorie těch opravdu velmi hloupých, se nemá cenu ani bavit. Zatímco jednička alespoň srčela humorem, tady se kromě pár trapných gegů jenom ječí. Ty mordy jsou sice nápadité, přesto jsme už všechno někde viděli. Takže v podstatě to jen velmi levná oddechovka, která si stejně jako jednička své fanoušky určitě zase najde. Ale já to teda nebudu. Edit: Po zhlédnutí všech dílů Pátku třináctého přidávám ještě jednu hvězdu, pač tohle se musí chápat jako pocta slasherovému žánru.

Zpočátku docela zajímavá podívaná, která ale už po půl hodině postupně přestává bavit, pač přestože je Adrien Brody výborný a přesvědčivý herec, prázdný scénář sám o sobě nezaplní. A tak se Brody plazí po lese tam a zase zpátky, aby bojoval nejen s divokou přírodou, ale i s vlastní představivostí. V těchto pasážích film připomíná světoznámý seriál Ultimate Survival, akorát že Brody to má ještě „malinko“ stížené tím, že nemůže chodit. Jenomže kromě toho zálesáctví je film vyplněn jen naprosto zbytečnou vatou, takže když se - pozor SPOILER - Adrien konečně doplazí k silnici, divák si zhluboka oddechne. Poté sice film nabídne docela nečekanou pointu, ale v globálu se nad filmem nese opar promarněné příležitosti. Tenhle snímek nikoho neurazí, ale ve své podstatě nenabízí vlastně nic, co bychom už jinde neviděli. Navíc některé scény, ve kterých si Brody představuje lidské či zvířecí průvodce, sice dodávají filmu alespoň rámcově nějaký děj, celkově však působí spíše rušivě. Verdikt - čistý průměr.

Tenhle film vždycky vytáhnu jako ukázkový příklad toho, proč je dobré nedívat se na trailery. To očekávání mého okolí, které chvílema hraničilo až s hysterií, protože „ten trailer byl tak nadupaný!“, bylo nesnesitelné, ale ty jejich protáhlé ksichty, když ten film pak viděli, stály za to. :-) My, co se na trailery ze zásady nedíváme, jsme nic neočekávali, a možná právě proto bych tenhle film zase tolik nehanil. Ono to není akční, není to District 9, není to Mist, není to Válka světů – a přece to má v sobě od každého trošku. Velkým přínosem Monsters je to, že režisér Edwards nedbal na blockbusterovými hity vypěstovanou krvežíznivost publika a svůj film pojal jako poetickou road movie skrz území nikoho. Tady totiž vůbec nejde o ta monstra – to jsou pouze kulisy. Tady jde o tu hlavní dvojici a jejich rodící se přízeň vzešlou ze vzájemného pochopení pocitu absolutní samoty, což je emoce, která je ve filmu všudepřítomná. To, že tenhle odkaz většina diváků nedocení, je už druhá věc. No ale pravdou je, že film je jako celek docela nudný. Mně se to přesto celkem líbilo.

Mně se jednička celkem líbila, a proto jsem se dvojky dost obával, protože znáte to… Zpočátku to vypadalo na takový hodně svižný závod o to, kdo zemře nejbizardnější smrtí, ale postupně se to uklidnilo a začala… nuda. Příběh se táhl, strašidelné scény úplně vymizely a samotné šťastné rozuzlení (které bylo opravdu na míle vzdálené tomu navýsost povedenému z jedničky) u mě vyvolalo akorát mohutné zívnutí. Tohle je přesně ten film, o kterém už za čtrnáct dní nebudete vědět, o čem vlastně byl.