Šakalík

Další z filmů televizní stanice Syfy, v tomto případě bych řekl, že jeden z těch lepších (to ale neznamená, že bych to měl někomu doporučovat). Hlavní devízou filmu budiž zvučné jméno Seana Beana. První polovina je velmi koukatelná, ale bohužel postupně film ztrácí tempo a ke konci už to je obsahově docela prázdná trapárna. Pozor SPOILER - trojice hrdinů si to nakráčí k chamtivému záporákovi jakoby nic, před nosem mu seberou drahocenný prášek a hajdy zpátky do lesa. Záporák je ale potvora nenažraná, a tak se vydá za nimi. A když už je skoro čapne, tak vše vyřeší všudepřítomný (a neprůstřelný) Sean Bean. No, tohle vymyslet věru asi nebolelo :-). Nicméně ty nakažené bestie jsou docela fajn, škoda že těch bitek s nimi nebylo víc. Celkově to je typické televizní béčko, ale viděl jsem už i větší kraviny.

Z mého pohledu docela průměrná duchařina, kterou bych se asi zdráhal nazvat hororem. Strašidelné to totiž moc není, spíš je to takové rodinné drama, ve kterém se matka vypořádává s vlastní pohnutou minulostí a jejím problematickým vztahem ke své sestře, kterou úplně vymazala ze svého života. Jenomže co čert nechtěl, její vlastní dcera toho kostlivce vytáhne ze skříně a no a drama je nasnadě. Co je na filmu celkem fajn, je nelineární způsob vyprávění, který nabízí mnoho alternativ, takže výsledné rozuzlení je docela překvapivé (alespoň já jsem ho nečekal) a snímek tak ve finále zanechá v divákovi docela silný dojem. Každopádně to je první holandská duchařina, kterou jsem viděl, a napoprvé to nebylo úplně zlé.

Hodnocení PO PRVNÍ SÉRII: Po prvních dvou dílech se zdálo, že tady máme seriálovou hitovku roku, nicméně od třetího dílu to začalo poněkud drhnout a ke konci to byla už vlastně jedna velká nuda. Hlavní příčinou byl zoufalý nedostatek akce, kdy se tam v podstatě jen řešily rozbroje uvnitř skupiny přeživších (třetí díl), oplakávali mrtví (pátý díl) nebo se filozofovalo o tom, jestli ještě zbývá nějaká naděje (šestý díl). Ale to je NUDA! Přitom samotný námět chodících zombíku přece nabádá ke krvavým jatkám, ale ono - s výjimkou konce čtvrtého dílu – pořád nic. Uvidíme, co přinese druhá série, já chtě nechtě musím s hodnocením dolů a varovně zvedám prst. Edit: A DOST!!! Po osmém díle druhé série s tímhle patosem končím, pač tohle se prostě nehodí! Všechny postavy se chovají jako banda blbců, VŮBEC NIC SE TAM NEDĚJE, šerif je jak Mirek Dušín, co řeší problémy všech a všude, pořad se tam jenom brečí a sotva najdou jednu ztracenou, ztratí se zase někdo další. Jmenuje se to Walking Dead, ale zombíci jsou v každém díle tak maximálně minutu, někdy ani to ne. Tohle je NESKUTEČNĚ PŘECENĚNÝ SERIÁL, který je imho úplně o ničem a nebýt těch parádních dvou úvodních dílů, nebál bych se to poslat až do odpadu. Walking Dead is really dead!

Já se přidávám na stranu kladných recenzentů. Na Clinta Eastwooda je prostě spolehnutí, což je mezi hollywoodskými režiséry poslední dobou pohříchu ojedinělý úkaz. Hereafter je poeticky výpravný film v ryzí podobě a pokud se někdo nechal nalákat na reklamní hlášky o mysteriozním thrilleru alá Šestý smysl, byl asi zklamán a dobře mu tak. Eastwood je mistr ve vyprávění nevšedních životních osudů a na téhle úrovni Hereafter rozhodně nezklame. Místy je to pravda poněkud natahované, možná až lyrické, ale to se od filmu pojednávajícímu o posmrtném životě tak nějak samo sebou očekává. Výborně se tady představil Matt Damon a mě osobně vedlejší, ale silnou rolí Melanie zaujala sličná Bryce Dallas Howard. Za zmínku stojí i skvěle natočená úvodní tsunami. Jedinou výtku bych měl k poněkud nevýraznému hudebnímu doprovodu, přesto hodnotím film veskrze pozitivně.

Nijak zvlášť mě to nebavilo. Klučina tam celý film trčí u balvanu, který mu zavalil ruku, a jak mu postupně docházejí možnosti (a jídlo a voda), tak se stále častěji ubírá k vlastním fantaziím a vzpomínkám. To je sice pochopitelné, jenomže to je tak nějak chaoticky natočené (i když dobře zahrané) a navíc ty filmy o jednou herci obvykle postrádají větší náboj a jsou řekněme obsahově poněkud chudé. Ve filmu samotném se toho opravdu moc neuděje, ale přesto dokáže těžit z tíživé atmosféry a jeho hlavní devízou je až překvapivě výborné herecké představení Jamese Franca v hlavní roli. Mně se nejvíc líbila ta pasáž, jak si představuje, že je v televizní talkshow a sám sobě klade otázky („Vy jste nikomu neřekl, kam jdete?“ - „Ne, neřekl.“ - „Úps!“). Trošku mě naopak zklamal ten uspěchaný konec, myslím, že že z něj šlo vytěžit víc. Já osobně film hodnotím průměrně.

Obsahově hodně plytké a docela i nudné. Jediné napínavé momenty jsou ty předlouhé vteřiny před rozsvícením žárovky, jinak je to v podstatě o ničem. Nehledě na to, že tomu příběhu se prostě nedá věřit. Pozor SPOILER - náš elektrikář si to klidně nakráčí do jámy lvové jakoby nic a nikomu to vlastně ani moc nevadí a hraje se vesele dál, přestože všichni ví, že po nich jede policie. Samotné hráče, kterým nikdo neustřelil hlavu, pak nechají jen tak v klidu odejít s balíkem peněz – no táák! Policajti pak čapnou našeho elektrikáře a když u sebe nemá prachy, tak ho pustí a ani se nenamáhají ho sledovat. Tak nějak ten příběh prostě drhne. Za zmínku stojí snad jen Michael Shannon v roli uřvaného rozhodčího na vysoké sesli, který hraje úplně stejného magora jako v Boardwalk Empire. A pak Alexander Skarsgard – já toho chlapa prostě žeru (platonicky :-)) Za ty dva dávám jednu hvězdu navíc.

Na japonský historický film až nezvykle akční remake slavného, stejnojmenného díla z 63. roku, který sice v sobě nese ten šógunský patos a z našeho pohledu občas otravnou a nepochopitelnou samurajskou hrdost, nicméně právě tenhle film svou dynamickou režií a mimořádně obsažnou bojovou choreografií myslím dokáže zaujmout i naše obecenstvo. Struktura příběhu je celkem jednoduchá – Šógunův mladší bratr je pěkný zmetek, před čímž ale všichni zavírají oči. Jenomže čeho je moc, toho je příliš, a tak když se navíc Šógun rozhodne bratříčkovi přihrát významnou funkci ve státní správě, dojde jeho vrchními správci trpělivost a rozhodne se toho zmetka zbavit jednou pro vždy – a tady přichází ke slovu těch třináct samurajů. Na tomhle příběhu se mi líbí hlavně to, že nejde o nějaký tajně plánovaný atentát, ale očekávaný akt, o kterém ochranka „šógunobratra“ ví, a divák tak sleduje přípravy k přepadení na straně jedné a snahu se mu vyhnout na straně druhé. Závěrečný konflikt ve vesnici je úžasná (a překvapivě dlouhá) samurajská bitva se vším všudy, které opravdu nic nechybí. Mně osobně se to líbilo a pro srovnání se určitě podívám i na originál.

Tak už tradičně se příliš neshodnu se zdejším hodnocením, protože mně se tenhle akční thriller vcelku líbil. Jean Reno se do role mafiána v důchodu docela hodí, ačkoli uznávám, že tento námět je poněkud přitažený za vlasy. V tomto případě si ale myslím, že to filmaři vzali za správný konec, protože se ve filmu v rozumném poměru kombinuje napínavá, akční i konverzační složka, takže ve výsledku je to film, který dokáže bavit celé dvě hodiny. Kromě Rena, který jako obvykle hraje hlavně očima a charakteristicky nachraplým hlasem, zaujme postava úhlavního záporáka Zacchia, protože takhle nějak si já doopravdy představuju moderního gangstera. No, ono už bylo na čase, aby Reno zase začal točit normální, koukatelné filmy a tohle je myslím krok správným směrem.

Mně se nijak zvlášť nelíbila ani jednička, no ale tohle volné pokračování se teda nepovedlo už vůbec. Scénář je obligátně jednoduchý, místy dost nelogický a hlavně strašně předvídatelný. Upíři mají stejně jako v jedničce docela hezké masky (hlavně ty černé oči jsou celkem cool), ale spíše než strašidelně působí dosti natrouble. A ta krev, co mají jako údajně pít, vypadá spíše jako malinová limonáda. Asi si toho autoři nikdy nevšimli, ale ta skutečná KREV JE HUSTÁ! V celém filmu najdeme jedinou zajímavou scénu, a to nabodnutí upíra hlavou na hák a následné její oddělení od těla. Jinak to nestojí za řeč. Je to prostě jen béčko, a to i na druhou ligu dost mizerné.

Docela slušná oddechovka s krásnýma holkama, která má svižné tempo, solidní atmosféru a občas lehce satirický nádech. Koncept scénáře rozděleného do čtyř příběhů sice nijak inovativní není, něco podobného jsme už viděli třeba ve Vantage Point, i když tady to je prezentováno zase trochu jinak. Co mi vadilo, byl rychlý střih, díky kterému některé akčnější pasáže působily dost chaoticky. Z představitelek hlavních rolí bych vyzdvihl především upovídanou a svým způsobem kouzelnou Emmu Roberts.