Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Horor
  • Akční
  • Drama
  • Komedie
  • Sci-Fi

Recenze (872)

plakát

Scourge (2008) 

Na béčkový horor poměrně koukatelné, i když no... Příběh samotný je popravdě dost slabý, vlastně tam ten škaredý hmyzák jen leze z jednoho hostile do druhého, přičemž ten nakažený exemplář se pak motá po městě takovým tím zombie krokem, chová se jak to příslovečné prase a sežere každou potravinu, kterou uvidí, aby pak ta stonožka vlezla do pupíku zase někomu jinému (btw klidně přes oblečení a bez kapky krve, ale to neřešme). No a to se několikrát opakuje v podstatě až do konce. Ale tak očka mají ti nakažení taková moc hezky krvavá, je to docela akční a hlavně teda ta dívčina v hlavní úloze je náramná fešanda, že by jí pro tu tykadlovitou potvoru byla vážně škoda. Konec je sice předvídatelný až hrůza, ale jako celek mě to ničím extrémně nerozčilovalo.

plakát

Haunted Forest (2007) 

Ježišmarjá, to už dneska vážně nikdo neumí natočit normální horor, kde se něco děje, má to hlavu a patu a diváka už po deseti minutách nebere spaní?! Pokud ano, tak Haunted Forest to určitě není. Tenhle film je totiž ukrutně nudná krávovina, která sice ještě v první půlhodince nějaký ten náboj a napětí má, ovšem postupně to uletí do jakéhosi zmateného psycho-nesmyslu, kde vesměs omámení lidi bloudí po lese, zpoza dřevin tu a tam vyskočí nějaký bubák a všichni hledají jakýsi sešlý, nevzhledný sochor, ve kterém údajně přebývá ta indiánská mrcha, která to celé má na svědomí. Aby toho nebylo málo, tak se k tomu připlete i stejně zmagořený lovec, který na tom matroši fičí už očividně dlouho, a tak místo zvířat loví ty pomatence a indiánka je pak doma pěstuje jak kaktusy. Za jakýkoli náznak akce by divák platil zlatem, dohromady tam vlastně nic logicky nepasuje a konec je úměrně tomu ujetej. Děs běs!

plakát

Blood Night (2009) 

Taková škoda! Začalo to tak parádně a pak se z toho vyklube jen další nudný teenagerovský slasher a ještě k tomu nepovedený. Dokud tam totiž vraždila samotná Mary Hatchet, bylo to velice good, i když LIVINGDEAD má pravdu v tom, že rychlý střih tomu dost uškodil. Ovšem hned po titulkách se to dějově posune o dvacet let dál a filmařsky o tři patra dolů. Parta mladých adolescentů se nakvartýruje do nějakého baráku, kde vesele chlastají, sledují porno a souloží, aby je posléze začal někdo systematicky mordovat – jako bychom to už neviděli tisíckrát. Následně utečou do toho ústavu, kde řádila Mary Hatchet, a světe div se, zase je někdo morduje. Když se ukáže, kdo ten vrah je (jaké to překvapení), začnou všichni v panice utíkat, přestože – pozor SPOILER – ta holčina má tak padesát kilo i s krumpáčem, zatímco jich je šest a z toho tři chlapi. A aby se to nebohé děvče nemuselo ohánět s krumpáčem tolik najednou, rozdělí se kolegiálně do dvojic a vychovaně čekají v oddělených místnostech až na ně dojde řada. No ty vole. Jednu hvězdu dávám za těch prvních dvanáct minut, druhou za Mary Hatchet a její velmi koukatelný kostým :-)

plakát

Srbský film (2010) 

K tomuto filmu jsem se dostal vlastně jen ze zvědavosti, kterou vyvolaly ty kouzelně rozporuplné reakce diváků – od nadšených výkřiků, že se jedná o horor desetiletí, až po označení za absolutní šit. Já se toho filmu dost obával, pač jsem čekal pořádnou řezničinu a přiznám se, že takové filmy já krajně nerad. No, zase tak strašlivý masakr to věru není, to jsem teda už viděl větší zvěrstva, ovšem Srpski film je zabalen do neskutečně úchylného hávu, který spadá do kategorie „vaše nejhnusnější sexuální představa, na kterou se bojíte třeba jen pomyslet“. Dějově je tenhle film docela o ničem, co si budeme nalhávat, a jedinou jeho devízou tak zůstávají veškerá zobrazená tabu, která se jinde ještě neobjevila. Nebudu si tady hrát na drsňáka a rovnou řeknu, že jsem při některých nechutnostech (těch sexuálních, nikoli masakrálních) zbaběle zavíral oči. Tak trochu podezřívám režiséra Spasojevice a vlastně celý filmový štáb, že si jen chtěli sami vyzkoušet, co všechno jsou ochotni ještě natočit. A co divák snese. Věřím totiž taky tomu, že se film umístí na předních příčkách filmů, jejíchž projekci předčasně opustilo nejvíce diváků. Je to vskutku jen pro silné povahy. Jaký je tedy verdikt? Je to celkem kravina, ovšem její šokující hnusota a náramně tíživá atmosféra ve mně určitě silný dojem zanechaly. Je to přesně ten film, o kterém budete vyprávět: „A tohles už viděl? To je maras!“. Ovšem sám se na tohle asi už nikdy nepodívám.

plakát

Cazador de demonios (1983) 

Moje, myslím že úplně první, setkání s čistě mexickým filmem nedopadlo věru nejlépe. Už od prvopočátku je zjevná přímočarost zápletky, které je velmi béčková, ale to bych tomu zase tolik nezazlíval (ostatně co očekávat od hororu natočeném v Mexiku před skoro třiceti lety, že). Horší je, že si samotní filmaři s daným tématem absolutně nevědí rady. Z mrtvého šamana udělají dost ubohou náhražku vlkodlaka, nebo něco v tom smyslu, a nechají ho požírat kdoví proč nebohé vesničany, přičemž samotné provedení těchto scén je zřejmě vzhledem k omezenému rozpočtu dosti ošizené. Divák se musí spokojit pouze s výkřiky a pár cákanci krve. Jak autorům docházejí nápady a červená barva, jsou nuceni scénář zaplnit dějovými odbočkami do nikam (to šmírování Rosy těmi dvěma pubescenty, místní macho který organizuje vlastní hon na „Nahuala“), jejíchž smysl mi zůstal skryt. Z dnešního pohledu tenhle film neobstojí ani jako laciná bubákovina pro děti školou povinné. Zkrátka a dobře, je to další film z kategorie „škoda elektřiny“.

plakát

Dům u hřbitova (1981) 

Obecně by se tenhle film dal vystihnout jako „horor vyděšených tváří a hlasitého křiku“. Ten blonďatý uječený parchant je vskutku extrémně protivný a přiznám se, že jsem si přál, aby co nejdříve zhebl. Když to pak nakonec přežil, dost mě to otrávilo. :-) Lucio Fulci se očividně vyžívá v detailních záběrech a ty místy až westernové přibližovačky do vystrašených oči mi ke konci už přišly docela úsměvné. Co se faktoru strachu týče, dneska to už nikomu těžké spaní nepřinese, nicméně v roce 1981 to musel být velmi silný zážitek. Především ta závěrečná pasáž ve stylově vybaveném sklepním apartmánu doktora Freudsteina se mi obzvláště zamlouvala. Taktéž průtočnost krve je dostatečná, i když mordujících scén je pravda poskromnu, ale stojí za to. Takže jo, tenhle film za zhlédnutí stojí, ale nejspíš jenom jednou.

plakát

Without Warning (1980) 

Tak zase jednou půjdu proti proudu, pač já na tomhle veskrze nudném rádoby-hororu fakt nic tak extra nevidím. Je mi jasné, že dneska po třiceti letech to už pochopitelně nemá ten efekt, nicméně dovolím si tvrdit, že by mi to koule neurvalo ani tehdy. :-) Největší problém filmu tkví v tom, že samotný alien se divákovi ukáže až v posledních pěti minutách, jinak se musíme spokojit s létajícíma placatýma přísavkama coby trikovým vrcholem filmu. Navíc, když už se ten mimouš konečně zjeví na scéně, tak v podstatě jen stojí, čumí a pak mrskne tři přísavky – a toť vše. Děj je v podstatě o tom, že se neděje nic. Ti dva mladí tam neustále pobíhají tam a zpátky, holčina si občas zavýská, občas zabrečí, klučina jí utěšuje a pak utečou zase někam jinam. Pak je tam ten pomatený seržant, který vidí mimouše úplně všude, no a nesmí chybět ani postarší hrdina, který to všechno vyřeší. Někdo v tomto filmu může vidět předchůdce Predatora – no tak to fakt nevím. Náznakem snad maličko ano, ale Predator – jakožto jeden z nejlepších akčních filmů všech dob – je úplně někde jinde (obsahově, trikově i herecky) – a to zase o tolik mladší není.

plakát

Artefacts (2007) 

No to jsem si zase jednou dal. Tenhle film by se mohl promítat na školách jako ukázkový snímek, o kterém divák posléze řekne, že je ABSOLUTNĚ O NIČEM. Dějově to je neskutečně ledabylé, nelogické a hlavně to nemá absolutně žádnou pointu. Záhadou zůstává, proč si někdo dával námahu tenhle film vlastně točit. Přesto má dva klady (za ně dávám tu jedinou hvězdu). Prvním z nich je díkybohu kratičká stopáž, takže toho promrhaného času, což sledování tohoto filmu bezesporu je, není zase tolik a zadruhé ta hlavní hrdinka je docela sympatická a dobře se na ní dívá. Ovšem všechno ostatní je prostě děsné – pozor SPOILER – ty klony tam nahánějí skupinu lidí, ale nikdo neví proč, odkud jsou a proč si vybraly zrovna tyhle lidi (a divák se to nedozví až do konce – asi domysli si sám). Pak tam naběhne kdoví odkud nějaký Carl Francken, který jen suše řekne, že to byl experiment a nazdar. No tě pic. Celkově bych to hodnotil jako opravdu velkou blbost, které je třeba se obloukem vyhnout.

plakát

Devil's Playground (2010) 

Ale jo, tohle docela ušlo. V tom závalu obdobných filmů je tohle mírný nadprůměr, i když nic zásadně převratného to taky není. Ti nakažení bubáci jsou tam hodně rychlí, možná až moc, ale ty žravé scény jsou docela good. I když ke konci už to bylo docela natahované a takové to dojemné brečení a loučení se s každým, koho nějaký přeměněnec pokousal, mi už lezlo na nervy. Nicméně jako celek to je fajn oddechovka, která zpříjemní jinak nekrvavě nudný večer. :-)

plakát

Samurai purinsesu: Gedô-hime (2009) odpad!

WHAT – THE – FUCK?! Říká se, že v životě se má vyzkoušet všechno. A tak já, maje toto rčení na vědomí, vlezl jsem do téhle ujeté japonské šílenosti, jak tenhle „film“ ostatně přesně ve svém komentáři vystihl uživatel Shit. Protože mám zásadu, že každý film dokoukám do konce, přetrpěl jsem tedy i tuhle uchylárnu. Ovšem stálo mě to mnoho. Pokaždé, když jsem myslel, že v bizarnosti už autoři prostě dál zajít nemohou, byl jsem opakovaně vyveden z omylu. Někdy jsem opravdu nevěřil vlastním očím a nevěděl, jestli se mám smát, plakat nebo raději rovnou skočit z okna. Ne, fanoušek těchhle gore uchyláren ze mě opravdu nikdy nebude. Tak nějak totiž nechápu, proč někdo takové hovadiny vlastně vůbec točí. A jen tak btw Robert Rodriguez se má pořád ještě co učit. :-)