Šakalík

Nečekal jsem moc a taky hned při prvním záběru, který ukazoval Johnsonovy potetované bicepsy, jsem protočil oči v sloup. Pak to sice mělo docela spád, jenomže vždycky, když už mě to začínalo bavit, se tam vloudila nějaká kýčovitě srdcervoucí scéna, která mě spolehlivě otrávila. Při vší úctě k představiteli hlavní role, on je to chlapisko jak hora, jenomže kromě své muskulatury nemá divákovi co nabídnout. Jeho hraní si vystačí s tím, že někam rychle vejde, maje při tom náramně rozlobený výraz, pak chvilku míří a pak bum-prásk a rychle pryč ze záběru. Na důvod, proč se ve scénáři objevuje postava jeho pronásledovatele Killera, jsem za celý film nepřišel, protože kromě toho, že má velmi fešnou přítelkyni, je tam vyloženě do počtu. Pak tu máme poldu na drogách, který tam naopak docela sedne, i když k těm sentimentálním pózám nemá pohříchu taky daleko. Samotný konec je natolik hloupý, že mi hlava s plesknutím spočinula v dlaních. Tohle je prostě kravina, kterou před ještě horším hodnocením zachránil zhruba dvouminutový výstup mého miláčka Jennifer Carpenter.

Ze sta procent umělecké dílo určené pro velmi kulturně založené obecentsvo. Malebnou poutí po sálech petrohradské Ermitáže diváka provede neznámý cizinec ve vysokých botách, s rukama složenýma v záď, který konverzuje s druhou postavou, která však zůstane skryta. Nejúžasnější je práce kamery, protože celý film je natočený na jeden jediný záběr a kamera po celou dobu filmu jakoby tančila mezi divákem, dobovými obyvateli Zimního paláce a nekonečným kulturním bohatstvím matičky Rusi nashromážděným ve sbírkách mnoha generací carských vladařů. Přestože by se mohlo zdát, že takto pojatý snímek musí začít po chvíli nudit, protože i krásna je někdy příliš, není to případ tohoto filmu. Hlavním důvodem je velmi flexibilní tok času, kdy v každém dalším sále můžeme očekávat nějakého dalšího ruského velikána z libovolné doby v libovolné fázi jeho života, a proto film zůstává poutavý skoro až do konce. Píšu skoro, protože v posledních dvaceti minutách zůstane divák uvězněn na královském bále, kde sice pěkně hrajou a tančí, ale obsahově je tam mrtvo. Jinak je film takřka bez kazu.

Ve srovnání s Deliverance je to takový chudý příbuzný, sice uřvanější a surovější, jenomže to je pohříchu všechno. Hlavním problémem tohoto filmu jsou samotní herci, potažmo postavy které hrajou. Údajně jsou to všechno doktoři, a tak by si člověk myslel, že to bude skupina tak nějak na úrovni. Jenomže oni na sebe neustále řvou jako obyčejní burani a hádající se, čí fotr byl větší ožrala. Alespoň pokus o inteligentní rozhovor jsem za celý film nezaznamenal. Takže i samotné „herectví“ se omezuje na hlasitý křik a rozčilená gesta. Dějově ten film plyne sice poměrně svižně, jenomže to prostě nemá ten správný šmrnc. Je tam sice několik zajímavých scén (past v řece, hlava na kůlu, konec v chatě), ale celkově to na mě působilo takovým velmi průměrným dojmem.

Někdy nechápu, podle jakých kritérií se filmy strkají do škatulek, pač označit tohle za horor mi přijde dost tak mimo mísu. Čeho bychom se tam jako měli bát? Že zhasnou světla? Že zmizí lidi? Že se občas někde pohne stín? No táák! Ona samotná myšlenka není zase tak úplně od věci, ale tohle zpracování do atmosferického rádoby thrilleru není šťastné, protože tomu úplně chybí děj (nic se nevysvětlí, nic se nezmění) a když už půldruhé hodiny sledujete, jak někdo třepe s baterkou, která mu právě zhasla, přestože tam před minutou dal úplně nové monočlánky, začnete mít pocit, že vás to brzo uspí. Taktéž herecké obsazení je nevýrazné a nesympatické až hrůza, a to včetně Christensena, kterému očividně přechod k béčkům nesvědčí. A vůbec. Já měl zato, že Hayden Christensen už pochopil, že s Temnou stranou Síly nemá cenu bojovat. :-)

Mě osobně to nijak extrémně nezasáhlo, i když silný příběh to určitě je. Jenomže zpočátku to je taková rozbředlá ukázka ze života jednoho řádového člena gangu a zasvěcování člena nového, kterou doplňuje motiv počínající cesty skupiny emigrantů za americkým snem. Jakmile se oba příběhy spojí, nabere film na obrátkách, jenže pořád tomu chybí nějaká uchopitelná hlubší podstata. Ten pouliční gang Mara Salvatrucha, který btw skutečně existuje, na mě působil dojmem sice dobře organizované, a proto nebezpečné družiny pubescentů, která si ale hraje až na moc velké “machos“ a některé jejich rituály mi byly spíše k smíchu. Taky jsem tak úplně nechápal Sayru, která – pozor SPOILER – opustila vlastní rodinu a raději se přidala ke Casperovi, třebaže věděla, že ten už dlouho nepožije a znala ho s bídou dva dny. Takže celkově tenhle film sice ušel, ale jenom mnou tak proletěl a nezahnízdil.

Jsem tak trochu na pochybách. Na jedné straně tenhle film představuje velmi zručně odvedenou filmařinu se vším všudy, která nenudí a docela dobře pobaví, na straně druhé v tom soukolí prostě něco drhne. Možná bych tomu odpustil i ten pitomě sentimentální úvod, jehož tragičnost je prvopočátkem celého příběhu. No, dejme tomu. Jenomže jak si to Pearce žhaví v té své mašině časoprostorem kupředu, dochází tomu nějak šťáva a pohříchu i obsahová hloubka. Ty dvě zastávky v relativně dohledné budoucnosti (2030 a 2037) jsou příšerně samoúčelné a zbytečně příběh pasírují skrz úzkoprsá vysvětlení, o které ale vlastně nikdo nestojí. Naopak ta daleká budoucnost přináší to nejlepší z celého filmu včetně vyfešákovaného Jeremyho Ironse a dá vzpomenout na staré dobré klasiky obdobného ladění, především Planetu opic. Jenomže samotný závěr je už zase jedno velké klišé a tak ve výsledku z toho má člověk takový zmatený pocit. Zkrátka není to vůbec špatný film, ale chybí mu ta noblesa jeho přechůdce z roku 1960.

Osobně mám Arthura C. Clarka v oblasti sci-fi bezmála za boha, a přestože nepovažuju zrovna Vesmírnou odyseu za jeho nejlepší dílo (tím je dle mého názoru jako celek tetralogie o Rámovi), Kubrickův film chytne každého fanouška vesmírné sci-fi za srdce. Horší to už bude s „běžným“ divákem, protože Vesmírná odysea je vyprávěna pomaloučku a veskrze vizuálně – ty pohledy do mrazivě děsivého vesmírného prostoru, kdy dlouhé vteřiny sledujeme třeba pohyb montážní kapsle, jsou sice úžasné, ale mnoho lidí tohle asi nedocení. Nám ostatním však srdce mocně bije. :-) Určitě není pravda, že Kubrickův film je doslovnou kopií Clarkovy knihy, kterýžto názor se tady v komentářích několikrát opakuje. Nemůže být. Samotná kniha vznikala totiž ZÁROVEŇ s filmem, a proto jsou obě díla – kniha i film – dvojčata, která si život vdechla navzájem. Nutno dodat, že Clark později napsal ještě další tři díly, které jsou taktéž výborné a mnohem řekněme obsahově bohatší. Ale zpátky k filmu. Stanley Kubrick tímto dílem předběhl svou dobu o celá desetiletí. Scénáři, který mu servíroval sám PAN spisovatel, dal Kubrick do vínku svůj nekonečný filmařský talent, a tak vznikl ten nejryzejší produkt vědecky interpretované sci-fi, jaký svět kdy spatřil. Tohle jinak než absolutně hodnotit nelze.

Tak přiznám se, že k tomuto dnes již klasickému dílu sci-fi literatury, potažmo filmu, jsem se dostal jen díky seriálu Big Bang Theory, kde si v jedné epizodě kluci na internetu pořídili „miniaturu“ stroje času právě z tohoto filmu :-). Nečekal jsem moc, protože jsem si myslel, že to bude levné béčko s úsměvnými triky alá šedesátá léta, který je uznáván jen proto, že to je prostě „klasika“. Jenže chyba lávky! Ono to vážně není vůbec špatné, řekl bych dokonce, že to je vynikající! Děj nesmírně plynule odsejpá, na čemž má hlavní zásluhu charismatický Rod Taylor, který v hlavní roli doslova září, byť z některých jeho replik bolí uši. Ani samotný příběh není překvapivě tak hloupý, jak by se mohlo na první pohled zdát a je zajímavé sledovat, jaké veselé vyhlídky do budoucna filmaři v roce 1960 měli (třeba – pozor SPOILER – nukleární válku v roce 1966). Trošku jsem se obával té v podstatě hlavní pasáže filmu v daleké budoucnosti, ale komu se líbila Planeta opic, tomu se musí zalíbit i tohle. Mě osobně tenhle film opravdu velmi mile překvapil a nebýt několika drobných vad na kráse, třeba toho zbytečně velkohubého konce, asi by těch hvězdiček bylo pět.

Originál z 66. roku jsem neviděl, takže mohu hodnotit pouze tento remake a ten se mi teda hodně líbil. Není to typická gangsterka, spíše kriminálka o gangsterech, která i přes svou předlouhou stopáž dokáže udržet divákovou pozornost až do konce. Hlavním důvodem je povedená režie skloubená s nápaditou kamerou v takovém nahnědlém odstínu, která perfektně dotváří atmosféru Francie šedesátých let. Tempo vyprávění koresponduje s délkou filmu, takže žádné akční hody čekat nelze, naopak všechno se veze na hodně pomalé vlně eskalované atmosféry, která při samotném finále bere dech. Upozornil bych ještě na podmanivou hudbu, která zní filmem, a na možná překvapivě osobitou roli ex-krále fotbalových trávníku Erica Cantony, který si ve filmu střihl roli sympaťáka Albana.

Působivý film, který pracuje s eticky problematickým tématem obětování jednoho života pro druhý. Komorně pojatý příběh se točí kolem mladé trojice, která patří ke skupině dětí ze zkumavek stvořených proto, aby v dospělosti věnovaly své orgány těm „skutečným“ lidem. Že je to odporné? Neetické? Tenhle film ale nemoralizuje. Neřeší, jestli to je správné. Prostě to tak je. Lidem to tak vyhovuje. A ty děti to taky neřeší, vědí, že tohle je jejich osud a nebojují s ním. To je taky na filmu nejlepší. Ten všudepřítomný opar neodvratně blížícího se konce, který ale není smutný, vždyť má svůj účel, přesto kdyby to šlo jen maličko odložit... Celý film provází nádherná hudba, která výborně spoluutváří poeticky zasmušilou atmosféru, a za zmínku stojí i zdařilé herecké výkony, a to především Carey Mulligan v roli Kathy, která má v sobě takovou osobitou jiskru. Celkově je tenhle film velmi zvláštní, jednak svým poetickým zpracováním, ale vlastně už samotným svým námětem.