Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Horor
  • Akční
  • Drama
  • Komedie
  • Sci-Fi

Recenze (872)

plakát

Sněhurka a lovec (2012) 

První dvě třetiny filmu jsou překrásné. Malebná pohádka o Sněhurce je pravda vyprávěna poněkud svérázně a milovníci klasické předlohy budou asi kroutit očima. Nicméně fanoušek moderní pohádkové fantasy zachrochtá blahem, protože takto koncipované akčně-romantické dílko se jen tak nevidí. Když pominu samotnou Sněhurku (která je sice krásná, ale že by z ní člověk padal do mdlob, to teda určitě ne) a úplně zbytečnou postavu Lovce, coby jejího ochránce, za hlavní postavu příběhu lze považovat svůdně chladnou královnu Ravennu v podání Charlize Theron, jejíž dokonale ledová image prosakuje plátnem. Ravenna zachraňuje film hlavně v poslední třetině, kdy Sněhurce obrazně řečeno narostou koule a hraje si na Johanku z Arku, což jí hrubě nesluší (to brnění jí naopak docela sekne). Konec je poněkud uspěchaný a vzhledem k tomu, že jsem od první chvíle, co se objevila na plátně, nepokrytě fandil královně, mě výsledný happyend docela zklamal. :-) Přesto musím říct, že moderní Sněhurka fakt stojí za to.

plakát

Asashin (2011) 

Dost možná nejnudnější japonský film, který jsem kdy viděl. Na to, že se to odehrává mezi nájemnými zabijáky, je to slaďárná přímo úděsná, která místy nemá hlavu ani patu. Navíc některé scény absolutně postrádají smysl a logiku, celý film má laciný look a ze všeho nejvíc připomíná televizní tvorbu určenou pro všední odpoledne. Na celém filmu je nejlepší samotný začátek, který je docela akčně drsný a potěšil mě také překvapivě ne tak úplně růžový konec, na jaký to po celou dobu vypadalo. Takže s odřenýma ušima za dvě hvězdy, pač jinak je tohle opravdu jen ztráta času.

plakát

Hvězdná pěchota: Invaze (2012) 

Docela podařená epizoda z brouky zamořeného vesmíru, která dává na odiv technické možnosti moderní animace. Z hlediska příběhu to pravda není nic objevného, ale na to v animácích přece nehraje. Po pomalejším začátku se film ve své druhé polovině krásně rozjede, a to jak po akční, tak atmosférické stránce (třeba při prvotním výsadku na loď John A. Warden se napětí dá krájet). Přesto to celé nakonec vyústí v poněkud banální vyvrcholení, které má k překvapení daleko, takže v globálu se o nic zázračného nejedná. Nicméně fanoušci Hvězdné pěchoty (a sci-fi obecně) tento titul myslím ocení.

plakát

Juan de los Muertos (2011) 

Zcela nečekaně zdařilá zombie komedie pocházející z „Ostrova svobody“. Už název zcela jednoznačně dokládá, že si autoři vzali příklad od britských kolegů a jejich Shaun of the Dead. Kubánci šli ale malinko jinou cestou a předkládají vysmátému divákovi jednu perlu za druhou. Hlavní hrdinové dělají výbornou reklamu tamnímu vyhlášenému pohodovému životnímu stylu („Neláká tě někdy pádlovat až do Miami?“ – „Proč? Tam bych musel makat.“ :-)) a když k tomu přidají i trošku západní vyčůranosti, je o zábavu postaráno. A to až tak, že jsem několikrát slzel smíchy („Kde máte dědu?“ – „Zemřel. Museli jsme ho tam nechat... Ne nutně v tohle pořadí.“ :-)). Přestože je tenhle film jako celek vlastně pěkná hovadina, jako nenáročná pohodovka k oživení ponurého odpoledne je jak dělaná. Pokud hledáte dobrou zábavu, tady jsou jí hromady...

plakát

Enter Nowhere (2011) 

Tenhle mysteriózní řekněme thriller je zručně natočený. Kameraman očividně věděl, co dělá, i když ke konci několikrát potrápil diváka palbou rychlých střihů, což se mně osobně moc nelíbilo. Každopádně ve své první polovině je to film bezesporu zajímavý. Jeho devíza spočívá v tom, že nechává obecenstvo dlouho tápat, o jaký druh filmu se vlastně jedná (horor? krimi? sci-fi?). Bohužel jakmile se samotná podstata příběhu provalí, jde to s celým filmem do kytek. Námět jako takový je totiž opravdu velká ptákovina, nad jejíž absolutní nesmyslností jsem jen kroutil hlavou. Takže ve finále docela zklamání, ale za první polovinu a mou oblíbenou Saru Paxton dávám alespoň za tři.

plakát

Avengers (2012) 

Na americké komiksovky začínám být vyloženě alergický (třeba Captain America byl natolik nesnesitelně patetický blábol, až si od mě vysloužil odpad), ale zrovna Avengers bych řadil ještě k těm lepším projektům. Přesto i zde narážíme na bolesti pro daný žánr typické – kýčovitý scénář, hromadu patetických keců, předvídatelný happyend a... zničený Manhattan. Samotní superhrdinové jsou dost nevýrazní – s výjimkou Iron Mana, kterého Robert Downey Jr. obdařil takovým charismatem, že pro film představuje učiněný poklad. Jinak je to poněkud nesourodá banda lidumilů, kteří časem přestávají bavit. Celý film tradičně vygraduje v megalomanské bitvě o New York, což je podívaná vpravdě úžasná a povznáší celý film o úroveň výše. Přesto – že bych nemohl žít bez dalšího dílu, to se určitě říct nedá.

plakát

Chata v horách (2012) 

Na tenhle film jsem se dlouho těšil, ale ve finále musím říct, že mě to spíše zklamalo. Ač se jedná o prvotřídně áčkový produkt, na kterém se rozhodně nešetřilo, svým konceptem mi dané téma nesedlo. Tolik vychvalovaný scénář totiž osobně považuju za největší kámen úrazu. Jakási absurdní, zamotaná a přitom děsně fádní zápletka mě teda neoslovila, osobně bych uvítal jednoduchý a v hororech osvědčený mix teenageři + chata uprostřed ničeho + bubáci v lese. Z hororového hlediska je Cabin ryze průměrný slasher bez jediné kulervoucí scény, který navíc atmosfericky hyzdí prostřihy do kontrolního střediska, kde se to ve finále sice pěkně semele, ale to už dojem z celého filmu nezachrání. U mě jen za tři.

plakát

Čarodějův učeň (1977) 

Na letošním Brutal Assaultu jsem v tamním Horror Cinema House stihl jen jedno představení, ale myslím, že jsem si vybral dobře. Tenhle Zemanův animovaný pohádkový horor jsem už strašně dlouho neviděl, ale čas mu na zajímavosti nic neubral, ba naopak. Nedávno jsem zhlédl německý hraný remake, který je velmi temný a po atmosférické stránce si s originálem nijak nezadá, přesto je Zemanův výtvor v mnoha ohledech jedinečný a dokládá autorovu uměleckou genialitu. Některé snímky jsou nesmrtelné a Čarodějův učeň patří mezi ně.

plakát

Hunger Games (2012) 

No nevím. Na to jaký humbuk se na jaře kolem tohoto filmu rozpoutal, mě to docela zklamalo. Film svým námětem lehounce evokuje Running Mana, jenomže místo svalnatých chlapů se v souboji na život a na smrt utkávají pohlední teenageři. Celý film je jedno velké romantické klišé, předvídatelné až hrůza, takže samotné rozuzlení se po celý film vznáší ve vzduchu, aby ve finále žuchlo na diváka, který – byv masivně dvě hodiny citově vydírán – zamáčkne slzu. Přes všechny neduhy tento film ale něco do sebe má. Docela mě potěšilo, že přestože se snímek odehrává v totalitní společnosti, nekončí úspěšnou revolucí, jak by se na hollywoodský snímek slušelo, ale systém jako takový pokračuje v zotročování společnosti vesele dál, nedbaje událostí ve filmu zobrazených. Za zmínku také stojí skvělý výkon Woodyho Harrelsona, který od první minuty na plátně září jako kometa (aby posléze poněkud vyměkl, ostatně jako celý film). Osobně tedy tento film hodnotím ryze průměrně. Rozhodně to neurazí, ale nevidím jediný důvod, proč se na to koukat podruhé.

plakát

There's Nothing Out There (1991) 

Docela vtipná parodie na lesní slashery s emzáckým motivem, která si sympaticky na nic nehraje a snaží se diváka především pobavit. To se jí docela daří, byť zpočátku se to malinko vleče a veškerou zábavu obstarávají náctileté nahotinky (ne že bych si stěžoval :-)). Jakmile se na světlo světa dostaneme zelená žaboidní potvora neznámého původu, je o zábavu teprve postaráno. Souboj party teenagerů s touhle bestií je místy opravdu vtipný a především Mike má sarkastických hlášek na rozdávání. Rozesmála mě velmi vtipná pointa, která podtrhla úsměvný tón celého filmu. Tenhle film zkrátka jako relax funguje báječně a určitě se na něj někdy ještě jednou mrknu.