erased

Vynikající knižní předloha jde znát, ale samotná nestačí k tomu, aby i filmová adaptace dosahovala její geniality. Díky výborné režii a ještě lepšímu herectví ústřední dvojice se jí však tato adaptace málem vyrovná. Nebýt několika málo příběhových zkratek a především jednoznačnému odsouzení kontroverzní politiky lorda Darlingtona, která v knize měla poměrně důležitou roli a byla záměrně prezentována naivně racionálně a tak nějak sympaticky, mohly se alespoň pro mě stát The Remains of the Day stejně důležitým filmem, jako je předloha pro anglický kánon. Každopádně je zde Anthony Hopkins v životní roli, kterou doposud nepřekonal a i těch zbylých 7 Oscarových nominací svědčí o mnohém.

Anglický suchý nehumor je jako stvořený pro parodie. A Edgar Wright dokazuje že k zábavnému a zároveň trefnému parodování není potřeba nesmyslného šílenství z amerického Zombielandu. S grácií pracuje jak s napětím tak i absurdními situacemi typických béčkových žánrovek a humor, který do nich spolu s Peggem a Frostem vnáší je spíš podprahový než 'in-your-face'. Celý film je tak místo série výbuchů smíchu spíše nekončícím pousmíváním se nad blbostí vlastní i hollywoodskou. Díky tomu, skvělému hudebnímu doprovodu, geniálnímu závěru a legendární hlášce "Never taken a shortcut before?" (už chybí snad jenom Ever fired your gun in the air and yelled, 'Aaaaaaah?') je Shaun of the Dead jednou z nejoriginálnějších a nejzručněji zpracovaných parodií vůbec.

Někdo řekne, že South Park je trapným pokusem o konkurenci Simpsonům snžící se zaujmout jenom nekonečným proudem nadávek, jiný oponuje názorem, že neexistuje lepší dílo satyricky parodující prakticky jakoukoli sociální, kulturní nebo politickou událost. A to, co se seriálu někdy vymkne z rukou, se filmu daří dokonale. Trapnost se tentokrát nedostavuje, trefnost je jedním slovem přesná a navážení se do americké společnosti taktéž. Chybí zde sice několik seriálových postav, ale zato zůstaly všechny klasické seriálové hlášky. Výsledek? Pro někoho dokonalý, pro druhého k uzoufání nudný. Hrdě se hlásím k první skupině.

Konečně seriál, který má koule na správném místě. Tvůrci se opravdu nemazali s ničím jiným než s krví, kterou se ani při nejmenším nešetří. Vykrádají sice co se dá, přesto působí výsledek jako čerstvý závan v nekonečné záplavě stejných konverzačních a moderních sérií. Zpočátku se jeví jako pouhá tupá zábava, scénář si však bravurně hraje s divákem tak, aby bylo rozuzlení každé zápletky alespoň trochu nečekané. Pryč jsou všechny zbytečné dějové linie vedoucí do slepých uliček, každý příběh zde má svou úlohu ve vykreslování charakterů původně černobílých postav. Samozřejmě nemá cenu zde hledat žádná moudra, vše je to prostá brutální zábava. A ta akce! Parádní choreografie bojů, přehledný střih a stylový vizuál možná zpočátku trpí podivným a zbytečným zpomalováním a často i přestylizováním nebo grafickými úlety, celkový dojem ale spravuje skvělý závěr první řady. Ovšem teprve s druhou řadou nám otrok dospěl do slibované dokonalosti. Za cenu oželení propracovaných, ale ne příliš častých duelů se Spartakova Pomsta vyhoupla přesně tam, kam vždy mířila - akce, sex a intriky. To vše spolu s rádoby starou angličtinou a céčkovými hláškami je levný kýč. Zároveň je však ten kýč přesně to co donedávna televizním obrazovkám ve změti stále stejných sitcomů i dramat na pokračování chybělo. A po třetí řadě, která díky skvělým antagonistům a nečekaně povedenému závěru s přehledem trumfla i tu dokonalost předchozí řady. Fuck the Gods!

Dánský autorský western natáčený v Jihoafrické Republice mohl být prakticky čímkoliv, počínaje lidským dramatem, mrazivým thrillerem konče, ale ryzí revenge western je tím posledním, co jsem od The Salvation čekal. Temněji vykreslená ústřední trojice kovboj-kráska-bandita je však ve zdejším nestandardním provedení skvělým osvěžením důvěrně známé kostry příběhu. A přestože mám raději moderní, méně jednoznačné westerny, tento návrat do zlatých let žánru nekonvenčníma očima dánského režiséra je jednoznačně příjemným překvapením.

Jakoby i sama o sobě nebyla Apokalypsa jeden z nejtemnějších filmů vůbec, tento dokument mu ještě přidává. Džungle zůstává, rokenrolová válka se proměnila ve válku filmovou a Coppola se stal novým kandidátem na nejlepší ztvárnění Kurtze. V mnohém celé šílenství připomíná Herzogovo Fitzcarraldo, respektive dokument Burden of Dreams. I v tomto případě jsou problémy spojené s natáčením a historky zúčastněných pouze pozadím pro psychologický vývoj režiséra ve vrcholném tvůrčím období. A stejně jako Apokalypsu, i tento dokument dokonale shrnuje ta otřepaná epifanie Kurtzových posledních slov.

Ústřední dvojici tohoto filmu miluju. Tím nemyslím seriálové postavy ale herce, Stiller a Wilson dohromady prostě válí. I když film postrádá jakékokoli vyšší kvality, právě tato herecká dvojka mu dodává potřebnou šťávu. Hrát zde ale kdokoli jiný, hodnotil bych kvůli chybějící retro atmosféře nejspíš průměrem.

Vizuální pozlátko, které mě stejně jako původní seriál naprosto minulo. I přes špičkové efekty a vcelku sympatické postavičky tomu totiž něco chybělo. Od velkolepé pocty dávno mrtvé space opeře bych čekal něco víc, než od sériového letního blockbusteru plného efektní akce, hlášek a lejzrů, ehm fejzrů. Abrams se bohužel držel klasických postupů a jediné, čím připomíná původní kult jsou kvanta referencí a náznaků. Novému Star Treku tak chybí jakákoli klíčová osobitost kromě původního designu technologií a oblečení, které jsou právě tím jediným, co by po téměř padesáti letech existence nutně potřebovalo obměnit. Obzvlášť to zamrzí, když tomu lišáckým vytvořením alternativní dimenze vytváří prostor. Trestuhodný se zdá být i scénář, který je sice téměř od začátku našlápnutý akcí, ale téměř nedává možnost seznámit se důkladně s novými postavami a jakékoli přiblížení se děje pomocí několika málo štěků za běhu. Zůstávají tedy přes své charisma víceméně nevyužité a to je vcelku škoda, kromě otřesně přehrávající dvojice Karla Urbana a Simona Pegga, obyčejně mých oblíbenců, totiž mají potenciál. Nakonec je u takto jednoduchého filmu stejně nejdůležitější, jak baví, a i když mu podráží nohy nelogický scénář, toto se mu daří poměrně dobře.

Pokračování rebootu po všech ohledech. Vizuálních efektů je víc, akce jakbysmet a hlášky taky dostaly nemalý doping. Jenže pod tím vším pořád pořád nic víc, než jednoduchý blockbuster. Příběh je kupodivu dobrý a i ten patos se jakž takž daří ukočírovat, jenže jeho průběh je znovu tak nelogický a samoúčelný, že mimo úvodní sekvenci snad ani nemůže nadchnout. I ten Cumberbatchův Khan se zdá být po hříchu nevyužitý, protože si Abrams konečně dal práci s lepší prezentací posádky Enterprise. Což je vlastně dobře, ale jak často se poštěstí mít na palubě někoho, kdo během svého prvního záběru dá bez problému zapomenout na i tak dost charismatickou stálou posádku?

Stejně jako "prostřední" epizody 5 a 8, i Attack of the Clones je "jiný". Bohužel, jiný špatně. Detektivní zápletce chybí jakákoli gradace, křečovité dialogy podkopávají to, co měla být osudová romance která změnila osud předaleké galaxie, a kompletně digitální akci postrádá veškerý náboj, který poměrně úspěšně rozhýbal zbytek prequelové trilogie. Největší zásluhou celého filmu je nakonec to, že nějak přemostil období míru a války mezi první a třetí epizodou, a hlavně Across the Stars - dosud jeden z nejlepších výtvorů Johna Williamse.