Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Horor
  • Krátkometrážní

Recenze (6 059)

plakát

Mardi Gras: Jarní prázdniny (2011) 

Tři nerozluční kámoši z vejšky hledají nějaké povyražení. Tlouštík Bump (Josh Gad) a panic Scottie (Bret Harrison) si během studií o holky ani neškrtnou. Úspěch má jen Mike (Nicholas D´Agosto), který má vztah s pohlednou Ericou, který ale rázem bere za své. Na karnevalové sexy oslavy Mardi Gras, kde jsou holky tak nějak povolnější a svolné ke striptýzu, vyrážejí mladíci s vidinou užít si nejlepší párty svého života, spoustu nevázaného sexu a děvčata přehazovat vidlemi. Rázem však trio musí řešit na místě potíže s ubytováním, alkoholem, sexy dvojčaty, s nespláchnutým exkrementem v toaletní míse celebrity, oslavy svojí návštěvou totiž poctí i skutečná Carmen Electra, ale hlavně se do Mikeova vztahu vloudí lež, když na oslavách ke svému překvapení zahlédne v průvodu i svoji odhalenou přítelkyni, která zde ale neměla vůbec být. Naštěstí je na obzoru nová láska. Kolotoč pubertálních a do jisté míry obehraných gagů v novém prostředí jižanského státu. A to vše natočeno v přitažlivém vizuálu. První dvě třetiny filmu jsou celkem v pohodě. Trio studentů je sympatické, i když ho ztvárnili herci, co překročili třicítku. Carmen Electra má účinkování v podobných sexy filmech předplaceno, ale zřejmě nedostala natolik dobře zaplaceno, aby se jí vyplatilo se svléknout. Slintající divák se bude muset spokojit, že svoji lepou figuru nechá vyniknout ve spodním prádle a nahá bude pouze za sprchovací plentou. O odhalená prsa ale divák nebude ochuzen. Pár komparzistek kozy ukáže. Film se držel zkrátka, pokud jde o fekální a ujetý humor. Ani soutěž ve stylu "Miss mokré tričko" spojená s "dovednostním" kláním, která měla náběh být ujetá, nepřinesla extra zlepšení. Ovoce při ní sice putuje z různých tělních otvorů, ale pořád tomu chyběl ten šokující prasácký rozměr. Prostě už tohle tady všechno bylo předtím na podobný a nápaditější způsob. Ke všemu je dojezd filmu poměrně fádní, gagů rázem výrazně ubude, mladíci dojdou k prozření, což byla trochu moralistická nuda. Máte-li rádi obehrané gagy, bez kterých se neobejde žádná sexy komedie, plus zástup sexy děvčat, asi se na tenhle příspěvek z pozvolna opadající vlny teenage komedií rádi podíváte. Zjistíte, že mnoho nového nepřináší, ale úplný neoriginální recyklát to není. 60%

plakát

Hon na žraloka (2015) 

Z hlubin oceánu se vynořil predátor, který už má "béčkových" vod plné žraločí zuby. Rád by to rozbalil, ale výrazného prostoru se mu tentokrát nedostane. Tenhle film o hororový žánr sotva otře svoji ploutev. Upřednostnil nepříliš nákladnou akční story šmrcnutou komediálními prvky. Urostlý dvoumetrový svalovec Chase (Derek Theler připomínal hvězdnějšího Chrise Pratta) má zakázku od svého bratra, aby z útrob vychytralého bílého žraloka dostal spolknutý vzácný diamant nedozírné hodnoty. Chase se lovem žraloků prakticky živí, ale má jednu slabinu, a sice nemá oceán příliš v lásce. Jelikož je svému úlisnému bratrovi zavázán, ujímá se pátrání po žralokovi, který se od svého druhu liší nápadně černě zbarvenou horní ploutví. Brzy ho však nevybíravým způsobem kontaktuje zdejší podsvětí, které zastupuje mafián Nix s tuhým kořínkem, jenž má rovněž eminentní zájem o drahý šutrák. Chase nebude čelit jen bandě zabijáků, žralokům, ale také svodům lásky, neboť s ním na palubě při lovu bude i atraktivní žena, kterou si vybral za svoji spolupracovnici. Scénář je místy ucházející, místy na hovno. První scéna se žralokem slibuje masakr. Na voru je v ohrožení dvouciferná skupinka návštěvníků pláže, žralok se blíží, ale ouha, zjeví se Chase, žraloka mimo záběr odpraví, scéna končí jeho vítězoslavným úsměvem. Další nedostatky pro hardcore diváka se vrší. Dál se totiž o žralokovi jenom mluví, na scéně je jen minimálně, nezjeví se v celé své kráse a zabije jen dva lidi a psa, ovšem mimo záběr. Vyvedení žraloků (není ve filmu jen jeden) je žalostné a legrační. Přidejme k tomu nepřirozený pohyb, žraloci ke všemu nevypadají ani tak monstrózně, jak by měli. Scén se žralokem je jen hrstka. O něco víc je akce. Bitky a přestřelky si režisér oblíbil. Nechybí špičkování mezi ústřední dvojicí, Chasem a Jasmínou, která je sympatická. Film na horor moc nedbá, jednoznačně upřednostňuje celkem zvládnutou akci a komedii, technická stránka filmu odpovídá rozpočtu, pravděpodobnost, že v nedozírném oceánu opakovaně narazíte na stejného žraloka, si raději dejte do kolonky zvýšené tolerance. Režisérovi Sheldonu Wilsonovi se nijak zásadním způsobem nepodařilo revitalizovat "žraločí" žánr. Nejlépe se mu dařilo v hereckém obsazení, k dobru přidal krasavici Ericu Cerra, technicky zdatný režisér to není, drastické scény eliminoval. Za sympatický pokus pohlédnout na oceán mixem hned několika žánrů, má ode mě body, které mu žádný žralok hned tak nesežere. 60%

plakát

Americký ninja 4 (1990) odpad!

Už bych měl tu šestihlavou saň zvanou video vyčistit. Vždyť už sjíždím bez přestávky jednu vhs kazetu za druhou. Zvláště jsem unesený ze čtvrtého dílu American Ninja. Ksichty skoro nerozeznám, jak jsou rozmazané vlivem páté kopie, ale některé pasáže si pouštím zpomaleně a stále dokola. Odpoledne má ještě přijít příbuzenstvo, které se ještě k videu nedokopalo, soused na mě hartusí, abych už mu vrátil tu novinku Terminátor 2, trvám na tom, že Highlander s Rambem 3 mají lepší zvukovou kvalitu. Kvalitně šumící simultánní překlad je slyšet u každé třetí věty, barvy jsou přirozené, až na ty zelené obličeje a modrou trávu. Čtvrtý díl naivní sračky ze série o Ninjech byl ve své době vyhledávanou peckou, nad čímž se dá jenom zpětně žasnout. Akce požehnaně, naivního herectví veličin Michael Dudikoff & David Bradley vrchovatě, příšerná režie se statusem nejhorší režie akčního filmu všech dob exceluje. Tohle zřejmě nesnese srovnání s ničím. Zrychlené pohyby herců, kteří na to fyzicky neměli, jsou dnes jediným pozitivem. Proč na to vlastně na to všichni svorně čuměli, když se na to dnes nedá dívat. Prima Cool film zařadila do své nabídky v rámci kultovních movies. Jestli je tahle trapárna dle nějakého tv programového pracovníka "kultovní", tak já se kulantně vysměji kul(t)ovním smíchem. Ano, konstatování, že blbost tohoto filmu je přenosná, je na místě. Na Prima Cool řádí prima ninja virus. Film je samozřejmě otřesný ve všech ohledech i sveřepých rádoby sexy pohledech dvou hrdinů v hlavních rolích. 0%

plakát

Aréna (2011) 

Masox v aréně. A tvůrčí trio zastoupené producentem Krevoyem, scénáristou Giglioem a debutujícím režisérem Loopem ho do té pikantní polévky nadrobilo pořádné množství. S divákem po požití tohoto pokrmu smýkalo a vymetlo s ním všechny rohy. Tenhle film má koule. A není úplně originální. Ale srát na to. Máme zde zase jednou ujetého šílence, který provozuje nelegální web, na němž pořádá souboje jeden na jednoho, při kterých protivníci v různých virtuálních prostředích a úrovních skutečně umírají a jsou na ně uzavírány sázky. Sledovanost Smrtelných her jde prudce nahoru s příchodem nováčka, který je ideálním materiálem pro vymytí mozku, neb venku ztratil všechno, pro co žil. Stejně jako ostatní, i on sem byl unesen. Hasič David Lord si brzy vydobude slávu i respekt protivníků. Cesta k přislíbené svobodě vede přes deset vítězných soubojů. S přezdívkou Smrtonoš to (možná) půjde hladce. Někdo si řekne, že by to byl dobrý film, kdyby v něm ale nehrál herecky netvárný (o)pičák Kellan Lutz. Ano, Kellan Lutz nadále zůstává herecky netvárným (o)pičákem, ale já do tohoto filmu nikoho jiného nechtěl. Mně jeho šílený anti-herecký výkon do celého šíleného a v podstatě jednoduchého celku perfektně zapadl. Nebyl ani moc prostor nějak se herecky předvádět, film totiž jede na splašené vlně. Krvavé souboje se stříkající a prýštící krví jsou drsně vyvedené. Navrch je přihozena švédská sexice Katia Winter, která s nahotou nemá nejmenší problém. Hardcore souboje, nahota, agresivní pojetí, kvalitní vizuál na video film, dynamické tempo, pointa na závěr související s hlavním hrdinou. S filmem jsem neměl nejmenší problém. V nováčkovi na poli režie Jonah Loopovi je talent krvavě a explicitně rozpohybovat film, který diváka rozhodně nešetří. 100%

plakát

Moto cestou necestou (2011) (seriál) 

Poměrně netradiční spojení českých celebrit s terénními motorkami. Exotická krajina, písek až v nose, autentické postřehy. Vše ale poněkud jednotvárně vedeno. V pohodě by stačil jeden ucelený dokument z výpravy do marocké pouště,Turecka a na Kavkaz. Jenže koncept si tvůrci zvolili natahovat a roztahovat to celé až do pověstného úmoru. Ať i méně zasvěcený divák pozná, jaké je to vláčet se pouští na nevyzpytatelném stroji, mít v zádech ostré slunce a stále si držet dobrou náladu. Partička sestavená ze známých osobností v pohodě. Díky ní jsem u toho vydržel. Být na jejich místech profesionální jezdci a jejich povídání, ani bych o to nezavadil. Moto disciplínám nehovím. Noidovi a spol. patří dík, že mně alespoň na pár okamžiků přivedli k těm dvěma kolům a řvoucímu motoru. Pocítil jsem jejich úsilí, jejich dřinu a námahu, ale nic mně to nedalo. Dokument z jejich cesty je nezáživně až amatérsky sestřihán, divácky to neladí, touha pokračovat s partou v jejich cestě je takřka nulová. Ale vydržel jsem. Písek mně do kvartýru nezanesli, olej a benzín mně dál smrdí a můj nezájem o motorky pokračuje. Nesnesitelný dokument to přímo není. Nicneříkající (mně osobně) ale ano. 40%

plakát

Star Wars: Nové příběhy z Yodovy kroniky - Honba za holokrony (2014) (TV film) 

Lego Hvězdné války. Expanze firmy produkující barevné kostičky už zasáhla i legendu. Nová generace diváků je oslovena přes krychlový svět. LucasFilm počin posvětil, rozezní se i známý hudební motiv Johna Williamse. Dovedu si představit, že některé figurky určitě mají svůj půvab, když přehlédnete jejich "kleštičkové" ručičky. Nejhůře výtvarně dopadl Luke Skywalker a Hans Solo. Zbytek už je méně postižen nevzhledným lego designem. Není však zdaleka vyhráno. Větší prostor zabírají hlášky. Těžko někoho uspokojí, kterak z animované pusinky vycházejí repliky, které děj moc zajímavě neobohacují. Ten má dost akční ráz. Střety Luka s Darth Vaderem jsou vypjaté. Všechny sekvence, v nichž vystupuje Darth Vader, mají potřebný říz. Ostatní sekvence jsou buď vděčně humorné, kdy se před Lukem vystřídá leporelo všech známých postaviček, které zná divák z filmů, nebo nezajímavé. Každá z postaviček semele nějakou banální repliku, zmizí, poté zpravidla nastoupí něco akčního. Animované prostředí imituje to, jaké je známo z filmů. Ne úplně všechno podléhá kostičkám. Když je budova architektonicky řešena kopulovitě, dá rozum, že tam nenaserou krychli. Lego kostku připlácnou alespoň na frontál budovy. Asi zřejmě mentál byl najat na výtvarnou výrobu seriálu, jiné vysvětlení neexistuje. Celý seriál je v podstatě úplně zbytečný. Jen marketing hravě plní účel. Divácky je to rozpačité, i když ne úplně bez nápadu. Kdo má zájem, může ze zvědavosti zkontrolovat, jak to šlape. Mně jsou ty lego srajdy nepříjemné. 40%

plakát

Show Leoše Mareše (2015) (pořad) 

Mareš utržený z Prima řetězu. Nelichotivá, a už vůbec ne Prima noční hodina, kdy jde tahle noční show, dává neomezený prostor Marešově egu. Nechybí provokativní narážky, drsné vtípky a četné improvizační výstupy. Ale globálně to má takovou slaboduchou formu. Jde hlavně o to, jestli to má šanci v půlnoční hodinu obstát a udržet diváckou pozornost. Má, pokud vás baví, že Mareš ze sebe hodinu chrlí úplné pičoviny, ty samé pičoviny už ze sebe nechrlí hosté a trpělivě a nudně na ty pičoviny odpovídají. Hezucký je tam v pozadí úplně na hovno. V pozdní hodinu lze na tv obrazovce provádět odvaz. Asi nejvíc si to blbnutí užívá Mareš. Divák do prvního přerušení reklamou vydrží. Pak má na vybranou - usnout, vypnout, nebo čekat, co z toho Mareše v příštích minutách zase vyleze za hovadinu. Nedůstojná late show není určená pro ty, kteří si chtějí zachovat důstojnost. U nás late show neumíme na patřičné úrovni. Tohle se moc dlouho ve vysílání neudrží. Není kde brát diváky, respektive sledovanost. Lidé ráno vstávají do práce a serou na Mareše, který se nudou kope do prdele a zve do své show ty nejmarnější VIP hosty v zemi. Šanci lze tomu dát. Z pičovin se to sice nedostane, ale čekat něco lepšího, by byla utopie. Viděl jsem horší pokusy o napodobení formátu, který se v zahraničí těší značné oblibě. A když to v budoucnu zmizí z vysílání, dobře tomu Mareš. Vidíte, i tahle nepovedená slovní hříčka jest důkazem, jak je Marešův trotlismus nakažlivý. 40%

plakát

Nebojte se tmy (2010) 

Ve sklepení jednoho starobylého panství přebývá tlupa malých vražedných bestií, které jsou lidskému zraku dobře skryty. Obývají zamřížovaný krb a běda tomu, kdo je pustí ven. I když jsou citlivé na světlo, vražedné choutky sílí, zvláště když jsou na obzoru noví nájemníci. Malá Sally se svým tátou a jeho přítelkyní vstoupili do jámy lvové. Asi moc nepřekvapí, že výprava má pohádkový až fantazijní nádech. Zkušený divák záhy identifikuje, že se jedná o produkční počin Guillerma del Tora, který současně dodal i nepříliš absorpční a vypilovaný scénář, který kupodivu čerpal inspiraci z jiných filmů. Kreatury by se daly zařadit k příbuzným Gremlins a Critters, ač jsou mnohem digitálnější a strašidelnější. Rodina v ohrožení, to také zrovna není inovativní prvek. O dávné kletbě toho divák mnoho nezjistí. Film je na informace o původu kreatur skoupý. Není objasněno odkud se vzaly, proč jsou tolik citlivé na světlo, ani po kom vlastně jdou. Podstatnou dobu se zdá, že zdrojem jejich zájmu jsou děti, v prologu se to také tak jeví, v moci mají totiž syna původního majitele panství, kterého nutí, aby pro ně zabíjel, respektive požadovaly dětské kelčáky. Nebyl jsem z toho moc moudrý. Když už se zdálo, že si za svoji další oběť vyhlédly nesympatickou Sally, nebyla to tak úplně pravda. Vražd je pomálu. Za celou dobu zaútočí jen na údržbáře. Delší dobu trvá, než se skřeti zjeví v celé své kráse. Většina filmu probíhá tím stylem, že nikdo malé Sally nevěří, že ji chodí navštěvovat příšery. Všechno se to přisuzuje výplodům dětské fantazie. Důkaz, že si nevymýšlela, přichází v závěrečné fázi filmu, kdy se konečně začne něco dít a skřeti se pustí do práce. Obrovská škoda, že film se zběsile rozjel až na závěrečných dvacet minut. Mně se líbila i sekvence, ve které se Sally snaží získat důkaz o existenci kreatur tím, že je vyfotí. Tahle sekvence nepostrádala zajímavě vtipný rozměr, který film osvěžil. Přidat na vraždách, ani bych neřešil scenáristickou nepropracovanost, nelogičnost a slabší originalitu i zvolené tempo. Jenže film nabízí hlavně skvělou detailní výpravu, triková stránka filmu je na schopné úrovni, zdatná kamera i hudba usilují o napětí, herecké obsazení sice nehraje nijak usilovně, ale jména Guy Pearce a Katie Holmes posloužila celku dobře. Film celkově nepůsobí levným dojmem. Tvrzení, že se divák bude bát, moc neobstojí. Nebude se bát vůbec. Bude však ve střehu, co to na něj z té tmy jukne. A nenalíčená Kačka Holmesová to nebude. Takže kdo se alespoň jedinkrát u filmu lekne, má vlastně vyhráno. Ať už se lekne čehokoliv. 60%

plakát

Bakaláři - Spodky (1979) (epizoda) 

Ztratilo se šest stovek z tržby. Restaurace za socialismu, číšníci ve fraku s motýlkem, vyšetřující příslušník SNB. Podezření padá na každého. V prvé řadě na poctivého a skromného číšníka Metuda. Nakonec se hříšník přece jen najde. Slabší kousek z osvědčené tvůrčí dílny Dietl/Dudek, který není příliš komediálně pojatý. Vlastně je pojatý nudně a sterilně. Není mnoho televizních inscenací, ve kterých by měl jednu z hlavních rolí Karel Effa. Celkově mně přišlo obsazení málo atraktivní. Bek jako vedoucí, ten byl největší hvězda, Oliva jako příslušník, taky docela ušel. Dál už to byl druhý sled. Čestnou výjimku tvořil vynikající specialista na vedlejší role Jiří Lír, bohužel nedostal prostor. Nápad veškerý žádný. Jako vysvléci Effu do spoďárů v rámci vyšetřovacích metod, fakt není bomba. Restaurace byla moc studiová, viník mluvil nářečím, pořádná pointa nikde. Povídka nezapře svůj reálný původ. Z hereckého hlediska standard, co celku vyhovuje. Divákův zájem o osud vyšetřování však nedosáhl bodu, nad nímž by dlouho přemýšlel. Chvíli po doběhnutí titulek si na socialistickou knajpu a tehdejší smýšlení lidí, ani nevzdechne. Hodně bezvýrazně a nijak poutavě natočeno. 40%

plakát

Ariana Grande - Break Free ft. Zedd (2014) (hudební videoklip) 

Mladá kurviska by se měla podporovat. Ariana Grande je opeřené pískle, které udělalo "ná, Putine, Putine", co to melu, "ná, puťa, puťa" a z Ruska dorazil DJ Zedd. Proč by taky nedojel, když je to pro něj lukrativní, navíc je Ariana hezká slečna. Po Seleně Gomez se ruský elektro diskžokej hudebně ujal další mladé zpěvačky, se kterou stvořil taneční záležitost jako dělanou do tanečních klubů. V klipové podobě se na diváka valí jakýsi odkaz na staré vědeckofantastické filmy v úmyslně předpotopní technické kvalitě. Ariana mezi těmi intergalaktickými potvorami zdatně křepčí, ladnost pohybů zaručena, prdel bez pomeranče, ale celý klip je děs. Ke všemu je to pojato legrační formou, která je přizpůsobena náctiletému publiku. Ostatně, nikdo starší si Arianu do sluchátek nepustí. Pozor, tahle holka nezpívá špatně. Song pochází z kvalitní produkce, sound je pojat velmi moderně, nominace na nejlepší taneční píseň možná přehnaná, ale šlape to. Pokud nejste proti spojení taneční písně náctky se Star Wars a Barbarellou v obrazovém ztvárnění, jste na nejlepší cestě podlehnout svodům mladé štětky. 60%