kingik

Sláva, i za "komárů" byl k vidění solidní product placement. Ano, párky v hlavní roli. Matička Praha, vyhladovělý manželský pár bez peněz, škaredá a odulá paní s dobrým srdcem a naditou šrajtoflí, socialistický bufet a trapas, kdy slabší polovička z páru se domnívá, že její odložené párky končí v útrobách žravé babizny s nářečím. Omyl, to byly jiné párky. Načež vše spraví omluva a málem si hodí trojku. Proč se vlastně tak banální námět dočkal zfilmování, to už nechme soudruhům a jejich výběru. Natočené i sepsané to bylo vesměs rutině. Zahrané to bylo příjemně, lidsky a teple. Černobílý formát vždycky bude působit zuboženě. Jak šel čas, je znát mizerná technická kvalita obrazu i zvuku. Je i poměrně diskutabilní, zda by zrovna tahle povídka splňovala kritéria tehdejšího bakalářského tématu nesoucího souhrnný název " Z cizího krev neteče". Sama autorka námětu na závěr v dopisu podotýká, že až tak ne. Co se jim tedy tam těm soudruhům vloudilo?! Dietla s Dudkem omlouvá to, že toho vytvořili hodně. Ne všechno tudíž muselo mít extra kvalitu. Povídka "Párek" se nijakým významným způsobem nezapíše do diváckého povědomí. Jak se tam ale procházelo těmi všemi možnými socialistickými "superfastfoody", je možné, že i divák dostal hlad. To bylo na téhle povídce poměrně nejsugestivnější. 40%

Nevracej zástěru, jsi náš MistrKuchtík! Osobně jsem se účastnil nejnovější řady, abych i já přidal něco ze svého kulinářského umění. A získal tak vytoužený MasterŠek. Do soutěže jsem vstoupil pod jménem Dobromil Retych. Mé výsledky byly velkolepé. Ač kuchařský panic, jsem i sexuální, ale to je jedno, jsem dosahoval nebývalých nad limitů, i když do té doby byl mým největším úspěchem párek na studeno s kmínem a kopečkem šlehačky. Velice rád experimentuji, nejen s jídlem. První kolo bylo sloupávání párků, mělo se sloupnout pět set párků za deset minut. Zastavil jsem se na čísle 501, neb jsem v zápalu sloupl i ten svůj. Porota byla nadšená, postoupil jsem dál. Jen Raditsche se ohradil, prý na klobásách skončím. Druhé kolo, krájení zeleniny v limitu, jsem zvládl relativně dobře. Nikdy jsem nic nekrájel, přesto jsem si věřil. První komplikace nastaly, když jsem začal krájet i svá nehtová lůžka. Za chvíli jsem měl před sebou pěkný kopec kůžiček. Hlavou mně okamžitě problesklo, jestli mně nápad se smaženými kůžičkami náhodou neukradl kulinář Hruška. Na zvažování žaloby nebyl čas. S porotou v zádech jsem očekával verdikt, že končím. Nikoliv, přesně takhle to má vypadat, prohlásil porotce Kalina. Třetí kolo a přišly proklaté zapékané klobásy. Připravil jsem kvalitní sosík, přidal různé koření a přihodil hrst mandlí a jablek, aby to mělo šmak. Poprvé jsem měl pocit, že jsem kreativní. Fichtner byl ale jiného názoru. Tohle je nejhorší, co jsem od Vás viděl. Vraťte zástěru, v soutěži končíte. Amatérský kuchtík skončil. No jo, došel jsem daleko. Ještě dnes se budím hrůzou z děsivé poroty. Tahle soutěž je noční můra. 20%

Byla to od nich kulišárna. Dva vesničtí strejcové se v hospodě domluví na svoje manželky. Fórek spočívá v tom, že si přes noc prohodí lože. Ráno se jejich ženské probudí s údivem, že vedle nich leží jiný mužský. Nápad by potřeboval doladit. Přípravy na něj nad rumem jsou trochu zdlouhavější. Samotná akce proběhne poměrně rychle až chaoticky. To celku moc neprospěje, neboť se mělo jednat o vrchol povídky. Příběh měl štěstí na dobré obsazení. Režisér se scenáristou měli dobrý čich na to, že nejlépe udělají, když Menšíkovi dají podstatnou část prostoru. Od setkání v hospodě Menšík přebírá otěže a sledujeme jej, jak si vede v chalupě svého kamaráda. I když se tady tolik zajímavého neodehraje, bylo určitě zajímavé sledovat Menšíkovo snažení, improvizační vsuvky a celkově jeho cit pro groteskní komiku. Ono taky nic lepšího nešlo udělat s tak nedůsledným scénářem, který by mohl být perfektní, kdyby se ho ujal někdo zdatnější. Herci Menšík a Kostelka vlastně mohou být rádi, že se nemuseli vedle těch babizen ráno probudit. Jejich akce byla utnutá v samotném zárodku. Pointy se divák nedočkal, Menšíkovo one man show zaručeno. 60%

Bond je u FBI, Ryan to kroutí u CIA. Oba pojí literární původ, oba měli různé herecké představitele. Jestli by se ti dva spolu snesli, to vám nepovím. Já jsem delší dobu nemohl přijít na chuť Jacku Ryanovi. A Terazky hej. Úvod je v podstatě zasvěcen tomu, jak se z mladého ekonoma na Wall Street stává agentské eso. V okamžiku, kdy za svým úřednickým stolem odhalí sofistikovaný teroristický akt na americkou ekonomiku, které hrozí kolaps, vydává se na výzvědy do Moskvy, kam ho poslal jeho šéf. Stopy vedou k mocnému oligarchovi, v jehož blízkosti se není radno zdržovat. Jack dává v sázku svůj život. Z ostýchavého analytika se rázem stává zkušený operativec. Je s podivem, že režijně má tento "kravaťácký" počin na svědomí Kenneth Branagh. Tvůrce nudného Thora a odpudivé verze Popelky. I když film akci nedává velký prostor, je film neustále napínavý jak Costnerovy trencle. Ne, fuj, raději tanga Keiry Knightley. Dialogy mají švih, složité vysvětlování probíhá zábavnou formou. I divák, kterému je svět ekonomiky a politiky nepřístupný a vzdálený, nebude mít s filmem problém. Film se v příjemném tempu pohybuje kupředu. Perfektně totiž funguje herecký čtyřlístek - sympaťák Chris Pine, který i v kvádru dělá šibalský kukuč, Keira Knightley jako jeho dlouholetá přítelkyně v každém muži vzbudí naději, že se takových sympatických žen v reálu pohybuje víc, a i ona si "odkroutí" svoji premiérovou misi, Kevin Costner má jako šéf potřebný divácký respekt a Kenneth Branagh zabíjí i pohledem. Haris Zambarloukos dodal dynamicky akční snímání, Patrick Doyle svým hudebním doprovodem dodával po dávkách znepokojivý rozměr. A Kenneth Branagh se ukázal jako zdatný režisér, který i dialogovým pasážím uměl dát dynamiku. Story je neotřelá, alespoň pro mě vypadala neohraně. Ano, největším nedostatkem filmu tak přece jen zůstává akce, které je nedostatek. Neškodilo by s ní film zahustit. Její nahromadění se divák dočká v druhé polovině filmu. Omráčen z ní nebude, technická kvalita jí nechybí, ale stále je na ní znát, že se jí režisér teprve učí zvládat. Takže non-stop akci film nemá, napětí se dá místy krájet, herci zdatní, příběh značkový, nepříliš ohraný, režijní styl příjemný na oko. Cesta zelenáče za dekorováním na elitního agenta dopadla chvalitebně. 80%

Peter Kraus si slíbí, že zítra se něco změní v jeho životě k lepšímu. A začne si všímat toho, co má před očima. Dnes to ale nebude. Dneska ještě zůstane mírně arogantním kšeftařem, který lítá za prací do Číny. Dnes ještě vyřídí pár rande, které si domluvil po netu, když byl na obchodní cestě, dnes napraví pokaženou zakázku padělaných triček, třeba ho začnou bavit i svatby, které nenávidí. Ale hlavně si začne více vážit své nejlepší kamarádky Terezy, která má oči a píču přichystanou jenom pro něj, ale on je k ní slepý. Jenže dnes je dnes. A zítra může být všechno jinak. Cestovatel a blogger Rudolf Havlík do svého filmu soustředil množství prvků, které sice nejsou dostatečně kompaktní i kompatibilní, ale působí svěže a neotřele. Castingově se nebál zariskovat a obsadil málo známého Pavla Batěka, který se mu odvděčil uvěřitelně vybroušenou hereckou kreací. Jen ohraný voice-over jeho postavy, který měl dodat filmu na "západním" rozměru, bych pro jistotu přežití českého filmu v lepších tvůrčích zítřcích vynechal. Kolem Batěka je soustředěn především solidní ženský arzenál. Nejvíce prostoru dostala Vica Kerekes, která hraje osudovou ženu, ale kdyby byla její postava ze scénáře vyškrtnuta, jásal bych. Mezi ní a Batěkem nebyla vůbec žádná chemie, málo uvěřitelně působilo i to, že by on byl pro ni jediným ideálním partnerem, proto nikdo jiný nepřipadal v úvahu. Ach jo, to fakt ne. Batěkovi mnohem lépe vyhovoval ten nezávisle volný prostor "starého" mládence, kdy si ženskou půdu oral pluhem se značkou Rande naslepo. Z tohoto neotřelého nápadu se dalo vytřískat víc. Dovedu si třeba představit, jak taková nervově labilní Anna Kulovaná komplikuje Petrovi život i dál. Jenže všechny krásky, se kterými se Petr sejde, se už více ve filmu neobjeví. Ale jo, vlastně objeví, ale už jen coby noční můra našeho hrdiny. Herci kolem Batěka byli dobře obsazení, nejlepší z mužských rolí byl jednoznačně sympatický kámoš pro všechno Filip Blažek, bardi Přeučil se Županičem trochu nadbyteční, prostě do tak moderně pojatého filmu nezapadli, pobavil policista Karla Zimy i další castingové legrácky. Lokací je na jeden český film nečekaně hodně, nechybí ani exotika. Po Číně přijde na řadu třeba Brno, kde dojde na honičku s Michalem "Rudou z Ostravy" Kavalčíkem, který zde hraje vyslaného nohsleda, který je vytrvalý v pronásledování. Ostatně od svého šéfa dostal instrukce, jak zatočit s takovým neřádem nedodržujícím domluvené obchodní zakázky. Rychlé až bleskové přesuny mezi tak vzdálenými českými městy (Praha-Brno-Ostrava) mně přišly přestřelené. Film je v podstatě rozdroleným sledem více či méně povedených scén a scének, kterým debutující režisér nedodal pořádný tmel. Filmu nechybí určitý experimentální nádech, divák bude svědkem i povedeného scenáristického fórku, kdy šoférující hrdina vezme stopaře, který je jeho skutečným bratrem, jedná se o Petra Batěka. Film se vytasí s kvalitním hudebním doprovodem, nemyslím tím ale českou hudební nezávislou scénu se špatnou angličtinou, a pěkným vizuálem. Kombinace komedie, romantiky a prvků road movie zabere o to víc, když od tohoto filmu prakticky nebudete nic očekávat. V tom případě může být příjemným diváckým osvěžením i překvapením. 60%

Taťka z farmy. Je starostlivý, zadumaný, občas si i popláče a má celý film na to, aby oddálil přeměnu své milované dcery na zombie zrůdičku, když ji paličatě odmítá umístit do doporučované karantény. Zatímco mu dcerka hnije (film neukazuje, jak k jejímu pokousání došlo), smiřuje se s osudem, přestává s ním být legrace, není hravý, tudíž se mu nedá volat do klubu. Ale podstatné je to, že Arnold Schwarzenegger si vyprodukoval film, za nějž by se nemusel stydět ani Jim Jarmusch. Úžasně utahanou a nevzrušivou formou, jakou je film natočen, by naše kina těžko skousla, proto film u nás nebyl distribuován. Divák v podstatě celou dobu tápe, co z téhle role Švarcík má. Prostor pro akci nulový, Hamleta v jeho podání opravdu vidět nepotřebuji, film navíc vypadá extrémně levně. Je situován na farmu, takže se na bombastické a apokalyptické výpravě značně ušetřilo. Kromě divně plápolajících budov z úvodu filmu a nezajímavých masek hrstky zombíků, co se ani moc extrémně nebezpečně nechovali, je zde k vidění jen lán, lesík a nepříliš honosná usedlost. Docela vadila nejednotnost filmu. Do plnohodnotného hororu daleko, umělecký rozměr se nezdařil. Celý film je točený dost na jistotu. Divácky se tápe, proč se neustále porušuje pravidlo o tom, že nakažený subjekt má být před zdravými jedinci izolován, aby nedošlo k šíření infekce. Zde se to už po chvíli moc neřeší, s Maggie přijde do kontaktu každý z okolí farmy, holka jde v pohodě i na večerní párty. Všichni okolo zdraví jak řípa, akorát její kamarád je stižen stejným osudem, tak to má přirozeně za pár. Ale prostě jsem nepochopil benevolenci scénáře, se kterou přišel, aniž by to nějak objasnil. Vrcholem byli dva místní poldové, kteří naprosto vždy přesně a neomylně poznali, kdy nakažený subjekt dospěl do fáze přeměny. V tu chvíli se zjevili a požadovali odsun. Ani divák pořádně nevěděl, která bije, jak zcela nejasně a neurčitě byly všechny fáze přeměny od sebe nerozlišené. Nic proti, film má úplně ledabylý scénář, který mění stav věci jak se mu.zachce. Aby ale nějak rozpohyboval film samotný, to ne. Ucourané, nulové tempo je dohromady propojeno se slabou režijní formou, odsuzující film k propadáku. Tak se i stalo. Nechávám se dobrovolně kousnout od zombíka. Třeba zažiji větší vzrušení a napětí, než s tímhle zcela unylým ani rybou, ani rakem, ani zombíkem. Chci Arnolda vidět zpět v akci. Tohle mrtvolné nic fakt nebrat! A ten ubohý závěr! Vůbec jsem s hlavní hrdinkou nesoucítil. Abigail Breslin nebyla sympatická. Za občasné vyloudění mini deprese z pochmurné nálady filmu a snahu účinkujících, především hlavní star, uděluji dvě hvězdičky. A i to je luxus, za tuhle komorní šulínovinu. 30%

V michiganských lesích řádí kanibal jménem Joad. Není to žádný model. Potřeboval by vyprat, umýt se, potykat si s hygienou, trochu vysmejčit barák a osvojit si zásady slušného chování k hostům. Početná skupinka nezvedených studentů sice přijela bez ohlášení, navíc pozdě večer, ale přece jen trochu vlídnější zacházení k nim by neškodilo. Ze zamýšleného hezkého víkendu se stala moc hezká noc jako stvořená pro umírání. Horor, který navazuje na tradici osmdesátkových slasherů, je i v obdobném stylu natočen. Je úderný, až se rozběhne zabíjení, které si nebere servítky, kamera detailům neuhýbá, postavy umírají v pořadí, které není tak úplně očekávané. Takže třeba tlouštík se nedožije konce, hlavní ženskou roli přebere někdo jiný, otravnému pejskovi je zakrouceno krkem aj. Postavy jsou podle vzoru dostatečně schematické. Školní kráska, frajer, nadržený černoch, slušňačka, sportovkyně. Zkrátka z výčtu postav klasických hororových béček nikdo nechybí. Téměř striktně jsou dodržována i všemožná klišé těchto slasherů. I když to jsem ani uvádět nemusel, toho si všimne i méně chápavý divák. Tvůrci však zašli ještě dál a s divákem si pohráli. Aby jejich horor co nejvíce připomínal poctu klasickým slasherům, je jejich dílo poznamenáno úmyslnou technickou nekvalitou - film občasně přeskakuje, zrní a vykazuje známky obrazového kazu jako "starý" film, nasvícení scény je mnohdy nedostatečné, dokonce se film v jednu chvíli přetrhne. Herecké výkony mají sympatickou banálnost i naivitu, ne obojí úplně výstižné, ale snaha rozhodně byla. Rok 1984, do něhož je snímek situován, je simulován zdatně. Retro oblečení, dobový školní autobus a Robert Patrick. Ten není nijak dobový, jen upozorňuji na největší hvězdnou akvizici filmu. Troufnout si v současné době na slasher z minulého století, to není jen tak. To chce odvahu, mít něco nakoukáno a mít nějaké režijní dovednosti. A začátečník Ian Kessner něco z toho v sobě má, i když úplně zralým režijním přístupem nedisponuje. Ostatně jeho film ani nijaký výrazný nadhled nebo typickou rovinu parodie nemá. Spíše jede na to, aby potěšil hororové retro příznivce. A triviálnost je tentokrát sympaticky podána. Příště bych ale prosil o něco svižnější rozjezd. Nebylo nutné sáhodlouze to režijně rozpitvávat a oddalovat tak zabíjení. 80%

Amatéři, pohov! Nemusíte nás zásobovat výplody, ze kterých jen pár fragmentů utkví v divácké palici. Daniela Alfonzová, to je ten geniální střípek, nad kterým bude divák stát. A neklesne. Tedy myšleno, že neklesne na mysli. Jenže, ač je přítomen v groteskní šarádě Petra Smazala vtipný rozměr, režisér je Mazal. Ve westernovém městečku se neodehrál úplně smysluplný příběh. Dva lupiči chtějí vykrást banku, jdou na to divně, prostitutka pomýšlí na světové uznání skrze vynálezy, je to ale spíše harampádí, úředník se také nechová smysluplně. Střih, dynamika, návaznost záběrů, s tím si režisér péro nelámal. Ovšem obrazově zůstal věrný šuntům. Škoda, že nebyl důslednější. Situační komika ústřední dvojky, kterou tvoří Viktor Dyk a J.K Sanchez, má osvěžující nádech a dobře si přihrávali, Alfonzová není zdaleka tak pitvořivá jako svého času v "óčkovské" parodii TyTrubko, westernové prostředí, hudební doprovod i režie evokuje propadák Westernstory. Moc pozitiv jsem fakt neobjevil. Až na ústřední hereckou trojici, to moc nešlapalo a globálně tomu moc nepomáhal až příliš rušivý amatérský kabátek. Nápad se zajímavým potenciálem pohřbila otřesná realizace. 20%

Chudák Bruska Willis, v čem to zase hraje, posteskne si nejeden příznivce akčního harcovníka, když narazí na tohle scifi. Jeho režisérem je Brian A Miller, jenž točí levnější filmy se zapadajícími star, ale třeba s takovým Nickem Cagem ještě nespolupracoval. Nejsou to úplně nezajímavé počiny, ale vždycky se na nich najde něco, co příznivý dojem kazí. Tentokrát je to hlavně neoriginálnost, chybí objevné prvky, hodně z toho, co je v tomhle snímku, už bylo k vidění jinde a lépe. Ke všemu je zajímavý kontroverzní rozměr hned potlačen. Debilně béčkově koncipovaný a nedomyšlený závěr film degradoval. Opakování je matka moudrosti. Asi to je nejlepší možnost, jak k tomuto filmu divácky přistoupit. Blonďatá kráska Kelly o sobě neví, že je umělou bytostí, až do násilného incidentu, který spustí její vzpomínky. Je rezidentem kontroverzního komplexu Vice, v němž není nic zakázané. Stálá klientela si užívá nevázaných sexuálních radovánek a fantazií, ani vražda zde není zločinem. Vše je zde legální. Vždyť se jedná jen o roboty, co se dají i po zabití opravit. Město má s institucí dohodu, úlisný viceprezident a jeho pohůnci komplex dokonale zabezpečili. Ale chybička se vloudila. Kelly procitne a dává se na útěk, šéf vysílá přepadové komando, aby byl nežádoucí element odstraněn, milá blondýnka se spojí se svým stvořitelem a dozvídá se o sobě šokující pravdu (šokující byla pro ni, pro diváka ne). Když ve filmu dojde na přestřelku, komando svůj cíl nikdy nezasáhne. Prvek, kdy se robot cítí více člověkem než umělou inteligencí, už je stará vesta. Film je po zajímavě rozehraném úvodu oproštěn od kontroverzního pojetí. Zůstává standardně akčním snímkem, ve kterém má každý herec svůj prostor. Bruska je úplně nevýrazný záporák, Thomas Jane je zábavně nekonvenční detektiv s bujným hárem, co občas procedí vtipnou hlášku, objev Ambyr Childers je nejpůvabnější mezi hereckými akvizicemi. Neztratil se ani "béčkový" Johnathon Schaech coby pravá ruka Brusky a za zmínku stojí i Charlotte Kirk coby kamarádka Kelly, též robot. Film si netroufl na žádné bombastické akční scény. Nejčastěji se v něm střílí. Znáte to, tatatata. Převládal dojem, že se film odehrává na jednom plácku, nikoliv v rozlehlém městě a rozpočet byl utažený, i když z technického hlediska to bylo místy solidní. Příznivci béčkových počinů film zhlédnou hlavně kvůli Brusovi, který si v podobných opusech libuje, ale měl relativně kliku. Tohle sice nemělo žádný úchvatný inovativní a režijní rozměr, ale šlápanec do hovna, to taky nebyl. 60%

Tomáš Mašín na mě působí jako inteligentní režisér. Proč se zahodil s touhle nevtipnou podivností, ví jen on sám. Odněkud byl vyštrachán soubor povídek ne moc známého spisovatele, které mají údajně zcela odlišný ráz, než jaký prezentuje film, v němž Macháček na amerického detektiva mluví až moc kvalitní češtinou, ke všemu jeho ztvárnění vyšetřovatele tajemných vražd není nikterak zábavné. O zbytku hereckého ansámblu to platí dvojnásob. Dyk jde proti svému typu, ale nic z toho nevytěží, Pauhofová už je moc okoukaná a herecky mě nebaví. Film se zcela utopil ve své absurditě, která se považuje za mistrovskou. Městečko, dnešní Bratislava, zcela vážně usiluje o nezávislost, následně jde ještě dál a zcela vážně se chce stát oficiálním státem USA! Do toho vraždy s absurdním rozuzlením a další mini příběhové linie, které mnohdy působí nadbytečným dojmem, zvláště když má divák potíž vstřebat ty dvě kravské dějové linky. Ono se řekne PARODIE, ta pojme všechno. Ale musí se umět s ní zacházet. Ani příliš neobstojí argument, že po revoluci se do tohoto žánru pustila jen hrstka tvůrců, tudíž tady tenhle žánr již dekádu nemá pokračovatele. Mašín určitě není zdatným nástupcem Lipského, co do řemeslného zpracování, je technicky zručnější, než třeba Marhoulova práce na Mazaném Filipovi, ale dohromady dal vzniknout solidnímu utrejchu, nad kterým se divák nemůže bavit. Hlášky strojené, detektiv Food nemá kladný přístup k lidem, i když jeho rasistické, šovinistické i jiné poznámky mají ráz stylizace, tudíž nedají se brát vážně, přesto nejsou prezentovány noblesně a sympaticky, nýbrž zhýrale a trapně. Trapné pojetí je výstižným synonymem pro tenhle film. Na filmu je znát, že rozhodně nebyl levný. Pěkné kostýmy, snímání kamery, stylizovaná výprava, výtvarné řešení, to vše je přepychové. Uniká mně podstata tohoto díla. Není jasné, co se vlastně paroduje. Možná filmy, v nichž do zapadákova přijíždí špičkový detektiv, aby rozlouskl záhadu zamčeného pokoje, v tomto případě vražd. Silně ale pochybuji, že mám pravdu. Tvůrci byli tak absurdně bezradní, nebo možná bezradně absurdní, že sami ztratili nosnou myšlenku celého projektu. Nezbylo jim nic jiného než dvě hodiny v kině šaškovat, tajtrlíkovat a ještě si za to nechat platit od diváků, kteří měli v úmyslu jít na kvalitní film. Ne na abnormální spletenec krejzy kravin. Wilsonov bych přejmenoval na Kocourkov. I když se možná "kocourkovští" obyvatelé cítí tímto dotčeni. Divák přesto pocítí určitou satisfakci z nekorektního přístupu i humoru, který v českém filmu má jen minimální zastoupení, respektive žádné. 40%