Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Horor
  • Krátkometrážní

Recenze (6 059)

plakát

Hany (2014) 

Byl pozdní večer. Ne tak idylický, jak jej popisuje Mácha. Studující nesympatická inteligence a jeden nesympatický dealer se schází v kavárenském klubu, v němž jakýsi ambiciozní nesympatický psavec divadelních her předčítá nahlas svoji pseudointelektuální sračku, aby ostatní návštěvníci mohli přes sebe mluvit, vzájemně se překřikovat, vést spolu dialogy "jako ze života" a byl navozen pocit chaotické r(d)eprese, která snese všechno, včetně technických nedostatků. Nedostatek lásky v nočních ulicích se dá vynahradit násilím. A varování z rádia dá tušit, že se v ulicích strhne velký nepokoj. Ach, ti dnešní tvůrci to nemají lehké. Musí volit ojedinělé režijní prostředky, jak na sebe upozornit. Michal Samir se uchýlil k non-cut formě (film beze střihu), která je na jeho filmu tím nejzajímavějším. Je pozoruhodné sledovat, jak se kamera šikovně přemisťuje z jednoho stanoviště na druhé a zase zpět, i když osvětlovači a zvukaři by zasloužili, aby od násilníků taky schytali nějakou tu ťafku. Fajn, i v českých podmínkách lze natočit film formou, která sklízí ve světě ocenění. A kromě toho lze natočit film, který je po obsahové stránce a formě sdělení, naprosto prázdný, respektive dějově nešikovně posazený. Ano, je to tak. Většinou se totiž ve filmu vůbec, podotýkám VŮBEC, nic neděje. Kdyby se ve filmu nějak zajímavě plkalo, tak fajn, ale tady se plká tak nemožně uměle(cky), až to budí dojem, že režisér neví, kdy dát povel k tomu, aby film něčím oži(vi)l. Po otravných pasážích, kdy se z klubu na okamžik dostaneme do přilehlého parčíku, v němž marně čekáme, zda drogový dealer-pitomec ojede HANY Vagnerovou, ještě nahlédneme oknem do života manželského páru, tím jsou skuteční manželé Tomicová/Malý, se pak v závěru filmu dostaví hrstka násilných scén, které nesou punc opravdovosti. Jen je škoda, že přijdou až na poslední chvíli, následně působí ve filmu překotně až nepatřičně, tudíž užít si je, je prakticky nemožné, neboť práce osvětlovačů je natolik mrská, že si spoustu věcí musíte domyslet. Takže blije Schneiderová, jo, blije, kouří holka na záchodě cizince, ano, kouří, schytá to Karel Zima od běsnícího dealera, ano, schytá. Já to píšu, kdybyste to náhodou v tom mizerném osvětlení neidentifikovali, abyste nebyli o nejlepší momenty filmu připraveni. I přes sympaticky anarchisticky posazený závěr nesoucí se ve stylu dramatu "Proč", u mě film celkově nebodoval. První polovina je hrozná, nedá se na ní nic chválit, druhá dojem vylepší jen částečně. Režisér potenciál má, tohle má ale do divácky poutavého filmu daleko. 40%

plakát

Happy Tree Friends (2006) (seriál) 

Stereotypní a slabomyslné. Ani nevím pro jakou cílovou skupinu je to určené. Pro děti to není a jako dospělý to neocením, protože v kreslené podobě mě usekané tlapky a vyhřezlé vnitřnosti zvířátek nijak neoslovují. Stačí vidět pár epizod a je to pořád dokola. Zvířátko potká nějaké neštěstí po kterém chcípne dost krutou smrtí. Zajímalo by mě jak by asi vypadala "hraná" podoba seriálu.

plakát

Harbinger Down (2015) 

I ten nejžlutější ťaman padělá světovou módní značku tak, že můžete GUESSovat, jestli na věšáku v tržnici náhodou nevisí originál. Alec Gillis šlapal na svém šicím stroji asi fakt nějak blbě, protože jeho hadr se nedočkal ani prvního praní a hned se rozpadl. Mayday! Mayday! Rybářská loď v ohrožení. Mejdan, mejdan, divák mající v oblibě filmy typu "Vetřelec" nebo Věc" se bude dobře bavit. Nebude. A to jsou scenérie filmu přímo ideální pro boj se zmutovaným organismem číhajícím na svou příležitost po tři desítky let v lunárním modulu z dob sovětské éry, který nalezla posádka rybářské lodi zamrzlý v ledu. Denního světla se divák nedočká, interiéry lodi také nevypadají špatně, vše je ponořeno do mrazivé aljašské noci. Přesto je film na klimbání. Posádce se moc do umírání nechce, režisér se kostrbatě snažil o jakési vybudování vztahů mezi jednotlivými členy, přičemž to jen film zdržuje. Jako jediný to pochopil charismatický Lance Henriksen, který v roli kapitána lodi neřeší režisérovu snahu po ambiciozním herectví. První úmrtí krajně nesympatického vědce nevypadá nejhůř. Bohužel, od toho okamžiku se ve filmu nic nedělo, ba co hůř, nedělo se nic zajímavého. Jen to, co vás napadne v souvislosti s každým scifi hororem s útočící havětí, ať už pochází z jakékoliv kategorie. Akorát je nutné si to představit tak, že to celé mělo naprosto nudný a nevzrušivý průběh. Režisér se totiž postupně přestal snažit v počátečních náznacích invence a jen blbě nakopíroval situace, které už byly jinde k vidění v mnohem napínavější, strhující a celkově námrdkové podobě, byť nejsem zastáncem klasik Vetřelec a Věc. V podstatě by nevadila neoriginálnost Gillisova díla, kdyby to bylo dynamickým, strhujícím a napínavým způsobem natočené. Mělo to herecké obsazení, které diváka zajímá. A úmrtí byla alespoň natolik kvalitativně výrazná, abych nemusel film vracet a zjišťovat, jestli už postavě zaklepal na rameno smrťák, nebo z natáčení utekla. Bída, pane debutante. Rozjezd byl celkem nadějný. Trikově to bylo hezky gumové a z diváckého hlediska to vázlo na všech frontách, ještě ke všemu to bylo slaboduché. Já to potápím. 40%

plakát

Hardball (2001) 

Američané čas od času natočí nějaký sportovní film věnovaný svému milovanému baseballu. Do hlavní role obsadí hvězdného Keanu Reevese a děj se co děj. Zpočátku je jeho postava prezentovaná jako závislý gambler a ochlasta topící se v dluzích. No tomu ani sám Reeves nemohl uvěřit, ale pak se mu blýskne na lepší časy a dostane nabídku trénovat problematický dětský baseballový tým a tím tak dluhy smáznout. A s Reevesovým příchodem na hřiště se také můžete rozloučit s počátečním netradičním pojetím filmu. Reeves je však ve své roli natolik dobrý, až přehlédnete v podstatě schematičnost, jaká je k vidění ve všech filmech o sportu. Tým je zpočátku sestavený ze samých podprůměrných hráčů, ale postupem času a tréninků jsou z nich schopní hráči, co si s trenérem začnou rozumět, i když se zpočátku zrovna moc nemuseli a trenér zase projeví city učitelce angličtiny. A pak že láska a sport nejdou dohromady. Sice tohle všechno už tady bylo několikrát, ale režisér Brian Robbins je z rodu těch režisérů, kteří svoji specializaci na komedie a filmy se sportovní tématikou zvládají výborně, dokáží zachytit i určité autentické aspekty ze hry i běžného života, i když točí jen podle průměrného scénáře s hollywoodským koncem, ale ne každý na takový scénář naláká Keanu Reevese. 60%

plakát

Harley Davidson a Marlboro Man (1991) 

Mickey Rourke a Don Johnson chtějí pomoci svému příteli a rozhodnou se vyloupit transportní vůz banky. Místo peněz ale objeví zásilku drog a to znamená velké problémy. A bez problémmu není ani tahle akční komedie, která nabízí dost povedených momentů stejně jako těch nepovedených, protože scénář si nijak výrazně netyká s režií australana Simona Wincera, který se lépe orientuje v akčních sekvencích. Jednoznačným trumfem je tulák Harley Davidson v podání Mickeyho Rourka a šibal Robert Anderon přezdívaný Marlboro Man, schopně zahraný Donem Johnsonem. Tihle dva jsou tak výraznými tahouny, že filmu odpustíte slabý scénář a nevyrovnanou režii.

plakát

Harpoon (2019) 

Žánrově rozmanitá hříčka, která má umanutého režiséra, co si osvojil smysl pro pozérství i určitou tvůrčí inovaci, ovšem s myšlenkou na "Úplné bezvětří" nového století se jeho jachta hned tak nepotopila. Nízké náklady, amatérské prosakování do filmové fazony, levné herecké trio a anorganický vypravěč, který vnáší do děje nadbytečné filosofické prvky, pro mnohé však i užitečné postřehy. Rob Grant je diváky (možná neprávem) přehlížený tvůrce z Kanady, který dost možná obvolává před svými plánovanými projekty Pamelu Anderson a Jima Carreyho, nedá dopustit na cokoliv s přívlastkem "javorový" a Johnu Candymu chodí pravidelně dávat na hrob květinovou výzdobu. Jeho vyšinutý milostný trojúhelník, který na "nepojízdné" jachtě uprostřed moře vyústí do nepředložeností vlivem nevěry, žárlivosti a také v rámci přežití, je přímo úrodným útvarem pro konfliktní a extrémní situace. Tři hrdinové se tedy neustále hádají, živoří, mužská osádka se přetahuje o pozici alfa samce, psychologický obal tomu sluší a najde se i prostor pro nějakou tu nechutnost. Trvá to zhruba 80 minut, tempo stagnuje a zručnost režiséra by chtěla vypilovat. Munro Chambers už je znám z filmu Knuckleball, tentokrát představuje slabocha s psychopatickými rysy, Christopher Gray mně přišel o stupínek přesvědčivější coby samolibý frajer, Emily Tyra měla působit patrně jako femme fatale kanadských končin, no byla hlavně vydatně nesympatická. Silně pochybuji, že někdo z diváků bude za ty tři trpět, charakterově vydatně odpudiví. "Harpuna" protlačená do názvu je docela záhada, na scéně je její výskyt dost úsporný. Režisér do filmu vetkal pokus o psychologii, černý humor i survival thriller, tedy od každého notný ždibec, ovšem pobyt na lodi měl delší průtahy, vizuálně obyčejné, neatraktivně nasnímáno a monotonně rozvláčné, napětí skoro absentovalo. Rob Grant dosáhl svého, jeho film snad poprvé vidělo více než 100 diváků, takže příště bude gáže i na toho Jima Carreyho. Snad se zasmějeme, tentokrát doopravdy. 6/10

plakát

Harry Potter a Kámen mudrců (2001) 

Šlo o sympatický počin. A a v rámci dětské tvorby je to něco nového, ale rozhodně ne převratného. Daniel Radcliffe je skvělý a typově byl obsazen velmi dobře. Režisér Chris Columbus má zkušeností na rozdávání, a tak nápaditě vrší jednu poutavou scénu za druhou a první dobrodružství Harryho Pottera je na světě. Mě tolik nepotěšilo, protože se nepodařilo vtáhnout mě do děje naplno, ale pro dětské diváky to je jako dělané. 60%

plakát

Harry Potter a Ohnivý pohár (2005) 

Pro mě pořád dost nezáživné. Zvláště tento díl si nedal nijak velkou práci s nápaditostí. Harry se prostě účastní jednoho turnaje, zvládne všechno na jedničku, nakonec se utká s Voldemortem a finito. Vše se odehrávalo jen v jedné lokaci Bradavic, a to na objemnou stopáž, je docela málo. Režie dělala co mohla, aby to nezabředlo do stereotypu, a tak jsme svědky napínavých turnajů, které ovšem se až přiliš zaměřily na Harryho osobu. Triky vkusně podbarvovaly průměrný příběh, kdy je jedno zhlédnutí, tak akorát. 60%

plakát

Harry Potter a Relikvie smrti - část 1 (2010) 

"Mdloby na vás!" Tohle zvolání v nejnovějším Harry Potterovi zazní hned několikrát a jako by nevědomky charakterizovalo celý film, a tak diváky uvádělo do tohoto stavu. Ano, hodně se toho změnilo od mého posledního setkání s obrýleným idolem z Bradavic, jehož na svět přivedla jeho máma J.K.Rowling. Harrymu už táhne na 17, zmužněl a už to dávno není ten malý roztomilý kluk a stejně jsou na tom dva jeho nerozluční kamarádi, Ron a Hermiona a Harry ani tentokrát bez nich nedá ani ránu, i když občas převládal pocit, že mu občas lezli na nervy. Harrymu jde opět vytrvale po krku jeho úhlavní nepřítel Voldemort, a když Harry zjistí, že existuje způsob, jak jej zničit, vydají se všichni tři na dobrodružnou cestu za viteály představující Voldemortovi kousky duše. Film se tak dělí přesně na dvě poloviny. V té první sledujeme hned zkraje bláznivý úprk před Valdemortem a tím spojené Harryho několikanásobné naklonování za pomoci kouzelného lektvaru a o kus dál přijde na řadu další lektvar, který změní Harryho a spol. k nepoznání v jiné osoby, aby se zmocnili zázračného medailonku houpajícím se na krku postarší Ministryni školství. V druhé polovině si přijdou na své především "krajinkáři", protože se s Harrym a spol. budeme toulat po lesích, luzích a kopcích, abychom se konečně dozvěděli, co jsou to ty Relikvie smrti, a komu kdysi patřily. Film většinou hýří originálními nápady, ale jsou tam i pasáže, ve kterých dostanou prostor vztahy ústřední trojice, nevyhneme se ani žárlivým hádkám končící intimní scénou vzájemného sbližování mezi Harrym a Hermionou. Ovšem film zase nepádí kupředu nijak zběsilým tempem, ale nedá se ani říct, že by se některé pasáže vyloženě vlekly, ale jen se zpomalí, aby divák nabral v té více než dvouhodinové jízdě dech. Výhrady bych měl k tomu, že film se bere až moc smrtelně vážně a až příliš temná atmosféra je místy zhola zbytečná a ne vždy se slučuje s děním na plátně, protože nic drastického nebo cokoliv jiného v tomto ohledu se ve filmu neodehraje, a když už ve filmu zazní vtipná jména, jako Pošuk nebo Láskorád, tak bych na ponurém vizuálu přece jen ubral. Rovněž jsem přesvědčený, že jestli to takhle půjde dál, tak si v některém z příštích dílů Harry s Hermionou spolu vrznou, a to bude brutál díl.Tímto filmem jsem se "harrypotterovskému" světu zase o něco přiblížil a celkově to mělo ty správné grády. Ovšem smysl této ságy jsem opět nepochopil. 60%

plakát

Harry Potter a Relikvie smrti - část 2 (2011) odpad!

A dost! Mám totiž dost! Osm dílů jsme obrýleného Harryho Pottera sledovali, jak se z malého chlapce stává mužem a spolu s ním se výrazně měnilo pojetí jednotlivých pokračování. Od dětsky rozverného až po temné s hororovou atmosférou. Postupně se měnili i režiséři a David Yates vydržel jako služebně nejstarší režisér, aby diváky této ságy (snad) naposledy provedl jejím magickým světem a splnil resty, na které se v předchozích pokračováních nedostávalo. S velkým očekáváním ultimativní dějové i vizuální řežby se však u mě dostavilo z posledního dílu velké zklamání. Nudil jsem se, a ne málo, anebo to režisér Yates nudně zrežíroval. První hodinu se totiž skoro vůbec nic něděje a změna nenastane, ani když se na scéně zjeví šeptající Lord Voldemort a hrozí zánikem všeho živého. Studnice nápadů není nevyčerpatelná ani v případě "harrypotterovské" ságy a splácaní jednoho motivu do nepřehledné dějové změti tady nabralo obludné rozměry a dost často jsem pořádně nevěděl o co ve filmu jde anebo která postava je s Harrym a spol., a která naopak na Harryho a spol. chystá podraz. Teprve v tomto díle se ukázalo, jak moc záleží na výběru režiséra, aby to celé fungovalo. V ději se postupuje moc rychle a spousta nápadů zůstává v tom spěchu nevyužita. Vadila mně slabá dějová linie a triky sice můžou být sebelepší, ale pokud je to celkově nezáživný film, není o co stát. A bitva s Lordem Voldemortem taky nijak nestrhla a i ta byla pěkně nudná. Nepředstavoval jsem si, že poslední setkání s jednou z nejvýraznějších postav filmového světa, jakou je Harry Potter, bude tak rozvláčné, nudné a ubohé po všech stránkách s triky ještě před narozením bratrů Lumiérů. Pro mě maximálně odporný aspirující na nejhorší dementní sračku roku 2011 v mé výroční topce zvané Kyselý David. A lord Voldemort je solidní trapák, který nasadil tomu všemu korunu. A nejvíc mega byla záverečná scéna z nádraží po 19 letech. Harry je opradový kouzelník, protože po takové době vypadal úplně stejně, jen s řídkým plnovousem a kino málem od smíchu spadlo. Zřejmě došly prachy na pořádné nalíčení. Fakt otřesný film. 0%