kingik

Řídký dějový guláš bez pořádné husté zásmažky. James Franco se neúspěšně pokusil o personifikaci skutečně existujícího spisovatele, který byl a je závislý na prášcích a fetu, prošel si krušnou pubertou, libuje si v ujetých sexuálních praktikách, od fotříka snášel ponižování, až o tom napsal autobiografii, která je v podezření, že je založena na fabulacích, které musí vyvrátit. K tomu má psát o uvězněném muži podezřelém z vraždy své manželky a souložit s Amber Heard. U té Amber bych se rád zastavil, neb film by získal na věhlasu jedině snad tím, kdyby vyšel bulvární článek o tom, jak se Johnny Depp rozlítil po zhlédnutí filmu, když viděl svoji bejvalku v podřadném filmu souložit s podřadným hercem, ačkoliv čekal, že přijde odprošení z její strany. Dozvěděl bych se, že zmlácení její osoby železnou tyčí vedlo ke stažení všech jeho filmových premiér a kdesi cosi. Takhle jde z filmu jen zanedbatelný kontroverzní odér, přičemž by neškodilo tu dějovou rozklíženost alespoň trochu stmelit, nezajímavě podanou dějovou linku s obviněným Christianem Slaterem rovnou vyhodit a Amber donutit ukázat její intimní partie. Pokud ve filmu něco funguje, je to Ed Harris a jeho znepokojivý a nevyzpytatelný otec. Režisérka Pamela Romanowsky je ještě mladá a má šanci určitě v budoucnu natočit něco vyzrálého a skutečně (žensky) osobitého. Musí ale nejprve zredukovat a pospojovat žánry tak, aby si vzájemně nepřekážely. Na jeden film bylo tentokrát až přespříliš tematických manévrů, přičemž to nevytvořilo (k)ladný celek. 5/10

V souvislosti s tímto hororem se mně vybavil song Dalibora Jandy "Oheň, voda, vítr, déšť". Všechny živly totiž mají v tomto filmu své zastoupení. Největší prim však hraje oheň. Ten spolu s větvemi stromů z větší části tvoří plazivé stvoření, které jsem pojmenoval Větvohořák, které se po sto letech rozpomnělo, že má zaútočit na přístavní městečko, které stihla dávná kletba. Vraždění o Halloweenu má být trestem za šest upálených dívek, které městečko proklely. Tři sestry siroty mají smolíka v tom, že se za svojí tetičkou vydaly zrovna, když se monstrum probudilo. Ba co hůř, to se výhradně krmí mladými dívkami. Jedná se o televizní horor, nelze tedy spoléhat na gejzír gore a mimořádné speciální efekty. Režisér Sheldon Wilson si libuje v televizní hororové tvorbě, kterou si i produkuje a výjimkou není jeho vlastní námět a scénář. Mohl si dovolit i známější herečku, kterou je někdejší sexice Deborah Kara Unger, která zde v roli tetičky setrvá jen na úvodní sekvenci. S hereckým obsazením jsem problém neměl, holky nebyly prvoplánově sexy, ječáky měly slušné, takže v pohodě. Monstrum silně připomínalo strašáka z předchozího režisérova počinu "Legenda o vraždícím strašákovi". Kdo film viděl, určitě si toho všimne. Tenhle horor s tím o strašákovi má i poměrně podobný průběh. Efekty jsou ale lepší, vraždění je slabé. Větvohořák sice svým obětem vydloubává očička a spaluje jejich těla zevnitř, ale z toho mého popisu to zní líp než samotné provedení. To zabíjení příliš neuspokojí brutalitou nasáklé horory, krev skoro žádná. Obětí je tak akorát. Velkým plusem je, že se většina filmu odehrává ve dne, akce je celkem dynamická, děj nijak nestagnuje. Tím ale není vyhráno. Monstrum působí směšně, objeví se i několik stupidních pasáží. V rámci televizního formátu se film pyšní schopným vizuálem, několik nápadů se najde. Finále je poměrně delší, konec se mohl udělat zajímavější, několik postav nečekaně zemře. Když to půjde takhle dál, Sheldon Wilson jednou natočí horor i pro kina. Dnes ještě ne. Musí odbourat nechtěně směšné prvky i zapracovat na tom, aby se jeho příští horor monstra dala brát vážně. Ale je fakt, že si nedovedu představit, jak by to dopadlo, kdyby se nějaký český režisér rozhodl natočit televizní horor. To by teprve byla sranda. 60%

Takhle blbě to dopadne, když se nepříliš talentovaná režisérka pustí do potenciálně zajímavé látky. K filmu si dejte pochutinu, nejlépe chlupatou deku, z níž budete ukusovat sousta, k nimž vás dožene tenhle pičovně zpracovaný/zprasený film, za oříšky, chipsy a jiné rozhodně neutrácejte, nechte si to k lepšímu filmu z kategorie horor. Ostatně tuhle kategorii tak trochu reprezentuje až ve vlažně pojatém finále. Do té doby se jedná o žánrově nezařaditelný film, snad nejvíce se otírá o psychologický žánr, ovšem ani to není příliš markantní. A pokud nemáte uvařeno, uklizeno, nakoupeno, nevadí, během této nekonečně zdlouhavé rapsodie na žvásty u stolu stihnete v pohodě vše. Ve filmu se prakticky nic podstatného neodehraje. Hlavní chlápek má trauma z dávného úmrtí syna, tím jsem si jist, ovšem co přesně se jeho synovi stalo, na to už si povolejte Sherlocka Holmese. Patrně zemřel po úderu Rafaela Nadala, neb v jeho úmrtí svoji roli sehrála tenisová raketa, anebo jsem to prostě nepochopil. Jistě se pobavíte nad relativně zábavným hádáním příčin jeho úmrtí, pokud ovšem sami nezemřete nudou. Nápad přijmout pozvání od bývalky, která nemá zrovna ty nejčistší úmysly, trpí mnoha neduhy. Exotická režisérka Karyn Kusama si s nimi od počátku nevěděla poradit, nedokázala je odbourat. Film se sice zuby nehty drží jakéhosi realistického přístupu, ale selhává ve formě vyprávění, které nemá sebemenší vnitřní logiku, slavné to ani není s technickým zázemím, všude přítomná ponurost, slabé nasvícení, gore je zcela zbabělé, pár slabých úmrtí přijde až v závěru. O hercích se nedá prohlásit, že by byli přímo strašní, ovšem zapadávají dokonale do nevýrazného konceptu. Nudné pojetí si s tímhle filmem vybavím v prvé řadě, určitě si ale nevybavím žádný výrazný moment filmu. Námět určitě měl svůj potenciál, jeho režijní (pře)vedení je ale slabé, nudné. Nedá velkou práci u filmu usnout. Pozvání ke spánku tedy proběhlo úspěšně. 4/10

Dokázal porazit zákeřnou chorobu, nedokázal si poradit s dopingem, který byl jeho dlouholetým neviditelným partnerem v pelotonu, který se svým úspěšným týmem dovedl k sedmi vítězstvím na Tour de France. Řeč je o hvězdném Lance Armstrongovi, kontroverzním cyklistovi, jehož dopingový skandál se pokusil zmapovat tenhle film. Pokud čekáte adrenalinové cyklistické závody, budete překvapeni, jak tvůrci Armstrongovu kariéru na kole smrskli jen velmi ilustrativním způsobem. Kombinace závodů s nešikovně vloženými archivními záběry, která se omezí jen na hrstku detailních záběrů na šlapajícího Armstronga, není příliš šťastná. Když se k tomu přidalo permanentní opakování vítězného ceremoniálu na stupních vítězů za neúčasti diváků v záběru, avšak za jejich vydatného jásotu použitého z jakéhosi předtočeného zvukového záznamu, nevypadalo to vůbec podařeně. Plusem je, že film se nijak významně nevěnuje soukromému životu hvězdného závodníka. Seznámení i svatba s jeho ženou se odehraje jen v kratičké, nepříliš podstatné sekvenci. Více už film o osobní život ani nezavadí. Je zaměřen hlavně na vzestup a pád sportovní legendy, která frčela na zakázané stimulační látce EPO. Film trochu počítá s tím, že je divák nějak informován o sportovním skandálu, dále se ale nesnaží předložit víc, než jen to, co je o kauze známo. Setkáte se tedy s postavami, které měli co do činění s Armstrongovými sportovními úspěchy, nebude chybět ani investigativní novinář Walsh, který byl jedním z mála lidí, kteří nevěřili, že Armstrong dosáhl svých vítězství poctivou cestou. O celé události sepsal knihu, která posloužila filmu jako studijní materiál. Optimální podobu ale film nenabral. Režijní veterán Stephen Frears se zmohl jen na film v lacinějším televizním syžetu, jemuž je podřízena výprava, kamera, scénář i méně atraktivní herecké obsazení ve vedlejších rolích, byť hrající velmi spolehlivě. Ben Foster těžil z výhody, že byl svému slavnému předobrazu značně podobný. Tudíž odpadá dohadování, koho to ten herec vlastně hraje. Ale ano, hrál schopně, náhledy do zákulisí, kde dopuje, jsou neotřelé, režijně se ale film nijak nevyznamenal, ani nepřekonal, což ale není nic překvapivého vzhledem k Frearsově průměrné filmografii. Každý sport může být atraktivní, má-li svou hvězdu. Biatlon taky ničím nelákal, dokud si divák neukroutil honina nad Soukalovou. A cyklistika také přišla o svoji zajímavou hvězdu, která si pojem fair play vysvětlovala dost po svém. 60%

Připravte se na příchod Antikrista Babiše! Důchodcům nepřidal, kouřit se bude už jen zdravě, brambory a jablka zdraží, rohlíky definitivně nebudou odpoledne křupat, autobusáci nedostanou požadované kilo na hodinu. Ve Vatikánu ale mají své metody, jak se k podobným necitelným kurvám, co vydávají čechoslovenštinu za aramejštinu, stavět. Na jejich páskách je zachyceno znepokojivé Kalouskovo, Filipovo a Dolejšovo posednutí. Teď k nim přibude i vnadná blondýnka Angela, na kterou je dobré si připravit prsty. Na své si přijdou milovníci agresivního režijního stylu, znepokojivých báchorek a exorcismu. To všechno nabízí Mark Neveldine vrchovatou měrou. Poté, co ukončil nerozlučnou režijní spolupráci s Brianem Taylorem, se zrovna nerozhodl vydat se cestou, kdy si získá uznání kritiky i diváků. Kritikům se nezavděčíte, u nich je to ztracené, diváci holdující filmům o exorcismu. by však mohli dát filmu šanci. Rituál vymítání, kterému je věnována závěrečná fáze filmu, má hned několik prvků a nápadů, které ve filmech s obdobnou tematikou ještě k vidění nebyly. Je veden znepokojivě, diváka přiková, i hrdinka bude určitou chvíli přikovaná, katoličtí kněží jsou uvěřitelní, Peter Andersson, v roli jednoho z nich, je fascinující. Neokoukaná Olivia Taylor Dudley je příslibem ruky na kalhotách a pocákání svěceným semenem je její dar. Dejme tomu, že se tak urputně nebude bránit té mrdce. Jo, je to solidní kurvisko. Šel z ní strach, ale ne ve smyslu, že byste se z ní posrali, ale strach, že jí jeden čurák nebude stačit. Film je technicky vycizelovaný, kamera filmem dynamicky poletuje, prostory nemocnice a blázince, ve kterých se s hlavní hrdinkou ocitneme, jsou chladné a neútulné, trochu jsem ale postrádal sevřený pocit z těchto nelákavých prostor, rušivě naštěstí nepůsobily občasné záběry dokumentární kamerou, se kterou se pořizoval záznam do vatikánských archivů. Všechno v pohodě, až na ten závěr. Ten je prostě sprasený. Posledních pět minut si říkalo o přetočení. Naroubovalo se do nich něco, co nemělo funkčnost, smysl a film tím málem ztratil respekt. Pokud si nechcete zkazit příjemně strašidelný zážitek z filmu, sekvenci po vymýtání elegantně vynechejte. Režisér nezapomněl i na pár prachem zavátých herců. Kathleen Robertson, Michael Paré nebo Daniel Bernhardt už nějaký ten čas nefigurují v popředí zájmu režisérů. Mark Neveldine si počínal zdatně. Se scenáristy nezvolil sice úplně uvěřitelný způsob posednutí temnými silami, ale nasadil zajímavý hororový ráz a rozměr. Jeho film má jen střídmou stopáž (cca 80. minut). Takže se zvládnout dá. Doufejme, že mě Babiš nenapálil a neposlal za sebe předvoj v podobě Moniky Štikové. To víte, to blond háro se v tom návalu hrůzy snadno splete. 80%

Už jde po vás Štika! Důležité je, že Barrandov dává práci nezaměstnaným. Má tedy značné sociální cítění. To tady ovšem hodnotit nehodlám. Ani plusové body za to přidávat nebudu. Když na diváka vypluje štika Monika, rybářský revír je ohrožen. Při pohledu na tuhle maxi hnusku, rybář trhá rybářský lístek a jde lovit na pytlačku. Hrozí se jen okamžiku, kdy mu zabere otylá Štika Ornella, která rybářům plní tři přání. Ten při pohledu na ni začne KOKTAt a tři přání prohospodaří. První přání totiž padne na to, aby máma Monika už nikdy nevplula na tv obrazovku, druhé přání je ukončit vysílání pořadu Tchyně, třetí přání je nikdy si nepřipustit erekci nad ženami rodu Štika. Zklamaný rybář se vrací domů, ale má zase klid. Predátor v sukních navždy zmizel z obrazovky. Nyní ještě zbývá zbavit se Daniela Rouse, Soudkyně Barbary, hlasu Daniela Dítěte, Heidi Janků a obou Zedníčků. Pravda, Barrandov je plný "uměleckého" prachu. Ovšem Tchyně, to je extra kalibr, který nemá v dějinách komerčních tv obdoby. Obávám se, že na tu otylou bachyni nebude působit žádné pohádkové kouzlo. Jedině nízká sledovanost, popřípadě exorcismus, jinak se jí zbavit nelze. Ale to jsme klidní, na tenhle ultra podřadný neřád se žádný divák stejně nechytne. 0%

Utíkej, holka, utíkej, honí tě zaměstnanec plynáren! Aj, chybka, mně se to nerýmuje. Nevadí. Kayla Scodelario zde není za supergirl, ale vcelku uvěřitelně čelí bandě násilníků, kteří vtrhnou do domu jejího přítele. Film má spád, Kayla má kvalitní vagínu, vidíte, již nesmíme být vulvaanální, jinak ty, ty, ty, neboli Du, Du, Du...dudy. Ich habe ein Angst, akorát nevím, jak se řekne německy "o tu holku". Já se bál, co vám mám povídat. To byl napínavý kus. Kdo nemá moc nakoukané ty invaze do domů, to pravé domácí žvýkání, tak musí být spokojený. Debutující režisér Thomas Daley předvedl poměrně syrový styl, i když byla režijní nezkušenost občas znát, bylo to příjemně neobroušené. Film má umírněnou stopáž, nečeká se tedy na příchod bandy záškodníků moc dlouho. Pořád se něco dělo, hrdinka sympatická, chvíli schovaná pod postelí, chvíli zase na půdě. Prostě nervák jak má být. A závěrečný zvrat nechybí. Nedá se odhadnout. Neimponoval mně akorát britský přízvuk herců a hlavní hrdinka i ostatní postavy se přece jen vždy neřídili přísnou logikou. Film ji někdy až moc rád vypouštěl. Ve výsledku se jedná o zdařilý debut, který ve svém subžánru nabízí kvalitní pokoukáníčko. Škoda, že Kayla hraje v takových blbostech, jakými jsou Bludišťáci v análu. Má na lepší. 80%

Přítomnost versus budoucnost. Anebo je to všechno jinak vzhledem k alternativním časovým liniím, v nichž dochází k nejzásadnějším změnám v životě Loua, Jacoba a Nicka? Jistě netřeba osvěžovat, co se událo v jedničce. Lou díky cestování v čase pohádkově zbohatl, ale jeho osud se brzy naplní. Poté, co byl střelen do choulostivých míst, je opět nutné cestovat v čase, aby k jeho vraždě nedošlo. Stará parta spojí síly a vířivkou, která je strojem času, se nedopatřením dostane do roku 2025, kde na ni čeká nejedno záludné překvapení. Každý může být v budoucnosti vrahem, který byl vyslán, aby změnil minulost (ano, na zmínku o Terminátorovi skutečně dojde) a ke všemu se trio setkává s Adamovým synem, o kterém neměli ani potuchy, i když původně hledali jeho tátu, který byl z vraždy hlavním podezřelým. Adam v podání Johna Cusacka se v pokračování objeví už jen na okamžik. Tvůrčí tým z jedničky nedostál změn. Na režijní sesli už poměrně zkušený Steve Pink, scénář opět dodal Josh Heald. A oba se zřejmě domluvili na tom, že pokračování musí být desetkrát střelenější a zamotanější, i když to z tohoto hlediska vychází lépe pro střelenou eventualitu na nejrůznější způsoby. Asi nejvíc překvapí, že dvojka je podstatně hardcore, než její podstatně invenčnější předchůdce. Zde se cílí na kozy, genitálie, pěkné slečny, na odkazy a citace nejrůznějších slavných i méně slavných filmů a songů, zvratky, gay sex ve zvrácené tv show a já nevím, co ještě, protože je toho poměrně dost. Vlastně celý film je takto sestaven. Dvojka je vlastně jen jakási šňůra, na které je navlečen humor všeho druhu, fekální nevyjímaje. A do toho se nezapomíná pátrat po vrahovi Lou. Tak jestli vám tyhle atributy k dobré komedii stačí, neměla by vám dvojka uniknout. Trio Rob Corddry, Craig Robinson a Clark Duke je vtipné a jejich humor je neokoukaný. Cestovat s nimi časem - rovná se humorná kravinka - jak se patří. 70%

Letos bez Novy, ale nikterak nově. Nejvíc se vždy těším na Šípovy kiksy. A dočkal jsem se i tentokrát. Zase to nezvládl. A obdivuji jeho brilantní angličtinu. Rok co rok to samé. Bez jiskry, bez prožitku. Uniformní podání, které měl Šíp efektně nabourávat břitkými bonmoty. To jsme se nasmáli. Ještě teď mně bolí bránice a z potlesku mě pálí dlaně. Má smysl vyjadřovat se k ubohé scéně a ještě ubožejší prezentaci na ní?! Píše se rok 2015 a ještě pořád se rozdávají divácké ceny, ale divák se musí rozplakat, jak otřesně uhozené to celé je. A kde jsou moje hlasy pro Penka za Zpěváka roku. kam se započítaly hlasy pro Wetlinskou za Hlasatelku roku a kde jsou moje hlasy pro Macuru za Baviče roku. Zase je to celé zmanipulované. Nova se distancovala a já bláhově uvěřil, že vyhraje někdo jiný, ale pochopitelně z dvaceti stále stejných provařených sereblit, nelze vytáhnout na světlo nějaký normální objev roku. I když pravda, přece jen se toho večera událo jedno překvápko. Moderátorská dvojice Kratochvílová a Šebrle nezískala "prestižní" cenu Objev roku, ale vyfoukl jim ji jakýsi kandrdas z ČT. Tomu já říkám pech. I když Gábince by tam slušel a Šebrle se na zprávaře hodí, asi jak já na Ramba. Scéna, kdy dojem, že Husák přestřihl pásku teprve předevčírem, je markantní a opravdu žalostná prezentace může jen a pouze fungovat jako dokonalý antipořad, ve kterém se ceny našly na smetišti a moderátor snad na něm bydlí. Tak asi takové bylo Týtý 2015. Hrozné! 0%

V zajetí vyhaslých (manželských) citů a vášní, (hotelového) voyeurismu, vlažné (manželské) erotiky a jedné manželské krize. Manželství Rolanda a Vanessy už trvá čtrnáct let, ale do idylického soužití má daleko. Jejich vztah skomírá. A vypadá to, že jsou spolu už jen ze zvyku. Divák nezná přesnou příčinu, proč pár žije jen vedle sebe. Pobyt v přímořském hotelu ve Francii ale leccos změní. Roland je neúspěšný spisovatel, který chodí každou chvíli do baru nasávat (inspiraci), sem tam napíše na papír pár řádků pro své nové literární dílo, ale většinu času (francouzsky) klábosí s obsluhou v baru. Jeho frustrace už je ale z nespokojeného manželství neúnosná. To jeho zádumčivá žena je mnohem vynalézavější při navazování nových přátelství. Do jejich života vstoupí místní manželský pár z vedlejšího apartmá, o kterém Vanessa už ví vše, co se intimního soužití týče. Dírou ve zdi totiž pravidelně sleduje jejich mrdačku. A co to v ní probudí? Chuť na mrdačku. Na mrdačku s manžílkem, případně i s novým kamarádíčkem od vedle. To je fuk. Za tímto účelem se Angelina Pittovka neváhá odhalit. Očima bude divák lovit její koziště, které si také urvalo ve filmu pěkný kus celuloidu. Brad Piťák ptáka neukáže, ale Angelina se líbí i ženám, tak je o erotiku tímto směrem postaráno. Mohli si zamrdat víc, to jo, ve filmu je místo toho k vidění jen odvážnější muchlovačka ve vaně. U páru jsem vypozoroval i nějakou tu zajímavost. Neměli žádné přátele z minulosti a Vanessa si potrpěla na neustále upravený vzhled. Dlouhé řasy, upravené vlasy, dokonalé líčení i po probuzení, outfit luxusní paničky, takže pro svého muže nechtěla vypadat tuctově. Znenadání v jejich vztahu nastal obrat. Spojila je díra ve zdi, u které se pravidelně střídali, aby se snad i něčemu (sexuálnímu) přiučili. Piťák s Pittovkou po deseti letech zase spolu před kamerou, ale ve zcela odlišném, komorně laděném a nekomerčním filmu, než kdysi poprvé na počátku jejich slavného vztahu. Film svým pojetím a psychologickou stavbou by se dal připodobnit k vyzrálejším dílům Romana Polanskeho. V každém případě obě herecké hvězdy hrají něco jiného, než na co je divák zvyklý. A ono bylo zajímavé sledovat jejich dvouhodinové snažení ve velmi pomalém a pocitovém filmu. Jen doufám, že se Angelina při psaní scénáře neinspirovala vlastním manželským soužitím s Bradem. Absolutní jistotu, že tomu tak nebylo, nemám. Niterně, intimně a zajímavě hloubavě pojatý film, kterému chybí o chloupek výraznější režijní rukopis. Ale režisérka Angelina to časem přivede k dokonalosti. Jinak by to snad ani nebyla ona, že jo. 80%