kingik

A tak nám ten upgrade zdechl. Pohozená mršina leží před budovou tv Nova, až se jí ujme jeden zázračný scenárista, kterému přijde divné, že velká komerční televize nemá ve svém programu pořad o moderních technologiích. Urychleně se na tom něco musí změnit. Něco se splácne, to je jasné, ale dřív než se ten geniální nápad realizuje, je nutné zajistit zajímavého moderátora. Musí to být populární tvář, která je mladým lidem, jimž je pořad určen především, povědomá, ale její jméno jim patrně nic neřekne. TOMÁŠ MĚCHÁČEK. Ano, i banku můžete mít rádi, tak co bychom neměli mít rádi muže, který desetkrát i vícekrát za den s exotem Jeřábkem dává národu legrační formou tipy, jak změnit banku. Jenže pořad má natolik uhozený koncept i obsah, že jestliže jste v sobotu dopoledne po tahu, kdy se vysílá, tak se ani neobtěžujte vstávat. Nova objevila teprve nyní existenci smart phonu, tabletu a dalších běžných vymožeností dnešní doby. Podáváno je to takovým tím typicky hnusně hloupým a vtíravým přístupem k dané věci, kdy se počítá s tím, že divák je úplný blb a o přístroji nic neví. Takže to akorát nasere, znechutí a říká si to o vypnutí. Jedním z možných vrcholů každého vydání dílu je host ve studiu. Vidět Uršulu Klukovou házet oštěpem asi nechcete. Žádný strach, jedná se jen o herní simulaci hodu oštěpem. Obsah pořadu mně stačil k tomu, abych ho zhodnotil tak, že je to přitrouble dementní pořad, který se na divákovi dopouští DOWNGRADEingu. Měcháčka vrátit do reklamy, prosím. 0%

Budu tvoje úpa nej kámoška - ve zdraví i v nemoci, až do tvého skonu. Další z nekonečné řady velice dramatických a smutných filmů o lidech stižených smrtelnou chorobou. A pacientka, která je v (pokro)čilém stádiu rakoviny a je vdaná, je tentokrát extra třída - např. uloví chlapáka a souloží kdesi na Větrné hůrce. Divák má své jisté, neb hrdin(k)a se jen málokdy dožije závěrečných titulek. Ne, nemá smysl řešit tuhle píčovinu, která kupodivu nefunguje ani ve svém primárním cíli - rozplakat diváka. Ne že by se dvě kámošky nesnažily. Toni Collette pro roli obětovala vlasy, amputace prsou už byla záležitostí maskérů, je fajn, že neztratila sexappeal a sexuální apetit, jinak by nebylo ani na co koukat. Drew Barrymore zpočátku má trochu druhořadý úděl, ovšem scénář jí nadělil těhotenství. Hodně laciný tah scenáře nechat jeden život zemřít a druhý zrodit vůbec nevycházel. Film je na drama plytký, komediální vsuvky jsou slaboučké, vše korunuje závěr s protivně rodící Drew. A rozbrečet se u toho? Tak to nedoporučuji. Budete si připadat divně, neb film si to nezaslouží. Catherine Hardwicke je režisérka, která neví, s čím ve filmu uspět. Tak nutí Toni Collette přehrávat, i tak jednoznačně převyšovala zbytek filmu, dělat z ní sexbombu, pak ji i její kámošku nesmyslně roudtripově poslat na vřesoviště a pak rovnou do hospicu. Filmy o umírajících lidech v důsledku vážné nemoci se musí umět. Je to téma omleté. A konkrétně tenhle film svůj příběh nemá dobře postavený, i když erektivní stav z Toni Collette není vyloučen, tedy před jejím oholením hlavy. Pokud je mně ale osud hlavní hrdinky "šumák" a z jejího příběhu nečiší žádné emoce, je vše (pocitově) ztraceno. 5/10

Frnk a vtipný Brabec uletěl na střechu. Nevrátí se do artových vod české filmové poetiky, aniž by se nestyděl, že nebyl dost bystrý, když s Bystroněm obcoval u hranic Kameňákova. Původní sestava únavou materiálu netrpí. Kdo přežil nejapný humor předchozích dílů, může se herecky ztrapňovat i dál. Vždyť už ale nikdo z obyvatel nebyl vtipný. No dobrá, relativně vtipně to táhla omladina a její výstupy v nevěstinci. Nastínění problémů ve společnosti by mohlo fungovat, ovšem ty správné prostředky nebyly k dispozici. Když chci mít ve filmu prezidenta Zemana, nelze použít dvojníka, který ho blbě imituje, a je snímán tak, aby mu nebylo vidět do tváře. Předpokládám, že se nejednalo o poctu Ed Woodovi a oslavu jeho tristních režijních postupů. Brabec nemá do něj daleko. Některé původní herce v jejich rolích nahradili noví (Pepík/Jaroslav Blažek, Julča/Kristýna Hrušínská), Eliška Bučková nám moc hezky zazpívala a celé to bylo nasnímáno kvalitně. Ovšem Vánoce by s tímhle trávil jen vrah vánočních svátků, zloděj vánočních dárků a milovník zapařených genitálií Santa Clause. Pane Brabec, to jste si ale nadělil divný film. 2/10

Národe, omlouvám se. JSEM indisponován. Za to, že JSEM mluvil z cesty, může viróza. Já a můj věrný soudruh Becher přejeme úspěšný rok 2016. P.S. Mluvil jsem s Kassandrou, příští Vánoce bude sníh, pokvetou hrábě a důchodová valorizace bude atakovat padesátikačku! 0%

"Tak tohle je přesně film pro mě. A po 50 odstínech je to druhý nejlepší film, co jsem od smrti svého manžela viděla," nadšeně prohlásí dvaapadesátiletá Květa, žena zvolna zarůstající vousem. Její manžel před pěti lety skonal zcela nepřirozenou, avšak dobrovolnou cestou, šlo o náhlý kolaps z toho, jak se mu jeho choť měnila před očima. Když její transformace dosáhla vrcholu, tzv. prasnice, kdy by asi tak trvalo rok, než by za pomoci potápěčské výbavy a přístroje pro noční vidění našel otvor do její tvarůžkové píči, raději volil odchod. Myšlenky černé jak černé kafe směřovaly jen k tomu, že by si musel nejdříve prosekat cestu houštím plnou dravé zvěře a netopýrů mačetou jak princ v pohádce O Šípkové Růžence. Tomu ta cesta stála alespoň za to, protože věděl, že smočí do kvalitní výstelky, ale pomyšlení, že když tuhle prasnici má prstit, musí mít prsty dlouhé jak "ítý", ho den ze dne ničilo. "Na tenhle film se vyplatí jít do kina dvakrát," s těmito slovy volá Květuš své stejně staré kamarádce Heduš, která je nevidomá. "Já už to viděla a chci na to jít znovu!", sdělí nadšeně Heduš do telefonu. Jdou na to spolu do kina, Květa každých patnáct minut popisuje Heduš, co se děje na plátně, ale film ji znovu pohlcuje. Od poloviny už jen mlčí, je do něj zabraná a užívá si jej. Vždyť je to taková romantická paráda, působivě natočená a krásně zahraná. Blake Lively v tomhle filmu vypadá jako Květa nikdy vypadat nebude. A až ten film vyjde na dvd, pořídí si jej za sníženou cenu v Tescu na Clubcard. A pak bude roky a roky čekat na podobně laděný film pro ženy, jejichž zevnějšek není nestárnoucí na rozdíl od zevnějšku titulní hrdinky tohoto dojemného filmu. Typicky ženský film netřeba hanit, i když prostřední část je rozvleklá. 80%

Chudák Bruska Willis, v čem to zase hraje, posteskne si nejeden příznivce akčního harcovníka, když narazí na tohle scifi. Jeho režisérem je Brian A Miller, jenž točí levnější filmy se zapadajícími star, ale třeba s takovým Nickem Cagem ještě nespolupracoval. Nejsou to úplně nezajímavé počiny, ale vždycky se na nich najde něco, co příznivý dojem kazí. Tentokrát je to hlavně neoriginálnost, chybí objevné prvky, hodně z toho, co je v tomhle snímku, už bylo k vidění jinde a lépe. Ke všemu je zajímavý kontroverzní rozměr hned potlačen. Debilně béčkově koncipovaný a nedomyšlený závěr film degradoval. Opakování je matka moudrosti. Asi to je nejlepší možnost, jak k tomuto filmu divácky přistoupit. Blonďatá kráska Kelly o sobě neví, že je umělou bytostí, až do násilného incidentu, který spustí její vzpomínky. Je rezidentem kontroverzního komplexu Vice, v němž není nic zakázané. Stálá klientela si užívá nevázaných sexuálních radovánek a fantazií, ani vražda zde není zločinem. Vše je zde legální. Vždyť se jedná jen o roboty, co se dají i po zabití opravit. Město má s institucí dohodu, úlisný viceprezident a jeho pohůnci komplex dokonale zabezpečili. Ale chybička se vloudila. Kelly procitne a dává se na útěk, šéf vysílá přepadové komando, aby byl nežádoucí element odstraněn, milá blondýnka se spojí se svým stvořitelem a dozvídá se o sobě šokující pravdu (šokující byla pro ni, pro diváka ne). Když ve filmu dojde na přestřelku, komando svůj cíl nikdy nezasáhne. Prvek, kdy se robot cítí více člověkem než umělou inteligencí, už je stará vesta. Film je po zajímavě rozehraném úvodu oproštěn od kontroverzního pojetí. Zůstává standardně akčním snímkem, ve kterém má každý herec svůj prostor. Bruska je úplně nevýrazný záporák, Thomas Jane je zábavně nekonvenční detektiv s bujným hárem, co občas procedí vtipnou hlášku, objev Ambyr Childers je nejpůvabnější mezi hereckými akvizicemi. Neztratil se ani "béčkový" Johnathon Schaech coby pravá ruka Brusky a za zmínku stojí i Charlotte Kirk coby kamarádka Kelly, též robot. Film si netroufl na žádné bombastické akční scény. Nejčastěji se v něm střílí. Znáte to, tatatata. Převládal dojem, že se film odehrává na jednom plácku, nikoliv v rozlehlém městě a rozpočet byl utažený, i když z technického hlediska to bylo místy solidní. Příznivci béčkových počinů film zhlédnou hlavně kvůli Brusovi, který si v podobných opusech libuje, ale měl relativně kliku. Tohle sice nemělo žádný úchvatný inovativní a režijní rozměr, ale šlápanec do hovna, to taky nebyl. 60%

Německé "Hilfe" se zde ve psané formě objeví hned několikrát, přesto je to film norský a tak poněkud pošahaný jak Breivikova mysl. Hlavní je, že jsem po tomhle filmu zjistil, že mně norština zní. Tudíž jsem se ihned nechal zapsat do kurzů norského jazyka s Norou Fridrichovou, kde pravidelně u liščí nory procvičuji norská slovíčka a hledí na nás místní norek (hovorový výraz pro ožralu). Už umím říct plynně dvě celé věty. Na norskou kinematografii hledím s despektem, tenhle hororový kousek poněkud vylepšil můj postoj k ní, i když se do dalších filmů nehrnu. Tenhle horor to hraje dost na stísněnou atmosféru než na nějaké hutné a chutné gore, které má ve filmu nízké procento zastoupení, což je škoda vzhledem k průběhu děje. Severských lesů si divák tentokrát moc neužije, bloudění v nekonečném areálu bývalého sanatoria však rozhodně ano. To za války sloužilo k pokusům na pacientech, ale od konce sedmdesátých let je komplex uzavřen a určen ke zbourání. Do jeho prostor přijíždí na inspekci výzkumný tým, který na svoji práci nebude mít klid. V prostorách zchátralého komplexu je cosi velmi znepokojivého, co dá o sobě zanedlouho vědět. Tým na místě nachází podivínského správce, který ví o pohnuté minulosti areálu opravdu víc než dost. Správce Karl připomínal starší verzi Babiše. Dovedu si představit, že kdyby jednou přišel o svoje miliardy, tak takhle nějak bude vypadat, protože bude mít běžné starosti obyčejných smrtelníků. A tenhle Karl Babitsch (z filmu pochopíte, proč jsem to takhle napsal) nebyl zdaleka jedinou postavou, co obývala tyhle nehostinné prostory. To sami uvidíte, kdo všechno se tam ještě vyskytl. Námět skupinky v ohrožení je už klasika žánru. Nic nového, ani objevného, nepřináší zjištění, že se v sanatoriu děla za války zvěrstva, ani to, kdo je měl na svědomí. Tenhle horor v podstatě diváka, pokud jde o drastičnost, docela šetří. Asi největší slabinou je, že režisér to nenatočil dostatečně napínavě, přehledně a srozumitelně. Postavy nemají legrační jména - Frank (to byl muž), Live (to byla žena a zároveň vedoucí výpravy), Synne (to byla žena), Ole (byl muž) atd. Čekal jsem, že mně ta směšná jména budou připadat směšná, ale celkem normál. Poměrně horší, trochu i nechtěně směšné, bylo ale finále. Určitě se o něm nedá prohlásit, že bylo explozivní a napínavé. Film se rozjížděl postupně, rytmus i tempo měl solidně nastavené, i když nijak zběsile, objevily se i příjemné náznaky strašidelné atmosféry, situace, do níž se hrdinové dostali, se jevila bezvýchodná. Pracovalo se převážně s obehranými prvky, kterým se nepodařilo vtisknout nějaký zásadní inovativní rozměr. Pokud jde o úmrtí jednotlivých postav, nebyla stoprocentně přehledná. Nezřídka se stalo, že někdo náhle zmizel ze scény, ne nutně to znamenalo, že zemřel, ale zpětně jsem ztratil přehled, co se s tou kterou postavou vlastně stalo. Značné nejasnosti panovaly v postavách z dávné minulosti, u nichž nebylo srozumitelné, jakým způsobem tak dlouho přebývají v opuštěném sanatoriu, případně co jsou zač. Režisér svoji kůži nedal ale tak snadno, snažil se. Tak se taky diváci snažte u tohoto hororu vydržet a nevolat Chocholouška. Ten, pokud vím, nepocházel z Norska. Ale řečeno jeho slovním obratem: na norský horor se podívám jednou, maximálně dvakrát za deset let. Ale spíše to bude častěji. 60%

Myslbek by se jistě zaradoval z toho, jak byl film sochán. Ovšem velikým myslitelům tenhle film vystavuje rovnou stopku. Pokud tedy rádi racionální stravu, protentokrát to nechte raději na filmu, co vám naservíruje. Nebude toho málo, zkuste hltat Hopkinse, zajímavě koncipované dialogy, posléze vás určitě příběh zaujme a vtáhne. Sešlo se zde totiž nebývale luxusní obsazení. Začnu Abbie Cornish, jejíž luxusní kůzlátka uvězněná v halence vydatně mečí, mečí na Jeffrey Deana Morgana, jejího kolegu agenta, který raději obětuje vlastní život po zjištění, že jim z jejich zajetí nepomohl, po hodině filmu bude zastávat těžkou fachu Colin Farrell, ten ale raději vraždí churavějící lidi. Ale největším tahákem i tahounem je charismatický Anthony Hopkins v roli geniálního psychotronika. To jsou přesně role pro něj. Zřejmě díky jeho produkci i účasti se podařilo udělat z filmu "áčkovější" záležitost. Důležité je, že všichni hrají s chutí. A na výsledku je to znát. Režijně je film vypiplaný. Afonso Poyart se rozhodl vsadit na efektní režijní vedení, podpořené příjemnou vizuální stránkou. A rating R se postaral o delikátní nechutnosti, s nimiž se neplýtvá, určitě nepřesahují víc, než je nezbytně nutné. A naprosto delikátní jsou psychotronické vize, v nichž probleskuje blízká budoucnost. A bylo neméně zajímavé sledovat, jaký zvrat bude v osudech postav bezprostředně následovat. Poměrně odvážné bylo proti sobě postavit dva geniální psychotroniky, jedním je Hopkins, to je klaďas, tím druhým je sériový vrah Farrell, a čekat, kdo z nich bude mít navrch. Celé to graduje, čekáte, že kůzlata Abbie Cornish zamečí, ovšem kozy předvede jiná herečka, tak alespoň něco z té bio farmy zavítalo, nechybí několik úmrtí i erudovaný výklad záhad z úst toho nejpovolanějšího. Film určitě připomene i jiné dávné kousky z kategorie thriller, jenže zde sehrává významnou roli mystično, které příběh hází do jiného diváckého světla. Jedná se o působivý a zajímavý napínák. A pokud přemýšlíte až příliš racionálně, tenhle thriller můžete s klidem vynechat. 8/10

Pekelná motanice, kterou nikdo neuměl pořádně rozmotat. V devadesátkách minulého století se kdesi v jednom kanadském zapadákově rozlezl satanismus v takovém měřítku, až se jeden divil, že zde rohy nemají kočky, nábytek a auta. Na začátku je sexuální zneužívání mladistvé dívky jejím otcem, který putuje do vězení. Za ním putuje i jeden člen policejního sboru, k němuž vede také horká stopa, a visí nad ním stín podezření, že si se zakřiknutou dívkou užíval sexuálních radovánek. Případu se ujímá zarputilý detektiv Bruce Kenner, který posléze zjišťuje, že celá rodina Grayových je namočena v satanském kultu. Uááá. A slibný námět, jehož základ údajně vychází ze skutečných událostí, je posléze devalvován kokotským scénářem. Na filmu zamrzí, že známý režisér Alejandro Amenábar mrhá svým talentem i zajímavým hereckým obsazením, jehož přední šik drží skvělý Ethan Hawke a zajímavě obsazená Emma Watson v roli zneužívané oběti. Amenábar umí navodit cosi zlověstného, jeho vizuální hororové kejkle mají něco do sebe, jenže to, co nám předkládá, funguje dobře jen v malém měřítku. V podstatě je vzácnost, jestli se na jím zvolený styl divák naladí. Záhy pochopíte, proč tomu tak je. Vše podstatné a zlověstné se totiž odehrává mimo realitu, účastnící buď podstoupí regresivní terapii, která vyvolá zpětně to, co dávno i nedávno prožili, nebo má detektiv noční můry, šílené vize i vidiny, prakticky ale nic toho není zasazeno do reality. na čemž tedy režisér vystavěl podstatnou část svého vyprávění. A tak režisér namíchal velkou porci takových jednotvárně pekelných scén, jejichž sled vyústí v celkem překvapivé rozuzlení, které ovšem diváka jen málo vzpruží, když zvolený styl mu už dávno udělal díru do hlavy. Do téhle obskurní hry na pravdu a lež se nechal uvrtat Ethan Hawke a Emma Watson, kteří zřejmě scénář moc nečetli a dali na jméno režiséra, který dříve byl ve formě. Zůstal vizuální komfort, nějaká ta originalita byla přítomna, vyskytlo se několik dějových kliček, přičemž film moc nerezonoval. Téma bylo hodně rozmělněno. 5/10

Zaměnitelný a nepřekvapivý cákanec, v němž si krev musíte domyslet. Obsahem je jen minimum scén, které diváka proberou ze spánku spravedlivých. Film značně nudí. Agorafobie hlavní hrdinky a banda násilníků v jejím domě, to jsou aspekty, z nichž se dalo vytěžit relativně hodně. Jen to režijně rázně a řízně uchopit, že. Tohle ale neplatí pro režiséra Adama Schindlera, o kterého, alespoň doufám, už dlouho nezavadím. A pokud ano, musel by přijít s něčím oslnivým. Nejprve nastolil situaci, kdy do domu nebohé ženy vniknou tři zloději. No dobrá, ale jak to panu režisérovi trvalo, než se ve filmu něco stalo. Aby to pokazil ještě víc, nechal zemřít nadějně vyšinutého násilníka jako prvního, zbytek to už nevytrhl. Divák se ještě obeznámil s nějakou tou pastí v domě, která je nastražená pro takové případy. Opět nic v rámci žánru překvapivého. Na filmu je v mnohém znát, že se jej chopil začátečník, který nemá cit pro rytmus scén, napětí, gradaci. Poté, co se skupinka zlodějů ztenčí, začal film silně stagnovat. Brutálních scén je minimální množství, dojde k nim převážně v první třetině filmu, následně už se nic kloudně zajímavého nedělo. Herecké obsazení určitě nebylo nijak vrcholně špatné, námět sice je ohraný, ale i omletý příběh může zaujmout, je-li natočen svěže násilně a nápaditě. U tohoto home invasion si můžete po půl hodince zdřímnout a vůbec o nic nepřijdete. Budete plni sil na lepší násilnické zítřky v jiném a rozhodně lépe natočeném filmu. 4/10