kingik

400 dní, respektive 90 minut, lehce roztahané komorní nudy, klaustrofobních stavů, jednoho zvratu a finálního rozuzlení, kterého se divák nedočká. To vše je ale docela dobrý základ pro nejrůznější konspirační teorie. Známý herec Dane Cook, ve filmu je trochu odulý, zřejmě usoudil, že se mu nedostává rolí ve scifi filmech. K jeho oblíbeným patrně patří Koule a tucet dalších scifáren, z nichž film nepokrytě čerpal. Čtyři astronauti, z toho jedna mladá lékařka, jsou na 400 dní zavřeni do modelu vesmírné rakety zahrabané v zemi. Jde jen o zátěžový test, zkoušku jejich fyzické i psychické odolnosti, reakci na nejrůznější podněty, prostě simulace se vším všudy. No, a jak dny plynou, vůbec nic se neděje. První polovinu jsem zaznamenal jen občasný konflikt, rozšlápnutého hlodavce, hrozné herectví Brandona Routha, trochu větší kropenatost v obličeji Caity Lotz, nějaké "halušky" Bena Feldmana a nejzajímavějším i nejvíce nevyzpytatelným byl právě strůjce projektu Dane Cook. Z prasátka předhodil neznámému scenáristovi a režisérovi Mattu Ostermanovi tak tisíc dolarů a chtěl po něm bájo extra bombu, speciální efekty rovnou vyloučili, a jali se šíleně invenčně zaobírat, co by tak asi na diváka nastražili. Docela dlouho si dávali na rozmyšlenou, jak píšu, první polovina hodně rozvleklá, tak se rychle do scénáře dopsalo, že přesně v polovině přijde zásadní zvrat, astronauti opustí podzemí a vyjdou do místní putyky, kde je v nočním tichu přivítá hostinský, vzdálený příbuzný Josky Beyvla z Obušku z pytle ven. A když atmosféra zhoustne tak, že by ji nerozkrájel ani nůž z teleshoppingu a ztratí se dva členové party, je načase už konečně předložit vystresovanému i napjatému divákovi vysvětlení. A....kdepak, prdlajs, na to tenhle film nemá. Film tedy nechává diváka v bláhovém nevědomí. Druhá půlka podstatně lepší, první signalizuje leccos tajemného. Vesměs film nedotahuje, co začne, s logikou se nezaobírá vůbec. Máte-li rádi nízkorozpočtové filmy, budete k němu shovívavější, určitě si jeho nadějné, vypjaté a atmosferické pasáže i užijete. 6/10

Tak se nám ten Orlosup zase předvedl. Začínám se Zárubou, kterého jsem pro jeho masivně zahnutý nos, přeřadil ze sportovní redakce do ptačí říše. Což o to, komentuje pěkně, zařve si ještě víc u gólu, mohutněji řve, když to dělá do nory, omlouvám se, do Nory, ale scénář by sesmolil lépe i ukrajinský dělník, který žádá kus papíru během svačinové přestávky na stavbě, aby si do něj vytřel prdel, neb poznávání abecedy jej čeká až v dalším kvartálu. Jestli jste to nepoznali, dokument shrnul cestu českého týmu na MS v hokeji v roce 2015 do osudného střetu s Kanadou. Do toho Jágr hodí pár komentářů. Ty jo, kdyby tam nebyl, líbilo se mně to víc. Z něj jde takové nepříjemné fluidum, že mně zážitek z celkem koukatelného dokumentu úplně zničil. Hůře se mně identifikuje číslovka, kterou má dokument v názvu. Ale jelikož kudrnáč Jágr se vším dělá obstrukce, musí se neskutečně ego-maniacky zviditelňovat, budeme putovat jeho pytlíkem, v němž má 741 690 spermií na jednoho Jágra. Je to docela vysoké číslo, neb já jsem rád, když se ráno vychčiju. Když mluví Jágr, vždycky se rozhlížím kolem sebe, případně za sebe. Neomylně vždy hovoří ve druhé osobě čísla jednotného, tak vždy tápu, komu jsou jeho "moudrá" slova adresována. Jako vždy nechybí slova chvály, úsilí, sáhnutí si na dno. Z MS si pamatuji velké hovno, tudíž mě překvapilo, kolik "dechberoucích" okamžiků mně Jágr a spol. připravil. Dramaturgicky místy až nesmyslně poskládané (vynechal bych "profil" fanouška zvaného Fantomas, jídelníček hokejistů aj.) sestříhané celkem dynamicky, zrežírované na úrovni vyhozeného studenta FAMU, jenž skončil u točení podřadných reklam.Ta s Jágrem na mobilní telefon je nejlepší. Jen bych vylepšil čecho-angličtinu a udělal něco se sykavkami. A ukončil bych hokejovou kariéru. Házím na to Bob a Bobek. 40%

Příběh o hluboce věřícím muži, který se přesvědčil, že po smrti existuje Nebe. Pastor Piper skutečně žil, o svém zážitku napsal úspěšnou knihu a dočkal se i filmu, který se "nebeskému" zážitku věnuje jen pár (závěrečných) minut. Dvojhodinovou, mnohdy vražednou stopáž, ubírající filmu na síle, si ve velké míře uzmulo nemocniční prostředí a na nemocničním lůžku válející se Hayden Christensen s retro knírkem, však jsme v roce 1989. Pastor dostal zabrat, po těle i ksichtě se mu projel kamion. V příštích dvou hodinách budeme svědky, jak se pacient zotavuje, srůstají mu polámané kostičky, navštěvuje ho sličná manželka Kate Bosworth. A záhy se o slovo přihlásí problémy se zdravotním pojištěním, což je asi největší drama, ke kterému dojde. No, pardon, Christensen sveřepě bojuje s otoky na těle i duši. Nebeskému zážitku se film věnuje opravdu až téměř okrajově. Tento fantaskní výjev poměrně naruší reálný půdorys filmu. Přemrštěná stopáž je mnohdy únavná. Film totiž nemá žádné vyloženě atraktivní scény, až na pěkně natočenou úvodní autonehodu, takže abyste film pojali, musíte akceptovat Christensena (nesleze se scény) a najít zalíbení v sexuálním výrazu Kate Bosworth. A venku z toho úplně nebudete, neb film je protkán náboženskými moudry a plky o síle víry v Boha, což je poměrně logické, je-li hlavní postavou pastor. Nejsem asi jediný, co čekal, že film bude mít jiný vývoj. Určitě to nevypadalo, že v hlavní roli bude ležák v nemocnici, spíše se čekalo, jaké úžasné informace nám poskytne muž, který se na devadesát minut ocitl na druhé straně. Určitě nejsem o nic moudřejší ohledně posmrtného života, ale bylo to podáváno takovým uklidňujícím způsobem, až ten film nemám potřebu strhat. 6/10

Kdopak si to tady poletuje v newyorském povětří, rozhazuje svoje sítě a dbá na bezpečnost zdejších obyvatel? Spiderman-Man je zpět! Andrew Garfied alias Peter Parker se podruhé nasoukal do pavoučího kostýmu, a s odstupem dvou let s ladností sobě vlastní, prořezává vzduch nad Big Apple a vyřizuje si účty s nekalými živly, které mu zkříží cestu. Tentokrát bude mít co do činění s velmi nebezpečnou a mocnou hrozbou. Jeho protivníkem bude Electro. Muž tmavé pleti, který byl před mutací nerespektovaným outsiderem a nyní je chodícím zdrojem vysokého napětí a svoje schopnosti umí využít tak, jako žádný jiný protivník před ním. Jejich nezadržitelný střet je pro trikové specialisty tím pravým třaskavým finále plném elektrických výbojů a vystřelených pavoučích sítí. Druhým protivníkem je mladý milionář Harry Osborne, který po svém otci zdědil impérium a s Peterem Parkerem se dobře zná ze školních let. Jejich kamarádství ožije při jejich setkání s tím rozdílem, že Harry umírá, a pro svoje vyléčení potřebuje pavoučí krev, kterou mu však Peter nedaruje. A aby toho negativního děje nebylo tolik, je film odlehčen vztahem s přitažlivou blondýnkou Gwen, která jako jedna z mála zná identitu Pavoučího muže, a také nechybí starostlivá tetička, u které Peter stále bydlí. Nahlédneme také do Peterova dětství a zjistíme, za jakých okolností přišli o život jeho rodiče, a co spojuje v současnosti osiřelého mladíka s jeho otcem-vědátorem. Je toho tedy dějově hodně, a z tohoto hlediska je film poměrně bohatě zásobován. V zásadě platí, že čím méně comicsových filmů jste zhlédli, o to víc se budete bavit. Jinak hrozí efekt "přecomicsováno", který mě postihl. Poslední dobou totiž comicsové adaptace nad "obyčejnými" filmy převládají. Nemyslím si, že je to dobře, a ne každý z toho může být nadšený. Z tohoto důvodu jsem film plně neocenil, ale bylo na něm víc faktorů, které byly ke škodě. V globálu však film vyznívá sympaticky. A co je nejpodstatnější, tohle pokračování je o dost lepší než první díl. Andrew Garfield v jedničce vyzníval jako náhradník za lepšího Tobey Maguira, ale v druhém dílu se efekt "náhradníka" vytratil a Garfield má cestu volnou k originálnímu ztvárnění comicsové ikony, jejíhož ztvárnění se zhostil na výbornou. Rovněž ostatní role, včetně těch záporných, jsou ztvárněny nečekaně originálně. Jamie Foxx, zabarvený do modra s muréním obličejem, je solidní hrozbička, ale scén s ním není tolik, kolik by přes dvě hodiny dlouhý film požadoval. Moc svých elektrických kousků nestačí předvést. Ve filmu má v podstatě dvě epické scény, což je nedostačující, a navíc nenávist k Spider-Manovi přijde nějak moc rychle a bez většího opodstatnění. Předtím ho totiž bezmezně obdivoval a Spidey mu dokonce ještě jako člověku zachránil život přímo na ulici. Nenávistný také začal být i druhý záporák Harry v podání Dane DeHaana, který nabere poněkud démonického vzezření po aplikaci pavoučího krevního vzorku. Ve filmu je ještě jeden "podzáporák", dá-li se tak nazvat, který dělá neplechu v ulicích a patří mu úvod a závěr filmu. Ztvárnil ho Paul Giamatti. Spideyho milá Gwen v podání Emmy Stone má koeficient přitažlivosti a sympatičnosti velmi vysoký a s její postavou je spojen jeden zásadní zvrat v životě Petera Parkera. Z akčního hlediska to ovšem vázne, a někdy až nemile. Rozestupy mezi akčními scénami jsou někdy až příliš velké a film si jde svojí "ukecanou" cestou, přičemž dialogy jsou tu přesně comicsové, a kdyby šly postavám z úst comicsové bubliny, tak by se nebylo čemu divit. Z akčního hlediska, potažmo i z toho epického, se film předvede až v akčně nabitém finále. Do té doby akce zrovna nebylo přehršel. Film občas padal do své nezáživnosti vlivem jednorozměrných dialogů, kde nebyla akce, tam nastoupil humor, do toho otravná tetička v podání veteránky Sally Field a s klidem bych vynechal i Spideyho vize, ve kterých se zjevoval zesnulý Gwenin otec.Vyčítavé pohledy Dennise Learyho, který si ho zahrál, byly opravdu "nezapomenutelné". Filmu vysloveně chybělo něco velkolepého, epického. Kdyby se film sestříhal, nebo o dobrou půlhodinu zkrátil, tak by to filmu jen prospělo. Z dynamického hlediska to nebyla velká sláva. A nutno podotknout, že žádná scén není natočena napínavě, a i když Spidey bojuje se silnými záporáky, tak jsem se o něho vůbec nebál. Tím však nechci tvrdit, že by režisér Marc Webb pavoučkovi nerozuměl. Jeho podstatu se mu podařilo vystihnout na druhý pokus více než dobře, ale trilogie Sama Raimiho na mě udělala větší dojem a cením si jí víc. Výsledkem je comicsový film, který je dlouhý, někdy odsýpá více a někdy méně, obsahuje nižší procento akce, což nepromíjím a navozuje dojem, že tvůrci už by si mohli dát od comicsů pauzu. Prospělo by to jak jim, comicsovým hrdinům, tak i divákům. Mé hodnocení: 60%

Zájezd do Iráku hrazený Al-Káidou. Pokud se vám podaří nasát pižmo iráckých ulic, máte o sugestivní zážitek postaráno. Do nozder se vám sice dostane hodně prachu i pachu z potu mariňáků, ale dvě hodiny si režijní veterán Clint Eastwood dává záležet, aby to nebyl promarněný čas. Přesto jsem si z filmu neodnesl perfekcionisticky vycizelovaný dojem. Příběh elitního odstřelovače Chrise Kylea je poměrně jednotvárný. Celý film se odvíjí prakticky v jednom neměnném měřítku. Návštěvy manželky-akce-přírůstky do rodiny-akce-manželka. A tak pořád dokola. Ovšem Eastwood ještě tak docela nezpitoměl a nudit ani zdaleka nechtěl. Naštěstí divákovi ukázal solidní porci drastických akcí, v nichž zákeřní teroristé pořádají rejdy na střechách a ulicích své domoviny. V akčních scénách se filmu daří udržet plně divákovu pozornost. Vůbec bych nebyl proti, kdyby film vynechal tu málo absorpční rodinnou složku, a dvě hodiny se mariňáci mydlili s přičmoudlíky. Takže k akci nemám žádné výtky. Je až téměř syrově vedená, bez okázalého hudebního doprovodu. Akční složka převyšuje zbytek, v němž se musíte dívat na nepřekvapivé rodinné momentky, v nichž nechybí nic, co znáte z filmů o rodině, manželkách a dětech. Prostě povinná výplň na hovno. I na toho Bradleyho Coopera v hlavní roli se dalo postupem času zvyknout. A není to zrovna typ do akčního opusu s psychologickými prvky. Smůlu má v tom, že je u spousty diváků zažitý jako komediální herec. Ale plus má v tom, že absolvoval fyzickou proměnu. Máme před sebou jiného Bradleyho Coopera - namakaného, s napumpovanými svaly a vousatého. Nevadil mně. Až na Siennu Miller v roli jeho manželky, je casting tvořen převážně neznámými herci, kteří nepůsobí nijak rušivě. Nejblběji na mě působily scény, v nichž hlavní hrdina volá ve vypjaté chvíli svojí ženě. Za každým rohem domu terorista, ve vzduchu visí nebezpečí a on si musí zavolat domů! Takže jsem tyhle pičoviny byl schopen režisérovi tolerovat a film nestrhám. Špičkově technicky film není zvládnutý, herecky je na tom průměrně, snímek má kolovrátkový průběh, ale celkově se mně zpracování líbilo víc, než třeba u spřízněného a nezáživného Smrt čeká všude. Eastwoodova režie není tolik emočně přepjatá a rozhodně je řemeslně kvalitní. Závěr filmu patří uctění památky muže zvaného Legenda a k vidění je autentický smuteční průvod a fotografie, na níž je skutečný Chris s manželkou. Podoba s ústředním hereckým párem veškerá žádná. 60%

Sešla z očí, nesešla tak úplně z mysli a mnohé hudební slechy se jí nemohly dočkat. Na tenhle comeback jsem byl hodně zvědavý. Sympatická zpěvačka s výjimečným rozsahem, a pro ní tolik charakteristickým hlasovým zabarvením, bojovala až donedávna s rakovinou a příliš své fanoušky hudebně nezásobovala. Naposledy o sobě dala hudebně vědět v roce 2012 cover verzí hitu od rockových Foo Fighters "Best of You", které se dostalo i klipové podoby. Nahrávka jen tak prošuměla éterem, a pak zase následovalo dlouhé čekání. Na svoje fanoušky to Anastacia Lyn Newton, kterou všichni bezpečně znají jen pod zkráceným jménem Anastacia, vybalila až v roce 2014, kdy dává vale nepodstatným věcem, které dokonce považuje za hloupé, jak o tom s chutí zpívá ve svém dlouho očekávaném songu. Na veřejnosti se zpěvačka poslední dobou ukazovala spíše sporadicky, a tak se nabízí kontrola, jak jí to v jejím novém klipu sluší a co se u ní stran image změnilo. A můžu místopřísežně prohlásit, že jí to sluší. A už upustila od nošení svých tradičních brýlí, ale přesto je v několika záběrech ještě stále má. Pokud jde o její poprsí stižené rakovinou, tak vlivem rychlého střihu a rychle uhýbavé kamery, nebylo dost dobře možné si prohlédnout, jestli o ně přišla, ale to není ani tak podstatné. Hlas má stále v dobré formě, už tolik nenatahuje svoje "ječáky", jako když zpívá černoška v kostelním chorálu, a ve své pěvecké poloze je příjemně umírněná. Jaký je její nový song z hlediska hudebních kvalit se také sluší zhodnotit. Nezní špatně, ale ani nijak objevně. Vyhrála si s moderním mixem soundu a hudebně by to nemuselo zapadnout. Zpěvačka si více, než hudební posun, užívá svůj návrat na hudební scénu, což její fanoušci vítají. Mně osobně její hudba blízká není anebo je to tím, že dříva byla hitovější, populárnější a tím také poslouchanější v mnohem širším spektru posluchačů, což pochopitelně s odchodem její hudební dekády, vzalo za své. V hitparádách její písničky postupem času začaly být opomíjeny, a co si budeme povídat - provokativním sex-appealem takového rozsahu, jako její kolegyně Britney Spears, Christina Aguilera, Katy Perry a nově Ke$ha nebo Demi Lovato, také určitě nedisponuje. Ony však nedisponují jejím vysoko oktávovým rozsahem. Anastacia se ve svém novém klipu prezentuje v dobré náladě, písnička je poslouchatelná o to víc, zvláště, jste-li příznivci téhle sympošky. Ostatní to až tolik nenadchne. Mé hodnocení: 60%

Éterická přítomnost smrti. Alici Nellis připadl nelehký úkol tu Vieweghovu podivnou, karmicky nastavenou látku zhmotnit. A nevedlo se jí nijak excelentně. Její pověstný nadhled tolik nezafungoval, množství scén budilo spíše rozpaky. Nejasnosti panovaly hlavně kolem čtveřice andělů. Mám o andělech poněkud jiné představy, pokud k nim budeme přistupovat k jako nehmotným, neviditelným bytostem. Předně není definováno, jací vlastně jsou. Jsou zlí? Jsou hodní? Proč nehovoří jednotným jazykem, k čemu slouží a co značí jejich tolik rozdílná vizáž. Jeden vyhlíží excentricky, druhý intelektuálně, třetí by se hodil do středověkých časů, čtvrtá by nejspíš zvládla i casting na královnu krásy. A jak to vlastně mají s věkem, respektive jestli stárnou. Při pohledu na ně vypadal Javorský a Labuda sešle. Dohromady k sobě nepasovali. Jakýsi tablet se záznamem osudových životních okamžiků, co jej třímali, byl hodně mimo. Daná zápletka tak docela neutáhla film. Což je docela zásadní. Film se jevil utahaným, na smrt hrdinů se čeká prakticky až do konce filmu, ale nezapomnělo se na tuto stěžejní událost každou chvíli diváka upozorňovat. Ta tragická událost je natočena technicky zdatně a originálně. Určitě příjemné překvapení filmu. Nellis je režisérka, která si jde svojí osobitou režijní cestou. Chtěla udělat film na zamyšlení, v němž bude prostor pro řadu vsuvek i z jiných filmových žánrů. Ale jo, to jí nikdo nebere, ale pokud se filmem takřka pronudím, otázka života a smrti se v podstatě nikam neposune, je to asi ta horší varianta, co diváka může potkat. Lepší by byla ta, kdyby režisérka tolik nespoléhala na slavné jméno autora předlohy, více se do filmu položila, aby z něj měl divák víc. Film není ideální, pokud jde o záživnost, slušnou porci kvalitních a zručně natočených detailů mu však upřít nelze. Zábavných fragmentů není mnoho, ale ty, co jsou, potěší. Určitě je to Vojta Dyk, který své tři andělské kolegy zastínil svým citem pro komiku a humorné hlášky. Zbytek ansámblu mně přišel dost standardní, v podstatě v ničem vybočující. Jako sympatický úlet se dá brát, že mladá verze Bydžovské byla svůdnice, v podobném duchu působí i Dykovy převleky a další drobnosti, které to vytahují z nudy, do které se film často ponořoval. Výsledkem je blíže žánrově nezařaditelný guláš natočený na solidní technické úrovni, v němž jsou patrné neotřelé a nevšední chutě, ale žádná z nabízených chutí není dostatečně výraznou, aby se na ní dalo smlsnout. Nellis byla tentokrát poměrně bezradná v tom, jak by měla vypravěčsky zaujmout. Dobrou noc, andělé. Máte nezajímavé perutě. 50%

Les, chata, kreatura/ry a skupinka osmi lidí v ohrožení. Může být ještě větší klišé v hororové tvorbě? I tak by se pod nánosem zhusta obehraných propriet, mohlo vydolovat ještě něco originálního. Mohlo, doluje se, ale se střídavým úspěchem. Především scénář sepsaný dvojicí Tommy Hutson & Catherine Trillo, je absolutní příšernost v tom, jak je málo objevný. Bohužel, mnohdy nepříjemnou režijní formou se mu podřizuje i režisér. Předně by se celý film nemusel odehrávat jen v noci. Jakmile se totiž vzácně objevila v závěrečné třetině denní scéna se zběsilým úprkem před monstrem neznámého původu, byl hned film nabitý dynamikou a dokonce i napínavý. To se nedá s jistotou prohlásit o jeho zbytku. Netvrdím, že snaha byla, ale ne natolik dostatečná, abych si film užil v takové míře napínavého zážitku. Rozhodně se nedá napsat, že bych byl u filmu, jak přikovaný. Při výskytu scén s monstrem, kterých není málo, je napínavá sotva pětina z nich, a to ještě dost přidávám. Svůj podíl viny na tom nese i fádní kamera Scotta Winiga, která nabízí běžný standard a hlavně tmu tmoucí. Od tohoto záporného faktoru se odvíjí také nízká detailnost zabití, kdy sice vidíme vyhřezlé kusy vnitřností z umírajících obětí, ale dost často se také zabíjí mimo záběr a explicitnost tím pádem zdatně pokulhává, ne na jednu, ale velmi často na obě nohy. Není co závidět ani těm, kteří film zhlédnou v rozlišení 720p. Pokud není k dispozici obraz na televizoru s rozlišením 1080p, je film skutečně technickým monstrem v tom nejhorším přeneseném slova smyslu. Jak dopadl vzhled monstra a jeho koordinace pohybů atd.? Sám jsem se divil, ale trikový specialista Gary J.Tunnicliffe odvedl solidní práci, za kterou bych ho až tak nepéroval. Monstrum svoji originalitu má, jde z něj respekt, prohlédnout si ho detailně také lze, akorát záběry v celé jeho kráse jaksi přítomny nejsou, protože přece jen nižší rozpočet, nad kterým bděla přísná a překvapivá producentka filmu Drew Barrymore, nedovoloval digitální kejkle, ale spíše starší "rukodělnou" práci a tedy nutné záběry v polocelku, dalo by se říct. A jedním dechem dodávám, že v novodobých hororech jde už o techniku, která bere notně za své. Nevadilo to. Akceptoval jsem to. Koneckonců, u filmu nižší kategorie nic neobvyklého. Ovšem ten zásadní problém se nepořešil. Režie na mnoha místech nefungovala, jak měla, dovolovala přehmaty, a co nepokazila ona, dorazil nesmyslný scénář. Co si třeba myslet o sourozenecké dvojici, která je tvořena z bělocha a černošky? Nebylo jasné, jestli jde o nevlastní sourozence, ale nejspíše ne. Chytrosti moc nepobraly postavy, ani když čelily kreatuře zabarikádované v chatce. Jejich únikové plány s nemožností vymyslet něco sofistikovanějšího (i když v jejich případě bych je tímhle slůvkem zrovna nečastoval) byly opravdu více než příšerné. Náhle se místo napětí objevila i "tajemství", která si do chatky některé postavy sebou přinesly. Ten se přiznal, že je gay, ta zase, že je těhotná asi s gayem, i když to byl podle ní zapřísáhlý heteráč a kdesi cosi. No něco příšerného. Do toho pořád ta tma, fádní kamera, která si vypomáhala zvláštně naivními nájezdy ve chvílích, kdy kreatura pronásledovala své oběti. Vypadalo to následovně: kamera se rozpohybovala směrem kupředu, zběsile se rozjela po kolejnici, anebo s ní zdatný Šebrle kameraman běžel za herci a do toho jakési strašidelné zvuky odevšad navozující pocit rozzuřeného a po krvi lačnícího monstra. V tu chvíli hlavně zuřil divák nad určitou režijní neschopností vtáhnout do děje, nad jalovostí navodit tísnivou a znepokojivou atmosféru, a v neposlední řadě, udělat film napínavým. K tomu poslednímu nakonec přece jen došlo, ale nic extra nečekejte, Jak už jsem psal, odehrávat se film ve dne, bylo by to zajímavější a lepší. Za zmínku stojí herecké obsazení. Minimálně dva herci z něj jsou známější než zbytek. Jedná se o Jeremy Sumptera, který z dětských až pubertálních rolí přesídlil na roli zamilovaného mladíka, a také Joey Lauren Adams, která dokáže zahrát i postavy s charakterním podhoubím. Tady nic takového nebylo třeba. Režisérovi Brettu Simmonsovi v závěru došlo, že ve svém filmu ještě neměl holčinu s napěchovaným dekoltem. V závěrečných minutách tedy ze sebe takto obdařená Elizabeth Gillies strhne košili zbytečně maskující bujné poprsí a nebylo v tomto ohledu, co řešit. Režijně to Simmons nevytáhl na vyšší level, a to o něm vím, že to svede, jako třeba v nedávném napínáku "Husk". Tady sice neměl moc co režijně objevovat, a už vůbec ne s bídně napsaným scénářem, který dostal k realizaci, ale přece jen, kdyby víc zatlačil na prostředí a s ním i všechny výhody, co taková opuštěná lesní chatka skýtá, mohl to být parádní "horáč". Takhle to je nekonzistentní film, který má více slabin, než předností, a to ho táhne dolů. Mé hodnocení: 60%

Koho zajímá, jak to bylo s okultní panenkou ještě předtím, než doputovala k lovcům záhad manželům Warrenovým, má možnost. Nápad natočit prequel k slavnějšímu "kolegovi" V zajetí démonů", sice plně nevyužil svůj (strašidelný) potenciál, ale nějaké to své osobní Zlo určitě má. James Wan o záměru věděl, když film produkčně zaštítil. Nejedná se tedy o případ filmu parazitujícím na svém předchůdci, jemuž je paradoxně předchůdcem. Panenka se dostane k manželům Formovým, kteří očekávají svého prvního potomka, jako dárek pro manželku. Netrvá to dlouho a panenka přinese svým majitelům neštěstí, když do jejich domu vtrhnou vyznavači satanského kultu a obyvatelka domu utrpí bodné zranění. Nikdo totiž netuší, že panenka si vypěstovala posedlost na své původní majitelce - malé holčičce Annabelle a nyní postupně (psychicky) odrovná své nové majitele. Do natáčení se zřejmě nikdo moc nehrnul, a tak režijní post připadl neuměteli John R. Leonettovi, který je vyhlášeným kameramanem, ale o to horším režisérem. Toho s Jamesem Wanem zřejmě pojí společná záliba ve škodlivých a nevzhledných panenkách. Leonetti totiž před lety kameramansky přičichl k Chuckymu, konkrétně k jeho třetímu pokračování. Problém je, že od té doby razí standardně televizní režijní postupy, které jsou na plátně hodně znát a jsou nedostačující. Film nezřídka vypadá jako kvalitní video film, který se v kinech ocitl jen díky možnosti komerčně uspět zásluhou svého komerčně úspěšného "bratříčka". Video vyznění se podřídilo i herecké obsazení, které je na kino snímek slabé. Zaujme hlavně herečka v hlavní roli, Annabelle Wallis, a to nikoliv svým hereckým výkonem, nýbrž tím, že její křestní jméno koresponduje s názvem filmu. Leonetti vyznává standardní postupy béčkových produkcí hororů z přelomu let osmdesátých a devadesátých, což je jev prakticky dnes již vzácný. Naštěstí z toho nevyšlo úplně obehrané strašení. Minimálně při dvou lekačkách vyletíte ze židle. Lekaček je slušná porce, strašení ani tempo nepolevuje, ale zato mrtvol je jak šafránu v hororové zahrádce. Panenka svoje účastníky zájezdu šetří. Pohybuje se z místa na místo, tváří se potměšile, ale všichni zůstávají živí a akorát jsou z ní na prášky. Trademark osmdesátek v podobě kněze, co chce manžele zbavit zla a přitom se obětuje, už byl solidně zprofanovanou záležitostí. A i démon, co se postupem času zjeví, je spíše provařenou proprietou. Všiml jsem si určitých dobových nesrovnalostí. Příběh se odehrává na počátku sedmdesátých let, ale moc je nepřipomíná. Je rovněž diskutabilní, zda v té době byla sonografie na takové špičkové úrovni, jakou prezentuje. A když jsme u těch nesrovnalostí, tak hrdinka má těhotenské bříško asi ze železa, neboť do něj byla jednou razantně bodnuta, podruhé při úprku na něj fest upadla a miminko se narodilo bez komplikací a zdravé. Pokud vás baví strašidelné horůrky, jejichž protagonistou je panenka, co se samovolně přesunuje z místa na místo a vrátí se k vám, i když ji vyhodíte do popelnice, je dost možné, že si s tímhle počinem užijete echt strašidelnou hodinku a půl. 60%

Kterak se osiřelá desetiletá čokoholčička prozpívala ke svému štěstí skrze nechutně bohatého čokokandidáta na starostu s vlídnou tváří. No co, Sia dodala produkční supervizi nad hudební složkou, vlídní Smithovi dali práci svým čokokolegům v hlavních rolích a divák zůstal celý. Pohlazený pěknými songy, které nemají ty nejhitovější ambice, ovšem do výsledného celku skvěle zapadnou, nutno uznat, že textová stránka též není tupá. Cameron Diaz se pěkně záporácky rozloučila s hereckou kariérou, hraje zlou a zahořklou pěstounku, co měla pěvecké ambice. Svěřené dětičky dost peskuje, ale na nápravu charakteru nikdy není pozdě, a nakonec její postava vlastně otočí svoji stinnou stránku. Až na slabší výkon neznámé cácorky Quvenzhané Wallis v hlavní roli, to herecky i pěvecky šlapalo všem. Jamie Foxx, Rose Byrne a spol. jsou fajn osádka. Prvoplánové rejdy scénáře jsou samozřejmostí. Will Gluck umí pohyblivé obrázky pro celou rodinu zdatným způsobem, takže jeho vražednější stopáž nedává filmu utahanost. V rámci muzikálové tvorby není film tolik zaměřen na ocenění, je ale i líbivý, má melodické skladby a příjemný dějový spád. Ani to mě však nepřimělo dohnat rezervy v klasice, kterou zastupuje pění v dešti po návštěvě obchodu s růžovými košilkami. To je zde mnohem lépe hodnoceno, ovšem nejsem ještě připraven na anální hrátky. 8/10