kingik

Kdo otevře kostku, propadne peklu. Tohle pojednání platilo u série Hellraiser. Platí i u krátkometrážního snímku, ale to by se muselo umět s daným tématem pracovat. Než Pinheada svěřit lemrákovi Darrenu Orangemu, raději nechat na věky věků kdysi charismatického Pinheada neopouštět pohodlí hororového důchodu. Je z něj Pinďour. Vůbec z něj nejde děs, maska katastrofálně splácaná, hřeby lepené lepidlem Drago, kdy iluze, že to po jedné suché větě celé odpadne, je dokonalá. Ošklivější holku, co ztvárnila hlavní hrdinku, už nemohli vybrat. Ta samozřejmě končí v moci Pekelníka a jeho party pablbů, ale raději vášnivě osouložíte keramickou vázu i s odérem po zvadlých květinách, než vymelete její drn. Zarážející je, proč na takovou pičovinu, byli zapotřebí tři scenáristé. Stačilo to prubnout bez scénáře, výsledek by jistě nebyl o moc horší. Štáb byl vůbec početný. Množství maskérů ale nepřišlo s ničím extra zajímavým. Potrestaná hrdinka měla háky v lících. A k ničemu dalšímu se režisér neodhodlal. Vypadalo to dost slabě. Chudák Pekelník, ten tedy dopadl. Režisérovi měl péro rozemlít ve mlýnku na maso, aby příště zapomněl brát si hororovou ikonu do režijního pera. Jen hudba snesla přísnější měřítko. Měla příjemně znepokojivý tón A ještě začátek nevypadal uhozeně, tedy scéna, kdy je hrdinka obdarována pekelnou kostkou. Zbytek ale uhozený je. A Harold Dennis jako Pinhead tu zoufalost jen podtrhl. 20%

Vraždící svářeč ze Zetoru uprostřed nevadské pouště masakruje omladinu. A musí se sejít celý tým policejních expertů, aby jeho identita byla odhalena z nalezených záznamů nepříliš oslnivé technické kvality, kterou má na svědomí údajně oheň, co si na nich pochutnal. Divák se tedy celý film spolu s policejním týmem prokousává nahrávkami z kamery a mobilů, na nichž je zaznamenána cesta skupinky mladých lidí do Vegas. Nic extra tyhle záznamy pro diváka zpočátku nepředstavují. Obeznámení se s účastníky autobusového zájezdu probíhá v podstatě standardně, ale film se tak úplně nevyžívá ve výstupech na kameru jednotlivých účastníků. Ví se o nich v podstatě jen to, že se chtějí v budoucnu proslavit na uměleckém poli, tedy herectví, varieté a podobně. Veškerý pořízený materiál má tedy sloužit k dokumentaci o jejich cestě za slávou. A do Vegas skupinka nedojede, autobus bude mít nehodu zapříčiněnou pomatenou pasažérkou, která na seznamu cestujících ani nebyla. Noc budou muset všichni strávit na zchátralé a opuštěné benzínce uprostřed ničeho. Zde tedy nastupuje killer se svářečskou maskou, hořákem a jeho dovednostmi. A "nocležníci" si jeden po druhém krásně zařvou, než ochutnají nevadský písek. Čeho se na tomhle filmu z kategorie found footage nepodařilo patřičně dosáhnout, je napětí a strach z očekávaného v příštím okamžiku. Mám na mysli intenzivní a drásající napětí. To asi někam odvál pouštní vítr. Vraždění taky nemá zrovna pokaždé drajv. Buď nic není vidět, respektive detaily mordů, nebo je kamera natolik roztřeseně nepřehledná, že divák přijde o svůj hororový komfort. U tohoto filmu je však jasné, že na diváka čeká fígl, co diváka v závěru převeze. Nemyslím si ale, že závěrečná pointa je zrovna na filmu to, co jej drží. Ač méně napětí, film poté, co se rozjely vraždy, začal bavit. A bavil neustále, neboť i časté prostřihy na zadumaný policejní tým v čele s Radhou Mitchell, byly zajímavě do děje zakomponovány. Ten napětí docela vyvolal. A právě kombinace s promítáním nalezených záznamů s policejními experty patří k tomu, co mě hodně bavilo. V jednání detektivů nebyl žádný afekt, Mitchell-Moyer a spol. uměli diváka zaujmout o něco víc než to, co se dělo na záznamech. Spojení sledovaného dokumentu s událostmi probíhanými v reálu neslo výrazný punc neotřelého zpracování. Za režii je zodpovědný Olatunde Osunsanmi, který už něco obdobného předvedl ve snímku Čtvrtý druh. Omladinu si střihly povědomé herecké tváře, které ale teprve čekají na své větší zviditelnění. Film má velice solidní technickou úroveň, lacinějším dojmem působí hlavně odvedené vraždy. Byl jsem v zásadě spokojen. Zručné, někdy i poněkud nelogické, avšak zajímavě pojato. Takže proti tomuto důkazu nevznáším větší námitku. 70%

Místo dopadu vnadné a pro muže nebezpečné mimozemšťanky - Skotsko. S tváří mladé ženy, respektive v její kůži, pak v dodávce křižuje sychravý Glasgow, ptá se na cestu nic netušících mužů, plus potká surfujícího Kryštofa Hádka, a s těmito náhodně stopnutými muži spáchá krátký proces. Nechá je nahé utonout v jakémsi hustém a tmavém sajrajtu. Maník, který asi utekl z Freak Show, ale přežije. Holka se náhle změní, nechce už zabíjet, pak to zkouší v náruči jednoho samotáře, jeho šulín se jí ale nelíbil, tak ztratí řeč, zmateně chodí a běhá po lese a uniká před jakýmsi "lesním" uchylákem, na kterého v tom lese natrefila. Přiznejte se dobrovolně, že po těch řádcích, co jsem napsal, nejste zrovna moc moudří. A z toho si nic nedělejte. Popsat děj experimentálně a velmi osobitě pojatého scifi Jonathana Glazera je docela záhul. A v podstatě to ani dost dobře nejde. Film se vyjadřuje obrazem, který představuje pocitovou formu, ve které je film opravdu zajímavý. Dialogy hrají úplně druhé housle. Druhá polovina filmu se výrazně liší od své první půlky. Dialogů je ještě méně, přesto film neztrácí na své osobitosti, ačkoliv dvě hodiny pomalého dějství, je přece jen značný přepal. Na takový nezávislý film je Scarlett Johansson až příliš megahvězdná. Přesto se nebála dát svoji kariéru všanc účinkováním v nekomerčním projektu s výrazným erotickým zabarvením. Jů, to je ten film, v němž šla slavná herečka komplet do naha, řekl si nejeden divák-prasák, který má právě tenhle počin spojený s explicitní nahotou. Hned tak neuvidíte film, ve kterém je tolikrát v záběru lofas. I příznivci Kryštofa Hádka se můžou pokochat, jak je herec vyvinutý. A samozřejmě zkrátka nepřijdou ani obdivovatelé těla Scarlett, která to po sérii záběrů tak říkajíc z druhého břehu, rozbalí v plné kráse před zrcadlem, v němž si bude své tělo zvědavě a se zaujetím prohlížet. Film samozřejmě nehýří žádnými nákladnými speciálními efekty. Má velmi skromné, komorní až intimní pojetí, které rozhodně nebude vyhovovat sortě spotřebních diváků. Specifická atmosféra je ale strhující více, než film plný bombastických triků. A i při svém pomalém tempu vlastně ani nenudí. Jonathan Glazer dal o sobě režijně vědět po desetileté odmlce. Natočil film, který budí rozporuplné reakce. Vlastně je tenhle film naprosto neuchopitelný a opravdu moc podivný. I já jsem podlehl po vzoru filmu experimentování a v tv programu jsem si dal za úkol vyhledat kontaktní pořad, který má ke dvěma hodinám a vyskytují se v něm převážně ženy, i když jim není primárně určen. Tuto podmínku splňovala jen "Sama doma", se kterou se krásně a něžně hloupne. Po skončení pořadu jsem ani nevěděl, jaký je letopočet, ale bezpečně si pamatuji, že na mě celou dobu pomr(d)kávala a špulila červené rtíky moderátorka Křížková, což se mně dostalo pod kůži. A s tímhle filmem je to obdobné. Bezmála dvě hodiny bude na vás špulit červené rtíky, prsa a frndu Scarlett Johansson. A není to scifi, je to fakt. 60%

Český film postrádá dobrodružnou spektakulárnost. Režisér Milan Cieslar se rozhodl pro to něco udělat. Natočil akční komedii, v níž se obyčejná realita všedního dne prolíná s bujnými představami jednoho policejního poručíka. Tím je Franta Sýkora, který velí menšímu policejnímu sboru, doma zase mírně despoticky velí svým třem dcerám a opotřebované manželce, která si nejvíc "erotiky" užije při doručování pošty v práci, a s níž má sice náš hrdina relativně hezký vztah, ale jeho usedlému způsobu života chybí náboj a milostná jiskra. Už vůbec není nadšen z role dědečka, která mu bude příslušet poté, co jeho nejmladší, teprve šestnáctiletá dcera přišla do jiného stavu s nějakou pochybnou náhodnou známostí. Nezbývá než tajemného dredaře vypátrat. A tak jsme svědky, kdy se z pupkatého a prošedivělého Franty stává uhlazený, neohrožený a atleticky disponovaný agent Frank mladšího vzhledu, kterému neodolá žádná žena. Franta se totiž s oblibou ponořuje do svých dobrodružných představ, jež má vášnivě načtené z dobrodružné literatury, a v nichž je možné absolutně všechno. V jeho fantaziích figurují snad všechny postavy z jeho okolí. Jeho aktuální mise spočívá v dopadení muže jménem Sperminátor, jenž stojí za oplodněním jeho dcery, ale také vlivného bosse, který má v úmyslu odloudit mu ženu. V reálném životě totiž jeho citově vyprahlá manželka nesměle nadbíhá neurotickému spisovateli, který hraje v jeho představách zákeřného bosse. I Franta to zkouší u jiné. Zakoukal se do nové a podstatně mladší kolegyně z práce, která bude akční partnerkou na jeho misi. Ženská i mužská plodnost a neplodnost v tomhle filmu sehraje svou nemalou roli. A svůj prostor pochopitelně dostanou i ostatní dvě dcery a jejich životní peripetie. Nikdo si tedy nemohl stěžovat, že by ve filmu nedostal dostatečný prostor. Prolínání reality s fantazií není ve světě filmu nic tak nového a objevného. V českém filmu je to ale vzácný úkaz. Milan Cieslar, který má na kontě i spolupráci na scénáři, se pustil do neprověřených filmových vod a měl i kus odvahy, když z komerčního hlediska jeho počin nepředstavoval žádnou jistotu. Ondřej Vetchý ve stěžejní dvojroli prokázal svůj zjevný komediální talent. Jeho Franta coby hlava rodiny je ale mnohem vtipnější než agent Frank, jehož postava je poměrně seriózně pojata. Vetchý je v mnoha scénách začtený do románů o Jamesi Bondovi, jen jednou je k vidění, jak třímá v rukou dobrodružnou knihu o pirátech, což se ve výsledku promítne do jeho představy, kdy se na palubě pirátské lodi ocitne se svojí atraktivní kolegyní z práce, kterou sympaticky ztvárnila populární slovenská zpěvačka Kristína Peláková. Chybou bylo akorát jen to, že se těžko mohla objevit v jeho představách, když ji v té době ještě ani neznal(!). Takových těch drobných nedůsledností i nepřesností je ve filmu poměrně nemalý počet. Někdy je to rušivé, do očí bijící, někdy se to dá tolerovat. Proč se záporák Sperminátor z představ nesmyslně objeví v reálu na svatbě jedné z jeho dcer jako fotograf? Proč jeho nejmladší dcera neustále mlží, s kým souložila. Co chtěla docílit Františkova manželka tím, že se sblíží se spisovatelem se sebevražednými sklony? Proč je Franta rázem se všemi rodinnými problémy tak smířený, když předtím nekontrolovatelně vyšiloval? A tak bych mohl pokračovat. Motivace postav byly mnohdy málo zřejmé, dost často i nešikovně posazené. V představách taky panoval menší zmatek, ale ten byl i celkem přípustný. Kolikrát se v nich odehrálo něco, co vlastně ani nebylo moc zajímavé, ani příliš smysluplné a odvázané tak akorát. Nebyly moc dobře zvládnuty přechody mezi realitou a snovými sekvencemi. Když film setrvával v realitě, byl komediálně dobře zvládnutý, snové sekvence byly poměrně trapné. Akce ve filmu tolik nedominovala, jak by asi měla. Asi si umíte představit, jak čeští filmaři zvládají akci. Po řemeslné stránce nic moc. Otřesně ovšem dopadly postsynchrony. Dva méně známí herci byli špatně předabováni Štěpničkem a Sypalem. A občas se stávalo, že některým hercům nebylo dost dobře rozumět, značně totiž haproval zvuk i artikulace. Ani okatě nastrčenému product placementu se film neubránil. Zasmát se u této na české poměry netradiční komedie dalo. Originálních vtipů se vyrojilo dost. Herecké obsazení to odehrálo v pohodě. Casting si dával záležet na výběru atraktivních mladých slečen. Globálně u mě převažují pozitivní dojmy. Mělo se zapracovat hlavně na detailech. Ale takový už je život filmových hrdinů. 60%

Dítě s Adélou bych fakt nechtěl mít. Když se tak na ní podívám, mám pocit, že večeřela tak za dva. To je vypasený prase. Rajko Doleček z ní má žlučníkový záchvat. Mladý babáč a vypadá jak Almara. Celkem byla slušně zmalovaná, takže ji to uchránilo od totální obludnosti. Kameraman měl spásný nápad. Nezabíral moc její postavu. Ta se pomalu nevešla do záběru. Hlavu má akceptovatelnou, až na ty dvě brady. Hudebně mě její singl neoslovil. Písnička je nesmyslně roztahaná na šest minut. Z jejího hlasu plakat dojetím nebudu, že ho má výjimečný. Ať se nad ním rozjímají kritici. Mně je tahle zpěvačka nesympatická. Celý ten její projev postrádá sympatické pojetí. Celá namyšlená, ohyzda. Klip mě nebavil. Hnusný barvy, pořád se tam zjevoval nějaký negr, režijně slabé a nudné. Tahle zpěvačka mě nebaví. Pro mě jedna z těch horších na oko. Sluchu tolik zabrat nedala. 40%

Holky v pytlích od brambor, to by byl zajímavý fetiš! Ale holky v úzkých džínách, to je fetiš pornoherce, který se dal na porno-režiséra. Když to porovnám se současnou porno produkcí, tenhle kousek dost prohrává svojí hodně mírnou a neohrabaně posazenou snahou o sexuální vzrušení. V podstatě je k vidění vždycky předěl před samotnou akcí. Ten sestává z toho, že nějaká méně okoukaná čubka někam kráčí, kamera se zalíbením snímá její pozadí nasoukané do džín, jež jsou podle zdravého odhadu krejčího Šukálka z kvalitního materiálu, jsou možná i o číslo menší, podle zdravého odhadu nadrženého sexuologa Jebavého jsou tato pozadí dobře rostlá a zakulacená. Oko si pošpásuje, ruka chce plác plác. Následně předěly, v nichž se jednotlivé kurvičky prezentují, končí, nastupuje šukací akce. Ta představuje obyčejný a hodně nudný standard. Holčiny vyděšené, jaký prasák to do nich proniká, nějak to nuceně odhekají a je to. Hejkal možná heká vzrušivěji, než tyhle holčiny, za něž hovoří neokoukanost, pěkné a pružné tělo. Zrežírované je to slabě, bez nápadu. U tohoto péčka si můžete předčítat Babičku. Možná se vám poštěstí v ní nalézt svébytnou erotiku, kdy na Starém bělidle vypukne zběsilá šuk párty. V Byronově erotickém mámení si divák ukouše pyj nudou. 40%

Zřejmě rozpad zpěvaččina manželství stojí za touhle písní s osobitým textem a minimalistickým klipem. Po čumáku diváka plácne niterné a emoční podání songu, které zpěvačka zvládá velmi dobře. Čtyři minuty na ni kamera staticky upírá čočku, střih šel do prázdna. Ale no tak, nad Gwen už dneska nikdo nebude honit. To už není zpěvačka na uspokojování, to je zpěvačka na poslech. Dovolila si přijít s klipem, se kterým chodí na scénu jen skutečně vyzrálá dáma, která už ví, o čem zpívá. Klip v takovém rozpoložení a uchopení nemá na ženské hudební scéně mnoho zástupců. S něčím podobným se v main streamu nikdo moc neprezentuje. Takže se jedná o poměrně ojedinělý hudební počin, kdy se hudba, text a obrazová podoba slévají v jeden dokonalý celek, který jde sluchu k duhu a oko si to své najde. Jelikož jsem ale jen odhadoval, komu je hořký text písně určen, je definitivně záhadné, kdo je onen nabíječ, o němž stylová zpěvačka tak emotivně a s vyčítavým výrazem pěje. A pěje hezky. A má to funkční a uvěřitelné emoce. 80%

Už je to pět let od hrůzného prožitku, kdy byla Jennifer skupinově znásilněna ve srubu. Vzpomínky na tuto dávnou událost jsou ale stále živé. Mladá žena si změnila jméno na Angela a chce zapomenout. V práci jí nadbíhá kolega, navštěvuje psycholožku, chodí na skupinovou terapii s oběťmi znásilnění, případně jejich pozůstalými, kde se seznámí s excentrickou Marlou, s níž na muže sdílí stejný radikální názor, a kterou zanedlouho zavraždí její bývalý přítel. Angela se za noci pouští pomstít ty ženy, které trpěly pod pyjem násilníků. Radikálně feministická trilogie se dočkala návratu lepé Sary Butler z jedničky, dostala nového režiséra a ten zvolil jiný přístup než jeho exploitační předchůdce. Co tahle série určitě nepotřebovala, jsou rádoby psychologické žvásty a snaha dostat trochu té psychologie i do hlavní ženské hrdinky. Tahle série na to není stavěná. R.D.Braunstein třetí díl posunul do thrilleru s psychologickými prvky. To může být zklamání pro ty, kteří očekávali perverzně explicitní jízdu ve stylu předchůdců. Já nové tvůrce chápu, nechtěli do třetice přijít se stejným syžetem, v němž mladá a bezbranná křehulka bez zábran a do omrzení jen likviduje úchyláky. Ale ani třetí dějství se samozřejmě neobejde bez drsných mordů rukou nenávistné krásky. Je jich méně, než by jeden čekal, ale vypadají dobře. Sarah Butler je hustá killerka! Co se vyloženě nepovedlo, jsou její vražedné představy, kdy si představuje, jak někoho surově zmlátí nebo zabije. Když už se to totiž opakovalo, bylo to komické. Určitě nebylo dobré trvat na tom, že je v rozlehlém městě možné opakovaně potkávat stejnou bandu, které velí nadržený týpek. Režisér si to tím kazil. Režie je technicky vyzrálejší než u předchozích počinů. "Hororový" kameraman Richard J. Vialet je velmi zdatný v nasnímání nočních uliček, jeho kamera se explicitnosti nebrání, vizuálně je na tom film zdárně. Trojka je určitě nejkrotším dílem. Začínající režisér a scenárista navázali na sérii jinak, než byli diváci zvyklí. Holka je na nervy, násilníci, se kterými si policie neví rady, to po nocích schytávají, dobře jim tak. Závěrečná pointa vysvětlí, kde a v jakém stavu se Jennifer/Angela nacházela. 70%

Film pro Vrtichvosty. To jsou ti diváci, co se v kině rádi vrtí nudou, ale hřeje je dobrý pocit, že se vydali na film uměleckého zabarvení. Zápletka není nijak složitá a má i originální rozměr. Mezi členy mexického drogového kartelu se nekontrolovatelně šíří příjice. Nositelem je jistý Manuel Diaz mající přezdívku Sifylicario. Až tohoto pacienta Zero dopadnou, bude v chatách a srubech klid. Muž je to totiž záludný a svůj nakažený pyj zneužívá k výbuchům v obydlích. Nechává za sebou spoušť, kolem je samá poušť. Případ má v kompetenci FBI. Agentka Kate Macerová si ale netyká s vodou, mýdlem, hřebenem a v jednom tričku chodí i týden, smrdí tedy i na fotce, až ji na tenhle drobný hygienický nedostatek upozorní i její kolega. Její odér by mohl platit i na záludného bosse. Je tedy v doprovodu svých dvou kolegů a přepadového komanda vyslána do mexického terénu. Jeden z těchto drsných mužů ale nemyslí na nic jiného než na pomstu. To by v kostce o ději filmu stačilo. Kdo čeká akci, nedočká se. Akční složka tvoří jen pětinu z dvouhodinového filmu. Plká se, jezdí se po vyprahlé oblasti sem a tam, odkrouhne se pár zločineckých typů, zase se plká. Dialogy nejsou žádný zázrak, jsou standardně posazené. Filmem určitě nehýbají, jak by měly. Od režiséra Denise Villeneuve jsem čekal mnohem větší náboj, ale ten se mu nepodařilo do děje, ani do postav dát. Emily Blunt kazí zážitek z filmu. V tomto případě zkrášlujícím procedurám moc nedala. Blééé, hnuska! Leckterá holka z ulice ji strčí do kapsy. A hraje zcela unyle. Herecký prapor hrdinně drželi Benicio Del Toro a Josh Brolin. Ti byli samozřejmě mnohem výraznější a zajímavější. Není mně jasné, proč scénář tak tvrdošíjně trval na ženském elementu v typicky chlapském snímku. Zřejmě režisér chtěl ukázat novátorský a interaktivní rozměr ve vztahu žena vs dva muži. Dodávám, že mezi nimi nedojde k žádnému milostnému vzplanutí. K postelové scéně se ale schylovalo, když agentka podlehla v baru dlouho hledanému zločinci(!). Villeneuve se pustil ještě do jednoho experimentu. Chtěl realisticky zobrazit práci a zásah protiteroristických složek. Nastavenou úroveň sice úplně neudržel, film se postupně stal pseudo-realistickým, ale v mnoha sekvencích má film syrovost a dokumentární úhel. Nejpodstatnější je ale to, že diváka na ty dvě hodiny prostě nezabaví. Film vůbec neubíhá, dvě třetiny se vlečou, akce se dostaví na závěr, ale do zběsilosti má opravdu daleko. Pokud vám ale stačí vidět tři oscarové herce v jednom filmu, máte možnost účastnit se honu na drogového bosse přímo s nimi. Já se pekelně nudil! 40%

Německý občan Hans Štetke si po projekci filmu nevybíravě stěžuje: Donna Wetter! Ich verstehe, že Spaß muss sein, ale tochle být zu viel. Na ja, das war ein Lustspiel! Groteskny pojety, abnormale Arschloch je ten resišer. Ja trpěla, ja skuchrala, ja nenafidela cely svet jako za druchy svetofi falka. Gott sei Dank, že se tocho Himmler nedozšil. To by se dyfil, kdo chral chlafny roli. Žadny hubsch Arijec, aber Pelem Sahib, co fipadal, jak když kybl tžernycho kafi fipil. Nein, nein, ja huplne šok utrpela. Das ist schrecklich! Klidne bych i Falco brala, aby byl pžijat za Deutsche obžan in memoriam, než toto. No, a já se k Hansovi připojuji. Ty pičo, to radši opíchám Merkelovou, než tohle vidět podruhé. Ten film chce být sexy, cool, vtipný, ale má tak maximálně vtipy pro děti předškolního věku. Nikdo nehrál normálně. Buď přehrávali, nebo nehráli. Problémová mládež není osobitá, učitelský sbor je banda stupidních kravek, co by možná složila zkoušku z kuřby v německém fekál péčku a nevyrostlý německý sekáč Elyas M´Barek je jak Sagvan Tofi, stejně i tak hraje. Samozřejmě nenapíši nic nového, že se film zřetelně inspiroval americkými Nebezpečnými myšlenkami. Změna charakteru maníka, co má zprvu všechno na háku, v zamilovaného a citlivého blba, co chce dál na škole učit, je fakt gut. Chybu nemělo, jak mu ředitelka vystavila patřičný doklad o vzdělání. Jo, obojí bylo hodně uvěřitelný. Filmem v jednom kuse hrály nějaké songy. Ani na Vlachovce nehráli tolik písniček, co tady stihli za jeden film. Tahle blbost nejapná má ke dvěma hodinám. Ty vole, mě náckové polejvali jak Hašlera na mrazu. Taky jsem měl chuť řvát. Ale aby to skončilo. Nakonec to odneslo jen moje IQ. Zjistil jsem, že po zhlédnutí tohoto filmu, mně byla vygumována jedna cifra. Nyní mám IQ 40. Danke! Jakýpak Danke! Fakjů, oligofreniku Boro Dagtekine! 0%