kingik

Maminka má narozeniny a co lepšího jí k její oslavě dát, než večírek plný násilí a teroru. Ani nepoznáte, jestli má maminka radost nebo ne, ale její dva synáčkové se umí perfektně vyřádit na nebohých účastnících večírku, na kterém místo šampaňského poteče krev. Darren Lynn Bousman je jedním ze specialistů na hororový žánr a jeho subžánry. Překvapivě není to takový šílenec, jak by si někdo nezasvěcený o něm mohl myslet. Látku, která je remakem staršího filmu, který u nás není příliš známý, převedl do dnešní podoby velmi razantně, a s nikým se nemazlil ("nemazli sa s nima, hoši, tady se bude hulit jenom z komína!") tak to bylo z jiného filmu, ale přesto je znát, jak Bousman otálel s násilím prezentovaném v tomhle filmu. Není to až tak drsný film, jak bych od něj očekával. Občas mu chybí nadhled oproti originálu, ale zase umí udržet dynamiku a vést film do občasného extrému. Kdyby v něm setrval, byl bych nadšený ještě víc. Vybraní herci ok, Rebecca De Mornay celkem přesvědčivě "ujetá" dáma, ale přes "mírnost", jakou film nakonec dostal, ho rozhodně nedoporučuji slabším povahám ani lidem po infarktu. Bousman by se klidně mohl stát expertem na násilí, ale například na vyloženě šíleného kolegu Gense mu ještě něco málo schází, ale jinak si oba s klidem mohou podat ruce. 100%

Opravdová od Mattela je princeznou Oceánie a říká si Merliah, jenž se pomocí kouzelného přívěsku může změnit na mořskou pannu. Vedle toho je superstar a oblíbenou surfařkou ve světě lidí. Její zarytá konkurentka bruneta Kylie nemůže překousnout její stále větší úspěchy v surfařském umění a rozhodne se konečně vyhrát i velký turnaj v Austrálii, kam se obě kvalifikovaly. Jenže vře to i ve vodní říši. Její zlá teta, mořská panna Eris, zlomí na ni uvrhlou kletbu a chce se za každou cenu zmocnit vodního trůnu, na kterém doposud trůní její hodná sestra Calissa a máma Merliah. Dobrodružství o záchraně vodní říše může začít. Animace je oproti starším příběhům s panenkou v animované podobě dokonalá. Sice se ještě objeví drobné nedokonalosti, které jsou především u méně podstatných vedlejších postav, a to zejména, pokud se příběh odehrává na souši. Ve vodní říši je to pestrobarevná dokonalost. Příběh je nápaditý, netrpí přebujelým nánosem infantilnosti a vodní živočichové, kteří k tomu mají občasné sklony, jsou spíše roztomilí. Když k tomu připočtu dokonalý český dabing, jedná se o jedno z nejlepších animovaných dobrodružství, jaké jsem viděl za hooooooodně dlouhou dobu. Překvapí, že americké tvůrce, pro mě z neznámých důvodů, vystřídali kanadští. 100%

Vzhůru na palubu super moderní bitevní lodě s Taylorem Kitschem a spol. Statečná vojenská posádka pod vedením neméně statečného poručíka Hoppera bude hájit čest svých uniforem, americké vlajky a americké důchodové reformy proti mimozemské invazi na moři až do roztrhání těla. Nenechte si ujít tuhle správnou obří kokotinu, o které je těžké usoudit, jak byla od počátku koncipována a zamýšlena. Jestli náhodou Peter Berg nevyhlásil nepřímo boj proti megalomanskému Michaelu Bayovi, jehož schematicky pojatým filmům se tenhle ukázkový blockbuster vysmívá, ale současně zůstává svůj. To je dost troufalé takto pojmout film s náznaky parodie, ale pokaždé provést včasný úkrok zpět a přímo "vyfa(c)kovat" egomaniackého Baye. Jen jednou se to filmu nepovede dostatečně, a to když do boje zasáhnou stařešinové v důchodu, respektive váleční veteráni, a proti zajímavě vyvedeným mimozemštanům nasadí vlastní životy. V té chvíli se z filmu ztratil nadhled a bylo to podle mě zbytečně zahnané do extrému. Jinak to ostatní si zaslouží superlativy. Od technického provedení s precizně exponovanou trikovou stránkou přes zvukové efekty až po herecké obsazení, u kterého nevadí ani Rihanna v zeleném suknu, a pánové zase budou paf z vnadné blondýnky Brooklyn Decker. Nezahrála by si ve filmu příliš velkou roli, ale scénáristé si asi uvědomili, že by bylo škoda mít ji jen na začátku a na konci, a tak tam trošku na sílu vsunuli (nevím, kam a co přesně vsouvali) scény, kdy jako atraktivní terapeutistka podnikne výšlap po kopcích se svým pacientem, černochem bez noh. A tuhle roli asi netřeba komentovat. Netřeba zdůraznovat, že film prakticky kopíruje schéma většiny blockbusterů, ale činí tak s lehkostí, a jak už jsem zmínil na začátku, s patřičným nadhledem, a to včetně jejich nechtěně úsměvných prvků. Jsme tak svědky například úvodního nápaditého "balení" krásky v baru hlavním hrdinou a jeho následné komické snahy zajistit jí její oblíbený pokrm. Na útok mimozemské civilizace se také moc dlouho nečeká a přijde záhy, je strhující a trvá po zbytek filmu. Prostředí zvolené pro boj, v tomto případě oceán, je rovněž relativně neokoukané a nepříliš zažité. Režisér a příležitostný herec Peter Berg natočil perfektní a místy ironizující spektákl, který je vhodný pro všechny věkové kategorie. Prodej hraček společnosti Hasbro je zaručen. A Liam Neeson hraje rozsahově menší roli táty Brooklyn Decker, ale jestli si nakonec vzala nebo nevzala hlavního hrdinu, to už se nedozvíme, protože žádost o ruku se měla projednávat u společné večeře. 100%

Obyčejná chatka v lese a dějí se v ní neobyčejné věci. Parta mladých lidí si vyrazí do chatky v lese situované do perfektního prostředí jako stvořeného pro víkendový pobyt, ale jak na vlastní kůži brzy zjistí, dá se tady taky perfektně umřít. Děsuplná chata je obehnána kamerovým systémem a šílenci, kteří celé krvavé divadlo řídí, nemají s novými návštěvníky slitování, a ještě u toho cedí cynické hlášky. Zřetelná ozvěna hororů z 80. let, cynická parodie na horory, fungující v první polovině s nebývalým nadhledem a (zpočátku) perfektně a originálně vystavěný slasher. Tohle všechno platí přibližně hodinu filmu, ale pak nastane zlom. Slasherový styl vystřídá originální zvrat v dramaturgii, Slasher a cynické hlášky postav vystřídá divoká krvavá exhibice, která je také výrazná tím, že na scéně zůstanou z přeživších už jen dvě postavy. Na scéně se objeví Sigourney Weaver, která poslední dobou hraje jen "vedlejšáky", a film se dostane do další hororové dimenze. Drew Goddard, ač toho příliš nenatočil, respektive tohle je jeho debut, dokázal, jaký perfektní přehled v žánru má a jak leckterého hororového specialistu umí strčit do kapsy. Ráz zdravého sebeparodování sice nevydržel do konce, ironický nadhled ovšem nechybí. Goddard ukázal, že na to má a chci vidět od něj další natočené horory, ale nesmí si nechat kvalitu zmizet v temném lese. Do vyzrálého hororového režiséra nemá daleko. 100%

Tři mladí kolegové z práce, dva muži a pohledná žena, ani v nejmenším netušili, jak se noční rutinní výběr z bankomatu změní v peklo a boj o holý život. Na parkovišti před bankomatem se na ně zaměří maniak v kapuci, kterému není zřetelně vidět do tváře a připraví trojici noc, na kterou se nezapomíná v tom nejhorším slova smyslu. Výchozí situace hororu ATM (Bankomat) je poměrně jednoduchá a dojde k ní po úvodní a nezbytné seznamovací sekvenci (cca 20 minut), kdy se nám vedle mladé britské a talentované herečky Alice Eve představí také dva její kolegové, Brian Geraghty a Josh Peck, a nic nenasvědčuje na hororovou podívanou. Asi každý hororový příznivce chce mít ty úvodní kecy rychle za sebou a netrpělive se vyhlíží maniak, jehož image je tak nějak standardní, viděná už i v jiných hororech, ale uvěřitelná a působivě umocněná tím, že nevíme, kdo se v kapuci a teplé zimní bundě skrývá. Kdo je tedy zběhlý v hororech, má jistě přehled kolik se takových podobně oděných chlapíků v zástupcích svého žánru vyskytuje, a zřejmě až tak překvapen nebude. Nutno také dodat, že v Kanadě (natáčelo se ve Winnipegu) mají bankomaty umístěné v takových prosklených vestibulech, a například v Brně, jsem na nic takového nenarazil. Tím pádem se tedy mohla trojice ocitnout uvězněná v takovém vestibulu a zvenku jí hrozilo nebezpečí od již zmíněného pošuka. Mně ani tak nešlo o sympatie k vybrané trojici útočníkem ohrožených lidí, a ani o to, jak moc je maniak ve své image okoukaný. Zajímalo mě, jestli s nimi nebude nuda, a jakou hororovou porci tvůrci připraví tentokrát, když chtějí oslnit. A tady jsem byl spokojený. Ale pozor. Daná situace fungovala a dalo si ji užívat jen v tom případě, pokud se nad ní moc nezamýšlíte. I méně zkušený divák se bude, především v počátečních fázích, podivovat nad mírně absurdním chováním ohrožených postav, ale v hororech nejsem až tak přítelem stoprocentní logiky v chování postav, ale přece jen mně to nedá. Byli přece tři a on jenom jeden. Neměl by být přeci problém hned nepanikařit, a zkusit zvážit určité možnosti, jak maniaka zpacifikovat. A rychle dodávám, že jsme v hororu a tam by takovéto překotně chytré počínání lidí mělo s určitostí za následek rychlé skončení filmu. A současně nechci, aby to vyznělo, že trojice byla nepřemýšlivá, protože to není pravda a postupně přicházeli na to, jak vychytralého maniaka obelstít. Po zhodnocení mého diváckého zážitku, klady převažují nad zápory. Film má od dvacáté minuty spád a nepolevující napětí, maniak je poměrně vynalézavý a není to žádný mluvka a jeho motivace je na zamyšlení (o to víc, že zůstává chytře neobjasněna) a je zároven originální. Do průběhu ohrožení se nesere policie a policejní vozy se objeví až v závěru, také zde nevystupuje žádný namyšlený vyšetřovatel, co se cpe koblihami a popíjí kafe z kelímku. Rovněž originální je námět filmu a průběh i závěr je naprosto neodhadnutelný a pokaždé jsem byl něčím překvapen. Plusem jsou také solidní herecké výkony. Film má tendenci udělat z diváka dalšího do hry, a ten se může rozhodnout komu bude fandit, a tohle rozhodování nebude ani trochu jednoduché. Alice Eve je kočka, pánové, a to už víme z jejích předchozích rolí. ATM má všechno, co má správný horor mít. Na debut vážně povedené. Zhasněte světla a nechte logiku za dveřmi. A jedno je jisté. Po tomhle filmu si každý rozmyslí noční výběr z bankomatu. 100%

Perverzní hororové drama, které na pozadí postapokalyptické katastrofy rozebírá temnotu a zvrácenost lidských charakterů, postupně se rozdělující ve zdánlivém bezpečí atomového krytu do několika táborů. Kdo očekává vizionářskou scifi se bude muset během několika krátkých minut bleskově přeorientovat do hororového žánru a jeho odnoží a spolu s osmičlenou skupinkou se skrýt na dvě hodiny do podzemního úkrytu ve kterém se po nějaké době začnou prosazovat silní jedinci a ti slabší na to začnou doplácet. Je to jako v přírodě. Z lidí se stávají zvířátka a ještě téměř všem kvalitně hrábne. Z lidí se ve vyhrocených situacích, a zvláště, když jim jde o život, stávají všehoschopné zrůdy, kteří se v rámci přežití neštítí vůbec ničeho. S tímhle tvrzením a jistým přesvědčením přišel za diváky novodobý šílenec režisér Xavier Gens, který umí perfektně navodit špínu a určitou beznaděj v příběhu, ale přece jen až tak zdatným psychologem není anebo ani nechce být. Skupinka lidí má zastoupení ve všech obecně známých lidských charakterech a slouží tedy jako jakýsi vzorek populace. Z toho film těží nejvíc a tak každému během chvilky docvakne, kdo bude ten hodnější a kdo bude ten zlý, ale z místního osazenstva si je opravdu těžké vybrat někoho vzorově sympatického, protože to byli dohromady ukázkový magoři. Nedoceněný Michael Biehn se jevil jako pořádný magor, ale to je nic proti bratrské dvojce Milo Ventimiglia a Michael Eklund, kteří pomalu film strhávali na svoji stranu a do sytosti se vyřádili na chudák Rosanne Arquette a pak to ještě zkoušeli na Lauren German. Biehn se mezi tou pofiderní sbírkou lidských povah stává jakýmsi spojovacím článkem a roli ve které by na sebe upozornil už delší dobu potřeboval. A šel do toho prsama, stálo ho to jen ufiknutý prst a zároven dokázal, že režiséři dělají chybu, když si na něho vzpomenou jen zřídka, protože charakterová studie jeho vypočítavého prevíta je příjemně temná, ale přesto nelze s jistotou tvrdit, že šlo přímo o bezcharakterní svini. Postupně byl stejně zastíněn již výše zmíněnými zvrhlými bratry. Sluší se také dodat, že film si nechce hrát na příběh v němž všechno musí být reálné a podléhat přísné logice. I přes preciznost scénáře se přece jen dopracujeme k několika nezodpovězeným otázkám, ale nejsou až tak podstatné, protože pobyt v uzavřených prostorách se postará o hutný nářez jehož dirigentem je Xavier Gens nepatřící k typům režisérů dlouze filosofujícím nad danými tématy. Jeho režie vykazuje výrazné rysy atraktivní podívané ve stísněném prostoru za účasti herců sice nižší svítivosti, ale s hereckými výkony odpovídajícími požadavkům smyslů zbaveného režiséra, se odehrává drama lidských osudů ve kterém si spolu s nimi do krytu vlezla i téméř syrová atmosféra a kvalitní gore. Pro Gense záležitost ve které se rád vyžívá a tak je nutné počítat s tím, že zmíněná psychologie postav vezme za své, respektive ustoupí do pozadí, na úkor krvavých a také nechutných scén, které nejsou pro slabší povahy. Divák by neměl po dvě hodiny dlouhého filmu zůstat ledově chladným. Situace, kterou nelze brát až tak reálně a přesto funguje. Diváci se po skončení filmu po vzoru jeho aktérů také můžou rozdělit na několik táborů a polemizovat nad právě viděnými scénami, pokud budou chtít. Gens tak docílil svého a natočil svůj další správný kontroverzní film. On už jiný nebude. 90%

Přišel si vybojovat symbolickou svobodu do gruzinského vězení s maximální ostrahou. Mezi provazy v ringu se postupně utká s odsouzenými vrahy na nelegálním mezinárodním turnaji vězeňských zápasníků. Ruský bijec Jurij Boyka je sice rovněž vrahem prvního stupně a v soubojích bude navíc limitován poškozeným kolenem, ale se záviděníhodnou fyzičkou a dokonalou bojovou technikou není pochyb, kdo z turnaje vzejde jako vítěz. Přímočaře jednoduché, jako dobře mířený kop, je tohle akční drama zavánějící zastaralou patinou osmdesátek. Nejvybroušenější je v ringu se špičkovou choreografií zápasů, ale ani mimo něj to není nezajímavé. S vězni je zacházeno až nelidsky nebo jsou případně po prohraném zápase popravováni. Jako slabina se ukázala v podstatě zbytečná snaha o polidšťování hlavního hrdiny, který musí ukázat, že má charakter a naváže ve vězení přátelství s Američanem, aby vztahy mezi velmocemi nebyly vyhrocené a hlavnímu bijci se dalo fandit a nepůsobil tak negativně. Scott Adkins nedopustí, aby film sklouzl do nudy a má na to utáhnout ho, i když jeho postava není žádný mluvka působící stroze. Film by se dal shrnout jako přehlídka hordy svalů, zpocených těl, drsných výrazů v obličejích bijců a především nonstop akce v kvalitním režijním provedení. Přesto se film až tak nevyhnul schematičnosti, tolik příznačné pro podobné akční opusy. To však pro tentokrát odpouštím. Nerad bych, aby si to Adkins se mnou přišel vyříkat osobně. Bojím, bojím... 90%

Do zapadákova uprostřed pouště kdesi na Divokém západě přichází muž jménem Yang pocházející zjevně z jiné kultury. Příchod cizince s malým dítětem v náručí ovládajícího meč lépe než cokoliv na světě výrazně naruší svérazný kolorit westernového městečka, jehož obyvatelkou je i krásná dívka a vrhačka nožů, která v sobě nosí zakořeněné myšlenky na pomstu za smrt svých nejbližších. Samuraj se sem přišel očistit od svých hříchů, za vyvraždění nepřátelského klanu, kdy z něj ušetřil jen malou holčičku a i přes svoji odlišnost rychle zapadne mezi zdejší přívětivé obyvatele převážně z řad pistolníků. Jeho služeb bude navíc brzy potřeba i na bitevním poli nebot do městečka zavítá zohavený plukovník, který právě mladou dívku kdysi připravil o její rodiče a malého sourozence. Pomsta a nevyřízené účty na sebe nenechají dlouho čekat. Zkřížení samurajského a westernového žánru možná není nic neobvyklého a během uplynulých let tyhle dva žánry jeden od druhého vydatně čerpaly. Tady se toho využilo v plném nasazení a za použití nejmodernějšíh filmových prostředků jako je úchvatný vizuál, dynamická akce a netradičně pojatý hudební doprovod. Na výsledku je znát, že film nebyl levný a vynaložil se dostatek prostředků, aby byl výsledek co nejpůsobivější. Ačkoliv jsou ve filmu znatelné comicsové prvky tentokrát se o žádný zfilmovaný comics nejedná a režisér Seung - mu Lee je současně autorem scénáře. Na diváka vychrlil stylovou akční jízdu plnou chlístající krve a usekaných končetin a navrch přihodil sličnou Kate Bosworth, sympatického Dong - gun Janga v roli samuraje a možná trochu navíc působícího Geoffrey Rushe jako ochlastu a odpudivého záporáka Danny Hustona nelze také přehlédnout. Film se sice nedočkal žádného velkého úspěchu, ale to distributora neomlouvá za to, že film hanebně obešel kina. Jedna z nejstylovějších jízd, kterou jsem za poslední dobu viděl, by na plátně perfektně vynikla. 100%

Tohle je recept na správnou komedii. Ingrediencemi jsou Peter Sellers, Herbert Lom a režisér Blake Edwards a vyvážený scénář, který, až na několik drobných zaváhání, se opravdu vydatně vyblbnul a místy až zešílel. Na zlepšení dobré nálady se doporučuje zhlédnout film s geniálním dabingem Stanislava Fišera a spol. Působí to jako balzám. Tyhle komedie se mně nikdy neohrají. Vždy si v nich najdu něco nového a předtím nepovšimnutého. 100%

Další vymítání démonů z těl a jejich přesunování do jiných těl. A velmi razantní až strašidelné. Navíc nejlepší film, který jsem doposud na tohle téma viděl. Mladá dívka Isabella přijíždí do Říma natočit dokument o své matce, která před dvaceti lety při procesu vymítání zabila tři členy církve. Soudem byla prohlášena za psychicky nezpůsobilou a umístěna do psychiatrické léčebny. Její dcera se pokouší zjistit spolu s dokumentaristou a ostatními kněžími okolnosti kolem jejího případu, který je i po tolika letech obestřen záhadou a nejasnými fakty. Nikdo neví, zda je žena skutečně posedlá dáblem nebo trpí duševní chorobou. A já jako divák budu svědkem snad nejpůsobivějšího vymítání dábla z nepřirozeně zkrouceného těla dívky, jejíž lože raději bylo umístěno do sklepa, jaké jsem viděl. A to nebylo všechno. Film nemá dlouhou stopáž, a tak až na pár keců do kamery, se ve filmu pořád něco dělo. Padaly zajímavé teze a úvahy na téma exorcismu, které v jiných filmech na podobné téma rozhodně nezazněly. Jako pseudodokument to přišlo ve svém žánru s něčím nářezovým a to v subžánru found- footage bývá zřídkavé. Kamera byla sice na mnoha místech přestřeleně autentická, ale jak film postupoval kupředu, přestal jsem její třes a "nekvalitu" vnímat. V závěru jsem měl pocit sugesce, že se nejedná o podvrh, tak silný, že jsem dokonce chtěl zabrousit na webovou stránku, o které je v závěru filmu informace, zda náhodou opravdu neexistuje. Neudělal jsem to, a tak ve mně zůstaly příjemné pochyby o pravosti právě viděného. A tak to asi autoři filmu zamýšleli. Mimochodem, Exorcista a jim podobné bláboly posílám po tomhle do odpadu, a jen mě utvrdily, jak trapné filmy to jsou. 100%