Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Horor
  • Krátkometrážní

Recenze (6 059)

plakát

Mozek v plamenech (2016) 

Z tohoto neškodného pojetí mozková hemisféra neutrpí. Pravda, intenzivnější režijní zpracování by film pozvedlo ještě výš. Nemám zdání, co režiséra limitovalo, občas to nemělo daleko do tv úpravy. Ovšem k dispozici byla nejlepší akvizice - Chloe Grace Moretz, která si s námětem příjemně zalaškovala a dotáhla svůj flirt k dokonalosti. A tím film zbavila hrozící nudy. Nechtěně potopila kolem sebe zbytek ansámblu, který čítal pár známých jmen, roli matky se ujala Carrie-Anne Moss, Jenny Slate zastala kolegyni v práci, Thomas Mann ji zahříval v posteli a Tyler Perry si střihl šéfredaktora. Na události je to chudobné, Moretz neustále usiluje o to, aby divák nezaspal a zdatně předstírá symptomy vzácné mozkové choroby a divák spolu s ní netrpělivě očekává finální diagnózu. Téma je to poměrně originální, takže i za to uděluji body. Když se odečte účast známé hvězdy, tak režijně Gerard Barrett nedodal žádnou přidanou hodnotu. Na rutinéra si troufá moc brzy, jeho režijní počiny nesklidily divácké vavříny, takže tenhle film je jeho nejlepším. Od průměru ho oddělují drobné odchylky, které se mohou zamlouvat především příznivcům mladé hvězdy, dále mladí medici ocení nové poznatky v léčbě vzácného mozkového postižení a běžný divák se může obeznámit s jistou žurnalistkou Susannah Calahan, jejíž biografie zajistila námět filmu. Slušné známky si tohle veskrze nenápadné dílko zaslouží, nedostalo dvouhodinovou stopáž, takže nemusíme se plahočit nemocnicí a mít fóbii z bílých plášťů v nadměrném množství. Film si splnil svá kritéria a je dobře, že se mu podařilo ulovit hvězdu, která mu hodně přidala. 7/10

plakát

Příběhy slavných - Život byl vlídný, místy drsný (2007) (epizoda) 

Poněkud chudokrevné na režijního velikána Karla Kachyňu. Na place si uměl sjednat respekt, workoholik každým coulem, neplést s alkoholikem, alkohol u natáčení nepovolil, spořílek, byl na ženy a českou kinematografii obdařil úctyhodným množstvím filmů, které mají punc neopakovatelné kvality a zároveň klasiky klasické, co má pevně zakořeněné místo ve filmových vodách. Po jeho odchodu už nikdo neuchopil jeho režijní styl. Ve vzpomínkách těch, kteří jej znali a spolupracovali s ním, se jevil osobitě, pedantsky a přísně, takže přezdívka "železný dědek" byla pro něj trefná. Osobní život měl poměrně fádní, manželka Alena Mihulová, dvě dcery, tu druhou povil v hodně pozdním věku. Záležitosti vcelku známé a nijak překvapivé. Nedostalo se pochopitelně na všechny ukázky z jeho bohaté tvorby. Takže nejsem z těchto pamětí na větvi, nemám tedy potřebu hodnotit přemrštěně. Neškodilo by bohatší zpracování, pár pikantností, aby to nevypadalo, že byl mistr Kachyňa takový škrobený suchar. 6/10

plakát

Ride (2018) 

Jízda taxi nočním L.A., co je plná tvůrčích výmolů. Film nemá špatnou režijní fazonu a je krátký, má kolem 80 minut. Ovšem trpí četnými neduhy, jakými často trpí režijní debuty. Jeremy Ungarovi tak hrozí, že se nad ním zavře voda. Copak o to, nemám obavu, že by už Bella Thorne v budoucnu neukázala Městu andělů svůj momentální výběr spodního prádla, jistě podnikne nejeden divoký noční tah městem, těžko odhadovat, zda zrovna spočine ve vířivce, jako tomu bylo v tomto filmu, který zaštítila i produkcí. Ohrožen je spíše Ungarův potenciál. Svůj scénář zaplnil takovým nelogickým chováním účastníků, u nichž mnohdy hapruje pud sebezáchovy, až má divák z toho psotník. Situace je takováto: řidič taxi služby James nabere (podezřelého) zákazníka Bruna, který je od první chvíle evidentním strůjcem potíží, všem je to zřejmé, jen ne šoférovi, který záhy podléhá jeho manipulacím, dokonce za úplatu na jeho přání začne recitovat úryvek z Richarda III. Po Brunově naléhání a přemlouvání se cestou ještě staví vyzvednout Bellu Thorne z jakési V.I.P. akce, která už téže noci služeb Ryde využila a s řidičem tak trochu hodila řeč. Ve voze jsou tak dva normální lidé, co se už tak hodinku znají, a jeden psychopat, který jim u ksichtů mává Magnumem. Ne, není to ten báječně křupavý nanuk. Výchozí situaci je tedy daná, jasno jen není příliš v tom, proč má Bruno takový eminentní zájem na likvidaci dvou lidí, kteří mu nijak významně nehatí jeho zločinné záměry, mohl je decentně obejít, kašlat na ně, ale nestalo se tak. Takže sledujeme střídavou a urputnou snahu o kormidlo, načež má psychopat navrch, a i když je neschopný a nemá propracovanou taktiku, nelze mu uniknout, dívka může utéct, neudělá to, stejně tak i šofér může pláchnout, neudělá to, scénář je komicky vždy vrátí do interiéru vozu, který příliš neopustíme. Minimalistické zpracování není nic nového, podobné náměty už uzřely světlo genitálií, tudíž snaha režiséra hrát si na tvůrčího génia je marná. Vniveč ale určitě nepřišlo herecké obsazení, vedle Belly Thorne se blýskne v roli černošského šoféra Jessie T.Usher a také Will Brill, jehož hnusná žvanivá hlava by zasloužila utrhnout. Napínavější sekvence se najdou, není jich ale přehršel. Film je zpočátku celkem ukecaný. A rozuzlení identity psychopata nemá tolik překvapivý efekt. Takže hlavní prim sehrává projížďka setmělými ulicemi L.A., která si neúčtuje žádné extra přirážky za tvůrčí nedodělky. 6/10

plakát

Mauglí - příběh džungle (2018) 

Temnější vize literární klasiky. Rudyard Kipling by z ní měl radost. Výrazně totiž nenabourává ducha knihy. Přičmoudlého polonahého chlapečka už jsme viděli nejednou běhat džunglí, a jistě ještě v budoucnu uvidíme. Tentokrát si vzal vděčnou klasiku režijně na paškál Andy Serkis, který kolaboraci s Netflixem dotáhl v mnoha směrech do přívětivého vyvrcholení. Mowgli je příslušně kvalitně obsazen talentovaným Rohanem Chandem, který mnohdy překonává nástrahy džungle sympaticky šibalsky. Umí si získat publikum. O něco horší je to se CGI faunou. Ta občas vykazuje rušivé výpadky stran animace, která je na film, který není určen pro kina, více než solidní, i tak nelze přehlédnout její zjevné nedostatky. Tygr Šérchán je odpudivá šelma, u něj má animace největší nekvalitní výkyvy, ty se ale nevyhýbají žádnému zvířeti. Nemíním práci trikových specialistů jen hanit, interakce s Mowglim je naprosto vyhovující, mnohdy téměř vynikající, a je fér přiznat, že jakmile přijde fáze, kdy triková fauna se na chvíli odporoučí ze scény, jedná se o úsek, kdy Mowgli zavítá do vesnice mezi lidi, respektive je chycen a uvězněn, nebylo příliš co sledovat. V džungli má film švih a dynamiku, nemalý prostor je dán i emocím a několika vypjatým situacím, ze kterých by dětští diváci nemuseli mít klidné spaní. Nekomfortním a nevyrovnaným shledávám až závěrečný úsek odehrávající se ve vesnici. Najednou vymizel náboj, přestalo to mít šťávu i napětí opadlo. Prostě téměř rutinní dojezd. Film si našlápl k absolutním výšinám, stačí si přečíst dabéry zvířat, kteří čítají jména Christian Bale, Cate Blanchett nebo Benedict Cumberbatch. Nemá příliš cenu tuhle verzi porovnávat s jejími předchůdci, našla se dokonce nechvalně známá verze, která rezignovala na mluvící zvířata, Stephen Sommers by mohl vyprávět. Tak takovými prohřešky tahle rozhodně nedisponuje. Vizuálně hraje všemi barvami, technicky mírně kolísá v CGI a potkává se s duchem autora předlohy, což je poměrně cenné pro znalce knihy. Takže na startovní čáře s profáklými zvířecími hrdiny a jedním lidským mládětem by měl být ten divák, co očekává dobrodružnou zábavu, která i po x-tém zpracování může přinést ještě nějakou tu novotu a příměs temného závanu. 8/10

plakát

Captain Marvel (2019) 

Sympatická superhrdinka, co v budoucnu bude kopat za Avengers, musí ještě sundat plenky, odevzdat pilotní průkaz, objasnit svůj původ, nalézt svoji identitu a nasoukat se do latexového kostýmu, kterým zpečetí své (svůdné) schopnosti. Můžu směle napsat, že taková scenáristická a režijní jízda, jakou disponují Avengers, to rozhodně není, ovšem nejistá režijní prognóza se naštěstí tak úplně nenaplnila. Určitě přijatelnému hodnocení nahrála Brie Larson, která film spolehlivě utáhne na vzhled i herecké (oscarové) zkušenosti, na spřátelenou výpomoc ještě přispěchá Samuel L.Jackson coby známý agent Fury, v o něco mladším vydání, v té době má ještě zrak v pořádku, avšak dozvíme se, kterak o své levé oko přišel. Další velkou hereckou položkou je Jude Law /SPOILER/nějakou dobu má jeho postava mentora kladné vystupování, posléze se z něj vyklube pěkný hajzlík/KONEC SPOILERU/. Obsadit legendární Annette Bening se moc nepovedlo, její herectví do comicsových filmů příliš nezapadá, její vědkyně mně prostě přišla trapná, spíše působila jako paleontologický nález, jehož výskyt nikdo neocení. Globálně vzato jsme v podstatě na začátku comicsových dějin, píší se devadesátá léta, hrdinka postupně odkrývá svou minulost, uzříme ji tedy i v její civilní podobě coby pilotku Carol Danvers, příběh je i určitým klasickým hledáním odpovědí na vynořivší se otázky z minulosti, například se ale spolehlivě nedozvíme, zda superhrdinové vyměšují, nicméně jak Marvel ke svému názvu přišel, to už je zde vyřešeno. Akční nástup má film skvělý, nějakou dobu to vypadá, že to bude jedna nepřetržitá akční jízda, ale není tomu tak. Po rozběhu děj náhle zpomalí, akce se utlumí, prostředek je celkově ukecanější, určitě se ale ještě nedá mluvit přímo o nudě, přece jen více akce by celku jen prospělo. Brie Larson zvládá všechny polohy, ne, nejde o ty sexuální, film je celkově nepřisprostlý, jde o její herecké polohy, určitě lepší je ta latexová než ta civilní, která není v ději opomenuta. Konflikt mimozemských ras mně přišel jak z levného scifi seriálu. Režijní duo Anna Boden a Ryan Fleck nedosahuje kvalit dua Russových z Avengers, má za sebou minulost plnou levné filmové produkce, tudíž je i celkem zázrak, že jejich první áčkový počin má fazonu, ovšem film je rozumné brát jako předkrm před pořádným vyvrcholením v Avengers: Endgame, kam latexová slečna (i podle titulkové scény) rovněž zavítá. 8/10

plakát

Úsměvy smutných mužů (2018) 

Neveselý a smutný (je) pohled na popíjejícího spisovatele Josefa (Formánka), skutečně žijícího a námět k filmu poskytnuvšího. No "popíjejícího", to je dost slabé slovo, jeho alkoholově závislým hrdlem a nitrem protekly hektolitry kořalky, než se vydal všanc odborným terapeutům a dobrovolně podstoupil léčbu v protialkoholní léčebně, kde si už nenadělal do kalhot a nadělal si spoustu kamarádů se stejným osudem, který jim mnohdy protekl mezi játry. Protagonistům z Tažných ptáků stačilo přičichnout ke špuntu a už to bylo společensky (i socialisticky) nepřijatelné, kdežto David Švehlík a spol. zažívá přímo delirium, až si dá vyjevený divák raději naředěnou limonádu, aby se náhodou neocitl v obdobné situaci i v pokušení trumfnout filmový ansámbl. Nejméně zajímavou postavou je ta hlavní, přes kterou je příběh veden a vyprávěn. David Švehlík, i když se bil do cirhózy jater. byl i v těch nejvyšších promile stále zachovalým vousáčem s intelektuálním rozměrem, který příliš nerezonoval se zbytkem alkoholické party, která byla sestavena z mnohem zajímavějších charakterů a jejich minipříběhů, skvěle alkoholem nasáklých, intenzivně podaných a patřičně odpudivých. Do jaké míry byly tyto postavy smyšlené, nelze dost dobře spolehlivě určit. O všech se v závěru nedozvíme jak dopadly, jedna z nich má dokonce i spirituální rozměr (Jaroslav Dušek), mnohé z nich ovšem dokonale baví a dovedu si představit, že tihle zoufalci fakt existují - zkrachovalý elitní podnikatel a triatlonový sportovec (Ondřej Malý), maník se zkušenostmi z německého gay porna (Jiří Maryško), maník, který si to rozdává s nevlastní dcerou (Ivan Franěk) a další šílenci. Obsazení čítá i perličku, Karla Ondrku, někdejšího nechvalně známého účastníka reality show Prostřeno, kde byl postižen Tourettovým syndromem, ten zde má jen mini prostor s minimem replik a pro změnu je (po)stižen zcela nepřirozeným herectvím. V léčebně se také nalézají i ženské pacientky, film se jim a jejich pohnutým osudům ale skoro vůbec nevěnuje, píšu "skoro, neb u Ha Thanh Špetlíkové padne zmínka, proč zde spočinula. Odborný dohled z řad lékařů zajistili Simona Babčáková, Marika Procházková, Petra Nesvačilová a další a nijak atmosféru "rekreačních" prostor nedevalvovali. Dan Svátek natočil svůj opus kvalitně a zručně, hrstka rušivých a nepřirozených momentů se také jistě vloudila a celý námět by (možná) vydal i na solidní výpovědní dokument. Jeho touha naplnit kina zástupem alkoholiků zůstane jen touhou, většina závislých si raději počká na tv a dvd uvedení, kde to filmu bude slušet lépe, kritika může chválit, když před lety cupovala jeho Zatracení a srovnávala se s komplikovaně a kontroverzně zpracovanou Hodinu nevíš.... Svátek sáhl po obyčejnějším tématu a natočil jej, jak jinak, zase po svém a hlavně neobyčejně a nezvykle naturalisticky. 7/10

plakát

Arctic: Ledové peklo (2018) 

Naprosto (režijně) (z)tuh(l)é. Ovšem dobrou zprávou je, že Mads Mikkelsen horkým čajem rozhýbal svůj herecký aparát a přežívá pobyt v islandských horách (kde natáčecí štáb rozbil svůj tábor) celkem schopně. Mnohdy až moc, takže to (nechtěně) připomíná vtipy o Chucku Norrisovi a jeho mimořádných schopnostech. Dobrá, dalo se to se zkřehlými prsty i akceptovat, jen filmu nelze odpustit absenci kvalitních scén, respektive patřičně kvalitně zrežírovaných scén. Jsou zde dvě scény, které se mohly vyšvihnout přes průměr, ale ani těm se to nepovedlo. Helikoptéra z úvodu určitě nemohla nikoho přesvědčit, že se hrdina dočká tak brzké záchrany, helikoptéra se záhy komicky řítí k zemi, druhý moment je ještě debilnější, neb hrdina musí vyštvat (světlicí) polárního medvěda, jenž se dožaduje vstupu do dočasné skrýše. A zbytek scén spadá do průměru, jsou vesměs nevýrazně podané a natočené. Je naprosto znát, že režisér Joe Penna nemá z celovečerních filmů načerpané zkušenosti, neboť jeho dosavadní tvorba čítá samé krátkometrážní snímky, své zastoupení má i TyTrubko tvorba, takže jeho režie ničím nenadchne a neuchvátí a měl veliké štěstí, že do toho chladu a mrazu mu vlezl bourák Mikkelsen, který se ohání ve sněhu a potýká se s nepřízní osudu s bravurou sobě vlastní. A ani toho moc nenamluví, společnost mu dělá mladá žena zachráněná z havarované helikoptéry, která ale na tom není zdravotně nejlépe, a většinu času proleží či prospí na provizorním lůžku, tudíž jsou ke slyšení převážně monology z jeho úst. Je obdivuhodné, když si herec hrábne na dno svých sil v extrémních (natáčecích) podmínkách, tentokrát však to zdecimování hrdiny mělo místy nevzrušivý až nezajímavý průběh, ten se navíc živil jen rybami a nejednou vykazoval až moc zdatnou fyzickou kondici. Mínusem je pro mě i chybějící údaj o délce jeho pobytu. A v podstatě ani není nic známo o hrdinovi samotném. V přehršli survival fláků se tenhle vesměs televizně pojatý a málo atraktivně vyživený (v kinech) ztratí. Mikkelsen jej hodně spasil. 6/10

plakát

Potomek (2019) 

Možné SPOILERY/ Na scéně je malý klučina, do jehož těla se nastěhovala zlá duše trochu většího a staršího strejdy, který byl v minulém životě sadistický vrah žen. Ten nyní přišel dokončit, co za života nestihl. SPOILERY končí. Celý film je postaven na myšlence reinkarnace, s tím si v podstatě v globálu vystačí a je to dostatečně nosný námět, aby se na něj nabalila pořádná hrst lekaček a mrazivého dění. Scenárista Jeff Buhler se svým druhým letošním kino hororovým projektem, který od jeho Řbitova zviřátek dělí jen dva měsíce, vypracoval neotřelý nápad, který odkládá ty nejvyšší (krvavé) ambice, aby publikum zabavil příslušnou dávkou děsu a napětí, kdykoli se na scéně zjeví osmiletý chlapeček jménem Miles. A zlověstný hošík Jackson Robert Scott by si to rád rozdal (na hrůzyplnou férovku) se svojí zpruzenou máti Taylor Schilling, což se mu i záhy podaří, načež sledujeme, kterak jeho chování vykazuje nestandardní chování školou povinného jedince. K hororové chuti se dostane i nějaké to rozpárané břicho a vykuchaný domácí mazlíček. U režiséra Nicholase McCarthyho jsem ocenil, že si dal záležet na kontaktu s publikem a nevypustil žádnou příležitost ho pěkně lapit pod krkem. Vylouplo se mu hned několik kvalitně natočených scén. V paměti uvízne třeba ta, v níž klouček navštíví erudovaného specialisty (Colm Feore) na reinkarnaci, a v jeho pracovně dá pocítit, že má jeho výklad na háku. Celkově jsem byl se zpracováním spokojen, a to režisér nemá za sebou zrovna veledíla na poli hororu. S levnějším rozpočtem si zdatně poradil, je to i tím, že nikdy na svých předchozích filmech nehýřil mimořádnými náklady a drahým hereckým obsazením. I tak tenhle film zůstane poměrně nenápadným kouskem, zvláště jeho uvedení do kin je poněkud překvapivé, VOD by patrně naturelu snímku slušel více. No, v každém případě to s tímhle hororem, co má spád i jistá předvídatelná klišé zároveň, můžete zkusit. O to víc, vychováváte-li doma malého génia, který náhle začal být poněkud temným dítkem/potomkem. 9/10

plakát

Ticho před bouří (2019) 

Originální vystavění mámení (divácké) mysli. Jen ten bouřkový mrak, co zakryl odhalené partie hlavní ženské hvězdy filmu, kazí (erotický) dojem. Copak o to, kapitán rybářské lodi, kotvící na klidném tropickém ostrově, si vnad Anne Hathaway užil dosytosti, ostatně výsledkem je odrostlý synek, génius vysedávající věčně u počítače, kterého spolu mají, ovšem jejich láskyplné chvilky už dávno vzaly za své. Kapitán si změnil jméno, žije na ostrově v utajení, je posedlý kapitální rybou, která jeho prutu stále uniká, a nyní ho až sem vysledovala jeho atraktivní bývalá choť, aby pro ni vykonal službičku - má rafinovaně zabít jejího násilnického manžela. A dál už se nesluší z děje příliš prozrazovat, celé to totiž mrskne vlnou od (zdánlivě) erotického thrilleru do úplně jiných vod, částečně rafinovaných a neprostupných, takže pozor na ponor. Režisér Steven Knight vezme diváka do hodně hluboké vody, která je i místy hodně studená, ovšem má osvěžující proudění a plaví se na ní atraktivní herecká posádka - Matthew McConaughey, Anne Hathaway a Jason Clarke. Když už nic jiného, s nimi máte jistotu, že to bude stát za to. A stát to bude, Anne Hathaway nahodí takový svůdný kukuč i blond vlas, že si podmaní pánské publikum. Zrychlený tep film nevyvolá, dlouho kličkuje mezi několika žánry, které se vzájemně prolínají, ne vždy se to daří, koexistence thrilleru s erotickým zabarvením a mysteriozní scifi je poměrně rarita, která kupodivu je funkční v kontextu závěrečného rozuzlení/neboli twist jak hovado. Steven Knight je pilný pisálek scénářů, může si tedy dovolit experimentálně se pohybovat napříč žánry a tak trochu zapomenout na komerční úspěch svého díla. Nahodil udičku kvalitní kameře, pěkným lokacím a dobrým áčkovým hercům. Na mě jeho neprozřetelná návnada zabrala. Určitě si ale nemyslím, že každý divák bude schopen plně se podřídit její záludnosti, kterou jí obdařil rybář-scenárista. 7/10

plakát

Řbitov zviřátek (2019) 

Příslušně archaická exhumace Kingova dávno pohřbeného pera. O jaký druh pera jde, se dá snadno polemizovat, vždyť i český distribuční název připouští odchylky od standardně užívané češtiny, tudíž není pero jako péro. A kočky rády skáčou na klimbající se ohanbí, takže je třeba se mít na pozoru, hlavně před těmi nemrtvými. Historku o starém indiánském pohřebišti, na němž vše pohřbené spolehlivě ožije, už ale po návratu mezi živé není naladěno na přívětivou notu, netřeba rozsáhle osvětlovat, je dostatečně známá. Určitým rizikem bylo ji filmově oživit po 30 letech a vzbudit opětovný divácký zájem o archaický materiál. A už bylo načase vtisknout látce důstojné zpracování. Mary Lambert neumí filmy režírovat a její směšné hloupnutí nepodrželo vůbec nic, až na chytlavou skladbu Ramones. Druhé dějství už byla naprostá beznaděj, kdy vypůjčený námět vydatným šňupáním kokeše zazdil i Eda Furlong. A v podstatě nebylo nijak náročné dva existující filmy překonat. Režijní dvojce Kevin Kölsch a Dennis Widmyer se podařilo do jejich verze nasypat všechny příslušné ingredience, na glutamát už nedošlo, ovšem napětí, atmosféru a gore to má v dobrém poměru. Nejdříve umře kocour, pak se čeká až přijde kocour, a pak si zahrajeme snooker s cisternou, kdy kvalitní šťouchanec vyřídí malou holčičku. Režie dost bojuje i vzdoruje předvídatelnosti, kterou je materiál stižen. Rozjezd to nemá kvapný, ovšem série tragických událostí je umně podána a s rodinnými příslušníky se dá spolehlivě prožít. Gore má kvalitu, film s ním nakládá uvážlivě. Někdy až moc uvážlivě, načež vyhřezlý mozek umírajícího černého mladíka střídá holčička v neporušeném stavu po nárazu cisterny(!). Finální část už má punc (c))hutné atmosféry, překvapí i zakončení. Jason Clarke a spol. si vedl spolehlivě, vypíchl bych zlou holčičku ztvárněnou Jeté Laurence. Odlišnosti oproti knižní předloze se najdou, to už k tomu patří, nemá smysl to tudíž řešit. Důležité je hlavně to, že obdivovatelé osmdesátkových hororů mají na co jít do kina, neb tenhle počin obsahuje podstatnou část toho, co měly kdysi dávno staré poctivé horory, které si ve videích ustlaly a na které se už (v kinech) tak trochu pozapomnělo. 8/10