Molly

Tenhle film je jenom velká efektní bublina, která splaskne zhruba po dvaceti minutách, kdy opadne prvotní nadšení z nápaditého střihu a cool vizuálu. Musím to říct na rovinu, ale scénář stojí za prd (a to na tvoje jméno, Briane, už od Příběhu rytíře tak slyším). No považte sami: psychopat si chce vyřídit účty s New Yorkem a tak obsadí vagón metra. Bohužel pro něho, zrovna má šichtu Walter Garber, který kromě toho, že umí řídit dopravu metra, zřejmě navštěvoval i kurzy psychologie, neboť vyjednávat se zločincem mu nečiní žádné obtíže. Kolegové-dispečeři jsou z toho celí diví, což demonstrují uznalými pohledy a výkřiky typu "je dobrej" nebo "to zvládneš". Nadřízený si už brzy bude rvát vlasy za to, že Waltera degradoval. Psychopat se samozřejmě nachytá a poodhalí Garberovi něco málo ze své biografie, aby policajtům usnadnil práci, až ho budou chtít identfikovat a zjistit, proč to vlastně... Abych to zkrátila, vazba mezi Ryderem a Garberem na mě působila nevěrohodně (záhadu, proč chtěl mluvit jenom s ním a nikým jiným, asi nikdy nevyřeším), příběh mě v druhé půlce nudil a pár tupých postav (nadřízený, starosta, holka na druhé straně webkamery) a všudypřítomné americké vlaječky zkázu dokonaly. Jedna hvězda za Travoltu, který si svou postavu - zřejmě jako jediný - vychutnal.

Marc Webb je můj oblíbený videoklipař, přesto bych ani v tom nejdivočejším snu nedoufala, že pod jeho vedením může vykvést celovečerní dílko tak milé, neotřelé a poetické. Stačilo prvních pár minut a byla jsem v tom až po uši. Jsem si jistá, že i napodruhé, napotřetí, napočtvrté... mi ta hoďka a půl se Summer a Tomem zavoní stejně. P.S: Konečně to někdo řekl nahlas - Octopus's Garden opravdu JE nejlepší písnička od Beatles!:-)

Red patří k těm filmům, po jejichž zhlédnutí se vám sevře hrudní koš a onen stisk jen tak nepovolí. Je mi smutno, uvědomím-li si, že jsou mezi námi lidé jako Avery - lidé, ke kterým osud nebyl milosrdný, kteří přišli o všechno a jedinou jejich potěchou a důvodem, proč ráno vstát z postele, je psí společník. Ještě smutnější ale je, že jsou mezi námi taky lidé jako Danny - lidé, kteří nemají žádnou úctu k člověku, k životu. Film mnou otřásl a zanechal hlubokou stopu. Mrzí mě jen, že mi ten (un)happy end nedovolil pocítit kýženou satisfakci.

Zprznění kultu neodpouštím!

Přála bych si, aby triky nebyly tak lamácké, aby zrychlené pohyby upírů nevypadaly tak směšně a aby tvůrci nepovažovali diváky za úplné idioty (ten časový posun by nám bez názvů měsíců opravdu nedošel). Ze všeho nejvíc bych si ale přála střihnout jednu střihači za to, že nevystřihnul ten úděsně směšný výjev proměněné Belly (vedle mě sedící paní ho okomentovala slovy "ježišikriste"). Také koncentrace manekýnů z posilovny byla na můj vkus příliš vysoká... No jo, ale co naplat, když mě to tak bavilo? To pak jdou všechny výtky stranou. Bellino utrpení je uvěřitelné, Edwardovo sebemrskačství taktéž, Volturiovi působí správně ďábelsky... Zcela neobjektivní 3,5*. Jo, a úvodní snová scéna je prostě... snová.

Tak tohle šlo úplně mimo mě. Jak na filmy vždycky koukám v kuse, tady jsem si musela dát dvě přestávky. Jedinou zapamatováníhodnou scénou je incident v kontejneru a následný "tanec" s tělem, který se odehraje v podstatě na začátku, pak už je to jenom jedna velká nuda. Největší problém vidím v obsazení Erica Thala coby velkého šéfa - pekáč buchet na břiše charisma nezajistí a já nedokázala pochopit, čím to, že ho jeho ovečky byly ochotné slepě následovat a dodržovat jeho pravidla. Celkově mi Z úst do úst přišlo hodně povrchní, k čemuž přispívá i fakt, že motivace některých postav zůstávají záhadou (závěrečné matčino rozhodnutí je hodně velké wtf). Ke druhé exkurzi do téhle sekty mě už nikdy nikdo nepřemluví.

Barney, Marshalle, Lily, Tede a Robin - vítejte mezi mými přáteli!

Čekala jsem, že Piráti na vlnách budou pro mou rockovou duši pošušňáním, že mě ta příjemná herecká skvadra odbourá svými vtípky, že se budu tetelit nad rockovými peckami 60. let, že mi ta rozjívená a svobodymyslná loď vpluje pod kůži, kde navždy zakotví. Nemůžu se tedy divit svému rozčarování, když se mi dostalo "jen" příjemného filmu, v němž sice láska k rock'n'rollu hraje prim, ale který mě nedokázal úplně pohltit, natož odrovnat. Převeliká škoda.

Ganselovo drama mě vyděsilo víc než lecjaký horor. Naprosto jasně totiž dokazuje, že fanatismus, manipulace s davy a perzekuce černých ovcí zdaleka nepatří jen do učebnic o 2. světové válce. Ať se nám to líbí, nebo ne, jakkoliv absurdní se nám ta myšlenka zdá, nástup diktatury je reálnou hrozbou i v Evropě 21. století. Vždyť ta filmová Vlna začala úplně nevinně - zpočátku jen čeřila vodu, postupně však nabývala na síle až nakonec všechny strhla - dávala pocit sounáležitosti, nadřazenosti, moci. A nešla zastavit. U závěrečného Wengerova proslovu jsem nedýchala.

Miluju nakupování, obzvlášť když mi při výběru oděvu asistuje neodbytná prodavačka snažící se mi za každou cenu vecpat nějaký ten hadřík a neštítí se mi při tom namluvit, jak mi ty šaty sluší, ač jsem se díky nim zase o něco víc přiblížila strašákovi do zelí. V New Yorku takové otravné báby asi nemají, a tak může Isla Fisher nakupovat vesele, s grácií a ještě z toho mít požitek. Její patálie a zářící oči nad každým nově nabytým kouskem jsou vskutku úsměvné a tak je velká škoda, že se film drží zaběhnutých schémat a vám je jasné, jak to celé skončí prakticky od okamžiku, kdy Ona potká Jeho.