MM11

Já jsem asi diametrálně odlišný divák, ale docela se mi to líbilo. Když pominu pár kravin, které musel scénárista "dovyřešit" aby to dávalo smysl, tak jako jednoduší film s tím problém nemám. Po absolvování druhého vojáka se na film strhly zničující recenze a dodnes jsem nepochopil proč. Viděl jsem i napodruhé, pravda má to chyb jak máku, ale existuje dvanáct tuctů horších filmů...

Naivně jsem doufal, že Bruckheimer by nudnou marnost do světa nepustil, ale člověk se někdy sekne. Jako tady. Je sice hezké, jak režisér popisuje náročnost natáčení spojenou s masou komparzistů a obehnanou velkým rozpočtem, ale tohle alibi nestačí, protože to na výsledku je minimálně poznat! Megalomanské bitvy dají buď vzpomenout na legendárního Pána prstenů nebo z nich bolí oči, což je možná ten lepší případ. Prostě to tak někdy dopadá - Kdo chce mít moc, nemá nic. Fuqua chtěl obměnit příběh, udělat realistické bitvy, nechat diváka přemýšlet a ukázat velkofilm se vším všudy. Nakonec se nad filmem moc uvažovat nevyplatí a z proudu velkofilmů je Král Artuš jeden z těch nejpodružnějších.

Hrozně trapná komedie v hlavní roli s vymaštěným bělochem, co si zoufale hraje na černocha a snaží se rapovat. K tomu mu dopomáhají dva únosci, kteří však únos jen předstírají. Tak hlavně ve filmu nenajdete jedinou postavu jejíž IQ by se snad jen přibližovalo blekotajícímu chovanci zvláštního ústavu a být občanem Malibu, tak se za tuhle degradaci opravdu stydím. Nezasmál jsem se snad ani jednou, ale v trapnosti tenhle paskvil fakt vyniká.

Hodně dobrá komedie s významnými jmény Americké filmové historie. Billy Wilder si vzal tentokrát na paškál útrapy i vtipné momenty z vrcholných pater novinařiny. I Lemmon, i Matthau skvěle rozehrávají netradičně vytvořený děj, jež se odehrává v krátkém časovém úseku. V té době určitě věc neobyčejná. Existují i lepší komedie, ale obsazení film dostává do strmých výšin.

Vrchol tvorby Billyho Wildera a jeden z nejproslulejších filmů vůbec. O čem mluvím ? Samozřejmě o nejslavnější komedii všech dob, o filmu, při němž se se všichni zúčastnění pořádně zapotili, ale výsledek stál za všechny útrapy. Proslulost filmu Někdo to rád horké pramení rovněž s hvězdného obsazení a absence barevna po delší úvaze ani nevadí. V našich končinách a navíc po letech film ztrácí část svého kouzla, ale umění Billyho Wildera doceni kdekoliv.

Nesmrtelná komedie s nesmrtelnými hláškami a též nesmrtelnými hereckými výkony. Přitom nejde jen o pár perliček v dialozích, kompletní struktura filmu je více než důstojným "pokračovatelem" prvorepublikových komedií ze školního prostředí. Vlastně se dá říct, že se zde sešlo několik výborných herců na vrcholu s režisérem, co prožíval zlaté údobí také v sedmdesátých letech. Jako ukázkový produkt naší kinematografie znamenité. A normalizační podtext nevidím. Oficiálně...

Nemám rád cirkus a ani pro takovéhle rozjásané stvárnění školy pochopení nemám, tudíž tuhle dozajista dobrou komedii z průměru nevytáhnu.

Kultovní věcička, která pouze potvrdila, že pokud už Japonce napadne nějaký nápad, tak by ho měli zrealizovat ve své zemi a pokud možno animovaný (díky bohu že Pokémoni jsou kreslení). Ale zpět k tomuto skvostu, víte o čem to je? - parta teenagerů, kterým nechybí kromě cool vizáže ani inteligence se jednou od pošahaného robota a svítící hlavy dozví, že jejich úlohou je zachránit svět od proradné čarodějky, která na se na měsící pokouší zničit svět se svými kumpány. Pak už nás čeká stále stejné schéma. Čarodějka pošle z měsíce na zem partu kumpánů, těm vždy nakopou zadek, takže se musí přistoupit na tvrdší kalibr. S železnou pravidelností nás tedy čeká jakási parodie na Gappu, Godzillu a nevím co ještě, v "působivém" stvárnění obludy chlapíkem v kostýmu. Schéma skončí nakopáním nebožáka (pardon obludy!) do rozkroku a pohádky je konec. A takhle to funguje 158 epizod a po světě si to získalo silnou popularitu - Dobré ne?

Ve třetí části bylo zřetelné odvážné odklonění od původních záměrů režiséra Chrise Columbuse. Tomu šlo především o to natočit nenudící fantasy podívanou, co přitáhne do kin široké masy. To Alfonso Cuáron letí jinačím směrem - tenhle chlapík dokázal vytvořit přetemnou (ale zároveń hravou) atmosféru, kterou vyšperkoval těmy nejlepšími triky. Že si pozval pár herců, co tomu přidají šťávu se taky osvědčilo. Lamentování nad "tím břídilem" Columbusem mi však přijde neopodstatněné. Každý má svůj styl a oba se v tom svém náramně osvědčily. Co mi vadilo? Snad jen přílišná civilnost postav, jež ubíjela ono prostředí a taky chaotický děj, ale jinak třída. Cuáron hold umí.

O poznání horší než první díl, díky hutnější atmosféře kamsi odpadají odlehčené scény a na drastický efektní film Columbus v téhle poloze přesto nemá. Opět plní statickou práci bez většího duševního záchvěvu. K ostatním asi jen tolik - Radclife spíš zklamal a nebyl sám. Klíč od vizuální pokladnice nezachrání tak cílevědomý projekt jakým je Harry Potter. Columbus žel narazil.