Pitryx

Některé dialogy jsou doslova stejné jako v české verzi pana Bělky. Nerozumím bohužel jménu Gvendolen, zde je sluhou ohlášena jako Fairfaxová a její matka jako Bracknellová. Gven ji taky jako matku oslovuje. Čert ví, proč to další příjmení. Po otci? Nu, to je jedno. Asi nelze srovnat inscenaci v papundeklu s filmem, ale podstata je stejná. Zde jsme navíc oblaženi občas dobrou a nápaditou kamerou. Ale jinak bych hodnotil skoro stejně, kdyby v této verzi nepoužili hudební scénu. Za tu, a za hudbu vůbec strhávám. Navíc mi ti herci přišli takoví „suší“. Prostě, naše verze se mi líbí více.

Tak ta hudba u toho vlaku nemá chybu, pobavilo. Ale pobavil celý snímeček. Připomněl krásné mládí, a něco méně krásnou vojnu, a vůbec svým pojetím přispěl k podvečerní pohodě.

Je jasné že se s filmem „Devět kruhů pekla“ se srovnávat nedá. Především je zde vidět rozdíl ve výpravě a efektech. A v podání. Jedno velké ALE tu pro mne je. Zatímco do postavy doktora Toma jsem se dokázal vpravit, novinář Schanberg mi byl totálně u zadku. Ne proto, že novináře dost silně nesnáším, ale prostě celkově. Jeho mávání americkým pasem a řvaní že je novinář platilo možná zrovna na toho jednoho Kambodžana, o sto metrů dál by mu to mohlo být prd platné. Další velký rozdíl je v hudbě, ale zde dlužno uznat, že Mike Oldfield je jen jeden. Stopáž se mi zdála zbytečně přepísknutá, normální by stačila.

Dopoledně nedělní pohodovka. Při chystání oběda vynikající. Je to pojato trochu legračně a herci to pochopili. Zábava zaručena.

Pan Dvořák se celou dobu tlemil, jako kdyby mu šplouchalo na maják. Dalo se na to koukat, ale podruhé nikdy. Podobalo se to některým pracím pana Doyla.

No, mít kolem sebe tu uřvanou partu dva dny, volím dobrovolně odchod z tohoto světa. Jen nechápu, co tím chtěla paní režisérka Věra Plívová-Šimková ukázat. Jak to má těžké? Nikdo ji nenutil. Z tohoto filmu jsem měl hnusný pocit už jako mladík. Ale po těch letech bylo velmi milé připomenout si některé scénky. Jenže za to plusové body dát nemohu. Takže mé hodnocení snímku i názor je stejný jako kdysi. Jen tu dvacku dávám za to, co jsem tehdy neviděl. Holt tehdy byly jiné zájmy. Takže deset má Dáša v tom pěkně přiléhavém odění, a druhou ta malá žába za výkon.

No tak pro mne tedy pecka. Já jsem dal na CD tu závěrečnou písničku a říkal si, že to může být zajímavá pohádka, neb bylinky to je moje, ale sehnat nešla. Až nyní se objevila, sice v prachbídné kvalitě, ale přece. Hoooodně jsem se nasmál princům, jménům, kostýmům. A vůbec se celá pohádka povedla. Čenský ji sice kazí, ten má cpát tihlu k tihle, ale nevadí. Poprvé nebo podruhé má u papundeklovka více než šedesát. A tato si svých sedmdesát rozhodně zaslouží. *** A PŮL

Co mne neskutečně iritovalo byl střih. Snímek snad zpočátku neměl ani minutu normálně plynoucího děje. Do toho plno flashbacků a neštěstí je hotovo. Škoda, protože některé situace rozhodně nápad měly. Je to příklad velká škody promarněného potenciálu. Totiž začátek poskakuje jak čamrda. Chvilku tu, chvilku tam. Do toho sekundové prostřihy, což nesnáším. Prostředí na jedničku, masky také, takže to dostává po deseti. A nelze nepřidat další dvacku za postavu sběračem mrtvol. Občasné efekty v průměru. Jel jsem to asi na pětkrát. O konci filmu škoda slov. Za to zase dvacet dolů.

Perfektní partička z filmů o vojácích a o mazáctví tam. To je však asi jediný klad. Jinak jde o další z banálních a stejných příběhů o šikaně. Přesto je to svým způsobem zábavné.

Tak občas tam byly hezké perličky. Dvacet. Dalších dvacet za eko téma a posledních dvacet dávám samozřejmě Magdičce.