Vyvraždění rodiny Greenů

Zřejmě to byla už chyba předlohy, pak se ale takový trapas neměl nikdy zfilmovat. Slabomyslná a neúmyslná, pročež nudná a nevtipná parodie na úsudek velkých detektivů (vpodstatě prachšpatný plagiát Holmese a Watsona) plná logických lapsů, velkohubosti, prázdných gest a jalových poznámek, navíc se zápletkou, jejíž rozluštění je celkem zřetelně a v úplnosti naznačeno hned zkraje, po první vraždě, takže divák pak marně tápe, proč vyšetřovatelé beze spěchu probírají jiné a nepravděpodobné možnosti, aby nakonec po dalších zbytečných vraždách všech ostatních členů rodiny potvrdili, že to opravdu bylo tak. ***** Za podklady k dedukcím se tam v rozporu s realitou říkají vyložené nepravdy (Zatím všechny oběti vraha viděly, proč ne i on? Zazní například neuvěřitelně stupidní otázka ve chvíli, kdy oběti, které dle domněnek viděly vraha, jsou teprve dvě, a třetí, která přežila, vraha dle své výpovědi právě neviděla, protože byla tma. takže s touhle čtvrtou je to půl napůl a nelze z toho nic o taktice vraha vyvozovat. A tak je to tam pořád. Když v závěrečné větě snímku zazněl od onoho Rádobywatsona apel "Buďme reální", místo "realističtí", už jsem jen odevzdaně zaštkala. Takhle blbé a nemístné to bylo od začátku do konce. ***** Už mi je po několika pokusech jasné, že Strach je patetický režisér beze špetky kritické soudnosti, pokud jde o výběr předloh i scénáristů, a jeho prosté převody naivních a často mizerných scénářů do televizní podoby postrádají nadhled i vtip. Tady jde jen o zkaženou detektivku, u historizujících filmů ale dělají medvědí službu i našim dějinám (například Operace Silver A). *~ (19.12.2017)

Podle mne vynikající ranná práce Jiřího Stracha podle slušného scénáře. Podařilo se podle mne zvládnout hranici mezi vážnou krimi s až shakespearovským vyvražděním každého-koho-je-možné s určitým nadhledem (ono taky brát to dneska vážně je obtížné). Vzniká hezká hra na vraždy s vypravečem van Dinem (to se scínáristovi povedlo) a, roztomile cynickým mladým Jiřím Dvořákem (mimochodem tehdy měl hrát Exnera, myslím). Špičkové herecké obsazení kolem přidává dobrou oporu od silnějšího přehrávání paní Jiráskové po civilnější pojetí ostatních. Podle mne by se autor nezlobil, a je to roztomile strávený čas, pokud máte rádi klasické whodunity. Myslím, že i výprava je zvládnutá slušně a člověk si ani neuvědomuje televizní rozpočet a kulisy. (11.02.2019)

Snímek Vyvraždění rodiny Greenů z roku 2002 se rozběhl na obrazovce naší televize hlavně ze tří důvodů. Prvním a nejdůležitějším byl fakt, že tento televizní film natočil můj nejoblíbenější český režisér Jiří Strach, který podle mého názoru vždy uměl natočit dobrou detektivku či pořádně napínavý mysteriózní snímek. Druhým důvodem byla právě ona detektivní zápletka, která slibovala zajímavé pokoukání s velkou dávkou napětí. A konečně třetím důvodem byl herec Jiří Dvořák, který si zahrál hlavní roli a mně byl sympatický i v jiných detektivních počinech. A tak se jednoho večera u nás doma rozběhl detektivní příběh podle knihy S. S. Van Dina odehrávající se ve dvacátých letech minulého století v New Yorku, čímž se autor díla trefil i do mé oblíbené doby, neboť bych rád prožíval svůj život asi od šedesátých let 19. století do roku 1938, pochopitelně vyjma obou světových válek. Bez skrupulí film začal vraždou jedné z členek zámožné rodiny Greenů, která byla zastřelena ve vlastním domě a ve své ložnici. Zároveň se vrah pokusil zabít ještě mladou Adu Greenovou (Danica Jurčová), ta však útok přežila a poskytla tak svědectví policii v čele s detektivem Heathem (Alois Švehlík). Její bratr Chester (Miroslav Táborský) však požadoval, aby státní zástupce Markham (Viktor Preiss) k případu pozval známého amatérského detektiva jménem Philo Vance (Jiří Dvořák) a s ním jeho přítele a spisovatele Van Dina (Josef Somr). Vyšetřovatelům začalo být záhy jasné, že spíše než o působení nadpřirozených sil, jde o řádění bezohledného a vychytralého vraha, který chce získat veškeré jmění Greenů pro sebe. V ohrožení tak byl nejen Chester, ale také jeho podivný bratr Rex (Radek Holub), sestra Sibelle (Zuzana Stivínová) a v neposlední řadě invalidní ochrnutá matka (Jiřina Jirásková). Jak se však ukázalo, vrah byl celkem vychytralý a vodil vyšetřovatele za nos, takže stále unikal spravedlnosti. Já sám jsem byl zvědav, kdo z rodiny Greenů je oním masovým vrahem a dokonce jsem si zkusil tipnout, leč neúspěšně. Závěr byl pro mne tak trochu překvapující, ale to mi bylo už předem jasné, že to nedopadne nijak banálně. Někdy mi ovšem připadlo, že vyšetřování bylo nudné, rozhovory poněkud fádní a děj trochu skřípal. Když jsem si však uvědomil, že se jedná pouze o televizní film, dalo se vše odpustit. Z dalších rolí bych jmenoval Lukáše Vaculíka, který si zde zahrál rodinného doktora Von Bloma, dále Bohumila Klepla jako policejního asistenta, Jaroslavu Obermaierovou jako služku Mannheimovou a na závěr osobního dlouholetého sluhu Spruta, jehož ztvárnil Leoš Suchařípa. Velice mne tedy potěšilo hvězdné obsazení a nakonec i film samotný. Suma sumárum, detektivní příběh Vyvraždění rodiny Greenů ode mne získal tři vyvražděné hvězdy ***. (18.02.2021)

Český detektivní film natočený podle románu S. S. Van Dina odehrávající se v New Yorku ve 20. letech 20. století. V domě zámožné rodiny Greenů dochází k záhadným vraždám, policie si neví rady, a proto je k případu pozván soukromý detektiv D. P. Vance v podání výborného J. Dvořáka, jenž diváka ihned zaujme svým vystupováním, mluvou a dedukční schopností. Spolu se svým přítelem a zapisovatelem J. Somrem (snad sám autor S. S. Van Dine?) začnou bydlet v domě rodiny Greenů, aby lépe poznaly vztahy mezi rodinnými příslušníky. Velmi podivná rodina sestává ze staré paní Greenové upoutané na lůžko (J. Jirásková), jejího nejstaršího syna Chestera (M. Táborský), velmi přecitlivělého Rexe s oblibou se skrývajícího pod postelí (R. Holub), sebevědomé a cynické Z. Stivínové a osvojené Ady D. Jurčové, mezi nimiž bylo jasně patrné nepřátelství. V okamžiku, kdy byla vyloučena teorie o vrahovi zvenčí, bylo nutné vybírat podezřelé pouze mezi obyvateli domu, neboť začalo být zřejmé, že se záhadná úmrtí dějí v souvislosti se zvýšením podílu z dědictví. Ačkoli se vrah snažil smýt ze sebe podezření důmyslně tím, že se záměrně sám zraňoval a podával nepravdivé svědectví, přiznám se, že intuitivně jsem jeho totožnost odhalil velmi brzy. To však nic nemění na zajímavě a poutavě napsaném příběhu. Ve filmu J. Stracha, jenž byl velmi dobře obsazen, se kromě výše zmíněných herců objevil V. Preiss coby veřejný žalobce, který povolal k objasnění případu onoho charismatického detektiva, představitel neúspěšné policie A. Švehlík a rodinný lékař L. Vaculík. V každém případě se jedná o velmi příjemnou detektivku s vynikajícím J. Dvořákem. (08.03.2019)

V konkurenci s detektivními příběhy slavného Sherlocka Holmese nebo později belgického detektiva Hercula Poirota ustupují další autoři kriminálních románů do ústraní, ačkoli řada z nich patřila ke stejně talentovaným tvůrcům jako byli Doyle a Christie. Nesporně k nim náleží i americký spisovatel S. S. Van Dine (vlastním jménem Willard Huntington Wright), podivínský estét, který si předsevzal, že americkou detektivku pozdvihne z bahna braku; jeho hlavní hrdina, Philo Vance je supervzdělaný knihomol a snob, který oplývá citáty, svědčícími o encyklopedických vědomostech. Ale abychom mu neublížili: nejen tím. Vnesl do americké detektivky noblesní, vytříbený styl, dokonalou dějovou konstrukci, přísnou fair play. Van Dine, vypravěč příběhů, funguje jako Vanceův doktor Watson, spolupracovníky a protihráče nachází v okresním prokurátorovi Markhamovi a v inspektoru Heathovi. Van Dine sám kdysi prohlásil, že i nejgeniálnější autor má náměty pouze na šest dobrých detektivek, a nechtěl jich proto sám původně napsat víc. Nakonec jich vytvořil přesně dvakrát tolik a Vyvraždění rodiny Greenů (v originále The Greene Murder Case) z roku 1928 patří mezi ty nejlepší. Lehce hororový příběh vyniká perfektně vypointovanou zápletkou, která se v závěru mění ve zcela nečekané rozuzlení se zcela nečekaným pachatelem. Režisér Jiří Strach obdaroval televizní adaptaci přesně postižitelnou atmosférou, neklidem, hrůzou a konsternací, tedy tím, co je pro skutečně kvalitní detektivku nutností. Tou se zdají být i herecké výkony většiny zúčastněných v čele s charismatickým Jiřím Dvořákem, talentovaným členem činohry pražského Divadla na Vinohradech, ale o nic míň nezaostávají ani další (Somr, Preiss, Švehlík, Vaculík, Stivínová, Holub, Jirásková, Táborský). Určitou výtku bych adresoval slovenské krásce Danice Jurčové, která psychologicky náročnou roli Ady, nejmladší členky rodiny Greenů, viditelně nezvládla. Milé překvapení, jenž tentokrát přichystala Česká televize pro své diváky, je o to vzácnější, uvědomíme-li si globální absenci vkusných detektivek na domácích obrazovkách a požitek z celého díla je vskutku gurmánský. Pro doplnění doporučuji i mluvenou verzi (de facto se jedná o totožný záznam s absencí obrazové složky), která nabízí mnohem sugestivnější výsledek. (27.07.2010)