Tsuki

Lék na duši. Pixar v čele s Petem Docterem opět předvedl neskutečné. Děkuji. ♡ ~(5,0★)~

Když zpětně nad tímhle filmem přemýšlím, říkám si, že je to vlastně nejlepší film na téma deprese a úzkosti, jaký jsem do teď viděla. Jde o to, že nabízí touto odlehčenou (a místy dokonce zábavnou) cestou náhled do reality toho, jaké to opravdu pro množství lidí je. Nejde jen o těžké případy, jaké bychom si pod pojmem "deprese" představili, ale může jít i o mnohem méně zřetelné projevy a případy, dokonce i u lidí, do kterých bychom to třeba neřekli. A nemělo by se to brát na lehkou váhu. Divák tak společně s hlavní postavou nastupuje cestu k pochopení a smíření. A je to velmi příjemný, v podstatě "terapeutický" zážitek. Za mě na pomezí 4 a 5 hvězd, ale nakonec se přikláním k vyššímu hodnocení. Tento film si to rozhodně zaslouží. ~(4,5★)~

Ano! Přesně takhle by měly vypadat novodobé hrané filmy od Disneyho! Ne ty špatné hrané kopie starších animáků, o které se Disney pokoušel v posledních letech a které byly vesměs propadáky. U Cruelly to vzali z gruntu a vytvořili zcela nový příběh, který propracovali a vyšperkovali ve všech možných směrech. Je to stylové, je to zábavné, a především se povedlo vytvořit z Cruelly psychologicky zajímavou postavu, která už není zkrátka jen tou prvoplánovou záporačkou. Určitá míra zlidštění té postavě neskutečně sluší, doslova jí to vdechlo život. Na druhou stranu je to ale vyvážené tak akorát, aby Cruella stále byla tou záporačkou a mrchou. Bylo vlastně hrozně zajímavé sledovat její rozpolcenost mezi jejím pravým "krutým" a egocentrickým já, a naučenou slušností a pokorou ve formě "Estelly". Emma Stone předvedla famózní výkon. Tato role jí ve výsledku padla jako ulitá. A to nemluvě o výkonu Emmy Thompson - její postavu s jejím ledovým, odměřeným a nabubřelým chováním bylo taky radost sledovat... Celý film je navíc prodchnutý množstvím hudebních hitů (extrémně napěchovaný soundtrack!) a vyobrazení světa módy tady má opravdu grády. Nečekala jsem to, ale film se mi nakonec líbil ještě o třídu výš, než jsem si myslela. Je to vizuálně působivé, stylové a moderní, ale stále je v tom samozřejmě cítit rukopis Disney. Stále je to vlastně pohádka o záporačce Cruelle. A mám pocit, že takto se v tom propojilo to nejlepší z Disneyho, co nám nyní umí ukázat. Proto se nakonec přece jenom přikláním k vyššímu hodnocení, přestože jinak je to tak akorát na pomezí 4 a 5 hvězd. V tomto případě si totiž rozhodně Disney zaslouží všechny palce nahoru. ~(4,5★)~

Vydařený dokument, který dává nahlédnout do toho, co stálo za tímto fenomenálním spojením legendární skupiny a talentovného zpěváka a performera. Musím říct, že jsem o tom mnoho nevěděla, ale po shlédnutí si u mě jak zbylí aktivní členové Queenů, tak Adam Lambert získali o to větší respekt. Jasně, Freddie je nenahraditelný, ale to by nemělo bránit talentovaným umělcům vystupovat i nadále a tvořit tak nové nezapomenutelné zážitky - jak pro sebe, tak pro obecenstvo, které si je žádá. Za mě jde o báječný revival nesmrtelných hitů v novém podání. Adam Lambert získal své místo mezi Queeny naprosto zaslouženě. ~(4,0★)~

Tohle bych nazvala opravdu strhující a maximálně napínavou podívanou. Vyšší hodnocení tomu nedávám jen proto, že zkrátka nejde o můj typ žánru (horory a děsivé filmy nevyhledávám a když už, stačí mi je vidět jednou). Rozhodně ale jde o jedno z mistrovských děl Shyamalana a navíc tomu hodně přidává právě ten psychologický rozměr. Děsivé to ale je až na půdu, to se musí nechat - v divákovi to zanechává jakýsi znepokojivý pocit. Každopádně ale nejde nežasnout nad výkonem Jamese McAvoye. Ta změna "energie" v každé z těch postav! A výborně mu svým hereckým "napětím" sekunduje Anya Taylor-Joy. Dále film nabízí i zásadní myšlenku - opravdu lze svým vnitřním přesvědčením natolik změnit to, jakým člověkem jsme? Ve filmu jde sice o extrém, ale rozhodně jde o námět k zamyšlení. ~(4,3★)~

Tohle dorama hezky těží z nápadu aplikovat moderní lékařství ve starém Japonsku období bakumacu (polovina 19. století) pomocí cestování časem. Sledujeme chirurga Minakatu Jina, jak se snaží dostát svému doktorskému přesvědčení a zachraňovat lidské životy s pomocí vědomostí z moderní lékařské vědy, a to i přesto, že tím riskuje změnu dějin (ať už obecně, tak i v jeho osobním životě). Sledovat tenhle jeho vnitřní souboj a dilema, zda může nebo nemůže zasahovat do běhu dějin (a případně nakolik) a poté jeho souboj s nemocemi, které jsou v dnešním světě už téměř vymýcené (cholera, syfilis, tuberkulóza...), jsou jedny z nejzajímavějších prvků seriálu. Věřím, že tohle bude přednost i samotné předlohy (mangy), podle které je seriál natočen. Zároveň je hezké sledovat Jinovo sžívání se s jeho novým životem v někdejším Japonsku a jeho budování vztahů s ostatními postavami. V rámci vývoje a prokreslení vztahů mezi postavami seriál funguje na jedničku a diváka nejedna scéna dojme. Obzvlášť se mi líbil vztah důvěry mezi Jinem a doktorem Ogatou. Skoro si říkám, že se seriál mohl soustředit pouze na ten Jinův život v minulosti a na to, jak se se svým údělem vyrovná. Bohužel je ale seriál trochu rozpolcený a stále divákovi předkládá náznaky, že jde o něco více. Zaprvé je tady linka týkající se historie pádu šógunatu v Japonsku a konkrétní postavy, která v tom historicky sehrála určitou roli - samuraj Sakamoto Rjóma. Zadruhé v pozadí stále leží ona záhada, jak přesně se hlavní postava vůbec přemístila do minulosti a proč se tak stalo. Seriál neustále předkládá náznaky, že jde o něco většího, o nějaké velké tajemství. Jenže bohužel, tyto linky jsou v seriálu nedořešené a neukončené. Spíš mě pak jako diváka pouze provokovalo to, že se na tu záhadu v pozadí neustále upozorňuje, ale přitom se divák v posledním díle nedozví nic víc, než se dozvěděl v prvním. Kazí to pak docela dojem. Jako by si seriál vzal větší sousto, než je schopný utáhnout. Jsem pak proto sice spokojená s dějovou linkou týkající se Jinova života v minulosti a jeho vyrovnání se s jeho údělem, ale naopak nespokojená v rámci jiných věcí, které seriál nakousl a nechal být. Naději mi dává pouze to, že vím, že existuje ještě druhá série, a moc doufám, že tam se mi dostane nějakých odpovědí. Tuhle sérii ale nakonec musím hodnotit sice čtyřmi, ale spíš slabšími čtyřmi hvězdami. Jak vidím, někteří jiní uživatelé to vidí stejně. ~(3,8★)~

Sejít se po letech s herci z Přátel v zábavném pořadu je fajn. Fanoušci určitě zaplesají a rádi se na něco takového podívají. I já jsem se ostatně jako fanoušek docela bavila. Nejlepší na tom rozhodně byly historky z natáčení a nikdy neuveřejněné záběry, bloopery atd. To opravdu musím ocenit. V určitých ohledech byl tenhle zábavně dokumentární pořad i docela nápaditý - např. nechat herce číst útržky scénáře a sehrát tak některé scény nanovo, nebo si zahrát hru jako z dílu, kdy holky přišly o byt. Takže ano, mělo to své hezké, zábavné i dojemné momenty. Bohužel to ale téměř stejnou měrou obsahovalo i jakýsi balast, který tomu neslušel a ze kterého čišela snaha vytřískat z toho co největší sledovanost. Vůbec jsem třeba nepochopila, proč se musel dávat prostor nějakým celebritám, které s Přáteli nemají nic společného. Pár z nich k tomu aspoň něco zajímavého řekli nebo něčím přispěli, ale například David Beckham tam byl se svým komentářem o tom, že má Přátele rád a který díl se mu líbí, úplně nedbytečný a působilo to trapně. Stejně tak na mě působil zbytečně i James Corden v roli moderátora. Nejen že v podstatě nepokládal žádné zajímavé dotazy, ale celkově jsem neměla pocit, že by tam jeho osoba měla nějaký vklad. Pokud už tam musel být prvek moderátora, mohli zaangažovat někoho, kdo třeba v Přátelích přímo hrál. Udělala se z toho taková šou, která působí, že se chtěli zavděčit především hlavní šestici herců, ale z pohledu diváka to působí jaksi uměle, všeho moc a všechno tak trochu na sílu. Spíš než tam za každou cenu cpát nadbytečné celebrity, mohlo to být více koncentrované na herce, kteří v seriálu hráli, nebo na tvůrce seriálu. Někteří herci se tam sice mihli jako hosté, ale většinou tam nebyl ani prostor, aby pořádně něco řekli (snad krom toho, že pozdravili a řekli, že jsou rádi, že tam můžou být). A velmi mi tam chyběl Paul Rudd. Ten tam opravdu měl být. Myslím si, že by celému pořadu prospělo, kdyby byl malinko komornější a nesnažil se v omezeném čase ukazovat ode všeho jen trochu. Jak jsem říkala, má to své hodnotné momenty, ale neubráním se pocitu, že celá věc mohla být zrežírovaná mnohem lépe. Potenciál to rozhodně mělo větší. Pokud bych dala o hvězdu lepší hodnocení, bylo by to vlastně jen proto, že to jsou Přátelé, a to mi nepřijde správné. Jako pořad/dokument je to svou formou a provedením spíše průměrné. ~(3,2★)~

Film, který si zahrává s lidským vnímáním a chápáním - rozhodně vybízí k diskuzi nebo zamyšlení po skončení. Je zajímavé si uvědomit, že ačkoli se zdá být v průběhu lehce "děravý", tak ve výsledku vůbec není. Přesně tohle z něj dělá prvotřídní film, který si krásně vede (až zavádí) diváka, aby mu nakonec "otevřel oči". Celkově jde v rámci tématiky umělé inteligence o výbornou práci - rozhodně je nad čím přemýšlet. Navíc film pozvedává i zajímavá psychologie postav (a psychologie situací) a herecké výkony. ~(4,6★)~

Nedejte na první dojem, který byste mohli získat už ze samotného názvu. Jen protože je o "nafukovací panně", neznamená to, že by šlo o laciný snímek. Nahota a sexualita zde mají své velké opodstatnění a rozhodně nejsou samoúčelné (ostatně, kdo zná Koreedovu tvorbu, jen těžko by od něj čekal něco "povrchního"...). Ve skutečnosti jde o symbolický typ filmu pro všímavého diváka. Středobodem je sice postava nafukovací panny a její objevování života a lidského světa, ale v průběhu sledujeme v útržcích hned několik lidských osudů. Co začíná poměrně nevinně a místy i humorně, stále víc nabírá na tíživosti, která se dost podobá atmosféře ve filmech Daremo shiranai (Nikdo to neví) nebo Manbiki kazoku (Zloději). Koreeda naráží na problematiku odcizení ve společnosti a ve střípcích nám ukazuje lidskou prázdnotu a osamělost, a způsoby, jak lidé svou prázdnotu vyplňují pomocí různorodých "náhražek". I nafukovací panna tak postupně dojde k poznání a nachází svůj úděl, který plní v životě člověka. Koreeda opět dokazuje, že i s pomocí jemných a někdy až náznakových prostředků či detailů dokáže vytvořit silný dojem, který v divákovi přetrvá... ~(4,4★)~

Filmy natočené na základě skutečného života někoho, kdo se svou pevnou vůlí a odhodláním něco dokázal, budou zkrátka vždycky příjemné a inspirativní. Tenhle není výjimka a i svým zpracováním a hereckými výkony docela vyniká. Je vidět, že už před Donniem Darkem hrál mladičký Jake Gyllenhaal skvěle. Stejně tak vynikají i Chris Cooper a Laura Dern. Z postav mě nejvíc zaujal právě otec (Chris Cooper). Tato role totiž nebyla napsána jako ten klasický stereotypní typ otce, který jen z principu synovi něco zakazuje. Naopak se tam snoubila přísnost se snahou syna pochopit. A je vždycky osvěžující vidět ve filmu takto prokreslenou postavu, která svým charakterem dává zároveň smysl. Celkově bych to shrnula volnou citací toho, co o tomto filmu řekl skutečný Homer Hickam: "Jako příjemný nízkorozpočtový film je to velmi dobré, jen to bohužel vynechalo nejlepší části mých memoárů. Na druhou stranu je ale pravda, že svět potřebuje přesně takové příjemné filmy, které dokážou mladé lidi povzbudit k tomu, aby šli za svými sny." ~(3,7★)~