Tsuki

Je příjemné vidět nějaký animák, který stojí za to, přestože není z produkce Disney/Pixar. Tento se opravdu povedl - hýří hezkými nápady, má zajímavé a různorodé postavy, neokoukaný námět, několik hodně humorných momentů (spoustu z nich obstarává postarší sekretářka/chameleonka paní Crawly) a navrch samozřejmě docela rozmanitý a chytlavý hudební výběr. Na začátku mě velmi bavilo, že se na pěveckém konkurzu dal prostor množství vedlejších postaviček, o kterých ve výsledku film vůbec nebyl, ale dotvářely ten celkový dojem různorodosti svou jedinečnou osobitostí či vtipnými manýry. Dokonce se v té skrumáži objevily i postavičky imitující japonskou popkulturu „idolek“ (scénky s nimi jsou o to legračnější, když rozumíte, co v japonštině říkají :)) Zkrátka pestrý film, který má sice své mouchy (např. jsem si říkala, že je škoda, že postava myšáka neprodělala žádný vývoj), ale v rámci pohádkového žánru nejde o nic, co by bylo na překážku, takže jsem více než spokojená. ~(4,2★)~

Na to, o jakou jde tématiku, je to docela pozitivně laděný, místy i vtipný film. Zkrátka kombinace komedie a dramatu, jak stojí v popisu žánru (dobrodružné to je ovšem jen velmi okrajově…). Samozřejmě, nebýt dvou zdatných a charakterově téměř protichůdných herců by to nejspíš nebylo úplně ono, ale i tak jde o dobře napsaný, konverzační druh filmu, který je ve výsledku spíše o než o smrti, o naplnění života. Příběh svým vývojem sice moc nepřekvapí, ale i tak jde o příjemný filmový zážitek. ~(4,1★)~

Chazelle se nám nějak utrhl ze řetězu… Zatímco z jeho předchozích tří počinů (Whiplash, La La Land, První člověk) jsem byla vysloveně nadšená, z tohoto opulentního a vnitřně nabubřelého díla mám trochu rozporuplné pocity. Herecké výkony skvělé, hudba a barvitost jedou na maximum, hýří to zábavnými i šílenými scénami, a chápu očividnou snahu vzdát hold někdejší zašlé době rozpuku zvukového filmu v Hollywoodu (a potažmo oslavit filmové umění obecně). Jenže se v tom všem ztrácí ryzost tohoto sdělení z důvodu nedostatku soudnosti. Režisér/scénárista by měl mít jasnou vizi a vědět, co filmu slouží a co naopak ne. Zde mám pocit, že Chazelle o tento druh zdravého úsudku přišel a bohužel ho nikdo dostatečně nekorigoval. Film je tak zatížený velkou spoustou samoúčelného bizáru, který dělá dojem, jako by se Chazelle najednou zhlédl v Tarantinově stylu (konkrétně ve filmu Tenkrát v Hollywoodu), ale nezvládl to ukočírovat a dát tomu skutečný smysl. Namísto toho z toho jen čiší velké ego, ale nefalšovaná jímavost a hloubka emocí, tak příznačné pro Chazellovo dosavadní dílo, jako by se téměř vypařily. Závěr k tomu má trošku našlápnuto, ale hned na to je vše zadupáno příliš dlouhou „blikající“ sekvencí, která má být průřezem filmovým uměním, ale ve výsledku je jen dalším důkazem, že Chazelle ztratil schopnost určit zdravou míru. A míra je ošemetná věc, jelikož rozhoduje, zda věci na diváka fungují nebo ne. Nevím, co zatemnilo Chazellův úsudek, ale moc doufám, že ho u svého dalšího filmu opět nalezne. Babylon sice pobavil, ale hluboký dojem nezanechal. A ani název filmu, fikaně vybraný tak, aby předem ohlašoval, že má divák očekávat „zmatek“, neomlouvá to, že Chazellův výtvor tentokrát vyměnil duši za ego. ~(3,2★)~

Film možná jako osvěta ohledně anorexie a poruch příjmu potravy funguje pouze částečně (nedozvíme se například nic o příčinách, ani nenahlédneme příliš do hloubky do psychiky nemocného člověka), zato je to však výborné rodinné a lidské drama o cestě mladé Ellen za prozřením skrze utrpení, popírání a nakonec pomoc okolí v čele s velmi nestandardním doktorem (Keanu Reeves). Je zajímavé vidět, jak se okolí Ellen staví k jejímu zdravotnímu problému různě a každý se svým způsobem snaží pomoct, jen neví jak na to. Ach, jak je lidská psychika komplikovaná a jak moc všichni potřebujeme kus empatie! Závěrečná scéna je opravdu síla a vypálí se do paměti. Celkově jde o velmi citlivý a delikátní film s úžasnou Lily Collins v hlavní roli. Teprve po zhlédnutí filmu jsem zjistila, že sama v pubertě prošla anorexií, takže projít si tímhle znovu ve filmu pro ni nepochybně byl těžký a zároveň snad i očistný zážitek. Asi nebude náhodou, že ve stejném roce, jako vyšel tento film, vydala svou knihu Unfiltered s osobní zpovědí týkající se právě i někdejší anorexie. V poslední době jsem si Lily Collins jako herečku velmi oblíbila a už kvůli jejímu působivému výkonu v tomto filmu bych si moc ráda její knihu přečetla. Film na mě zanechal silný dojem a je rozhodně dobře, že dává nahlédnout do tématiky anorexie a citlivé psychiky člověka. ~(4,4★)~

Výjimečný film, který je především o emocích a nasávání atmosféry. Před očima se nám otvírá svět malého Bobbyho, který žije pouze se svou matkou a většinu času tráví venku se svými dvěma přáteli – Sullym a Carol. Vztah se sebestřednou matkou, která škudlí peníze především pro sebe, sice není úplně růžový, ale přesto Bobby zažívá poklidné a vcelku obyčejné dětství… dokud však do jeho života nevstoupí záhadný, avšak laskavý Ted Brautigan. Sledujeme, jak se mezi Bobbym a tímto novým sousedem utváří přátelské, téměř otcovské pouto. Teda však obestírá tajemství a očividně před něčím utíká… Na to, že je film podle předlohy Stephena Kinga, není vůbec hororový a i mysteriózní prvky jsou velmi mírné. V podstatě jde o film zasazený do reality, o film ze života, který stojí především na vztazích postav. Zajímavě vykreslený je nejenom vztah Bobbyho s Tedem, ale i jeho vztah s kamarádkou Carol, či s matkou Liz. Film navíc vyniká jak výborným scénářem a režií, tak úžasným hereckým výkonem dvou hlavních protagonistů – Anthonyho Hopkinse a Antona Yelchina. Antona Yelchina jsem viděla v několika dospělých rolích, ale netušila jsem, že už jako malý byl tak talentovaným a přirozeným hercem. Rozhodně je velká škoda, že ho potkala ona fatální nehoda… V každém případě, herecké výkony těchto dvou herců mají z velké části na svědomí silný dojem, který film zanechal. Nejde o typ filmu pro každého, ale za mě jde o jednu ze zapadlých filmových perel. ~(4,3★)~

Po hrané verzi jsem ještě zkusila dát šanci této animované - především proto, že má relativně dobré hodnocení (jak na IMDB, tak i zde na CSFD je hodnocena lépe než hraná verze). Ale bohužel přišlo jen velké zklamání. Anime se sice ve srovnání s hraným filmem pokusilo o trochu větší změny (oproti komiksové předloze), ale nešlo o příliš dobré volby a především s tím šlo ruku v ruce velké zjednodušení, někdy jen na opravdu nutné minimum (i vzhledem k velmi omezené stopáži)… A výsledek je takový, že je z toho poměrně tuctové anime s žalostným převedením původního příběhu, což mě jako fanouška původní mangy a obecně díla Sakisaky Io velmi mrzí. Jde o to, že komplexní příběh a vztahy postav jsou natolik osekané a zjednodušené, až je to všechno vlastně docela nezajímavé, nepřirozené a někdy až trapně prostinké a stereotypní. Jeden z příkladů je vykreslení vztahu Akari a Kazuomiho, z kterého byla úplně odebrána tématika podpory vzájemných snů. V původním díle šlo o velké téma, které dodávalo jejich vztahu zásadní hloubku a určovalo jejich směřování jakožto jedinců. Zatímco v hrané verzi to aspoň načrtli (i když neúplně a neuzavřeně), v anime to pro jistotu zrušili úplně. A toto je pouze jeden z příkladů, co anime odstranilo nebo extrémně zredukovalo. Není vlastně divu, že výsledek je pak tuctový. Popravdě si myslím, že příběhu by mnohem víc slušela seriálová forma, která by měla víc prostoru pro přirozený a zajímavý vývoj vztahů postav. Kratší filmová délka ale neomlouvá to, že jde o dost mizernou adaptaci, která se ani nepřiblížila vystihnutí kouzla původního díla. Anime si tudíž s převedením příběhu poradilo trochu jinak než hraný film (což je na jednu stranu dobře), ale mezi všemi těmi podivnými změnami a krácením mu úplně uniklo to, co je pro zachování kouzla a hloubky příběhu důležité. Výsledný dojem je nakonec dokonce slabší než dojem z hraného filmu. Za mě jde o velmi průměrné a ne moc zajímavé anime, na které se už rozhodně znovu nepodívám – to si raději znovu přečtu mangu. ~(2,7★)~

V pořadí celkem třetí hraný film, který vznikl podle komiksové předlohy autorky Sakisaky Io. Zatímco u hraných adaptací Ao Haru Ride a Strobe Edge jsem ještě byla poměrně shovívavá, tentokrát budu o něco přísnější. Upřímně mě totiž velmi mrzí, že výborné manga předlohy Sakisaky Io, která si pokaždé dá práci s vykreslením charakterů postav a především s jejich přirozeným a zajímavým vývojem vztahů, jsou nakonec adaptovány takovým mizerným způsobem. Zatímco autorčiny manga příběhy jsou vždy nadprůměrné, chytlavé a mají konzistentně vysokou kvalitu, hrané verze jsou spíše průměrné a ne moc zajímavé. Namísto toho, aby se příběh převedl tak, aby fungoval ve filmové podobě, se pouze zkopíruje téměř přesně dle mangy, ovšem vzhledem k délce v šíleně seškrtané a zjednodušené formě. A ono to zkrátka takto nefunguje a ztrácí to kouzlo. Už samotný začátek filmu je utnutý a zkratkovitý, postavy se příliš rychle stanou přáteli a působí to uměle. Konec je taktéž utnutý moc rychle a vlastně neuzavřeně – mluvím obzvlášť o vztahu mezi Akari a Kazuomim. Sice je dle mangy načrtnuto, že oba dva mají nějaké sny, které sledují (což je fajn), ale hraná forma se ve výsledku spokojí s tím, že se jen dají dohromady a tečka. Divák je pak zmaten – a co studijní cesta Akari do Ameriky? V manze se všechny tyto věci samozřejmě řeší. Film tedy spoustu věcí sice načrtne, ale velmi zjednoduší nebo dokonce (v tomto případě) zcela opustí a ignoruje. Jako celek to nepůsobí dobře. Abych filmu ale nekřivdila, má rozhodně pár světlých momentů a postavy jsou téměř všechny dobře obsazeny (obzvlášť Hamabe Minami velmi sedí do role Akari, stejně tak Akaso Eidži jako Kazuomi). Jen Kitamura Takumi mi do role Ria moc neseděl… Každopádně, kdybych film viděla nezávisle na manze, možná bych byla i docela spokojená, ale ve srovnání s mangou je to zkrátka jen slabý odvar. Dle mangy má sice hezky nastavený vztahový námět, ale provedením jde pouze o průměrnou a obyčejnou romantiku ze školních lavic. ~(3,3★)~

Westerny nejsou můj šálek kávy, ale zajímavě napsané a dobře zahrané postavy (a potažmo jejich vývoj vztahů) to dokážou plně vynahradit. To je naštěstí případ tohoto filmu. Dynamiku mezi svérázným banditou Benem Wadem (Russell Crowe) a poctivým ale chudým Danem Evansem (Christian Bale), který trpí pocitem méněcennosti a chtěl by pro jednou v životě něco dokázat, byla radost sledovat. Zaujala i postava nemilosrdného zločince Charlieho Prince – nevýslovný šmejd, ale zároveň maximálně loajální parťák. Hezká byla i závěrečná proměna vztahu mezi Danem a jeho synem. Holt zajímavá dynamika postav, nečernobílé charaktery a uvěřitelný vývoj vztahů dělá z velké části dobrý film. ~(3,7★)~

Nová hraná verze sice napravuje některé nedotažené prvky původní pohádky (např. o něco víc poznáme postavu Geppetta / pozadí této postavy), ale bohužel je těchto náprav a vylepšení mnohem méně, než by tento příběh potřeboval. Původní pohádka je svým způsobem poměrně holá, tady dojde k určitému rozvití, ale i tak se nová verze v inovaci drží hodně při zemi a vesměs kopíruje to, co už známe. Příběhu by popravdě prospělo překopat ho mnohem více. Ptám se například, proč bylo nutné kopírovat postavy Lišáka a Kocoura přesně tak, jak jsou, tedy v jejich zvířecí formě. V kreslené pohádce to tolik nevadilo, ale v hrané verzi a ve světě lidí je to o to víc jako pěst na oko. Žádné jiné zlidštěné zvířecí postavy totiž v příběhu nejsou (buď jsou tam lidi, nebo zvířecí mazlíčci, nebo pak Pinocchio a cvrček, ale tyto dva se dají brát jako specifické výjimky). Už tak je zvláštní i to, že v téhle verzi dojde Pinocchio až do školy a celou dobu se mu nikdo z lidí nijak zvlášť nediví… Přijde mi, že když už se dělala hraná verze této pohádky, mohlo se přikročit k mnohem větším změnám, aby příběh působil komplexněji a třeba i o něco realističtěji. Taky nechápu význam duchů, co se objeví na Ostrově potěšení – nejenom že stejně jako původní pohádka tento film neřeší, co se dělo s kluky proměněnými na osly, ale navíc tam přidává tyto bytosti bez jakéhokoli zjevného důvodu (dále se s nimi nepracuje). Ve výsledku mě proto film nepřesvědčil o tom, že by šlo o kvalitní předělávku s nějakou vizí. Pár hezkých scén a nápadů (např. krásné detaily mechanických hodin, kam jsou zakomponovány různé Disneyho postavičky), jako obvykle dobrý výkon Toma Hankse, a na závěr pěkně uzavřený konec, který přichází s myšlenkou, že je vlastně jedno, jestli se Pinocchio promění v chlapce nebo ne, protože city jsou důležitější než vnější forma – tohle je pár věcí, které se mi na filmu líbily a které v některých ohledech převyšují původní verzi. Celkově se ovšem Disney s touto předělávkou nevytáhl, obsahově ani formou (CGI animace působí trochu lacině). ~(3,3★)~

Dodatečný mini příběh, kde se dozvíme něco málo o pozadí duše č. 22 a o jejím zklamání z toho, že s ní žádná z jiných duší nezůstane… Má to pár zábavných a hezkých momentů, ale jinak je to spíš takový průměrný dodatek navíc. Neobstojí sám o sobě, nutné znát film. ~(3,1★)~