Tsuki

Humorně odlehčený špionážní retro film. Některé scénky a dialogy tam byly dost povedené, ale musím uznat, že to nebyl úplně můj styl humoru. Henry Cavill mě ale každopádně zaujal svým charisma (znám ho už dlouho, ale ve filmu jsem ho viděla poprvé). ~(3,2★)~

Kouzelný film s příhodným českým názvem - srdce nás vždy táhne tím správným směrem. V tomto filmu srdce vystupuje pod záštitou hudby, ale o to je film krásnější. ~(4,3★)~

Příběh Fantastic Four pořádně neznám a starší film jsem ani neviděla. Je mi ale jasné, že pokud se tvůrci rozhodli nutně udělat tenhle remake, měli na dějové lince mnohem víc zapracovat a především si ujasnit, kam film vlastně směřuje. Celou dobu totiž není jasné, s jakým cílem byl film vytvořen. Není to ani dechberoucí superhrdinský akčňák, ani komedie o čtyřech nesourodých outsiderech (dvě nebo tři vtipnější scénky tam působí spíš nuceně a zbytečně). Takže výsledek je zkrátka nemastný neslaný, nehledě na to, že ani herci mě (snad krom Milese Tellera) příliš nezaujali. Finální bitva postrádala pořádné napětí a spíš než velkolepě působila téměř trapně. ~(2,2★)~

Klasická kouzelná pohádka v realitě New York City. Musela jsem nad tím sice kroutit hlavou, ale s úsměvem od ucha k uchu. Stejně jako padne střevíček, i tomuto padnul ten pohádkový kýč jako ulitý. Na zpříjemnění večera mi tenhle film přišel zkrátka hrozně vhod. ~(4,0★)~

Dlouho jsem tento seriál měla na seznamu "doramat", které chci v budoucnu vidět. Sama nevím, proč mi tak dlouho trvalo, než jsem se k tomu konečně rozhoupala, snad jsem měla dojem, že by tento seriál mohl být moc "sportovní". Ale to jsem se docela spletla. Točí se to sice kolem basketbalu, ale zdaleka se o tom nedá mluvit jako o sportovním seriálu. Na můj vkus tam bylo toho basketu tak akorát, aby to příběh okořenilo, ale neodradilo (chápu, že každý se na to může dívat jinak). Každopádně, dějová linka o sbližování dvou postav, která si jde každá za svým snem, se mi moc líbila. Právě to mě na tom zaujalo nejvíc - ono téma vzájemné podpory v dosažení snu. Přestože se Naoki i Riko každý věnovali něčemu jinému, pochopili, že tím, jak se oba dívají na svět, k sobě dokonale pasují. Možná tam ani nebyla úplně třeba v protikladu taková "napůl mrcha" Natsuki (Aibu Saki), i když je pravda, že její charakter příběh dost oživil. Myslím, že její postava tam byla napsaná nejlépe, takže na druhou stranu jsem si její roli celkem užila. Yamapi podal svůj klasický výkon, na který jsou ale jeho fanoušci určitě zvyklí a proto ho mají rádi, no a Kitagawa Keiko mi tady byla hodně sympatická. Celkově jsem si seriál vážně moc užila. Myslím, že japonské seriály příbližně v rozmezí let 2005-2010 jsou obecně o úroveň lepší než doramata z posledních let, a tohle tam určitě se svou hezkou atmosférou spadá taky. ~(4,2★)~

Milý filmík, který je nutno vidět v původním znění, jelikož to stojí na slovní hříčce Lava x Love. Především pěkná animace. Viděno v kině jako úvod před zahájením filmu Inside Out. ~(3,5★)~

"To je podvědomí... tam dávají všechny potížisty." Tak hravě nápaditý film jsem už neviděla ani nepamatuju. Disney a Pixar tentokrát trefili přímo do černého. Místy je to veselé, jindy smutné až temné, ale především je to originální zobrazení toho, jak by mohl vypadat svět uvnitř mysli člověka, který stojí na pokraji puberty a všechny staré hodnoty a způsob nahlížení na svět se najednou bortí a nastává emoční zmatek. Je pravda, že dospělému tento film nejspíš řekne úplně něco jiného než malému dítěti, skoro bych řekla, že dospělý člověk si tento film užije mnohem víc. Já spoustu těch nápadů sledovala s naprostým úžasem, někdy smíchem, jindy dojetím. No a u scény, kde se postavy filmu dostaly na chvíli do "abstraktního myšlení" jsem v kině dostala skoro záchvat smíchu, jak mi to v tu chvíli přišlo naprosto dokonalé. Jsem ráda, že jsem na to zašla do Slovanského domu, abych to mohla vidět v původním znění, to můj dojem z filmu jen umocnilo. Když to shrnu, myslím, že toto je dokonalý animák pro dospěláka, kterého ale ještě úplně neopustilo dětství a má značnou dávku vlastní fantazie. ~(4,8★)~

Nejspíš bych se k tomuto filmu nikdy nedostala nebýt toho, že jsem narazila na odkaz na něj v knize Volejme do nebes prosím a děkuji. Tématika mě velmi zaujala. Je to lehkým a poměrně vtipným způsobem natočený film o tom, jak člověka může definovat vztah s jeho rodinou a jak je třeba si někdy vyřešit vnitřní problémy tak, že se oněm vztahům postavíme čelem. Všimla jsem si zde na CSFD poměrně kritického komentáře uživatele Kimon, který je sice částečně pravdivý, ale něco bych ráda dodala. Je sice pravda, že není dobré se zbytečně moc nimrat v minulosti a obviňovat ostatní ze svých chyb, ale na druhou stranu, aby člověk mohl s čistou myslí hledět vpřed, potřebuje si někdy některé ty věci z minulosti vyřešit. A to nemusí být úplně lehké, pokud se o to pokouší sám. Jak se tedy nejlépe vyrovnat s některými vnitřními problémy, které se mnohdy s člověkem táhnou už od dětství, než právě konfrontovat jejich původce a s upřímností si ty věci vyjasnit, odpustit a nechat to být...? :) Myslím, že o tom tento film je. ~(4,0★)~

Originální a poučné. Není vždycky všechno jak vypadá a není dobré lidi odsuzovat jen podle vzhledu ;) ~(4,0★)~

Ta pointa je úžasná :D Moc milý filmík. ~(4,2★)~