Tsuki

Dovolila bych si nesouhlasit s některými lidmi, kteří zde napsali komentář (jako například WareWolf). Tenhle film už na první pohled může dělat dojem "á, to se zas Američani vyřádili na nějaké cizí kultuře", ale ve skutečnosti to tak vůbec není. Film má sice americký háv a v popředí za Ameriku stojí už samotná Brittany Murphy, ale až na pár scén, kde se ukazuje čistě americký styl (líbací scény, kterým se Japonci ve vlastních japonských filmech spíše vyhýbají, nebo určitá přehnanost - např. plakání u polévky ve stylu filmu Neodolatelná se Sarah Michelle Gellar) je ve skutečnosti celý film hodně japonský. Nejsem sice Japonec, ale v Japonsku jsem byla poměrně dlouhou dobu a mám japonské kamarády i známé, takže bez jakýchkoliv pochyb můžu říct, že chování Japonců a celá japonskost nebyla ve filmu zobrazena nijak zvlášť špatně či chybně. Dokonce i jistý čínský styl hudby, který se filmem táhl, nebyl vlastně mimo, protože rámen původně pochází z Číny (i když je v Japonsku oblíbený, není ve skutečnosti japonským jídlem), takže hudba k atmosféře docela sedla. Ke konci jsem proto měla z filmu relativně dobrý dojem a řekla bych, že "Amerika" a "Japonsko" sami sebe zastupovaly ve vyváženém poměru. Což se bohužel nedá říct třeba o Ztraceno v překladu, kde se viditelně Američané vyzdvihovali nad Japonce a z toho důvodu se mi oproti některým jiným lidem tento snímek příliš nelíbil. Tajemství polévky rámen je tedy sice pouhým jednoduchým (a snad i naivním) příběhem o štěstí jedné americké holky, která nalezla své poslání v Japonsku, ale je vytvořen hezky a s citem pro japonskou i americkou kulturu. Tak by to mělo být. ~(3,8★)~

Veselé, hodně veselé. :) Waterboys se sice nejspíš nezařadí mezi mé nejoblíbenější japonské filmy, ale docela chápu, že má hodně příznivců. Je to prostě příjemný film o tom, jak si užít poslední rok na škole a udělat si nějaké pěkné vzpomínky, třebaže způsobem, který není pro partu kluků běžný (tj. aquabely). Samozřejmě zde nepostrádáme ani obvyklou japonskou šílenost, ale jen v dobrém smyslu. Někdy si říkám, že by takováto pozitivní šílenost některým zapšklým jedincům od nás ze západu určitě neuškodila. Za tohle v určitém smyslu Japonce obdivuju - a v filmu Waterboys je to zobrazeno vážně krásně.~(4,3★)~

Svěží a úsměvný film, bohužel však na slabší úrovni, než jsem čekala. Sama nevím, proč jsem si od Morning Glory tolik slibovala (snad to bude trailerem, který mě pobavil?), ale každopádně, nejedná se o film, který by stálo za to vidět víckrát. S jedním podíváním to končí a pravděpodobně nezanechá žádný silný dojem. Harrison Ford a Diane Keaton se mi sice v rolích líbili a taky pobavili, zato Rachel McAdams mi jako ambiciózní a užvaněná Becky úplně nesedla (což je trochu ironické vzhledem k tomu, že ona byla jeden z hlavních důvodů, proč jsem se na film těšila). Když si to tedy všechno sečtu, spíš než skvělá komedie mi vyjde průměrný příjemný film z pracovního prostředí, s komickými prvky a špetkou romantiky. ~(2,9★)~

V podstatě to byl zajímavý film s mírně fantastickými prvky, ale... (spoiler) kdyby se tyto fantastické prvky ukázaly společně s příběhem o selkiích jako pravdivé, bylo by to mnohem lepší. Takhle přišlo ke konci mírné zklamání a na první pohled mystický příběh se proměnil v docela obyčejný. Fantasknost tedy naprosto zabita. (konec spoileru) Film ale aspoň slušně držel úroveň napínavosti, a tak byl až do konce koukatelný a nenudil, přestože se tam toho moc nestalo. Hodnocení však ještě krapet snižuje Colin Farrell, i když to není jeho vina. Tento herec je mi totiž vrcholně nesympatický v každém filmu, takže tohle je bohužel jen a pouze z mého subjektivního pohledu. Bez urážky. ~(3,0★)~

Dārin wa Gaikokujin není klasickou romantickou komedií, jak už tady pár lidí zmínilo. Nejspíš se nebudete nahlas smát, ale jen usmívat, a co se týče romantiky, ta je zobrazena spíše jemně a nenásilně. Dārin wa Gaikokujin je především hrozně příjemný a osvěžující film o soužití Japonky a Američana a vzájemných rozdílech. A jako takový film se mi hodně líbil. Krom toho, Jonathan Sherr (Tony) je sympaťák, který na cizince umí překvapivě dobře japonsky (včetně přízvuku), a tak se i dobře poslouchal a v japonském filmu nepůsobil vůbec rušivě. No a Inoue Mao, k té snad ani není třeba nic dodávat. :) Zbývá mi jen říct, že bych si ráda někdy přečetla původní mangu, která je založena na skutečném příběhu autorky, o jejím životě s cizincem. ~(4,2★)~

Hodně divný, až absurdní film. Námět byl sice skvělý, ale jeho zpracování mi vůbec nesedělo. Místy se to snažilo tvářit hluboce a intelektuálně, ale vlastně to vůbec nedávalo smysl (aspoň mně teda ne). Největší problém tohoto filmu je ten, že se zdá, že namá vůbec pointu a až do konce se jeho děj jen potácí sem a tam, aniž by si tvůrci ujasnili, co nám tím vůbec chtějí říct. Nezdá se mi, že by tento snímek dostál svému názvu, protože v podstatě nebyl schopný odpovědět na otázku HOW TO BE... Výsledný dojem tedy nijaký, pochválit můžu jen Pattinsona, který překvapil uvěřitelností své role. ~(1,7★)~

I když to tak zpočátku možná nevypadá, na TV film je to hodně povedené. Jde vidět, že se Japonci při příležitosti 60. výročí konce Druhé světové války opravdu snažili a i s malým rozpočtem se jim podařilo vytvořit film, který se vážně nemusí stydět za to, že přejal příběh od tak slavného díla, jakým bezesporu je Hotaru no haka studia Ghibli (1988). Kvalit původního anime to sice samozřejmě nedosahuje, ale má to několik hodně povedených scén a během 148 minut vás to dokáže vtáhnout do válečné atmosféry v Japonsku. Krom toho, hlavní postavy (Seita a Setsuko) byly i vzhledově vybrány téměř přesně, pokud si vzpomeneme na tyto postavy v anime. A ona malá holčička (Sasaki Mao) mě svým výkonem v roli Setsuko dojala stejně, jako mě tato postava dojala v anime. Kdo by to byl do takové dívenky řek... Navíc, přestože příběh už není originální, nejedná se pouze o hranou kopii původního díla. Film zobrazuje tíhu války ještě trochu jinak, i s odkazem na současnost. A to rozhodně není špatné - právě naopak. ~(4,0★)~

I když ve výsledku seriál hodnotím stejně jako Vavča, pohled na to, které díly byly "v pořádku" a které naopak ne, se u mě liší. Naopak bych řekla, že největším utrpením byly první tři díly. Počátečním dojmem se to rovnalo dojmu, jaký na mě minulý rok udělal seriál Shibatora. Skoro jsem během těch prvních tří dílů ztratila vůli sledovat to dál. Na vině byla nezajímavá atmosféra, která nedokázala vtáhnout do děje, málo uvěřitelné vztahy mezi postavami, a konečně i samotné postavy, které vám nedaly šanci si je zamilovat. Šokem pro mě byla zpočátku hlavně role Inoue Mao, kvůli které jsem se mimochodem na seriál rozhodla podívat. Oproti tomu, jak jsem si oblíbila její postavu v Hana Yori Dango (a tak vlastně i samotnou Inoue Mao jako herečku), byl tohle naprostý opak. V roli Fukunagy Mio se mi absolutně nelíbila, protože tahle postava byla zkrátka už od počátku hrozně otravná. Chování Fukunagy Mio mi přišlo přehnané a kazilo mi dojem ze seriálu snad ještě víc než ostatní "nezáživné" postavy. Samozřejmě, sama Inoue Mao za to nejspíš nemůže, jen její postava nebyla vykreslena zrovna nejlíp a seriál dělala ještě méně snesitelným. Naštěstí, to nejhorší po třech dílech přešlo. Ve čtvrtém dílu jsem konečně zahlédla "záblesk" něčeho zajímavého, a pátý díl se vyšplhal dokonce do slabšího nadprůměru - konečně se tam objevila nějaká ta zábava (teprve u pátého dílu jsem se poprvé zasmála), krapet romance, a postavy jako by konečně začaly objevovat své "charaktery" a přestaly působit jen jako hloupé figurky, na které je otrava se dívat. Ráda bych řekla, že pak už to bylo jen lepší a lepší, ale bohužel - pátý díl vidím jako vrchol, pak to zase upadlo, sice už ne na úroveň prvních tří dílů, ale zkrátka se to jen táhlo v průměrné rovině, nic víc, nic míň. Snad jen poslední díl byl ještě o kapku lepší. Tím to skončilo a seriál se u mě zařadil mezi průměrná japonská doramata, na které se už nejspíš nebudu chtít znovu podívat. Je to škoda, ale jak to tak bývá, nedá se čekat, že všechny japonské hrané seriály budou skvělé, přestože u nich tuto tendenci sleduji... Na druhou stranu, kdyby skutečně všechny japonské seriály byly tak dobré, pak by to mohl být docela problém (rozuměj: závislost). Už tak jsem na japonských seriálech závislá až až, takže First Kiss pro mě ve výsledku bylo docela příjemnou ledovou sprchou a mé šílenství, které zavládlo po seriálech typu Hana Yori Dango nebo Hanazakari no Kimitachi he je zase na nějakou dobu zklidněno. :) ~(2,9★)~

Společně s hlavní postavou to pocítíte na kůži... pak se to dostane pod kůži a nakonec možná až do morku kosti. Black Swan sice nejspíš není tak krutý film jako bylo třeba Requiem za sen, ale dělá dojem skutečné zranitelnosti a bolesti, které se táhnou celým filmem. Místy to opravdu není hezký pohled a nejsme ušetřeni ani nějaké té krve a odpudivých scén, které nahánějí husí kůži. Jenže tohle všechno je právě to, co je na celém filmu tak skvělé, protože Aronofsky dokázal tu choulostivou a bolestnou atmosféru zobrazit naprosto dokonale, navíc s velkou dávkou napínavosti a tajemna. Druhým největším přínosem celého filmu je samozřejmě Natalie Portman, která celou svou roli zvládla tak mistrně, že jsem se nastačila divit. Nepamatuju se, že bych ji někdy v něčem viděla hrát tak dobře, takže bych to do ní vůbec neřekla, ale asi jsem se v ní zmýlila. Zdá se, že tenhle film jí dal příležitost ukázat svůj talent naplno. Za takový výkon bych jí toho Oscara i přála. ~(4,7★)~

Čtyři hvězdičky za Aguileru, Cher a za parádní taneční a hudební čísla. Od příběhu samozřejmě nic čekat nemůžeme - ale upřímně, je snad někdo, kdo by na to šel do kina s tím, že by něco čekal od samotné dějové linie? Věřím, že takový jedinec není, takže netřeba nějak rozebírat či pomlouvat klasický příběh o holce, co ke štěstí přišla, našla si sexy kluka a získala svůj vysněný job jako zpěvačka a tanečnice. To hlavní je zde hlas Aguilery, z části i hlas Cher (která se ale oproti Aguileře ozve ve filmu znatelně méně, nicméně to dost dobře vyrovnává svým hereckým výkonem), a pak tanec a sexy oblečky. Kdo se na film podívá s cílem vidět tohle, tak nemůže být zklamaný. Co se týče hudby a tance, má to něco málo z Chicaga a z Moulin Rouge (samozřejmě, když odhlédneme od toho slabšího děje - v tom je s Moulin Rouge nesrovnatelný), a tak spíše než v "popovém" světle se Aguilera ukáže v tom "kabaretním". Ale zvládla to dobře. A tak díky ní, Cher (u ní opravdu spíš vyzdvihuju herecký výkon), skvělé choreografii a písničkám dopadl u mě film dokonce o trošku lépe než jsem čekala. ~(4,0★)~