Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Animovaný
  • Akční
  • Romantický

Recenze (1 239)

plakát

Hanazakari no kimitači e: ikemen paradaisu 2011 (2011) (seriál) 

Na úvod rovnou řeknu, že původnímu Hanazakari no Kimitachi he z roku 2007 se to nevyrovná... ALE kupodivu to nebylo ve výsledku tak špatné, jak jsem čekala. Sice doteď nechápu význam této předělávky, když už původní Hana Kimi bylo úspěšné, ale zkrátka jsem se na ni jen tak pro zajímavost rozhodla podívat. A první díl byl děsný - především postavy se mi absolutně nelíbily a celkově to vyznívalo tak nějak divně. Takže jsem čekala, že to bude nuda dokoukat, ale k mému překvapení se to pak zlepšilo. Dokonce jsem u pozdějších dílů musela uznat, že hlavní trojice představitelů se celkem úspěšně vyrovnává svým starším protějškům z původního Hana Kimi, přestože jsou hodně jiní (to platí především pro Nakamuru, který jako postava skokaře Sana vyzníval hodně jinak, než když ho hrál Oguri). Miura Shōhei se bez problémů svým výkonem vyrovnal Ikutovi Tōmovi a Maeda Atsuko celkově překvapila, protože jsem ji původně měla jen za jednu z idolek ze známé japonské skupiny AKB48 a nečekala jsem, že bude moc umět hrát. Teprve později jsem se ale dozvěděla, že začala svou hereckou kariéru už o hodně let dříve, což vysvětluje to, že herecky nepůsobila nijak toporně ani vysloveně špatně, takže i ona se v mých očích víceméně vyrovnala původní Horikitě Maki. Problém byl spíš jen u vedlejších postav, z nichž mě neoslovil téměř nikdo a někteří mě dokonce rozčilovali (například Nishii Yukito jako Nakao - Kimura Ryō byl v této roli mnohem příjemnější a zábavnější). Ale zdaleka největším problémem tohoto seriálu byla celková atmosféra, která zkrátka nebyla tak zábavná jako u původního Hana Kimi. Oceňuji sice, že se tvůrci rozhodli nekopírovat úplně přesně původní seriál a snažili se o obnovenou dějovou linií s množstvím změn (tady musím zmínit, že původní mangu jsem nečetla, takže netuším, co z toho je manze blíže), ale zkrátka od doby, kdy jsem viděla Hana Kimi z roku 2007 mám tento příběh spojený se zábavnou až šílenou atmosférou, která je na tom podle mého to nejlepší. Takže jsem se u tohoto nového počinu sice nenudila a chvílemi jsem si naopak třeba užívala vztah Mizuki a Izumiho, který je krapet jiný než v původním seriálu (za což jsem rozhodnutá udělit alespoň slabší 4 hvězdy), ale osobně si myslím, že na tohle by se nikdo neměl dívat, pokud neviděl původní Hana Kimi. ~(3,5)~

plakát

Hana zakari no kimitači e: Ikemen paradise (2007) (seriál) 

Trefa do černého! Po Hana Yori Dango je to další japonský seriál, který mě skutečně dostal. Není to sice úplně nejlepší z japonských dramat, které jsem viděla, ale nejspíš by vyhrál jako ten nejzábavnější (nasmála jsem se až až). Někomu možná tenhle šílený typ humoru může přijít přehnaný nebo až moc trhlý, ale pokud nepatříte mezi ty skutečně "normální" jedince, tak si vás možná Hanazakari no kimitachi he taky získá. Skvělý příběh, horda humoru, úžasná atmosféra a postavy, které si oblíbíte - tohle všechno podle mého Hanazakari no kimitachi he nabízí (málem bych zapomněla ještě na bezvadný soundtrack, ze kterého tak nějak taky srší zábavnost). Líbily se především hlavní postavy, které hráli Horikita Maki a Oguri Shun, ale kupodivu jsem si oblíbila i Tomu Ikutu, který mi předtím přišel spíše nesympatický. Jenže jsem přišla na to, že když změní svůj obvyklý výraz bez úsměvu (jaký měl třeba v Hana Yori Dango nebo jaký mívá na různých fotkách v časopisech) za rozzářený veselý obličej, je to skoro stoprocentní rozdíl. Líbila se ale i spousta dalších postav, dokonce i včetně Oscara Himejimy, který by možná byl schopný vyhrát cenu za nejstupidnější postavu japonských doramat (pitomější postavu s hloupějším chováním a výrazy jsem snad ještě neviděla). Ale to ještě pořád není všechno - díky Hanazakari no kimitachi he jsem si byla schopna oblíbit i herce, které jsem předtím příliš neznala - třeba Mizushimu Hiroa nebo Kimuru Ryoa. Ať se na to dívám jak chci, byl to pro mě hodně "přínosný" seriál, který mě pobavil a zase mě o kousek blíž přitáhl do toho skvělého světa japonských hraných seriálů. Snad jediné, co se mi příliš nelíbilo, byla ta trapná rozlučková scéna v posledním (dvanáctém) díle, kdy zástupy lidí, kteří se s Mizuki loučily, působily opravdu klišovitě. Ale to je jedna jediná scéna v té spoustě jiných scén a situací, které jsem si po celých dvanáct dílů užívala... V hodnocení mám prostě jasno. ~(4,7)~

plakát

Hana zakari no Kimitachi e - Special (2008) (TV film) 

Slabší než seriál, bohužel. Původně jsem spíš čekala, že se bude jednat o jakési završení a že se speciálem dořeší vztah mezi Mizuki a Izumim, jelikož v tomto ohledu skončil seriál tak nějak nejistě. Ale místo toho sledujeme zpětně události, které se měly odehrát mezi sedmým a osmým dílem a jen něco málo z toho, co se stalo po skončení seriálu... a v tomto málu se nic zvláštního stejně nestane, takže nic moc navíc se nedozvíme. Díky speciálu se akorát seznámíme s novou postavou Julií a zažijeme pár dalších směšných epizod. Toť vše. Stále příjemné, jako byl seriál, ale na speciál mi to přijde tak trochu bezvýznamné. ~(3,8)~

plakát

Hanzawa Naoki Ija kinen: Episode Zero (2020) (TV film) 

Sám Hanzawa (Sakai Masato) se tam sice objeví jen na chvíli, ale jako úvod k dlouho očekávané druhé sérii Hanzawy Naokiho to rozhodně funguje a seznámíme se s prostředím, kde se nyní po "odsunu" Hanzawa pohybuje. Hlavní tahouni tohoto příběhu jsou tentokrát herci z mladší generace - konkrétně Imada Mio a Jošizawa Rjó. I tentokrát ale sledujeme další "podvodnou" epizodku ze zkorumpovaného světa Hanzawy Naokiho. Ještě musím zmínit, že při konečném rozuzlení mi Jošizawa Rjó ve své roli letmo připomněl postavu Akijamy z Liar Game. Na okamžik z něj čišela podobná energie. A to mě taky potěšilo. Když to shrnu, možná tato "nultá epizoda" nebude nijak podstatná k hlavnímu dění v druhé sérii, ale i tak to stálo za to vidět a fanouškům Hanzawy rozhodně doporučuju. Update 28.12.2020: České titulky hotové! Troufám si říct, že v mnohem kvalitnějším překladu, než ten dostupný anglický (kde je mnoho chyb a nesmyslů). ~(3,9)~

plakát

Hanzawa Naoki - Season 1 (2013) (série) 

Hanzawa Naoki je vnitřně silná postava s obrovskou kuráží, která se neváhá postavit za správnou věc i za cenu nevídaných komplikací, a právě proto je to takový sympaťák, ze kterého nespustíte oči a budete mu fandit po celou dobu seriálu. Kolem něho se to ostatně celé točí a není vlastně divu, že samotný seriál se nazývá jeho jménem. Je fajn vidět po delší době seriál, který se netýká pouze běžných životních problémů, ale jeho tématika je jaksi závažnější, hlubší a dalekosáhlejší. Tím spíš, když je takhle kvalitně zpracovaný, včetně výborných hereckých výkonů a napětí, které by se dalo krájet. Sakai Masato mě neuvěřitelně překvapil intenzitou svého výkonu. Ještě ho jako herce nemám tolik okoukaného, a tak jsem to zkrátka nečekala. Každopádně, tohle je rozhodně seriál, který má co říct. A Hanzawa Naoki by měl sloužit jako vzor pro všechny ty lidi, kteří jsou buď příliš zbabělí nebo sobečtí než aby volili cestu dobra. Celkově tedy hodnotím velmi vysoce, jen ten konec mě dost vykolejil. Že by se snad do budoucna dalo čekat nějaké pokračování? ~(4,6)~

plakát

Hanzawa Naoki - Season 2 (2020) (série) 

Wow! Sedm let jsme čekali, kdy a jestli vůbec bude pokračování Hanzawy Naokiho, a já s radostí můžu říct, že pokud byla ta doba nutná k tomu, aby vznikl tento druhý díl, tak to čekání rozhodně stálo za to. Nejenomže druhá série nepochybně dostála očekáváním, ale mé vlastní očekávání dokonce předčila. To, že se Hanzawa bude opět drát vpřed a nevzdávat se ve svém snažení, je sice všem divákům jasné, přesto však druhá série v mnohem překvapí, šokuje i pobaví - a to trochu novým způsobem. Je tam mnoho ze "starého" Hanzawy, ale není to jen opakování podobného děje a problémů, se kterými se Hanzawa potýkal do teď. V první polovině to tak sice může chvíli působit, ale pak se ukáže, že to všechno byl jen odrazový můstek k něčemu většímu. A přestože nechci nic prozrazovat, musím říct, že příběh se už zdaleka nebude odehrávat jen ve sféře banky. Což mně osobně přišlo jako ideální vývoj hodný Hanzawy. V druhé polovině začne být příběh opravdu hodně komplikovaný, více než jsme zvyklí z předchozí série (takže je třeba se pekelně soustředit), ale jakmile se člověk chytne, je to parádní a napínavá "jízda" :) (slabším slovem to bohužel označit nemůžu). Je nádhera vidět, jak se postavy od první série dokonce vyvíjejí. Diváka sice "zavalí" také množství nových postav, ale přesto zůstavají určité stálice. Především Ówada (Kagawa Terujuki) a předseda Nakanowatari (Kitaódži Kin'ja). Psychologický vývoj Ówady je obzvlášť zajímavý. Oproti jedničce, kde šlo jednoduše řečeno jen o "záporáka", se tato postava v druhém díle ukáže více do hloubky a působí najednou vícedimenzionálně. Stejně tak se konečně dozvíme i něco více o Nakanowatarim. Všechno to, co zůstalo v jedničce nevyjasněné, se tady znovu otevře a divák se konečně dočká uspokojivého vysvětlení. Zapadne to do sebe jako dva dílky skládačky a najednou můžeme celý příběh Hanzawy vnímat jako jeden celek (zpětně o to víc vidím, jak je jednička bez dvojky skutečně neúplná...). Další nový rozměr, který druhá série nabízí, je o něco větší zábavnost a teatrálnost. Naštěstí to ale nikdy není na úkor příběhu, je to pouze prvek japonského humoru, který má zaujmout diváka. Už v jedničce si určitě můžeme všimnout některých "vtipných" momentů, tady jich je pouze o něco víc. Často právě srze mimiku a gestiku postav. Já jsem se popravdě bavila - obzvlášť u některých výrazů obličeje Kagawy Terujukiho. Stejně tak se s teatrálnějšími prvky setkáme i v druhé polovině, třeba u postavy Kurosakiho (Kataoka Ainosuke) - u něho už jde o skutečnou teatrálnost, protože dokonce předvede nějaké ty pohyby z japonského divadla kabuki (vlastně není divu, jelikož Kataoka sám je hercem kabuki a nejspíš šlo o malý vtípek, jak na to upozornit). Pro českého diváka můžou být možná některé ty humorné vsuvky trochu nezvyklé, ale z mého pohledu to bylo ještě pořád v mezích a naopak to skutečně může podpořit divácký zážitek (je to příležitost zasmát se nebo zajásat, zkrátka si to dosyta užít, obzvlášť když už dané herce znáte). Každopádně to vidím jako zajímavý drobný rozdíl oproti první sérii, který ale hezky vyvažuje prvek napětí. A především, tyto malé hříčky nic neubírají tomu, co je na seriálu podstatné. Vše je opět prodchnuté Hanzawovým smyslem pro spravedlnost a správné fungování společnosti. Je to krásná a zároveň drsná ukázka postavení se za správnou věc. Je to prostým způsobem dojemné, lidské a poučné zároveň. A hlavně je to "epické" - postavy jako Hanzawa se jen tak nevídají a je to právě on, kdo příběhu propůjčuje tu obrovskou energii. K tak silnému příběhu se vždycky budu ráda znovu vracet. (P.S.: Doporučuju vidět i nultý speciální díl. Je fajn se už dopředu setkat s některými postavami, které se pak v příběhu druhé série objeví znovu.) ~(4,8)~ Update 29.7.2021: České titulky hotové!

plakát

Happî furaito (2008) 

Začínám mít pocit, že označení "komedie" vážně na některé japonské filmy vůbec nesedí. Hodně japonských filmů by totiž mělo mít spíš nálepku "příjemný, úsměvný film", který je sice pěkný a v určitém smyslu zábavný, ale smát se u něj nebudete. A u Happí Furaito to platí dvojnásob, protože i těch úsměvných scén bylo ve skutečnosti málo. Zde by spíš platilo, jak napsal molotov, že je to "odlehčené drama". To nic ale nemění na tom, že to byl skvělý film, přestože mé očekávání komedie bylo trochu zklamáno. Celé se to odehrává v letadle a na letišti, s poměrně podrobným náhledem do světa leteckého cestování a do povinností pracovníků letiště, což sice může znít trochu nezáživně, ale tento film je vytvořen tak, že je to hrozně poutavé a místy jsem na to koukala s otevřenou pusou. Nevím, nakolik to všechno bylo totožné s realitou, ale člověk má po zhlédnutí pocit respektu vůči letectví a jen si říká, jak je fungování celého letiště složité a obtížné. Místy je to milý a jak jsem řekla i trochu úsměvný film, místy to střídají hodně napínavé scény, ale jako celek to působí nauvěřitelně dobře, a tak nezbývá než se při závěrečných titulcích za hudby Franka Sinatry culit s pocitem zhlédnutí povedeného filmu. ~(4,3)~

plakát

Harry Brown (2009) 

Co se stane, když policie nic nezmůže, a tak na stará kolena vezme jeden muž, který už nemá co ztratit, spravedlnost do svých rukou? No, poukázat na určité problémy film sice dokázal, ale nejedná se vůbec o můj oblíbený typ žánru, což se odráží v mém hodnocení. Smrt, střelba, pomsta, strach, výkřiky - nic v čem bych se příliš vyžívala, ač je film třeba sebelepší. ~(2,8)~

plakát

Harry Potter a Princ dvojí krve (2009) 

Tak moc jsem tentokrát chtěla dát pět hvězdiček, ale nakonec mé hodnocení opět zůstává na čtyřech, jelikož film zase obsahoval vícero prvků, které mohly být lepší. Přiznávám však, že mě dostaly vtipné hlášky. "Moudrý klobouk nás vyzýval, abychom byli stateční a silní. To se mu snadno řekne. Je to klobouk!" Tentokrát některé scény přímo sršely vtipem a kontrastovaly s jinými scénami, které naopak ale nebyly tak napínavé, jak by měly být, což je škoda... Konec byl bohužel také odflinklý - opět typická posmutnělá pomalá scéna okořeněná vlajícími vlasy a pomyslným otazníkem "co bude dál?" Skutečně nešlo vymyslet něco lepšího? Také mě trochu překvapilo, že do role Toma Raddla nebyl obsazen Christian Coulson, který hrál v Tajemné komnatě, ale herec Frank Dillane (mimochodem, v obsahu to je napsáno špatně), což je také takové malinké mínus. Zkrátka opět další Harry Potter nedotažený k dokonalosti. Zbývá jen čekat, co přinesou poslední dva filmy. ~(4,1)~

plakát

Harry Potter a Relikvie smrti - část 1 (2010) 

O něco lepší než předchozí díl a naprosto odlišný od všech předešlých dílů. Přesto stále ještě 4 hvězdičky, jelikož mi vadila délka. Je pravda, že sedmá kniha Harryho Pottera je hodně dlouhá, ale nemyslím si, že dělit poslední díl do dvou dlouhých filmů je ideální. Z pohledu čtenáře se mi délka poslední knihy líbila a doslova jsem si rozvláčnost děje užívala. Ale přiznejme si to narovinu - ač taková délka v knize nevadí, ve filmu ano. Obzvlášť když se většina děje odehrává v lese a není tam pořádná akce, což ve filmu tvoří hluchá místa. Převést na plátno téměř všechno, co se děje v knize, se může zdát jako úžasný "dárek" milovníkům knižní podoby - a skutečně, na jednu stranu je zajímavé to sledovat, ale zkrátka to celý film tak nějak brzdí. Z tohoto důvodu bych byla spíše pro jeden delší film a ne dva. Odhlédnu-li však od tohoto negativa, pak 1. části HP a Relikvií smrti nelze v podstatě nic vytknout. Zajímavá atmosféra, dobré herecké výkony (dokonce i včetně naší mladé herecké trojice), několik opravdu povedených scén a skvělá Desplatova hudba, která do děje prostě báječně seděla. Zbývá mi se už jen těšit na vyvrcholení v druhé části a doufat, že rozvleklost děje skryje nějaká ta akce při posledním boji s Pánem zla. :) ~(4,3)~