Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Animovaný
  • Akční
  • Romantický

Recenze (1 239)

plakát

Nodame Kantâbire saishû gakushô - Gôpen (2010) 

Krásné zakončení. Bohužel tomu však chvílemi chyběla „šťáva“, takže ani toto finále mě nepřesvědčilo na pět hvězd. Když se však ohlížím zpětně na celé Nodame Cantabile, jako celku bych tomu možná byla schopná dát tu hvězdičku navíc, jelikož v průběhu jsem si oblíbila celou tu atmosféru, postavy i hudbu. Nodame Cantabile se určitě zařadilo mezi mé oblíbené japonské počiny, na které nedám dopustit. ~(4,3)~

plakát

Norské dřevo (2010) 

V hodnocení filmu mě bohužel neovlivnil jen film samotný, ale i okolnosti sledování. Nejdříve však k filmu: Anh Hung Tran podle mého odvedl hodně dobrou práci, přestože pocit z filmu a pocit z knihy se liší. Ale otázkou je, jestli to vůbec jde, aby kniha i film zanechaly stejný dojem. Přecejen, filmy a knihy jsou odlišné věci, a tak se dá čekat, že scény převedené z knihy do filmové podoby budou působit jinak. Přesto, druhá polovina filmu měla podle mě knize blíže než začátek - ten se mi z nějakého důvodu zdál tak nějak "kostrbatý". Ohledně herců, nemůžu si odpustit "さすが松山さん!" - jak se dalo čekat, Matsuyama byl opět výborný. Kdo ho nezná z jiných rolí, tak to možná nedokáže posoudit, ale on je skutečně chameleon. Člověk nevidí Matsuyamu, ale postavu. Každou roli dokáže hrát jinak a tak by to mělo být. Rinko Kikuchi jsem ve filmu viděla tuším poprvé a zatím nedokážu posoudit její herecké schopnosti. Jedno však vím jistě - když došlo na chvíli, kdy Naoko ruply nervy, herecký výkon Rinko Kikuchi se zdál být sporný. Možná to tak mělo být, ale v každém případě, její řev dělal dojem naprosto přehrávaného jekotu, takže to mé mínění o jejích kvalitách trochu snížilo. Nejspíš by však chtělo ji vidět i v jiném filmu. Když to všechno shrnu, na konci jsem byla celkem spokojená s tím, co jsem viděla, i když kniha je samozřejmě lepší. Pokud můj celkový dojem nějak utrpěl, nebylo to vinou samotného filmu. V kině Lucerna jsem byla poprvé, ale už nikdy více. Troufla bych si říct, že prostory Lucerny nejsou vůbec uzpůsobeny ke sledování filmů. Rušivé byly především zvuky z kavárny pod kinem, ale taky zvuky z nějakého maturitního večírku, co se konal nad kinem. Jak si pak má člověk užít takový poměrně klidný a rozvláčný film, když pořád musí poslouchat zvuky odjinud? A to nemluvě o kouřovém zápachu a sedadlech, které se táhnou v sále neúměrně daleko vzhledem k velikosti plátna (skoro jsem si říkala, že by bylo lepší mít sedadla blízko než skoro vzadu)... Krom prostředí jsem taky byla hodně zklamána kvalitou českých titulků a nemohla jsem uvěřit svým očím, když se úplně na konci objevil titulek "překlad titulků: Tomáš Jurkovič". Zkrátka mi nejde do hlavy, jak překladatel Murakamiho knih, který u nás dělá tak skvělé české překlady, mohl vytvořit tak hrozné titulky. Ať se na to dívám jakkoliv, dělalo to dojem, že je překládal někdo jiný - už jen přehnané užívání výrazů typu "sorry" nebo komolené češtiny, typické pro Prahu a Čechy jako "to je blbÝ", "blbEJ", atd atd (což Jurkovič v překladech knih, pokud vím, do takové míry nepoužívá). Jenže krom toho jsem si všimla i pár nepřesností v samotném překladu z japonštiny. Například, když se Midori ptala Tórua, jestli je někdo, koho má rád, a Tóru odpověděl, že ano, čímž samozřejmě myslel Naoko. V titulcích byla otázka přeložena "A ty s někým chodíš?", což samozřejmě mění dost význam, když pak následuje odpověď ano, protože s Naoko, která byla daleko v psychiatrické léčebně, samozřejmě vůbec nechodil. Zkrátka jsem nevycházela z údivu a říkala jsem si, kdo takové titulky mohl vytvořit, a jestli je snad někdo nedělal den předtím hodně narychlo. Proto byl o to větší šok, vidět na konci jméno pana Jurkoviče. Do teď si musím říkat, že to snad byl nějaký omyl.... Určitě by bylo dobré se na film podívat někdy ještě jednou, v klidu a pokud možno s jinými titulky nebo úplně bez nich.~(4,3)~

plakát

Onnatači wa nido asobu (2010) (TV film) 

Hodně podobný styl jako Party wa Owatta, možná i proto, že i tohle bylo původně vytvořeno jako série o nějakolika dílech určená k sledování na mobilních telefonech. Ve výsledku se na to ale dá koukat jako na film složený z pěti povídek. Možná už to ani není třeba říkat, ale opět mě překvapila kvalita. Nevím, jak v Japonsku funguje vysílání pro mobilní telefony, ale očividně se tyhle filmy/seriály pro mobily ničím neliší od normálních filmů (snad jen trošku jiným výsledným dojmem, jak zmiňuju níže). Navíc tady máme hodně příjemné složení několika známých hereček, včetně krásné Koyuki. Osobně se mi ale nejvíc líbila první povídka s Aibu Saki. Nedokážu přesně říct proč, ale atmosféra téhle povídky na mě zkrátka působila hodně zajímavým a neotřelým dojmem. To ale nic nemění na tom, že i ostatní povídky bylo hodně zajímavé sledovat. Navíc mám z nějakého důvodu pocit, že tyhle "povídkové filmy" pro mobily v sobě mají něco zvláštního, čím se trochu odlišují od ostatních japonských filmů - snad se dá říct, že jsou o něco komornější. A to v tom dobrém slova smyslu. ~(4,0)~

plakát

Panna nebo orel (2010) 

Ještě před zhlédnutím jsem měla z nějakého důvodu pocit, že se mi tahle komedie bude líbit, a nemýlila jsem se. Je zvláštní, že jsem při sledování měla podobné pocity, jako když jsem před několika lety viděla film Freaky Friday, který se od té doby stal mou oblíbenou americkou komedií. Nejsem si jistá proč, ale je pravda, že Easy A je stejně příjemnou komedií, která určitě spadá mezi ty inteligentnější. Nevíc je zde pár herců, které jsem ráda v něčem novém viděla. A to nemluvě o soundtracku, který se skládá z dobře vybraných písniček. Zkrátka, nakonec jsem rozhodnuta pro slabších pět hvězd, protože už je to delší doba, co by se mi tak moc líbila nějaká z amerických komedií. Hodnocení sráží jen to, že by to chtělo ještě o kapku víc vtipných scén, ale to není až tak podstatné, protože i když se u toho možná nebudete válet smíchy, určitě se pobavíte na hodně dobré úrovni. Nakonec ještě jedna věc, která mě zaujala - hláška hlavní postavy o tom, že její život přece není jako Gossip Girl (či Sesterstvo putovních kalhot). Když vezmeme v úvahu, že ve filmu hraje Penn Badgley, je to vlastně docela úsměvné. ~(4,5)~

plakát

Počátek (2010) 

Překvapilo mě to. Překvapilo mě to v extrémním smyslu a zároveň v tom nejlepším smyslu. Jelikož tenhle film mi snad ve všech směrech padl do noty a není téměř nic, co mu vytknout. Po zhlédnutí jsem skoro litovala, že jsem byla ochotná dát tak vysoké hodnocení Avatarovi. Protože na tohle nějaký Avatar nemá ani zdaleka. Filmu Inception nechybí originalita, skvělá režie, dobrý scénář, napínavost, ale zároveň i smysl a myšlenka. Přes všechnu akci je to totiž film o lásce. A i když to může znít klišovitě, myšlenka lásky je myšlenkou nejvyšší a neměla by chybět v žádném skvělém filmu. Pokud jde jen o akci a napínavost, nebo snad dokonce o násilí, krev a smrt, pak nemá film hloubku, pak mu chybí něco důležitého. Což ale, jak píšu, není případ Inception, jelikož cíl hlavní postavy je jasný. A myšlenka je zabalená do skutečně zajímavého obalu. A to jsem se ještě nezmínila o úžasných hercích. Ve filmu totiž nechyběli mí oblíbenci Ellen Page a Ken Watanabe. Skvělý byl i DiCaprio, který se sice mezi mé oblíbené herce neřadí, ale uznávám, že na tuhle roli se hodil dokonale, a dokonce musím říct, že čím je starší, tím je z něho stále větší sympaťák. Prostě mimořádný film ve všech směrech. Troufám si bez přehánění říct, že Inception je nejlepší megafilm od dob Titaniku. ~(4,9)~

plakát

Prokletý ostrov (2010) 

Škoda toho českého názvu, který je zavádějící. O nic prokletého totiž nejde... Každopádně, nechci nic konkrétně prozrazovat, ale tohle je přesně ten druh filmu, který vás na konci překvapí a který už nikdy nelze znovu vnímat stejně jako napoprvé. DiCaprio to jako obvykle hraje skvěle. Mark Ruffalo ve vedlejší roli taky potěšil. Když to shrnu, není to sice filmový žánr, jaký bych běžně sledovala, ale líbí se mi jeho propracovanost, originalita námětu (záměna perspektivy, z jaké to sledujeme) a herecké výkony. ~(4,3)~

plakát

Prolhané krásky (2010) (seriál) 

Po první sérii si nejsem jistá, jak tohle hodnotit. Na jednu stranu jsem si v průběhu na postavy docela zvykla a zajímá mě, jak to bude pokračovat, na druhou stranu, příběh si mě zdaleka nedokázal získat tolik jako třeba, když jsem začínala sledovat Gossip Girl nebo The Vampire Diaries. Na čtyři holky v hlavních rolích se sice pěkně kouká, a osobně mám ráda Lucy Hale, ale ani jedna nehraje (aspoň teda v první sérii) moc dobře. Tímpádem tam chybí nějaký ten charismatický herec, který hned zaujme. Snad tedy s výjimkou Caleba - díky bohu za něho, že se tam v druhé polovině seriálu objevil. Doufám, že bude účinkovat i v pokračování. Na to se sice plánuju podívat, ale něco mi říká, že se to s tou hlavní tajemnou otázkou "kdo že vlastně je A?" bude táhnout napříč sériemi, a to by později mohla už být otrava. No uvidíme. 2. SÉRIE: Podobná úroveň jako první série. Místy je to hodně přitažené za vlasy a opravdu málo pravděpodobné (oproti například TVD, kde je minimálně ten děj zasazený do mystického světa plného upíru, čarodějek a vlkodlaků, tady je děj zasazený do naprosté reality a o to míň to vyznívá uvěřitelně). Přijde mi zkrátka šílené, aby "A" viděl/a úplně všechno. Na druhou stranu jsem si na sledování tohohle seriálu docela zvykla, a tak budu nejspíš pokračovat i u následující série... Jen si říkám, jak dlouho to bude ještě trvat, než v seriálu dojde k nějakému pořádnému velkému zlomu. Konec druhé série mi ještě tak zásadní nepřišel a ani mě to moc nepřekvapilo. 3. SÉRIE: Ještě o něco horší než předchozí série. Přijde mi, že tvůrci vaří dost z vody. Místy jsem se ztrácela v ději, je to už na můj vkus moc překombinované a mnoho z toho je opravdu málo pravděpodobné... nehledě na to, že postavy dělají stále ty samé hloupé chyby, což oddaluje odhalení toho, kdo za tím vším je (samozřejmě chápu, že je to vlastně záměr). A proč si ty postavy konečně nepřiznají, že Alison vlastně žije?? (nic ve zlém, ale jak si pořád můžou myslet, že to všechno jsou jen halucinace, když ji náhodou uvidí?). Zkrátka, celé to směřuje ke stále větší nesmyslnosti. Tak jsem si položila otázku, co mě vlastně nutí se na to dál dívat. A musím říct, že bohužel pouze ty sympatické herečky, na kterých to ostatně celé stojí. Především mě baví sledovat Lucy Hale a styl oblékání její postavy (Aria). Plus taky pár zajímavých mužských představitelů - především Tyler Blackburn, a pak nově taky Gregg Sulkin. Abych ale pouze nekritizovala, musím říct, že herecké výkony hlavních představitelek se od první série o něco zlepšily. Jde vidět, že hraní v populárním seriálu je pro ně ve výsledku dobrá herecká výchova.... Když to ovšem shrnu, tak musím přiznat, že na mě zkrátka jen fungují populární trendy tohoto typu seriálu (hezké tváře herců + moderní styl + trocha té napínavosti + sem tam dobrá hudba), přestože o kvalitě děje se rozhodně mluvit nedá... no co už, v tomhle jsem asi prostě běžný seriálový konzument. Nebudu si tu na nic hrát. A nejspíš dám ještě šanci i pokračování. ~(3,2)~

plakát

Ramona (2010) 

Milá rodinná komedie. Přiznám se, že jsem se na tento film dívala kvůli Seleně Gomez, protože tahle holka mě v poslední době nějak zaujala, ale bohužel, v tomto filmu se nejedná o její hlavní roli a středem pozornosti je zde malé třeštidlo jménem Ramona (Joey King), což není sice špatné, protože tahle holka má v sobě jakousi jiskru (jak už napsal Fr - můžeme v ní vidět kousek Denise i Pipi), ale přece jenom - v době zhlédnutí jsem nebyla přímo nalazena na film, kde je hlavní postavou devítiletá holka s bujnou fantazií. A to možná trochu sráží mé hodnocení. Vidět to ale jindy, je dost možné, že by se můj dojem vyšplhal i na čtyři hvězdičky. :) ~(3,4)~

plakát

Rande s hvězdou (2010) (TV film) 

Jako disneyho romantický film pro mladší kategorie je to samozřejmě naivní, přeslazené a i trochu přihlouplé, ale přesto jsem se docela bavila a hudba tam taky nebyla nejhorší. Jen jsem nechápala tu nesmyslnost v přístupu Jessicy (hlavní postavy) - nejdřív ostrý kontrast oproti své sestře, kdy s naprostým přesvědčením dává najevo, že nějaká slavná hvězda je jí ukradená a že toho kluka absolutně nemusí, a přitom se hned o pár minut dál s oním hlavním protagonistou tahá po celém LA a fotí se s ním. Pak mu opět vpálí do obličeje, že je spratek a kdo ví co, a hned nato se s ním už drží za ruku. Pak se s ním pohádá a pak bulí... no, kdyby mi bylo tak třináct, tak bych pro ni nejspíš měla pochopení, ale jinak je to nesmyslnost na entou. Hlavní mužská postava taky žádná výhra - klasický "americký" účes á la Justin Bieber a hezounský look. No, myslím, že se vlastně nic jiného čekat nedá. Musím ale uznat, že to bylo pořád koukatelnější než High School Musical. Rozhodně mě to bavilo víc. ~(2,3)~

plakát

Rekonstrukce (2010) 

Milé a úsměvné. :) ~(3,6)~