Tsuki

V bolestnějších příbězích se v poslední době příliš nevyžívám (z toho důvodu nehodlám dát vyšší hodnocení), ale je pravda, že tento příběh je jeden z těch povedených, který nám říká, že život se dá žít různými způsoby a neexistuje pouze jedna cesta, jak být šťastný. Atmosféra byla příjemná, i když sem tam samozřejmě působila trochu plačtivě. Z herců pak mile překvapila Shida Mirai (Miki), která roli čtrnáctileté matky zahrála hodně přesvědčivě. Na druhou stranu, u Miury Harumy bylo vidět, že v roce 2006, kdy byl tento seriál jednou z jeho prvotin, nebyl herecky ještě moc zdatný (obzvlášt v předposledním díle nezahrál scénu v nemocnici nijak přesvědčivě), ale je pro mě zajímavé sledovat, jak moc se od té doby zlepšil. O dva roky později, kdy se objevil v seriálech jako Gokusen či Binbo Danshi dělal jako herec už úplně jiný dojem, a moc se těším na jeho hraní v budoucnu. Potěšili samozřejmě i někteří ze starších herců, jako Namase Katsuhisa a Tanaka Misako. ~(3,1★)~

Always san-chōme no yūhi je přesně ten typ příjemného a melancholického filmu, který vás svou atmosférou dokáže vtáhnout natolik, že byste se chtěli vrátit o nějakých 50 nebo 60 let zpátky a prožít v Japonsku tu dobu rozvoje techniky a spojení západních zvyků s tradičními, zatímco byste se z koutku zapadlé uličky dívali na "rostoucí" Tokijskou věž. Má očekávání byla sice vyšší než konečný dojem z filmu, ale i tak musím říct, že se mi tohle spojení osudů několika obyčejných lidí v Tokiu 50. let hodně líbilo. A Horikita Maki (jako Mutsuko) mě dostala tím svým "hrozným" dialektem - nikdy by mě nenapadlo, že se v Aomori mluví takhle divně :D ~(4,2★)~

Na to, že nejsem vysloveně fanda superhrdinů a jejich příběhů, se mi tento film líbil opravdu hodně. Je za tím vidět fůra práce a touha vytvořit ve všech ohledech kvalitní film, který se navíc neodklání od původní podstaty této komiksové postavy. To všechno se mi ještě mnohonásobně potvrdilo poté, co jsem k filmu viděla všechny bonusy o jeho tvorbě. Nolan nenechal nic náhodě a jeho tým na všem pracoval s maximální pečlivostí a smyslem pro detail. Pochopila jsem, že autenticitu a vůbec ryzost filmu pozdvihává právě i to, že digitální efekty byly použity jen minimálně. Z většiny se pracovalo v reálném prostředí včetně rizika úrazu atd. Nestačila jsem se divit, jaké množství práce tenhle film obnášel. A je fakt, že na výsledku je to znát. Příběh a děj (přestože na začátku může střihy mezi minulostí a budoucností působit lehce chaoticky) je výborně vystavěný, Christian Bale je v hlavní roli famózní (po tomhle zážitku uznávám, že je to herecký profík), no a vůbec celé herecké obsazení (především Michael Caine a Gary Oldman, kterého jsem v roli ani nepoznala) bylo výborné. Casting, včetně záporáka, kterého hraje Cilian Murphy, se povedl. Tohle se zkrátka vydařilo na maximum a už se těším, až zhlédnu druhý díl. ~(4,3★)~

Korejská romantická komedie, co se dá ještě čekat. :) Přesto, když srovnám s ostatními korejskými filmy podobného žánru, které jsem zatím viděla, je patrný velký rozdíl. Zprvé, je tu vcelku zajímavý nápad s krevními skupinami. A nové nápady, i když nejsou příliš inteligentní, vždycky film aspoň trošku okoření (a toto koření u opakujících se témat jiných filmů často chybí). Zadruhé, netypický charakter hlavní mužské postavy - sobecký Young-bin, který se nikdy neohlíží na druhé, i když jde o jeho přítelkyni. Na jednu stranu nás takový charakter může rozčílit a nechápeme, jak s někým takovým může jeho přítelkyně Ha-mi vydržet a donekonečna jeho příšerné chování omlouvat... na druhou stranu právě tohle film oživilo, nemluvě o dalších zajímavých charakterech kamarádek Ha-mi, které nebyly pouze stejné figurky, ale každá z nich byla jiná (můžeme si povšimnout i toho různého stylu v oblékání u každé z nich, které značí jejich charakter)... Ve výsledku pak "My boyfriend is type-B" byl překvapivě propracovaný a hlavně svižný a roztomilý film, u kterého se nenudíme. Právě naopak, já osobně jsem se mnohokrát zasmála vtipnosti některých scén a kdybych se bavila ještě o něco více, mohl by to tento film skutečně dotáhnout i na pětihvězdičkové hodnocení. Se svým nynějším hodnocením na CSFD se mi zdá bohužel nedoceněný. ~(4,2★)~

Nepochybně důležitý dokument odhalující události týkající se bojů v posledních dnech druhé světové války u nás. Konkrétněji tedy v Praze na místě Českého (Československého) rozhlasu, který měl svým vysíláním i ze strategických důvodů zcela zásadní úlohu. Přiznám se, že o těchto událostech jsem jakožto mladší generace neměla téměř žádné povědomí, takže je určitě fajn se v tomhle ohledu „obohatit“, alespoň ze zprostředkovaných zkušeností. Nicméně si myslím, že zpracování dokumentu je poměrně nezáživné a příliš se soustředí na drobné konkrétnosti a rekonstrukce jednotlivých bojů či střeleb, aniž by si vyhradil alespoň nějaký čas na vykreslení širšího obrazu (což si myslím, že je obzvlášť důležité právě pro ty diváky, kteří s touto historickou kapitolou nejsou příliš seznámeni). Obsahová hodnota tedy nepochybná, zato forma zpracování nějak pokulhává a působí zastaralým, mdlým dojmem. Vzhledem k tomu, že však na toto téma očividně neexistuje jiný dokument (minimálně nezatížený komunistickými manipulacemi s pravdou), tak je i za to třeba Českou televizi pochválit. ~(3,2★)~

Zatím nejlepší a nejvíc inspirativní životopisný film ze sportovního prostředí, který jsem do teď viděla. Sympatické na něm je i to, že poměrně věrně vyobrazuje skutečnost – údajně se téměř všechny události ve filmu skutečně staly, když opravdový Ken Carter koučoval basketbalisty Richmondské střední na konci 90. let. Sám Ken Carter řekl, že celé vyobrazení příběhu a jeho postavy v tomto filmu je skoro přesné. Snad jediné, co se muselo pro film pozměnit, jsou postavy studentů, tak aby neodkazovaly na skutečné Carterovy studenty a na jejich jména, jelikož v době vzniku filmu byli stále ještě mladí a konkrétní poukazování na jejich kriminální činy a minulost by jim mohlo způsobit problémy… což je dost pochopitelné. V každém případě je radost sledovat dobře ztvárněný film podle skutečných událostí, který je zároveň natolik věrný realitě a přesto poutavý a inspirativní. Kouč Carter, jeho zásadovost a smysl pro správnou věc, si mě rozhodně získal a Samuel L. Jackson byl v této roli úžasný. Zároveň mě zaujalo i citování slavných slov Marianne Williamsonové o vnitřní síle člověka (tento citát je někdy chybně označován za výrok Nelsona Mandely – bohužel dokonce i v titulcích tohoto filmu). Možná že z úst problémového studenta/basketbalisty Cruze to znělo trošku nepatřičně, ale vložení tohoto citátu mě rozhodně potěšilo a k tématice filmu je to celkem příhodné. Navíc, i bez tohoto citátu má film obsahově mnoho hodnotného, co může nabídnout, a to přirozenou lidskou formou, aniž by něco deklamoval nebo poučoval. Zkrátka skvělý příběh jednoho uvědomělého kouče, který si zasloužil zfilmovat. ~(4,3★)~

Na jedno podívání dobré, ale okamžitě po skončení mi bylo jasné, že tohle není ani film, který by mi dlouhodobě utkvěl v paměti, ani film, který bych někdy toužila vidět znovu. Začátek mi navíc přišel zbytečně chaotický. Pak už to naštěstí bylo lepší, ale "cynický" Neo, krásná policistka Rachel Weisz a k nim horda démonů v čele s mexikánským Mamonem... zkrátka to nebylo to pravé, co by mě přesvědčilo o kvalitě a hloubce příběhu. Ne že by odkazy na biblické postavy nebo snad finální zobrazení Ďábla nebylo zajímavé, jen toho na mě bylo moc najednou a říkala jsem si, proč je v tom vlastně takový guláš a proč je tam těch postav tolik (mladíček Shia LaBeouf nebo jakýsi poloanděl ztvárněný Tildou Swinton... na jednu stranu fajn, ale na druhou stranu jsem neviděla velké opodstatnění, proč tam ty postavy musely být). Koncentrovanější děj by za mě byl lepší. ~(3,3★)~

Hezky rozjetý film s dobrým tématem (kouření - ano či ne?), skvělým hercem v hlavní roli a celkově vytříbeným scénářem, ale bohužel tomu chybělo ještě trochu víc přitlačit na pilu, co se týká humoru. Přímo se to vybízelo, aby tam těch humorných scén bylo více, ale ve výsledku to bylo spíše jen úsměvné a nečišelo to tím správňáckým vtipem, kterému by se člověk naplno zasmál. Tudíž hodnotím spíše průměrně. ~(3,3★)~

Tak nečekané, až mě to udivilo. Na první pohled průměrný romantický film o trapném manga šílenci, který nalezne lásku... ovšem, když se na snímek zadíváme více a s tím stydlivým otaku v zelené bundě se sžijeme, tak nás to zkrátka nepustí. Někteří lidé mě teď možná nechápou, ale ten, kdo má zkušenosti s tím, jak může svět počítačů, svět komiksů a manga figurek - celý ten nereálný svět - člověka ovlivnit a uzavřít před realitou, ten to určitě pochopí... A uvidí, jak je v tomto filmu tato skutečnost a zároveň problematika zobrazena věrně a s určitým citem... Pro mě byla snaha Densha-kuna se z toho všeho vymanit opravdu dojemná. Celý film, závěr a konečné obrazy mi přišly najednou tak nádherné, že jsem se z nějakého důvodu cítila "relieved". Nakonec mi nezbylo než se usmívat :) ~(4,8★)~

O někdejším americkém "Mccarthismu" a "Výboru pro neamerickou činnost" jsem sice něco málo věděla už předtím, ale netušila jsem, jakou úlohu sehrál v konfrontaci se senátorem McCarthym televizní hlasatel Edward Murrow. Ano, přesně takto by měla fungovat média - jako protiváha k politické moci, která se stále pídí po pravdě a nebojí se pravdu lidem ukázat. Je smutné vidět, že to tak mnohdy není... Každopádně tento film mě velmi překvapil svou kvalitou zpracování tématiky. V rámci černobílého obrazu navíc skvěle fungovalo propojení se skutečnými dobovými záznamy, působilo to tak velmi celistvě a autenticky. A samotná postava Edwarda Murrowa mě zaujala svou schopností jít přímo k jádru věci a vypíchnout to, co je podstatné. Mám totiž často dojem, že lidé mají obecně tendenci ztratit se v nějakém problému a přestat vnímat, co je a není důležité. Takhle vzniká fanatismus a extrémní zaslepené chování, které je ve výsledku škodlivé. Momentálně narážím například na aktuální problematiku vypořádání se s rasismem (obzvlášť opět v Americe) - prvotní záměry můžou být sice dobré, ale až moc snadno se antirasistické tendence zvrtnou v něco, co má paradoxně velmi daleko do skutečného přijetí odlišné rasy. Někdy je smutné to pozorovat.... Proto tvrdím, že lidé jako Edward Murrow můžou být určitou inspirací v tom, že je třeba vidět věci s nadhledem (z vyšší perspektivy) a rozumem. Murrowovi se rozhodně dařilo uvádět věci na pravou míru a poukazovat na to, co je skutečným problémem. Chtělo by to víc takových lidí, kteří by dokázali vést masy k čistému a jasnému uvažování. Je dobře, že právě o něm vznikl tento film (tleskám Georgovi Clooneymu). ~(4,3★)~