Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Animovaný
  • Akční
  • Romantický

Recenze (1 239)

plakát

Doragon-zakura (2005) (seriál) 

Další z velmi příjemných japonských doramat. Stále se divím, jak Japonci dokážou u svých seriálů dosáhnout té nádherné atmosféry, která člověku chtě něchté zvedne náladu a prosluní mu mysl, a to i když celé ty seriály nejsou nikdy pouze povrchně optimistické, ani s typickým stoprocentním happy-endem. Zbývá mi pak už jen dojít k tomu, že za to může především nějaká ta pravda, která se v seriálu skrývá. Zde sledujeme zvláštního a někdy až krutě upřímného právníka, který se rozhodne na škole, jež je známá hloupostí svých studentů, otevřít speciální třídu pro intenzivní výuku zaměřenou na složení zkoušek na nejprestižnější japonskou univerzitu, Tókjó Daigaku (aka Todai). Nejdřív začne s tímto programem z čistě osobních sobeckých důvodů, ale nakonec přecejen vidíme, že všechno není tak, jak to vypadá. A jen díky němu si šestka studentů nakonec uvědomí, jak jim na určitých věcech záleží a že jsou odhodlaní něco udělat se svým životem. Vše samozřejmě vyústí v pěkný příběh, kde nepostrádáme obvyklou tématiku přátelství a ve kterém nalezneme taky množství pravdivých tipů k efektivnímu studiu, což dělá celý seriál docela originální záležitostí. A aby byla nějaká ta legrace, samozřejmě nechybí úsměvné figurky, ať už ředitelka školy, která je závislá na nakupování, nebo někteří ze studentů. A prokreslenost různých charakterů, ať už těch vtipných nebo ne, je vždy dost podstatná. Takže přestože mě tohle j-dorama pohltilo o kapku méně než jiné, jsem více než spokojená. ~(4,3)~

plakát

Gejša (2005) 

Uznávám, že vyjádření citů a herecké výkony by mohly být lepší. Všechno ostatní mě ale okouzlilo natolik, že "Memoirs of a Geisha" se zařadilo mezi mé oblíbené filmy. Tvůrci zvládli totiž dokonale zobrazit atmosféru předválečného Kjóta. A když říkám dokonale, myslím tím opravdu DOKONALE. Krom toho život gejš mě vždycky zajímal a soundtrack (John Williams) je nejlepší, jaký znám. Komu se film líbil, doporučuju ještě stejnojmenou knížku, podle které je film natočen (autor Arthur Golden). A kdo si chce přečíst skutečný příběh (protože příběh pana Goldena je celý smyšlený), tak ať si přečte zpověď skutečné gejši Mineko Iwasaki v knize "Geisha of Gion", z jejíhož příběhu taky Arthur Golden čerpal. ~(5,0)~

plakát

Gokusen 2 (2005) (seriál) 

O něco horší než jednička, hlavně protože druhá série už nepřinaší nic nového. Stejný vzorec, sem tam se dokonce opakují stejné epizody, jako se odehrály v jedničce - jen s jediným rozdílem - nastoupila zde o kapku mladší generace populárních herců, jako je Kazuya Kamenashi, Jin Akanishi, nebo můj oblíbenec Koike Teppei. Přestože však chybí nějaký nový nápad, přiznávám, že i tak jsem se opět pobavila a zpříjemnila jsem si další sérií Gokusenu volnou chvíli. Myslím, že komu se líbila jednička, zklamaný nebude. ~(4,2)~

plakát

Hana jori dango (2005) (seriál) 

Tak mám první sérii za sebou a musím říct, že Hana Yori Dango u mě vyhrálo na plné čáře, protože nepostrádá nic z toho, co mám na japonských seriálech ráda - bezvadnou atmosféru, zábavu, japonský vtip, romanci a postavy, které si prostě zamilujete. Vůbec nezáleží na tom, že jako většina japonských seriálů pro mladé, je to do značné míry přehnané a idealizované. S tím je třeba počítat a osobně v tom nevidím žádný problém. Co se dá taky čekat, když je to natočeno podle původní šódžo mangy - a co se týče šódžo mang (manga pro dívky), tak ty jsou snad vždycky aspoň trochu nereálné. Osobně jsem zatím mangu nečetla ani neviděla žádnou jinou verzi Hana Yori Dango, ale po téhle zkušenosti se nejen ráda podívám na druhou sérii, ale někdy bych se ráda dostala i k manze, anime, nebo snad korejské či taiwanské hrané verzi. Ani se nedivím, že se z toho stal v Asii takový fenomén. Už se na něm sama vezu... ~(5,0)~

plakát

Hotaru no haka (2005) (TV film) 

I když to tak zpočátku možná nevypadá, na TV film je to hodně povedené. Jde vidět, že se Japonci při příležitosti 60. výročí konce Druhé světové války opravdu snažili a i s malým rozpočtem se jim podařilo vytvořit film, který se vážně nemusí stydět za to, že přejal příběh od tak slavného díla, jakým bezesporu je Hotaru no haka studia Ghibli (1988). Kvalit původního anime to sice samozřejmě nedosahuje, ale má to několik hodně povedených scén a během 148 minut vás to dokáže vtáhnout do válečné atmosféry v Japonsku. Krom toho, hlavní postavy (Seita a Setsuko) byly i vzhledově vybrány téměř přesně, pokud si vzpomeneme na tyto postavy v anime. A ona malá holčička (Sasaki Mao) mě svým výkonem v roli Setsuko dojala stejně, jako mě tato postava dojala v anime. Kdo by to byl do takové dívenky řek... Navíc, přestože příběh už není originální, nejedná se pouze o hranou kopii původního díla. Film zobrazuje tíhu války ještě trochu jinak, i s odkazem na současnost. A to rozhodně není špatné - právě naopak. ~(4,0)~

plakát

Koi Mere Dil Mein Hai (2005) 

První bollywoodský film, který jsem kdy viděla, a upřímně si nejsem jistá, jak ho hodnotit. Zápletka byla sice slušná, ale v podání Indů extrémně natahaná do celých 140 minut, kdy minimálně polovinu stopáže protančili a prozpívali. Abych vše uvedla na pravou míru, Indům tančení a zpívání ve filmech jde, jak je vidět, na jedničku, ale s tím ostatním je trochu problém. Herecké výkony jsou na úrovni telenovel a i scénář působí dost nepřesvědčivě a toporně. Rozhodně by to chtělo zkušenost ještě s jiným filmem z Bollywoodu - pevně doufám, že všechny na tak slabé úrovni nejsou. ~(2,0)~

plakát

Naprosto osvětleno (2005) 

Viděno spíše náhodu, ale byla jsem překvapena. Povedené vyprávění o hledání kořenů své rodiny a potažmo i hledání sebe sama v kontrastu dvou odlišných kultur. Navíc Elijahovi sedla role kupodivu hodně dobře, a líbila se i druhá hlavní postava Alexe, i když jeho představitele (Eugene Hutz) jsem předtím neznala. Zpočátku vtipné, pak spíš melancholické a trochu posmutnělé, ale jako by to ukazovalo život, jaký je, v jeho syrovém stavu. Tak nějak to na mě působilo. ~(4,3)~

plakát

Neoneun nae unmyeong (2005) 

Po delší době jsem zkusila zase nějakou tu korejskou romantiku, které jsem se poslední měsíce spíše vyhýbala, jelikož z posledních viděných korejských filmů mě nic nijak zvlášť nezaujalo, tak jsem ztratila chuť se na to dívat. Film Neoneun nae unmyeong však naštěstí nedopadl tak zle, ale je nutno říct, že hodnocení si u mě zvedl spíše ke konci. Začátek se mi nelíbil a nechápala jsem, proč se Seok-joong pořád honí za ženskou, která se k němu chová docela hrozně a ještě je to prostitutka... postupně se však začala odkrývat její minulost, a tak člověk dostal šanci pochopit její nitro a mohl tak zjistit, že je to jen křehká žena, která touží po lásce. Druhá polovina filmu se mi už líbila víc a dostal mě hlavně konec - nádherné zobrazení lásky, která se dokáže přenést přes všechno, dokonce i přes AIDS. Scéna vězeňské návštěvy mě dokonce dohnala k slzám, což se mi u korejských filmů v poslední době nestalo... Právě tyhle konečné scény pomohly zvednout mé hodnocení aspoň na slabší čtyři hvězdy. ~(3,6)~

plakát

Nepohodlný (2005) 

Příběh konspirace a korupce, který se rozvíjí na pozadí milostné linky… divákovi je brzy jasné, že ve skutečnosti nejde o film o tom, jak se muž vydává po stopách své mrtvé manželky, aby odhalil její nevěru. Tajemná minulost odkrývá mnohem víc a vše je mnohem komplikovanější. Jde o téměř detektivní příběh a film si diváka vede… nicméně, paradoxně je zřejmé, že scénář není napsaný tak, aby udržel diváka v obraze. V tom vidím achillovu patu filmu, jelikož pro příběh zásadní informace nebo důležité spojitosti jsou ve filmu často zmíněny pouze jedinkrát, navíc mnohdy v rychlém sledu konverzace, nebo jen tak mezi řečí. Divákovi tak velmi snadno něco unikne. Nemluvě o tom, že orientaci v příběhu nepomáhá ani to, že vyprávění není chronologické (častá promíchanost pořadí scén). Z těchto důvodů je film velmi náročný na sledování a vyžaduje velké soustředění, jinak se může stát, že se ztratíte. Osobně jsem byla obzvlášť zpočátku docela zmatená, avšak ani později film divákovi nic neulehčuje a není příležitost polevit v soustředění. Vcelku šlo o kvalitní film se dvěma výbornými herci v čele, avšak osobně si mě tento film nezískal - téma dobré, jen to zpracování zkrátka nebylo mým šálkem kávy. Určitě bych dokázala vyjmenovat pár filmů o korupci a komplotu, které jsou za mě lepší. ~(3,3)~

plakát

Nesvatbovi (2005) 

Film se slibně rozjel a zhruba uprostřed jsem vážně dostávala záchvaty smíchu u některých scén. Pak už bohužel úroveň pomalu klesala a objev postavy, kterou hraje Will Ferrell, to bohužel dokonale zabil. I tak jsem se ale dobře bavila a musím uznat, že Wilson a Vaughn jsou dobrá dvojka. Těším se na ně v The Internship.~(3,4)~

Časové pásmo bylo změněno