NinadeL

Přesná črta hnusných lidských povah. Přesně takových, jaké stále tvoří naši společnost. Nejen ve školství, ale bohužel tam to škodí nejvíce, až do naší současnosti. Původní hru Václava Štecha datujeme do roku 1911, v šedesátkové inscenaci se sešla parta tvůrců z velké části pamatující první republiku a celek proto tvoří dvojí nostalgii. Zachata vtipně příběh navíc orámoval výstupem Ljuby Hermannové přesně takovým způsobem, jakým hrávala před válkou v dobovkách typu Otec Kondelík a ženich Vejvara.

Šárka Homfray má hodně zvláštní image, který si na jedné straně tvoří sama svými rozhovory, profesním působením a životem na sociálních sítích. Na druhé straně je tady to základní téma, kterému se rozhodla být mluvčí. Glosuje současnou situaci, v tomto dokumentu propaguje svou knihu. Ale kde je pointa? Stejné frustrace a stejné komentáře zachytily dokumenty už v 60. letech. Změna přístupu k rodině je nutná, ale nevýrazný půlhodinový dokument schovaný někde v programu ČT a v hlubinách iVysílání není ideální nástroj pro něco tak klíčového. V anotaci zmíněné navrhované řešení v dokumentu nezaznívá. Největší prostor tu mají dvě ženy, z nichž jedna je jen tak obyčejně nespokojená a konkrétně se nedozvíme nic, druhá "zapomněla" platit půjčku a pak jí to v důchodu dohnalo. To naštve, ale není to v žádném případě systémová chyba srovnatelná například s těmi legendárními exekucemi za dětské pokuty z tramvají.

Lidem z Kameňáků muselo přijít líto, že Bezdružice přišly se seriálem dřív. A tak vzniklo (ne)chtěné guiltko. Čekala jsem, že to bude mnohem horší. Základní koncept se už samozřejmě dávno vyčerpal, ale pořád je to lepší, než původní estrády plné vtipů a anekdot jako bývala Zlatá mříž. Dnes je snaha se s Kameňákem alespoň přiblížit určitému druhu situační komedie. Svým způsobem to lépe drží tvar a není to takový průser jako kino filmy, které zestárly. V seriálu zůstala jen současná obyčejná klasika, maloměsto, škola, nemocnice, hospoda, policajti a popeláři, nejsou tu dozvuky devadesátek, politika, židovské vtipy, ani zdegenerovaná šlechta.

Zábavná hříčka. Svou dadaistickou formou pobaví i nezasvěcené. Fanoušci Dalího a Buñuela si to užijí na maximum. #čsfdprojekce

Vypadalo to fakt nadějně, ale je to zase jenom sezónní střihák propojený naprosto příšernými montážemi.

3/3 Samozřejmě, že jde primárně o doplněk k seriálu Iveta. Ale zároveň je to vcelku dobrý medailonek. Když už klasický koncept archivní prostřihy + mluvící hlavy, tak tohle není špatný výsledek. Hovoří vcelku pestrá směs spolupracovníků, pamětníků, fanoušků. Na téma Ivety Bartošové už vznikly mnohem horší střiháky. A ten konec je výborný. Nemá smysl se znovu patlat v těch bizárech posledních let, důležitý je nahlas říct, že kvůli mediálnímu cirkusu tady v přímým přenosu utýrali člověka. Trvalo to 10 let, než to zaznělo takhle na tvrdo.

Základní nápad dobrý, provedení hrozné. Poslední dobré kousky s myšákem vyšly ve 40. letech. Tohle je jen další direct-to-video ve stylu Mickey's Magical Christmas: Snowed in at the House of Mouse. Takže zůstává jen střihák, jehož nejlepší části jsou lety prověřené kraťasy: Lonesome Ghosts (1937), Donald Duck and the Gorilla (1944) a Trick or Treat (1952).

Disney Princess Enchanted Tales měl být název nového direct-to-video cyklu pohádek s Disney princeznami. Pilotní projekt ale vyšel v době vnitřních změn ve studiích Disney a tak jsme se nikdy nedočkali už ohlášených příběhů se Cinderellou, Belle nebo Mulan. Zůstala jen tato miniatura s Aurorou a Jasminou. Určitě nemůžu říct, že by všechny animované Disney sequely byly skvělé, ale zpětně bych ani netvrdila, že ta vnitřní rošáda ve studiích byla jakkoli prospěšná. Protože se sice zrušily některé sporné projekty, ale zase jsme teď zahlcení hranými předělávkami a seriály pro předškoláky, takže to vyjde více méně na stejno. Keys to the Kingdom je chytrá hříčka na téma, s čím vším se musela Aurora vypořádat za své vlády. Je to milé, vtipné a písničky jsou příjemné. More Than a Peacock Princess pro změnu ukazuje klasickou situaci v Agrabahu, Jasmine nudí princeznovské povinnosti a proto dostane novou práci... v místní škole. Opět vtipná a milá miniatura.

Překvapivě solidní show ze Stadthalle Fürth s našlapaným playlistem. Karel Gott se snažil přecházet z němčiny do angličtiny a koncert i moderovat, což fungovalo přesně do té chvíle, než přišel Felix Holzmann, který ho strčil do kapsy (a namazal si ho na chleba i s celým aluminiovým klíčkem).

Toto že je ten slavný průlom původně křesťanské zpěvačky? Tak hlavně, že to Madonna pochválila a klip byl natočený s fashion dolls. A nebyly to žádné Barbie od Mattelu, ale Fashion Royalty Erin, Ayumi a Francisco od Integrity Toys. Není divu, že později IT vydali také panenku samotné Katy.