Obsahy(1)
Příběh se odehrává v prostředí jedné pražské školy na sklonku předminulého století. Učitelský sbor tu ovládá učitel Jordán (K. Höger), kariérista, který se neštítí ani štvavých, anonymních výpadů v tisku proti byrokratickému inspektorovi Svobodovi (F. Smolík) a jeho „chráněnci“, učiteli Habadovi (R. Lukavský), který přišel z venkova. Když se mu to hodí, používá Jordán nevybíravé prostředky. Pokrytectví, podrazy a maloměstsky zatuchlý život na škole nemůže snést mladá učitelka (J. Hlaváčová). Když zjistí, že Jordán používá i jejího snoubence, učitele Boháčka (Z. Řehoř), ke svým špinavým záměrům, ruší plánovanou svatbu a odhodlá se k tomu, aby poměry na škole odsoudila před celým sborem… Televizní adaptaci školské komedie Václava Štecha nastudoval s řadou slavných hereckých osobností v roce 1968 v pražském televizním studiu režisér Miloslav Zachata. (Česká televize)
(více)Recenze (30)
Přesná črta hnusných lidských povah. Přesně takových, jaké stále tvoří naši společnost. Nejen ve školství, ale bohužel tam to škodí nejvíce, až do naší současnosti. Původní hru Václava Štecha datujeme do roku 1911, v šedesátkové inscenaci se sešla parta tvůrců z velké části pamatující první republiku a celek proto tvoří dvojí nostalgii. Zachata vtipně příběh navíc orámoval výstupem Ljuby Hermannové přesně takovým způsobem, jakým hrávala před válkou v dobovkách typu Otec Kondelík a ženich Vejvara. ()
I na malé ploše se může odehrát velké drama. Pokud někdo chce vidět, jak vypadá pravá česká žabomyší válka, doporučuji tento film. Nemilosrdný boj pitomců ve sborovně, boj o korýtka, intriky a drby, sladkobolné projevy maskující touhu po lepším platě. Karel Hoger hraje skvěle padoucha a celá plejáda hvězd mu pomáhá vyniknout. Skromný Lukavský jako vždy důstojnost sama. 90% ()
,,To se u nás mnohdy něco prohlašuje za moderní, a pak se ukáže, že je to jen prchavá voda. Už se s tím natropilo dost komedie." Spočátku jsem si trošku lámal hlavu, kdy se příběh odehrává (film jsem viděl po dlouhé době, měl z něj v paměti jen matné útržky a nečetl nic předem). Kam nás to v téhle inscenace zavedl Miroslav Zachata ve společnosti slavných herců v rolích učitelů? Dle úvodního kupletu Ljuby Hermanové a těch učitelských dialogů o zavedení povinné tělovýchovy či inspektorech potrpících si na tom, že pravítko musí ležet "rovnobežně s hranou stolu" to vypadalo spíš na nějakou tu první republiku, než 60. léta v době největšího uvolnění. Až detailní záběr na obraz Františka Josefa I. odhalil, že jde o ještě dávnější dobu c. k. monarchie někdy na přelomu století. Kdo ale očekává na rok natočení (1968) alespoň trochu společensky odvážnější obsah, nemusí být taky úplně zklamán, myslím, že v opětovném nástupu bývalého řídícího po amnestii a následní rehabilitaci lze vidět paralelu k době vzniku. Co však zůstává nadčasové navzdory změnám a pádům celé řady režimů od doby původní Štechovy hry, je až obludná ukázka kariérismu, protekce a pokrytectví v pracovním (zde učitelském) kolektivu. Mezi tolika oblíbenými českými filmy ze školského prostředí naprosto zapomenutý kousek, zabírající hodně kritický pohled na společnost jako takovou skrze jednu učitelskou sborovnu. Vynikající satirická komedie i drama, kterou sráží prakticky jen archaická kvalita obrazu. Většina zde zúčastněných herců je dnes již neopakovatelnou zárukou kvality, z pohledu filmografie Karla Högera zajímavý charakterový protipól či rovněž tematické doplnění ke Škole otců. 80% ()
Když jsem studoval v Německu, zaslech l jsem občas názor, že Češi jsou falešní. Protože to vesměs tvrdili holky, tak jsem tomu nevěnoval přílišnou pozornost - ale víte, na každém šprochu... Protože žiji v Česku, mám s falešností Čechů větší zkušenosti, než s falešnostmi jiných národů. Ta česká mi připadá malichernější, žabomyšejští (jak zjistil i dr.fish *****). Když začnou být falešní Němci (nebo jiné větší národy) potom padají hlavy celých etnik a hroutí se celé "dobře zavadené" systémy. Miloslav Zachata situoval kritiku české falešnosti do doby Rakouského mocnářství (přímo pod mocnářův pohled), ale mohl by ho stejně umístit do současnosti či budoucnosti - nic by se tím nezměnilo. Stejně tak jako celé vyústění filmu směřuje do budoucnosti: vše pokračuje dál v zaběhlých kolejích, bouře na lžíci vody pominula, opět jsme se zabydleli v řezimu daném povoláním, rodiným zázemím atd. Mimo pěkné zarámování příběhu písněmi (autor rovněž Miloslav Zachata) zpívané Ljubou Hermanovou), včetně téměř shodného počátečního a koncového prostředí, a výše uvedeného poučení, vidím jemnou autorskou práci i v tom, že se nedozvíme, kdo se stal řídicím účitelem (v podstatě je to také jedno), a v jednoznačné vyčlenění mladé učitelky (Jana Hlaváčková) z učitelského kolektivu ne proto, že má přísný názor na morálku a spravedlnost, ale proto (viz učitel Habada), že do něj nepatří. ()
Klasická ukázka společnosti, ať už funguje za doby mocnáře Franze Josefa I. (jako v tomto případě), nebo kdykoliv jindy. Pořád stejný. Pokřivenci, pokrytci, maloměšťáci, falešníci, bezcharakterní pazgřivci. Neskutečně odporné panoptikum tenhle učitelský sbor. S výjimkou jednoho rezignujícího kantora a mladé učitelky, obhajující spravedlnost a které je z celé této bandy blujno, tak jako bylo i mě. Ovšem jak jsou všechny ty charaktery zahrané, to je totální prvotřídní herecká liga, které není rovno!!! Záměrně nevyzdvihuji žádné jméno, protože co tady všichni předvádí, to prostě člověk jenom hledí s otevřenou hubou. O to víc to působí opravdově. ()
Reklama