NinadeL

Seriál určený výhradně pro milovníky Bruce Campbella a fanoušky komediálních dílů z Herkula. Je to neskutečná volovina, humor vychází z prapodivné tradice Červeného bedrníka a přesto pokračuje ještě dál. Campbell se stává jakýmsi Zorrem ostrova Pulau Pulau roku 1801 za pomoci vychytralé blondýny Angely Dotchin (Campbell a Dotchin jsou od prvního momentu sehraní, protože se potkali už v epizodě Xeny ze 3. série - Tsunami). Mezi nejúchylnější díly 1. série JOAT samozřejmě patří legendární setkání s markýzem de Sade na jeho ostrově utrpení a závěrečná opera bouffe. Jak je to nevkusné a trapné, tak je to zábavné.

Až překvapivě kvalitní rané drama s Mae Murray a Frankem Borzagem. Jedná se o čistě americké téma, spojení klasického westernu (výpad rudokožců proti bílým kůžím) s mormony. Ale pokud jste s touto problematikou obeznámeni, nebrání diváckému zážitku nic. K legendě jménem Mae Murray se váže mnoho názorů, toto mé první setkání nicméně dopadlo na výbornou. V roli mladé dívky v nelehké situaci projevuje zcela přirozený talent. Frank Borzage se brzy měl stát oscarovým režisérem a je dobré si toto jméno spojit také s konkrétní tváří.

Adaptace stejnojmenné operety Victora Herberta z roku 1910 patří mezi ty filmy Jeanette MacDonaldové s Nelsonem Eddy, které dokáží přesvědčit i ty největší kritiky o kráse a důležitosti předválečné operety. Téma je skvělé, mladá francouzská šlechtična prchá do kolonií před domluveným sňatkem a dobrodružství může začít. Velkolepá výprava, skvělé kostýmy, napínavý děj, vtip a romance. Opulentní a skvělé v každém směru.

Stařičká crazy komedie z rané zvukové éry, ve které i dialogové filmy měly vysvětlující mezititulky. Je to divočina (i doslovná), odehrávající se ve městě i na opuštěném ostrově. Hlavními kočkami jsou Jeanette MacDonald a Kay Francis. Jako samostatný kousek to není špatné, ale v sérii filmů MacDonaldové to působí poněkud jako pěst na oko, protože Paramount a později i MGM si ji vysloveně šetřili pro velkolepé hudební podívané a cokoli jiného bylo zapovězeno. Zjevně proto, že do filmů typu Let's Go Native jí bylo vysloveně škoda.

Slabší muzikálová verze české podoby pražského případu Nicka Cartera. Samozřejmě na poměry Divadla Broadway je to vcelku přijatelný kus, sama Adéla má hodně vtipný kostým, ale celé je to takové vodnaté. Snad je to zvolenými alternacemi pro DVD záznam, na což se názory různí, ale rýmy jsou za hranicí primitivnosti, choreografie na úrovni normalizačního baletu ČST a scéna je podivně laciná. Na druhou stranu Petr Vondráček vysloveně uzrál a poprvé jsem zažila, že jeho herecká manýra má opodstatnění (pokud stojí na divadelních prknech), protože jinak v televizi nebo ve filmu to nikdy nebylo ono. Lagmajer je hravý, Zindulka roztomilý, Čvančarová mile naivní... Šárka Vaňková se bez problému zařadila mezi stálice této bulvární scény a nijak nevyčnívá. Suma sumárum to není nic, co by člověk musel zažít, ale pokud tolerujete úroveň Broadwaye a Adéla je ve filmové verzi vaše oblíbená zábava, jako jiný pohled na stejnou látku tento muzikál vysloveně neurazí.

Slabší rakouská Lamačovka s jeho oblíbeným hercem Heřmanem Thimigem. Thimig se v předchozích letech stal dokonce u Ondra-Lamač-Filmu dvakráte partnerem Anny Ondrákové (v komediích Jedinou noc v ráji a v Kiki) a s Lamačem se rozloučil později v operetě U bílého koníčka. Nicméně tento hudební film vycházející z motivů děl Johanna Strausse mladšího působí v linii této spolupráce vysloveně průměrným dojmem. Thimig opět hraje šarméra z revuálního divadla, má kolem sebe několik roztomilých děvčátek, akcentován je jeho hvězdný status. Vtipné scény klasického typu spadají na bedra klasika Hanse Mosera. Zdánlivě je zde vše, co bychom od podívané roku 1934 mohli požadovat, ale i tíž lidé tvořili v této době výraznější počiny. Konečně, v celém filmu dokonale absentuje výraznější herečka či zpěvačka a to už je co říci.

Barb Wire není žádná klasika, ani v komiksu, ani ve filmu. Je to poměrně nová postava, která původně vycházela u Dark Horse od roku 1993. A film jako takový je typický produkt své doby, ideální materiál pro fanoušky Pamely Anderson. Ostatní nemají důvod s ním ztrácet čas.

Roztomilý Lamačův hudební film ušitý přímo na tělo tenoristovi Janu Kiepurovi. Tento zpěvný polský ideál nezklamal ani v náročné dvojroli a své role nejen uzpíval, ale i uhrál, což nebývalo ve 30. letech až tak samozřejmé. Vysloveně mne překvapilo jeho komediální nadání. Moderní písně jsou dílem osvědčeného Roberta Stolze, kterého si pochvalovala i Jarmila Novotná. Lamačův přístup ke klasické látce plné záměn je zde krásně čitelný, nechybí čistě filmový humor, zajímavé triky a respekt k jevištnímu kumštu. Takto umožnil Kiepurovi zazářit v nejlepších sekvencích z Verdiho Rigolleta i opery von Flotowa Martha. Lamač měl mnoho zkušeností s profesionálními zpěváky, jiná hvězda jeho filmů, Mártha Eggerthová, se v roce 1936 dokonce za Kiepuru provdala. Ke zdejšímu komentáři bych dodala tolik, že neznámý film je to pouze u nás, v Německu normálně vyšel na DVD.

Další zákulisní roztomilost. Roztomilost Normy Shearer by dokázala skály lámat.

Roztomilý krátký dokument o záznamu zvuku ve studiích MGM. Podíváme se, jak se natáčela novinka Jeanette MacDonald s Nelsonem Eddym, novinka Arnošta Lubiče Obchod za rohem, Comrade X s Hedy Lamarr a mnoho dalších hitů.