NinadeL

Německá jazyková verze není kopie, jak chybně píše mikulem. V případě filmu Mary šlo o běžnou dobovou praxi, typickou pro první dekádu po nástupu zvukového filmu. Hledaly se cesty, jak se vyrovnat s novou situací, což později vyústilo dabingem. Nicméně na začátku 30. let Hitch zcela přirozeně zareagoval na dobovou poptávku a vrátil se ke svým kořenům, protože ve Výmaru začínal u těch nejlepších filmařů 20. let a splatil tak pomyslný dluh. Alfred Abel je stejně roztomilý v hlavní roli jako Herbert Marshall, zatímco Olga Tschechowa představuje přeci jenom odlišný typ, než Norah Baring v anglické verzi. Pro porovnání výborné. Docela bych i brala, kdyby kdokoli, ať už Němci nebo někdo jiný, natočili i pokračování knižní předlohy Re-enter Sir John (1932), bohužel se tak nestalo a dneska by se musely vzít oba romány zase od začátku.

Hitch byl na začátku roku 1930 zocelený v práci s krimi (po filmech The Logder a Blackmail) a také už byl vyrovnaný se zvukovým filmem. Murder je přepisem krimi románu Enter Sir John (1928, česky nevyšel) dvojice autorek Helen Simpson a Clemence Dane. S Helen Simpson Hitch spolupracoval opakovaně, nejprve na dialozích Sabotage a znovu si ji vybral jako autorku předlohy pro film Under Capricorn. Clemence Dane měla poněkud odlišnou kariéru, ale spolu s Helen napsaly ještě jednu krimi s amatérským vyšetřovatelem - Re-enter Sir John (1932, ale ani ta česky nevyšla). Murder je dobrý film, filmový historici milují scénu s vnitřním monologem, ostatní mohou s klidem sledovat jednotlivé stopy k odhalení pachatele, kterého tentokrát divák nezná od samotného začátku. Herecky kraluje Herbert Marshall, který už byl jednou nohou v Hollywoodu, roztomilá Norah Baring a samozřejmě Una O'Connor. Téma potlačené homo(trans)sexuality by bylo na samostatnou debatu, každopádně i toto bývá součástí analýzy minimálně od 60. letech.

Frenzy je přepisem románu Goodbye Piccadilly, Farewell Leicester Square (1966, český překlad nevyšel) Arthura La Berna. Hitch si tu vyhrál s londýnskými klišé, citoval Jacka Rozparovače, Agathu Christie a sám nabídnul napínák o kravatovém vrahovi. Zábavné jsou různé postavy civilistů odkazují na to či ono, co divák velmi dobře zná, stejně jako onu pověstnou londýnskou mlhu. Nechybí chytrá manželka vyšetřujícího, která má podivný koníček vyvářet šílené blafy pod skvělými zahraničními názvy, nebo příšerná sekretářka z místní sňatkové kanceláře nebo konečně dvojice, která vzešla právě z onoho seznámení na inzerát. Figurky dobré, krimi dostatečně napínavá, Londýn jako na dlani, žádný problém.

Vcelku povedený dokument, ve kterém Claude Chabrol a Bernard Eisenschitz popisují první dekádu filmografie Alfreda Hitchcocka. Zamýšlejí se nad tématy, které neslyšíme v každém druhém dokumentu, řeší jazykové verze, předlohy, remaky, vztah filmařů v BIPu k látkám a ryzí národnostní otázky. Většinu předloh raných Hitchových filmů Francouzi považují za brak (včetně Sira Halla Caina), což taky nebývá zvykem. Ale je skvělé, že je opět pochválena Anny Ondra, ačkoli ve francouzštině má zkomolené jméno na Ondrak ;)

Jeden ze tří Elvisových filmů z Havaje: na Blue Hawaii volně navázaly tituly Girls! Girls! Girls! a Paradise, Hawaiian Style. Na svou dobu šlo o velmi úspěšnou záležitost, problémy neexistovaly, i když jeho matku hrála Angela Lansbury starší jen o 10 let. Kupodivu i scénář, který vlastně neexistoval, a vypadal jako fiktivní pokračování G. I. Blues, byl nominovaný na Writers Guild of America v kategorii Best Written American Musical.

Hitchova kariéra vyvrcholila Ptáky (1963). Filmy, které následovaly, jsou už hodně jiné. Konkrétně Topaz je špionážní thriller situovaný do doby vrcholu Karibské krize. Stejnojmennou knižní předlohu napsal Leon Uris v roce 1967 (český překlad nevyšel, protože Uris jako autor začal vycházet až po revoluci a v jeho díle se našla jiná, mnohem důležitější témata). Obsazení je na svou dobu velkolepé: Karin Dor (Němka hrající Kubánku), Michel Piccoli a Philippe Noiret (Francouzi hrající záporáky) nebo mladý John Forsythe (fanoušci Dynasty vědí). Ale tempo a napětí bychom zde hledali marně.

Spinning Gold patří do série moderních hudebních biopiců, které se vracejí do 70. let. Hlavní kapelou jsou zde Kissáci, osobností Neil Bogart a nahrávací společností Casablanca. Celé je to hodně stylizované, na filmu se podíleli Bogartovi potomci, takže to rozhodně ani nemůže nabídnout něco jiného, než pohádku. Když se to vezme kolem a kolem, byla bych mnohem radši za samostatný životopis Donny Summer, protože příběh černé Američanky, která se stala královnou disca po té, co měla za sebou německé turné muzikálu Hair (Haare), to mi přišlo vysloveně geniální. Ale zatímco skutečná Donna byla vysoká a šlank, v tomhle filmu je drobná a curvy.

Hitch v polovině 30. let natočil filmovou adaptaci vídeňského operetního pastiše na motivy z díla Johanna Strausse ml. Walzer aus Wien (1930). Výsledek je poněkud toporný, protože Hitchův cockney humor zkrátka není dobrým parťákem valčíkového světa An der schönen blauen Donau. Ale v rámci operetní produkce té doby to není úplná prohra, sice německé/rakouské, české a americké operetní filmy jsou mnohem lepší, mají svůj esprit, který si žánr žádá, ale bohužel britský přístup je jednoduše příliš suchý. Co je ještě důležité, zatímco Hitchův film měl premiéru v březnu 1934, Broadway v září 1934 měla připravenou vlastní adaptaci téže látky pod názvem The Great Waltz s jiným aranžmá. To ovlivnilo všechny další filmové a televizní adaptace, které se příliš neohlíželi na původní rakouskou operetu.

Nádhera. I když je Renfield na první pohled jen obyčejná legrace ze sekce "zábavné násilí" a obsazení křičí do světa etnickou diverzitu, je to zároveň naprostá bomba v tradici hororů Universalu. Není přece nic příjemnějšího, než plynule navázat na Draculu (1931) a sledovat, kam se vztah Draculy a Renfielda vyvinul. Pastiše tohohle druhu jdou tak daleko, že jsou zde znovu natočeny klasické černobílé záběry Bely Lugosiho a Dwighta Frye s Nicolasem Cagem a Nicholasem Houltem a je to celkově radost. Navíc se pohybujeme v New Orleans, takže mi nechybí ke štěstí vůbec nic. #čsfdprojekce

Další ze zajímavých zapomenutých pořadů 90. let, Petra Černocká se postupně setkává s tehdejšími (a někdy už i bývalými) hvězdami populární hudby a zachycuje jejich nálady a názory v porevolučních letech. Kdo tehdy nepodnikal, jako by nebyl, takže Kamélie měly svůj butik na Korunní ulici, Martha a Tena Elefteriadu se vracely ke svým řeckým kořenům, Sodomovi měli podnik za Prahou, Gondolán se vrátil z emigrace... Pro dnešního diváka zajímavý výlet do historie, autentická atmosféra, nefalšované osudy, formát sám o sobě určitě snesitelný.