hrudka

Jack Sparrow je takzvaně za zenitem a stává se z něj nudnej patron, co nemá už co říct, pokud dosud platil opak.

Film, ze kterého mi nebylo psychicky dobře. Tolik nenávisti, které nerozumím. Tolik bezmoci. Tolik chladnokrevnosti, bezemočnosti. Přitom si říkám, proč byl takový film natočen? Opravdu jsme ve svém jádru zlí? Opravdu si máme připustit, že násilí děláme pro vlastní potěší a bereme to jen jako "funny games"? Nerad bych na to přistoupil, ale protože ve mně další snímek vyvolává negativní reakce, hodnotím ho velmi pozitivně. To jsou ty paradoxy. Haha, haha, haha.

Vetřelec pro mě asi umřel, smutné je, že po zhlédnutí filmu, který má na starosti jeho režisérský stvořitel a myslí to vážně. Špičkově provedený béčkový film s průměrným scénářem, potažmo vedením herců, dusivou, ale atmosférickou hudbou, a vlastně takřka předvídatelným dějem. Nevidím to podprůměrně a extrémně kriticky jako ostatní, ale že bych z toho byl odvázanej...

Nejsem schopen to ocenit tak, jak by si to možná zasluhovalo, protože tam ocenitelné chvíle jsou.

Než přidali závěrečné skutečné fotografie, které si mohli odpustit, říkal jsem si: konec dobrý, všechno dobré.

Tvůrci si měli rozmyslet, jestli chtějí natočit dramatický thriller podle skutečných událostí (vlastně jsem si nevšiml, že by na začátku byl titulek "podle skutečných událostí"), nebo dokumentární film. Dávám plus za hudbu, střídání autentických/filmových záběrů pro vykreslení atmosféry a pár scén, které mě rozesmály, ačkoli byly zřejmě myšleny vážně. Občas si uvědomím, jaký nejsem patetickej patriot, sorry.

Hluboký psí příběh využívající podobného, ne-li stejného principu jako Kdopak to mluví ukazujíc více psích úloh - poslání - a jako berličku využívá "psí reinkarnaci", které můžeme/nemusíme věřit. Být přítelem člověka a zachraňovat ho. Občas suplovat přítele. Mohlo to být zajímavější, pokud by skrz psa tvůrci glosovali různé sociální vrstvy. Jakou úlohu má pes u bohatých lidí? Je mezi nimi šťastný?

Pořád si pamatuju chvíli, kdy jsem se poprvé díval na původní americký remake Kruhu a nedokoukal jsem ho. Tehdy jsem byl z toho tak vystrašený, že by po jeho zhlédnutí zazvonil telefon. To už neplatí, z nějakého důvodu, byť poměrně zajímavého, se tvůrci známého příběhu chopili znovu a částečně jinak. Když dnes nekopírujeme videokazety, budeme kopírovat data. Nevím, jestli tvůrcům docházelo, že divák je chytřejší než postavy: copak nelze zkopírovat soubor, který je z nějakého důvodu větší? copak jste si nevšimli, že ta dívka je těhotná? copak nejste tak všeznalí a na první pohled nepoznáte braillovo písmo? Asi ne. Film sice má ambici poukázat na hrozbu digitálních kopií, ale sorry, pořád budu na soubory klikat pravým tlačítkem a volit kopírovat. Takovej je dneska digitální svět. Sestimsmiř.

Mohl to být klaustrofobní thriller, horor to není v žádném případě. Role psychoterapeutky se mi zdála poněkud zbytečná, zvlášť když naprosto podcení situaci. Kdyby šlo jenom o psychologickou hru mezi ním a unesenými, možná by to bylo zajímavější. Vtipné je, že to všichni brali hrozně vážně, přestože jde o připitomělý scénář. Jediné, co můžu M. Night Shyamalanovi uznat, že ve mně vyvolal poměrně nenávistnou reakci. Aspoň něco. Nechápu, co nám tím chtěl říct. Asi mu to prostě (už) nežeru.

Člověk potřebuje společnost, proto provede vesměs sobecké rozhodnutí. Vlastně přemýšlím, jaké poselství má příběh mít. Neletět do vesmíru kolonizovat jinou planetu, protože se může stát, že se toho stejně nedožijeme? Nevím. Občas se mi to zdálo až příliš náhodné. Tak trochu chápu podprůměrná hodnocení, ale osobně tomu dávám průměr, protože mě to celkem bavilo, ačkoli to nebyl záměr a všechno se tam bere hrozně vážně. Asi. Ale jinak, pokud bych to neviděl, rozuměj pokud by to nenatočili, nic by se nestalo. (Ale zas tak mně to nevadilo.) A tak je to se vším. Hlavně, že se nikomu nic nestalo. Teda, počkat.