Vědma

Grinch je takový můj soukromý americký Mrazík. Miluju jeho český dabing, miluju hlášky z něho, které umím nazpaměť a nikdy mě nepřestane bavit se na něj dívat, což bych po prvním zhlédnutí nikdy neřekla. Jeho naprosto úžasná kýčovitá přeplácanost způsobila, že se u něj nemůžu nudit, protože vždycky objevím něco, čeho jsem si ještě nevšimla. I když nemám ráda americký styl Vánoc, dokážu se od toho oprostit a své oblíbené postavy Maxe, Cindy, Martu Kdovíjakou a hlavně starostníka - muže, kterému dvakrát vytrhli mandle - si před Vánoci ráda pozvu domů, spolu se Zdeňkem Svěrákem.

Já vím, asi dobré téma originální zpracování a výborný Billy Bob, kterého mám jinak ráda moc. Proč mi tady připadal vlastně jenom odporný? Proč jsem se zasmála jen párkrát? Spíš než směšné mi to přišlo smutné. Nevím, asi jsem prudérní a nemám smysl pro tento typ humoru. A proto mi asi závěrečné vyměknutí filmu nevadilo.

Když nad tím tak přemýšlím, nemám tento film v desítce kvůli němu samotnému, ale čistě kvůli Edwardovi. Je to ta nejdojemnější, nejhodnější a nejroztomilejší filmová postava, kterou znám. Jinak film je dost krutý a vždycky mě z něj bolí u srdce. Tohle téma člověka, který je jiný v maloměstském prostředí a stává se z něj štvanec a vyděděnec není nic nového, bylo zpracováno už mockrát. Ale jen Johnny Depp mě vždycky rozpláče. Nechtíc zraňuje jiné a hlavně zraňuje sebe a přitom je v něm tolik něhy. Miluju scénu, kdy sedí na chodníku, sedne si vedle něj pes a on mu ustřihne ofinku.

Sunshine through the rain. Popravdě žádný jiný film mě nedojímá doslova každou vteřinu od začátku do konce. Po celou dobu se usmívám mezi slzy. Určitě není už moc co dodat, tak snad jen, že miluju poručíka Dana. Je to jedna z mých nejoblíbenějších filmových postav vůbec.

Dokonalý film se skvělými vedlejšími postavami a perfektním scénářem. Viděla jsem už víc zpracování potopení lodi, která se "přeci potopit nemůže...", ale tento příběh zarámovaný touto tragédií by obstál i bez ní. Vždycky mě dojme Jack, který Rose zachránil ve všech směrech, ve kterých může člověk člověka zachránit.

Musím přiznat, že po druhém zhlédnutí jsem trochu ochladla, hlavně směrem k Meryl. Dost přehrává. A pubertálně se chovající zralé dámy taky trochu lezou na nervy. Ale vzhledem k tomu, že já jsem taky trochu taková... Je to prostě film, který v létě potěší a v zimě zahřeje.

Román Jane Austenové Pýcha a předsudek je kniha, kterou miluju a četla jsem jej snad stokrát. Vždycky, když mi bylo těžko, i když mi bylo dobře. Proto jsem se vždycky strašně bála jakékoliv jeho filmové adaptace, vždycky jsem měla svou představu všech Bennetových a hlavně pana Darcyho a nechtěla jsem si ji pokazit. Musím říct, že tento film se sice zcela do mých představ netrefil, ale možná byl v některých směrech lepší než ony. Díky, fakt se povedl. Jo, a pana Darcyho jsem si vážně vůbec nikdy nepředstavovala jako Colina Firtha, i když prý byl v této roli skvělý, Matthew MacFayden je naopak naprosto k sežrání, až moc. Jeho nesmělé , láskyplné pohledy zasáhnou až do srdce. Být Lízou asi bych ho nemohla nenávidět ani vteřinu.