Vědma

Je to blbost, ale geniální. Podruhé jsem se už tak nebavila, ale je to tak podhodnocené, že setrvám na pěti. Protože větší než tajemnost je jen moc tohoto filmu. Zoltán.

Je to opravdický, jak se kdysi říkalo, velkofilm jak má být, a přitom se ani na chvilku nebere vážně. A to je na něm mimořádně sympatické, jakož i Rachel Weisz a samozřejmě Imothep, to je aspoň sympaťák. Ráda ho vždycky znova vidím.

Já jsem tomuhle filmu dala šanci po druhém zhlédnutí mu zvednout hodnocení na pět hvězdiček. Hodně lidí tady to udělalo. Ale nemůžu si pomoct. Režijně a herecky skvělé. Ale nevím, proč mi je celý tenhle film nesympatický, včetně skoro všech postav, snad mimo Joela, ale ani to není úplně jisté. Jisté je, že Jim Carrey hraje výborně, jak ho nemám ráda. Nepřehrává, je uvěřitelně šťastný i nešťastný. Moc hezké jsou scény z dětství a vůbec záblesky vzpomínek. Ale jinak celý ten nápad v duchu - když tě někdo omrzí, no tak si ho vymaž, je ve své podstatě zrůdný a to co se děje v reálném čase během mazání je dost odporné a nějak mě ta láska mezi Jimem a Kate nepřesvědčila.

Po druhém zhlédnutí měním na jednoznačných 5*. Užívám si každou minutu filmu. Úplně všechno zapadlo na své místo a Ralph Fiennes, který mě poprvé trochu zkazil úžasnou dvojici Colina a Brendana a první půlku smutnou a humornou zároveň, byl vlastně úplně skvělý se svým zcela originálním smyslem pro čest.. Bruggy byly opravdu jako ze snu, který se mi občas zdává, že bloudím nějakým úžasným městem plným krásných, starých staveb. Taky bych je chtěla někdy navštívit a říct - Já vím, že bdím, ale připadám si jako ve snu... ( a to nejlépe s mým synem, který svůj vztah k dlážděným uličkám - podobný Colinovu - dostatečně projevil na dovolené v Českém Krumlově ) .

Krásný a smutný film. Škoda, že jsem jej neviděla v kině. Pokud jej budou hrát v nějakém klubovém představení nebudu váhat. Nechápu zdejší komentáře o povrchnosti a kalkulu. Je to příběh o lásce, umírání, ztrátě a smíření. Nevím, co je na tom povrchního. A že je vizuálně nádherný? O to přece snad ve filmu jde. Nemyslím, že je nutné vše pochopit, stačí se nechat unášet smutkem, hudbou, krásou a nadějí.

Viděla jsem 2012 a musím přehodnotit. Musím ocenit naprostou neklišovitost a syrově mrazivé zobrazení reality, která by nastala v takové situaci. Žádné projevy, žádné kydy. Prostě jenom chaos a snaha každého jednotlivce o přežití. V kině jsem se snad ani nezavrtěla. O to víc je škoda uměle naroubovaného happy endu.

Jeden z mých nejoblíbenějších filmů. Do desítky si ho asi nikdy nedám, přece jen mám ráda filmy optimističtější, ale Johny Depp... Jeho oči jsou od začátku smutné a čím dál vic nechápající ten osud, ke kterému je předurčen, ale mění se z účetního v zabijáka naprosto přirozenou a pochopitelnou cestou někoho, komu nic jiného nezbývá. "..... znáte moje verše? " Snad jen hudba Neila Younga, která se mi ze začátku hrozně líbí, mě ke konci zpravidla uspí.

.... kdo o hvězdy jeví zájem, zem když večer chladne, ať jde přesto klidně hájem, hvězda někdy spadne.... Ať se propadnu, jestli chápu, proč tahle překrásná pohádka v tržbách propadla. Možná je to tím, že není tak úplně pro děti. Ale všechny velké děti, které mají rády fantasy, ať už je jim kolik chce, podle mne musí nadchnout. Je tady všechno co by mělo být - láska, nenávist, kouzla, humor a to všechno v míře, která je úplně přesně nadávkovaná. Pro mě to bylo v kině jedno z největších překvapení a ani po několikáté to nic ze svého kouzla neztratilo, naopak líbí se mi čím dál víc, zaslouží si být v nejoblíbenějších.

Austrálii jsem viděla v Cinestaru a seděla jsem v první řadě, což Vám říkám nikdy nedělejte. Půl hodiny mi trvalo, než jsem byla schopna pojmout celou plochu plátna, abych věděla co se děje v kterém rohu. Ale přesto se mi to líbilo. Bylo to romantické a dostatečně velkolepé se super happy endem.(Několika). Určitě by se dalo najít spousta proti, ale já je hledat nebudu.

Po dalším soustředěném zhlédnutí zvyšuju o jednu hvězdičku. Bylo to fajn ačkoliv mi neseděli padouši, Bruce byl stejně dobrý jako v jedničce a letiště skýtá taky spoustu šancí k akci. Ale stejně jsou moje nejoblíbenější scény v letadle s Holly a mým oblíbeným novinářem, prototypem těchto úplně blbých, přes mrtvoly se za senzací honících, necitlivých paparazzi.