Vědma

Tak v porovnání s pohádkami novými říkám - není tak zle, aby nemohlo být mnohem hůř.

Nějak se nedostavilo očekávané nadšení. Ačkoliv se na to pěkně dívalo, tak bohužel to nebylo vůbec pohádkové, nemělo to příběh, písničky v českém dabingu se mi moc nelíbily a na Na vlásku to nemělo ani omylem.

Kvalitní režisérská práce, která naráží na to, že tady není moc co vyprávět. Že hobití cesta tam a zpátky je natahovaná tak, že vidíme každý její metr. Ale zase musím ocenit, že je to tak zábavné a výpravné , bohužel trochu to kazí až přehnané triky a to, že je tak snadné z každé šlamastyky vyváznout . Trochu to připomíná jízdu na lochnesce, kdy se člověk baví a taky bojí, ale jenom jako, protože ví, že je to vlastně bezpečné. Ale stejně se těším na trojku.

Zase jedna apokalypsa, která opisuje z Dne poté, ale autor evidentně neumí číst.

S Nolanem je to pořád totéž. Postupuje v rámci pravidla - proč bychom to dělali jednoduše, když to můžeme dělat složitě. A to co by při zachování míry bylo ku prospěchu, je nakonec kontraproduktivní. Ale nicméně se mi Interstellar líbil. Paradoxně nejvíc jeho první post-apo kukuřičná část. Ale i ve vesmíru bylo fajn, dokud se nenarazilo na Matta Damona,, kterému zjevně ujeblo. Nebyl to čistý vesmírný zážitek jako Sunshine nebo Gravitace, ale bylo zde mnoho světlých chvilek. Jako celek ale dost slátanina.

Myslela jsem, že Ptáci na tom budou hůř, co se týká naivity a nedokonalosti triků a toho, co tenkrát diváci v kině snesli. Ale vůbec ne. Atmosféra je vynikající, jak jen to Hitchcock uměl.

Je zázrak najít mezi filmy pro náctileté publikum film, který není oplzlý, není pitomý, není nudný. Kde hrdina není osel, který se zamiloval do krávy. Toto je (ač jsem tomu nevěřila) ten případ. Aspoň pro mě. Mimořádně citlivý film, kde skoro všechny postavy jsou sympatické. A když nad tím přemýšlím tak vlastně úplně všechny. To je možná divné, ale rozhodně příjemné. Je to přitom chytré a místy vtipné a místy smutné, přesně jak romantický film má být. Teď jsem sama sebe tímto komentářem přesvědčila o pěti hvězdičkách.

Jiří Svoboda točí dobré filmy a z těch co jsem viděla jsou dva vynikající - tento a Zánik samoty Berhof. Je zvláštní jak polistopadový komunista Svoboda dokázal v době, kdy byli komunisté u moci, natočit tak stylově čistý, naprosto netendenční film, který může fungovat v jakémkoliv režimu, v jakékoliv době. Jakoby se vznášel v prostoru a čase. Film o bezmoci těch mocných, kteří rozhodují o životě a smrti člověka, jehož tělo je jim dáno napospas a oni jsou jenom lidé, ne bozi, což si často pacienti neuvědomí a chtějí zázrak.

Jeden z francouzských psychologicko kriminálních počinů, který vyžaduje divákovu trpělivost a pak se odmění.

".....ale já si vás nevážím..." nikdy jsem nebyla nadšenou obdivovatelkou herectví Jiřiny Jiráskové, ale tahle role jí byla ušitá na tělo. Hraje zase pořád stejně, ale zde je to zcela na místě. Karel Heřmánek se svým civilním herectvím jí sekunduje více než dobře, jeho postava je ještě zajímavější než postava hraběnky.. Příběh je napsaný hubačovsky skvěle, lidé zde nejsou ani hodní ani zlí, ale jsou pokroucení dobou. Proto zde tak vyčnívá hraběnka, která se zlomit nenechala. Vybavil se mi Jiří Voskovec ve filmu Dvanáct rozhněvaných mužů - " proč se pořád chováte tak slušně? Ze stejného důvodu jako vy ne. Je to dáno výchovou."