maoc

Jaký je nejlepší dárek pro mrtvé děvčátko? Mrtvé koťátko. Časové linky příběhu zatím dost zašmodrchané (původně jsem se překlepl a napsal zašmordchané:-), ale už se začínám chytat. Pilot byl takový teaser - všehochuť. V druhém díle se už více věnujeme jedné ze sester, balzamovačce a ostatním postavám jen útržkově. Začíná se mi líbit, že je děj předvídatelný. Vím, kdy se začít bát a kdy si naopak oddechnout. Jako není to nějak děsivé, ale jen tak příjemně plíživé a hodně se to věnuje postavám. Vliv klasického románu od jedné z královen znepokojivé prózy Shirley Jackson se nezapře.

Zatím nejděsivější epizoda. Pořád je to pomalé a lehce zmatené, ale linie už se vyjasňují a tento díl asi zatím nejvíce odkryl karty domu i lidí, kteří jej opustili. Každý díl se více věnuje jedné z postav. Minule to byla balzamovačka, tentokrát dětská psycholožka. Vedlejší linie s panem Smajlíkem byla fajn, jen jsem poněkud zklamán z obligátního vyústění. Nemohla být sedačka z výprodeje plná vzpomínek na dřívější násilí a malá holčička citlivá k jeho emanaci? Bylo by to stačilo :-/ Po doteku mrtvoly jsem čekal, že nebude nic. To by mne asi znejistělo víc. I tak jde o creepy díl, po kterém jsem se budil ze spaní.

Asi budu ve svém názoru osamělý, ale Gemmě to tady nesluší ani nehraje. A Renner je tu taky jak prkno. K tomu je půlka stopáže vlastně jen klip (zdravím producenty z MTV). Škoda. Příběh totiž měl hlavu a patu a Jeníčkomařenkovské universum smysluplně rozšiřuje a posunuje. Když Hasel & Gretel porovnám s podobnou taškařicí Sucker Punch, tak Snyder poráží Wirkolu mimo jiné právě tím, že film má i jiný smysl než jen efektní likvidaci stovek NPC a nějakých těch bossů.

Spojení dvou svérázných kinematografií v jedné pohádce asi nemohlo vyplodit něco normálního. Koukal jsem na půl oka a občas odešel, takže nejsem úplně kompetentní hodnotit a komentovat, ale nemám rád příběhy, které jedou bez pravidel a může se stát vlastně cokoliv a tvůrci si to "obhájí". Taktéž nepovažuji za kdovíjakou fantasii použít jako zobrazení postav od boku vystřelené druhy zvířat. Dobré a originální příběhy umí fantasii rozpumpovat UVNITŘ hranic daných žánrem, dobou, škatulkou. Takových fantasií, že bohyně podsvětí bude krakatice, její poskok na zásvětní lodi žába, smrtka s kosou podivný králíkopták, hlavní architekt podsvětí z normálního světa půjčený bobr (nebo co) s hlasem Loraxe a zbytek osazenstva králíci vám vysypu na první dobrou třeba tucet. Také jsem alergický na západní sluníčkářské levičáctví a přístup k rodině a životu, který jsem tady jaksi cítil, ani nevím přesně proč. Film se hodně podobá, jak poznamenal Stejšn, některým moderním hrám adventurám. Abych ale jen nehaněl. Některé city a emoce tam byly, třeba dojemná a neslábnoucí snaha malého zajdy dostat se opět k mamince. Proto jsou také ty hvězdy dvě. Pokud chcete vidět mnohem lepší animák na podobné téma, koukněte se na Píseň moře, jak zmiňuje Enehy.

Což o to, díl by to byl dobrý, ale scénář by nesměl příběh vést tak zoufale nevědecky a nepravděpodobně. Konec, tedy poslední věta komentáře čteného Radovanem Lukavským, je už jen třešničkou na dortu blbosti. A na to, abyste to poznali, nemusíte mít PhD. z biologie nebo molekulární genetiky. Toto zabilo jinak opravdu fajn příběh: házení termínů, aby divák měl pocit "science" (vstříkl si cizorodou DNA - a co jako? ono se jako může něco stát? A jaký mechanismus našeho těla to zařídí?), požírá to aminokyseliny (a kde by se na Venuši asi vzaly?), totálně nesmyslné praktiky karantény a dohledu - jasně, musí se uspořit na výpravě a hercích, ale až tak okaté, že za ním přijde Kate do izolace a pak je zase zpět mezi lidmi a trvale se k němu přestěhuje až později??!! A za ní v záběru stojí pracovník laborky v ochranném obleku?!!? Nenaplněný sňatek. Nevím, jak světský, ale církevní sňatek je naplněn až při svatební noci penetrací a bez ní je možné jej anulovat. Mimo jiné proto se ve středověku vystavovala prostěradla králů po svatební noci. Přitom gravidita s mutantem by byl pěkný sideplot. No a ten zmiňovaný konec... Spoustu živých organismů se klonuje (vegetativně se často rozmnožují rostliny, o primitivních živočiších, houbách a bezmála všech bakteriích ani nemluvě. Tak jak kudlazpudla že je to nepřirozené? To naopak vyšší organismy striktně vázané na rekombinaci genů při pohlavním rozmnožování jsou v menšině. Ani mitóza neznamená klonování. I tam dochází k mutacím, jen ne k rekombinaci genů mezi samčí a samičí buňkou. No nic. Jdu pachuť z nepovedeného dílu něčím zapít. PKD měl naprostou pravdu v tom, že našlápnuto bylo dobře. Kromě jím zmíněných vlivů je také jasně poznat odkaz na Vetřelce. Za mě škoda, ale je fakt, že jiným nemusí ta očividná pavědeckost tolik vadit a jsou schopni si The Joining (dovolím si použít až básnický překlad půjčený z rozmnožování hub - Spájení) užít mnohem víc než já.

Cesta do pekel je často dlážděna těmi nejlepšími úmysly. /// Uhlazenost vzbuzuje, nebo by alespoň měla, opatrnost. Distingovaní lidé, a mnohá umělecká díla na to minimálně od 20. století opakovaně poukazují, umí být skutečně zlí. Hospodský rváč ti rozmlátí hubu, ale když si to vyříkáte, klidně si s tebou dá panáka a do smrti dobrý. Zatímco tichý, načesaný gentleman může být psychopat bez empatie, citu a svědomí. Douglas Hodge hraje takového uhlazeného stárnoucího muže, kdysi projektového manažera lékařského výzkumu v jedné nemocnici. A když už je v důchodu či co, má své muzeum zločinu na nevadské poušti blízké budoucnosti. A v něm exponáty, o kterých ví opravdu hodně. A neváhá do jejich pohnuté historie zasvětit své návštěvníky. /// Povšimněte si etického vývoje vrstveného příběhu. První lékařský vynález je dobrý, ale nešťastnou náhodou se zvrhne. Člověk má pak motivaci jej zneužít. Druhý už je pochybný od svého začátku a konec je vyloženě děsivý. Skafandr a motýl. Třetí je morálně ospravedlnitelný a ve starších dílech BM byl použit jak dobře, tak zvrhle. Ale jeho role ukazuje na morální zvrhlost jedince, který jej od počátku bez skrupulí používá k extrémně nemorálnímu jednání navíc za účelem mrzkého zisku a ne s nějakou řekněme pochopitelnou motivací naplnění potřeb drogově závislého, jako bylo pozdější použití emočapky a čipu. Zároveň je na dílu, jako už v BM tolikrát, děsivá neschopnost společnosti a legislativy reagovat na nové hrozby. A když už reaguje, může to mít ještě děsivější následky (nelegální výmaz opičky). /// Silný díl, který "baví" po celou dobu, proplétá BM universum do povedeného spletence a nabízí i dříve nevídanou katarzi. Na konci jsem já i syn očekával, že vezme do ruky mobil a matku vypne. Možná škoda, že to neudělala. Závěr by tak byl správně ambivalentní. Takto je až moc "happy", dá-li se to tak říct.

Proč Krokodýl? Možná proto, že jako všichni plazi roste celý život. Roste a při vhodných podmínkách nabývá až obludných rozměrů. A tak to je i s Miou a důsledky jejího rozhodnutí z minulosti. Island je vůbec podivné místo, které dodává svou naturalistickou krásou a dlouhým černým termovulkanickým potrubím příběhu ten správný rámec. Děj je jednoduchý a scénář jde bez okolků za svým až do úplného konce, který je sice logický, ale za všechny vlasy přitažený. Už jen z právního hlediska je svědectví pochybné, ale vzhledem k posunu legislativy v celé epizodě do huxleyovské dystopie bych se ani nedivil, kdyby to prošlo. Vlastně nejděsivější na epizodě nebyla ani ta zbytečná krutost (© Coen Bros.), ale právě posun společnosti, kde pojišťovny nabývají na moci (jak se děje v už nyní v anglosaském světě), kde je przněno právo a kde se role pohlaví, společenské role, ekonomika a média posunula od toho našeho velmi logickým, ale pro dnešního dospělého člověka konzervativního smýšlení nevítaným směrem. Brrrr. V tomto je Krokodýl vizionářský a skvělý. Jen je to místy trochu nuda.

Víceméně všechno na tomto filmu šlapalo, jen ten příběh stál za děravou fusekli. Soustředil se na akční scény, záchranu toho a onoho, která se nevyvedla, aby se o pár lokací dál odehrávala jiná záchrana. Motivace obou band, jednotlivých lidí i Lichožroutů byla pochybná, emoce jsem jim moc nevěřil, v celém příběhu byla jedna jediná Lichožroutka (jejíž motivace věřit Hyhlíkovi byla asi spíš mateřská než milenecká), olej se obvykle v pračce vypere (byť se pralo na 30° a krátce) a krysy v Praze nežijí. Knihu jsem nečetl, ale horší být nemohla. Takže spíš selhalo převedení na plátno.

K Fry C. Můj první Friedkin ("smažený druh") a hned tolik rozporů. Film je kvalitní, ale je strašně prázdný. Což je asi taky kvalita. Něco na něm prostě je, co se do mě zaseklo a koukám nejsem sám. Texaská bílá špína si neověřuje fakta a raději rovnou jedná. Nebo si najme za zálohu někoho, kdo jedná za ni. Do filmu jsem šel kvůli Matthew McConaugheymu a toho jsem dostal vrchovatě. Ač fanda Coen Bros. a Tarrantina, a Killer Joe je film jejich krevní skupiny, se prostě nemohu plně spokojit s tím, jaký je. Je jiný. Je v něm stejně beznaděje a černého humoru, jen není servírovaný noblesně, ale se zvrhlou krutostí. A to mne jako diváka bolí. Všichni jsou v tom filmu divní, nemocní, pošahaní, cáklí nebo aspoň zločinci (vymahači dluhů), gambleři nebo alkáči (matka?) a dokonce i zdánlivě nejsympatičtější postava, křehká, vílí mimóza, v dětství přidušená blondýnka Dottie, je zvrhlá a pro těžko uchopitelné vnitřní hnutí (peníze ani pomsta to nebudou) klidně souhlasí s odkrouhnutím matky nebo fandí při zabíjení jediného člena rodiny, na kterém ji ještě před pár chvílemi záleželo. Fakt divný film, který imho nenese žádné poselství, jen tuny a tuny deprese, ovšem zabalené do stylového kabátku. *** Fakticky mám 2 poznámky. Proč si v Texasu nešel krochnu koupit? Řidičák měl. A také to, že na bílou špínu jsou všichni jak ze škatulky. Krásné zuby, xichtíky, pod tou fasádou špíny pěkná těla. Chybí tomu autenticita. Jenže pak už by to byla reality show z městečka přívěsů. *** Dottie není 12. Jen sní, že jí je 12. Stylizuje se do té ještě křehké dívky. Možná proto, že cítí, že to tak Joe chce nebo proto, že to tak chce ona. Těžko říct. Je nevyzpytatelná. Dívenka i mrcha. Asi jako Lula Laury Dern ve Zběsilosti v srdci.

Od cvoka přes (anti)superhrdinu k mstiteli s diskutabilní morálkou. První půlka se mírně vleče, druhá je ale prošpikována myšlenkami a zvraty. Zajímavé je i psychiatrické pozadí, které je kupodivu afaik vědecky reálné.  Až na to skvělé vybavení a zázemí kliniky. To je scifi jak řemen :-D Nemluvě o ekonomickém pozadí, kdy by si někdo jako Bernard nemohl takovou léčbu ani smykem dovolit. A stejně tak by po něm nezačala pokukovat pohledná žena. Opravdoví lidé s fóbiemi nebudou moc přitažliví ani nebudou mít po kapsách dolary, které by stálo za to ukrást bandě mexikánců (Blanco je rasismus naruby, víte to?). Konec je pak klasicky krajněmezní. Mírně šokantní a kladoucí před diváka morální dilema a výzvu. Samozřejmě, když je zle, hodí se špína na klérus, ale to mne nepřekvapuje a beru to jako kolorit. Jako celek je ovšem díl povedený, má šmrnc, bavil mě a není vědecky mimo jako jiné epizody. Pravděpodobně nejlepší epizoda 4. řady a jedna z nejlepších vůbec.