maoc

Propagandistické filmy to mají těžké. Většinou už v době vzniku je prostý lid velmi dobře odliší od těch ostatních a později, až je režim či ideologie, kterou propagují, poražen, vyhnil nebo je zdiskreditován, už jsou jen víc a víc k smíchu. Přitom řemeslné a umělecké kvality mohou mít vynikající. Jenže jim chybí jedna z nejvýznamnějších uměleckých stránek - svoboda, volnost, autenticita. Jsou zneužity. Stvoření světa se mi zdá býti jedním z takových snímků. Jako dítě jsem jej jednou viděl a přišel mi báječný. Nyní, jako dospělý, cítím ten smrad francouzské a československé socialistické kolektivistické materialistické tlačenky všude. Přitom film má mnoho skvělých nápadů a v mnohém předběhl dobu (duhová vlajka na Mount Everestu). Boha nezobrazuje, ale karikuje až zesměšňuje. Velmi jemně, proto pro mnohé nenápadně, přijatelně. A stejně tak ďábla. Karikování je jemnější ekvivalent popření. Toto není parafráze Bible, která ji šatí do moderního hávu, ale ctí jejího ducha. Toto je překroucení a výsměch. Když to trochu přeženu, jde o bezbožnější film než jiné, které nesou tento punc, a za které tekla krev (Poslední pokušení Krista, 120 dní Sodomy, atd. atp.). Prezentuje ideologii, která říká, že jsme jen hmota, že jedinec je kolečko ve stroji a tudíž nahraditelný a postradatelný, oslavuje stádnost a unifikaci spartakiád (cvičení stromů), srdce nalevo, plánované hospodářství, práci jako prvotní myšlenku a člověka staví na piedestal Boha. Ale ne individualitu, vás, mně, holku od vedle, ale Člověka. Jedinec je hmyz, kterého ve jménu "vyšším", např. právě ideologie, rozšlápnou jako švába. Není se čemu divit, že se požrali mezi sebou a zakazovali něco, co je propagovalo a oslavovalo (tento film!). Co stojí na zrůdných základech, není nic než zrůdné a je díky Bohu dříve či později odsouzeno k zániku. Bezbřehý individualismus je sobeckost a bezohlednost, kolektivismus je zlo stejného kalibru.

Když se to nelíbí strejdovi verbalovi, jsem si docela jist, že to bude dobrej film. /// Ale musí se mu nechat, že přebásnit Velrybářskou výpravu se mu povedlo. Není to žádnej zajíc. /////

Jak píše anitae, covid srovnání tomu dodává jiný rozměr. Hlavně jak to dopadlo s těmi, co dostali vakcínu :-P *** Jako obvykle, amíci se s realitou nemažou. Na vir neúčinkují antibiotika (jak objevné, milý Watsone!), ultrarychlá smrt (kam se hrabe novičok) a psi útočí (přestože mají okolo tuny potravy). Potěšil ovšem vtípek s víceznačným slůvkem "gas" a krásný humanismus některých postav. Jasně, že není reálný, ale ani tak není reálné jednání dvou záporáků. Takhle se prostě lidi nechovají. Flashbacky byly dobře zvolené prohloubení děje, ale dynamice pomohly jen trochu. Prostě se to táhne. Ty nastavované kaše v podobě pipetování barevné vodičky, prýštění nafty skrz hadičky, ... Chtělo to o 10 minut zkrátit, což ovšem u tohoto seriálu nešlo. Nebo dodat nějaké další dějové linky, které by to oživily. Ale asi nebylo za co.

Zpočátku film moc komixově nevypadal a jeho návaznost na Vyvoleného se nekonala. To však zcela změnila poslední čtvrtina. Tam to byl teda odpal, který hodně divákům připraveným na cokoliv od smrti všech až po zázračný hepáč vzalo úsměv ze rtů. Najednou jako bychom byli v Hulkovi nebo něco. Ale není to blbé, jen nečekané. Shyamalan si to ale za mně logicky zdůvodnil. Taktéž si díky chytré struktuře umí diváka povodit od emoce k emoci. Umí ho vyděsit očekáváním pěkných hnusáren, ale pak i uklidnit změnou nálady, bezmála až komickými situacemi. Není to prostě žádný Trier nebo Aster. Je to v jádru hodnej kluk a nechce, abychom museli odvracet zrak od černého zrcadla nebo se naopak dívali, ale pak se za to hanbili. A to bych možná Rozpolcenému vyčetl jako jednu z mála věcí. Nejde na dřeň. Vše plyne sice logicky, ale poměrně poklidně až do finále. Ano, pak přijde imho zásadní záběr hrůzy. Ale nikoliv nějakého gore, ale pohledu v očích Casey v policejním autě. Tam to zabolí, pokud se umíte naladit. Ale hodnej rejža vás zase za chvilku pohladí cameem a nasměrováním na Skleněného. Jak jsem psal, je to prostě nice boy. PS: Některé informace o disociativní poruše jsou fakt peckózní a nabourávají vše, co jste si mysleli o člověku, vesmíru a vůbec. Moc by mne zajímalo, jak se potkávají s realitou. Strejda google na první dobrou říká, že jako celkem jo.

Bál jsem se koukat. Léta to odkládal. Teď jsem, díky Bohu, od Antikrista osvobozen. Vnímal jsem vše jako jasné a logické, dokud liška nepromluvila. Pak se to zvrhlo v až moc velkou fantasmagorii, z níž mnohé chápu a mnohé zase ne. Třeba epilogu nerozumím, nebo nasazování bot na kozu. To je jako satanistická tortura? Chce vychovat z dítěte antikrista, připravuje ho na roli? Nebo má opravdu kopyta a proto jej nechala zemřít, protože věděla, že jako (proto)muž je budoucí antikrist? Nevím a asi neví ani Trier sám. Zato umím přečíst sexuální a manželskou symboliku (brousek jako prsten, liščí nora jako matčina (z pohledu ženy tchýnina) děloha, kam muž uniká, ženská obřízka jako zřeknutí se sexuálního potěšení a soustředění se pouze na plodivou sílu a další). Chápu promyšlenou provokaci lokalizace Antikrista do ženy a oceňuji její odvážnost. Od Prolomit vlny a Dancer in the Dark obrátka o 180°. Co je tedy lež? A co pravda? Nevím a nejspíš opět neví ani Trier sám. Prostě jen nahazuje udičky, on se divák na nějakou chytí. A já se chytil. Hodnocení může být cokoliv od odpadu po plné. PS: Tarkovski mne napadl hned u prvních záběrů přírody a ejhle.

Ty koxo! Tolik myšlenek a ne zrovna plytkých zabalených do barevného trekkie celofánu a převázaného komickou mašlí... Děr v logice bylo jako v jednom známém švýcarském sýru, ale drajv to má. Když zemřete ve VR, zemřete? Nebo jen donekonečna zažíváte bolest odloučení molekul, zmrznutí, dušení, topení, spálení? A zabýval se tím vůbec někdo z postav? Pojmy jako udičky pro blbce - firewall, aktualizace, cloud, ... Brooker se prostě bavil. Ale toto mělo po první třetině našlápnuto na fakt temný díl torture. Zbyl z toho sice krásně barevný, ale notně oválený pamlsek olepený borgským pubickým ochlupením. Jsem rozpolcený. Jedna moje část jásá, druhá škrábe nehty po stěně cely a chce víc bolesti, krutosti, sexuálního násilí a vesmírného šílenství. Jako opravdu šílenství. Ne šílenství jako třeštění. Šílenství jako něco temného a slizkého, převalujícího se vám v rozkroku, kdy vás děs, stud a strach, že co bude následovat bude ještě mnohem horší, zcela paralizují. A to jsem nedostal. Naštěstí?

Brooker vykradl můj guilty pleasure film Stopky lásky! :-O Také si půjčil něco z Hodíme se k sobě, drahoušku?, Matrixu a Věčného svitu neposkvrněné mysli. V mých očích hodně neoriginální příběh tedy nemohu hodnotit nijak vysoko, i když nezaujatě proti němu nic moc nemám. Znepokojivý je jen trochu, jinak spíš taková melodramatická selanka na odlehčení.

Nádhera. Opravdová nádhera. A podivnost. Příběh této pohádky je vzdálen našemu boženoněmcovskému mustru. Snad Erben mu je blíž a Grimmové. Ale hlavně anglosaský panteon lesů, vod a strání. Proto na nás nepůsobí tolik pohádkově, přestože hlavní rysy jsou stejné s tím, na co jsme zvyklí (láska, nutnost překonat protivenství, nějaké to nadpřirozeno a dobrý konec). Při sledování mi vytanul na mysli třeba pro našince taktéž ne zcela jednoduše přijatelný Shakespearův Sen noci svatojánské nebo fantasy klasika Poslední jednorožec Petera S. Beagla. Více než jako pohádka na nás tento film svou rozpustilostí a přesto smrtelnou vážností působí jako mýtus. Jako legenda. Ano, to je docela přiléhavé slovo, nemyslíte? PS: Jen jméno Lili bych změnil. Když už, tak raději Lilith. Nebo by se hodila Eva, což? :-)

Přesně, jak píše J*A*S*M. Neváhám jít na plné hodnocení. I když pointa nebyla úplně nečekaná a film šel jejímu prozrazení naproti (ale ne hloupě ani neplánovaně). I když bělošský teen rap plný nigga cliché nedávám (ale dokážu ocenit, když ho někdo umí podat na pána). I když dojení emocí nemusím (tak tady tvoří sympatickou protiváhu prožitým traumatům). I když ... Prostě skvělý film, který funkčně kombinuje moderní (všechny ty popkulturní odkazy mladých a mladým) s klasickým (jak říká Becca, vnitřní napětí filmu je v tom, co v záběru není). Tylerova finální fotbalová katarze je pak něco, co prostě musíte vidět a zažít. Two young losers getting losers no more.

Podíval jsem se jen kvůli autoru předlohy Miloši Urbanovi. Matty to napsal přesně. Kouká se na to pěkně, ale chybí tomu drama a, paradoxně, hloubka. Pár pěkných záběrů krajiny a hrátky s kapry to nezachrání. Postavy šustí papírem. Dialogy jsou občas dost mimo rok 1833. Čelist srpu je z hyeny? Konec je pěkný, ale překotný. Kniha je určitě lepší. Na český film mírný nadstandard, tak trochu přidám, asi hlavně kvůli pěkným lidovým písním, hlavním to nositelkám pohanského ducha filmu.