andrii

Bylo - nebylo. Vyblejsknul ho. Tajemství reality, objekt halucinační siluety? V hledáčku "umělecké kompozice," suvenýru imitace, horizontu pravdy. Londýn jako nespoutané molo, jako fotografie nekonvenčního espritu, umělecké i duševní svobody, dráždivé exaltace, které si plují bohémským tepem protančeného dobového ducha. Odraz reality zachycen třepotavým okem fotoaparátu. Thomas jako lovec artu, mondénních krásek, módního flirtu, polapen magnetem "voyerství" nechtěného. Profil fotografie jako fetiše, rozverné kokety, jež svede naše smysly na scestí. Viděné detaily podporují, ale i matou naše úsudky. Úhel pohledu ve spirále klamu, vybočení z nastavené aranže, mámivé bytí z přepracování. Objektiv fotoaparátu přitahuje, tlumí i sloupává skutečnost, skutečnost v podobě fotogenické šalby nebo iluzi vyvolanou v tom pravém světle? Realita pod maskou neprobádanosti, neznalosti. Simulace pantomimicky zhmotněná v závěru reflektuje schopnost přistoupit na pravidla hry imaginace. Přijmout hru, ze které vzklíčí subjektivní pravda."Nikdo a nic není takové, jak se z jednoho zorného pole zdá být."

Ve jménu krále, ve službách múz vábných i zrádných. Fanatická oddanost a posedlost dobýt trůn umělecké dokonalosti. Óda panovnického kultu, zlatavých paprsků honosné dominance majestátnosti královského dvora i výsostné moci zahleděné v lakotném egoismu.

Srdci neporučíš. Zakázaná touha v magické impresi prodchnuta romantickým hlazením a "erotickým" jemnocitem. Zapovězená láska, která jest uvržena do klatby vzhledem k nevhodným myšlenkám a skutkům řádu. Sierva s ruměnými lokýnkami a její milý "ranhojič" ve svém elysiu lásky, jako rukojmí svých citů, oběti dobové přísnosti, vyvrženci morálky v očistci nemyslitelné lásky. Definice tajů pozvolně propukající bdělosti prvního políbení, nevinného dvoření, doteků radosti a stesků lásky. I když v příběhu nepadnou ta kouzelná spojení "miluji tě," sálají z každé něžnosti, z každého pohledu, který řekne více než tisíc slov. Serenáda milenců v imaginárním souznění legitimní nezničitelnosti. Láska jako hřích, jako společenský zločin, jenž se nemilosrdně trestá.

"Soukromé pasti" vyrvané z lůna tenké čáry života. Dýka osudovosti dnů poté zabodnuta v /ne/pokořenosti porcelánových lidských bytostí. Cílená "náhoda" skutků milosrdných. Pečeť slibu ze střípků chrabrosti i slabin nitra. Emotivní kapitál v řezu sugestivní zranitelnosti, otevřenost bohatství pod niterných povrchem v odhodlanosti i zborcenosti. Strach o cenu lidství, doutnající svazek ve vratkosti bytí, ohořelost zdánlivé naleštěnosti. Vše pro záchranu nejbližších ve šlépějích "ohlášeného" ataku života a smrti.

Srdce na rozcestí v bouřlivých výšinách času lásky. Volný pád do peřin zamilovanosti. Pomíjivost vztahu. Rozervaně něžný neklid a citlivost Joaquina Phoenixe, jenž je "obklíčen" jednou ženou, se kterou spí a o té druhé sní. Nesmělé jiskření a sympatické oťukávání mezi ním a Vinessou Shaw. Phoenixova ztráta půdy pod nohama, když spatří záhadnou Gwyneth Paltrow, onu nevyzpytatelnou bella donnu. Rty slasti těch správných milenců splynuly a daly šach mat hlasu pokušení v prozření rozumu citů.

Baladická karavana citlivých míst a promluva nitra ve svíravých katakombách až na dřeň lidství. Intimní odysea mučednických rváčů Naomi Watts, Seana Penna a Benicia Del Tora. Spálené životy, výkřiky poleptané duše, duše jako zpustlé planiny, všudypřítomná bezmoc. Triumf vyčerpanosti, zborcenosti a tíže. Letmé nadechnutí se v proudu neoblomného času. Život jako nevěstka, která svými dlaněmi drtí i přisypává sůl do rány. Vzlyky, které může utišit jen vůle odpuštění.

Samotáři v mozaice svých životů...

Barokní Orfeus, pěvecký Mozart belcantovské dvorany slávy. Božský to Carlo, jemuž "byl dán do vínku" hlas tak ozdobný, tak vábný, který se svou vážeností pěveckých nebes dotýkal. Zlato v hrdle umocněné bratrovou řečí hudby. Zlato v hrdle, kterým laskal duševní vzdechy přítomných dam, alternován v milostných "dýcháncích" svým bratrem. Společnost rozplývající se nad chloubou nitra, nad spalující silou psychedelického objetí plného nejjemnějších hlasových vln. Žízeň po hlasu jako mocném fantomovi vyvolávajícím stavy umělecké rozkoše. Přípitek kýžené genialitě a kultu umělecké múzy.

"Válka Roseových" v jiném složení aneb co se doma uvaří...

Romance dětí ulice v konfrontaci s estetickou pařížskou "vlídností." Paříž jako načančaná diva i zlobivá krasavice shlíží na šelest lidství, na rozklad existenčních hodnot, tvrdost a drsnost prostředí. Mučedníci lásky v ochranném závoji přežívají na palubě mostní Noemovy archy, kde se skvrny vnější chudoby prolínají s vnitřním přepychem ryzích citů. Most Pont-Neuf jako "dohazovač" spojující pilíře okrajů společnosti, proplétající ruce dvou osudových tuláků v jejich spálené realitě. Vzkříšení plaváčků ze stoky vnějších trosek a osvobození z okovů zborcenosti v proudech Seiny vstříc novému začátku.