Zombo

Slibný vigilante film, který příliš rychle ztratí tempo ve snaze uniknout žánrem tolerované jednoduchosti, zachráněný až poslední půlhodinou "Sám v Hornbachu".

Griffin a Phoenixová pro náctileté. Vetší poklonu nabídnout nemůžu.

Neobyčejně neoriginální zápletku musí vyvážit buď výrazná atmosféra, nebo výrazný herecký výkon. Moon postrádá obojí.

Je známo, že Petr Čtvrtníček sklízí úspěch u svých obdivovatelů pomalu ještě předtím, než cokoli řekne nebo udělá. I ta nejotřepanější fráze od něj totiž zní, jako by ji sám vymyslel, až tak, že se začnete poohlížet po plochém kameni. Patřím mezi obdivovatele tohoto vzácného talentu, a jako u Doblba! mě opět doslova ukecal. A v tom je ten háček - musíte ho opravdu milovat a odpouštět mu spolupráci na podobných filmech. V opačném či jen neutrálním případě se připravte na hluboké dno, kde nepomohou ani omluvná přirovnání jako "groteska" nebo "nenáročná zábava". Utopíte se v rybníku trapnosti plném postradatelných postav a místo zdánlivě záchranného kruhu dostanete olůvkem do hlavy i od jmen Hrušínský a Lábus. Jedna a půl neobhajitelné pěticípé.

Nejdříve to vypadalo na neotřesitelný průměr, pečlivě podtržený mimo jiné i výkonem samotného 'Zela, který nemá zpravidla na nízkorozpočtovky zrovna kliku. Avšak pak nastalo něco, co nemohu považovat nijak jinak než jako přímý útok na můj vkus. Opomenu učebnicově poslepovanou scénáristovu nudu s notnou dávkou klišé v podobě postavy soudního lékaře a vlastně celé zápletky, ale nepochybuju, že ze sna mě ještě dlouho budou budit ty zpomalené záběry ze staré dobré školy TV tvorby konce 80. let. A vsadit na jedno herecké eso, bez něhož byste asi vytahovali žehlící prkno v domnění, že sledujete odpolední seriál, je přinejmenším neodpustitelné.

Příliš moderní a nepříliš citlivé zpracování Beowulfa sráží kolísající atmosféra a pravidelné přechody z pastvy pro oči (průlet lesem, stínohra a la modrý oheň v sále) do jemného kýče v podobě digitální umělotiny, s do očí bijícím non-motion capture nehlavních postav a koní. Tato očividná shrekovitost kazí dojem z některých perfektně zvládnutých scén, jako je například úvodní Grendelova návštěva, která s přehledem strčí do kapsy rádoby impozantní, nastokrát viděné finále. Hlavní problém tkví v již naznačované celkové nevyváženosti až režisérské schizofrenii. Záchvěv originality střídá klišé, silnou větu udusí nemístný humor; jednoduchost tu nefunguje, jak by měla. Naprosto nevyužité téma tak z průměru nezvedne takřka nic, co byste si (krom Angeliny...) mohli pořádně odnést, dechberoucí bitvu nebo mocné ozvučení; vše zůstává jakoby na půli cesty. Budiž to dalším důkazem, že žánr fantasy, přes možnosti, jež skýtá, bohužel pomalu sjíždí z toho trůnu, kde pár let panoval, a uvidíme, kolik režisérů a producentů se na něm ještě spálí.

P.K. Dick rozhodně patří k těm šťastlivcům, kteří můžou být rádi, že se nedožili adaptací svých děl. Po Screamers tu máme další ostudnou slátaninu, znásilnění toho nejlepšího z kvalitní předlohy s nevkusně naroubovanou zápletkou. A vynecháme-li scénář, do očí pravidelně bijí levné efekty, do uší šustí papír u dialogů a do obou smyslů Jessica Biel... Výběr Julianne se dá dle hollywoodské logiky chápat ("Vypadala dobře v FBI kšiltovce a s pistolí v Hannibalovi, tak proč ne tady..."), výběr Jessicy nikoliv.

Stále váhám mezi 2 a 3 hvězdami, ale nejzbytečnější resumé a zdaleka nejtrapnější poslední dialog (s hudbou dokreslující tu neuvěřitelnou parodii) s Carreym a Madsen mi jen těžko dovolí hodnotit jinak. Nechápu.

A to ta žraločí scéna vypadala tak nadějně... Doporučení pro "příště": méně minut (celkově i u jednotlivých scén, zvláště těch flashbackových) a klasicky přehnané stupidity - některými impulsivními reakcemi si to páni scénáristé až okatě ulehčili. Ale zas tak do nebe volající ani nudné to nebylo. Ta třetí (menší) hvězda je za hudbu.

Prime splňuje vše, co si delší dobu představuji pod žánrem romantické komedie - je vysoce neromantický, nevtipný, místy až dětinsky trapný, navíc nabídl několik zoufalých pokusů o flashback sestřihy a umělecké záběry města (některé se celkem povedly, uznávám), a s neuvěřitelně umělými zápletkami. Bez těch dvou jmen, kterými se cítím podveden, bych byl možná shovívavější. A jediné, za co by si scénárista nezasloužil opakování 3-týdenního kurzu psaní, je posledních pár minut.