Bloody13

Les sebevrahů byla slabota, ale The Boy dává slušnou naději v lepší hororové zítřky v našich kinech - brzy nás čekají třeba The Witch, Before I Wake nebo dále The Conjuring 2. Ale zpátky k Brahmsíkovi: k panákovi s hnusnym kukučem, co navíc vypadá, že je živější než bratránek Chucky. Jen se trochu déle stydí. Nebo je retardovanej. Nebo jen zamilovanej do kočičky Gréty. Anebo je to dost možná úplně jinak... Než tomu však přijdeme na kloub, musí si hlavní hrdinka ztratit boty, trpět nočními můrami, ukázat se nám v kalhotkách a v poslední řadě bloudit po domě se svíčkou v ruce, aby dostal snímek punc staromilského gotického hororu. A je to vlastně dobře, protože i když rozlehlé sídlo není efektivně využito, na Lauren se kouká fakt dobře, aniž by se musela chovat jako husa. S lekačkami to režisér nepřehání, spíše (díkybohu) sází na napětí, jež buduje sice pomalu, ale s citem. Velké plus za závěrečných 20 minut, ty naopak šlapou parádně.

Druhá půlka osmdesátých let citelně měnila akční žánr. Jeho hrdinové jednak polidštili (Die Hard), jednak už přestávali stačit na všechny grázly, takže rádi uvítali tandem (Leathal Weapon). Stallone byl nucen opustit image Ramba ("Rambo je trouba"), takže si nasadil brýle se zlatými obroučky, oblékl kvádro na míru a naverboval Russella coby ukecanou živelnou katastrofu. Casting je luxusní ale i ve vedlejších rolích (budoucí Lois Laneová, krysí ksicht Brion James nebo sám Maniac Cop), akce srší nápady, hlavní devízou je však moře dnes už kultovních hlášek. Dvacetiminutovka v kriminálu pak rozhodně patří k tomu nejvtipnějšímu, co v těchto buddy movies můžete vůbec vidět. - "A hele, cukr jde zase nahoru."

No vida, Dowdle se rozhodl natočit akční thriller, a ten je překvapivě lepší, než jeho dosavadní hororová tvorba, minimálně o třídu. Snad vůbec poprvé oživil postavy, kterým lze fandit a jejich osud vám nebude šumák. Takže když se jeho americká rodina ocitne ve sračkách, musíte jí držet mokré pěsti a jste násilně donuceni jim verbálně pomáhat - "Utíkej, vole, tam nelez a tohle nedělej, nebo všichni chcípnete!" Dá se říct, že Wilson si tu víceméně zopakoval útěkářskou roli, když sloužil Za nepřátelskou linií, takže těch pár přestřelek musí obstarat starej mazák, jemuž Jeden svět nestačil. Podívaná je to pak velmi svižná, místy až adrenalinová (střecha) a natolik realistická, že vaši letošní dovolenou v Thajsku nejspíš odložíte a místo toho si domluvíte něco bližšího. Třeba Šumavu.

Velmi osobitý vizuál, mnohdy až maniakální humor a hlavně famózní Tom Hardy. Jdeš do topky, Tomášku!

Já bych to neviděl až tak černě. Jasně, Exeter je poměrně levnej a kompletně strašně stupidní, Nispel však nezapomněl na to, jak natočit hollywoodskou rutinu tak, aby divák během filmu třikrát neusnul. Po nutném intru a seznámení se s bandou budoucích obětí se celkem rychle přesuneme do druhé poloviny, která příjemně odsejpá, nabídne spoustu solidní, i když většinou digitální brutality (viz. například odseklá půlka ksichtu), a párkrát si udělá prdel i ze žánrových klišé (kočka, jak jinak). Doporučuju tedy vypnout mozek, k tomu tři lahvový plzničky a bude to v cajku :)

Amíkům už jsou jejich lesy příliš malé, takže usilovně hledají jiná místa ve světě, kde bezpečně zaklepat bačkůrkama. Vemte si takové Japonsko (ve skutečnosti však Srbsko). To má jedno obzvlášť super místo, tzv. Les sebevrahů. Už jenom ten název evokuje spoustu morbidní zábavy ve společnosti životem omrzelých dušiček. Ale bohužel, zas taková sranda to není. Blonďatá Natálie tam hledá obarvenou Natálii, v husté zeleni se samozřejmě ztratí: tam trpí haluškami, blázní a přestává věřit svému komplici, co by jí rád přeříznul. Nebo snad pomohl? Je to vlastně fuk, nepovede se mu nic. Stejně jako filmu se nepovede vás pobavit, napnout nebo alespoň trochu vyděsit. Tak snad jindy.

Po x dlouhých týdnech konečně první letošní vlaštovka. Těžko hledat semknutější hororovou povídkařinu: zdejší segmenty jsou odproštěny od humoru, náznaku erotiky i pro antologie klasické spojující vaty, za to disponují téměř identickou atmosférou, mrazivou hudbou a skoro až těžkou náladou pouštního městečka, jemuž úřaduje samotné Zlo. Každý ze čtyř příběhů má něco do sebe, snad jen ten předposlední působí jaksi navíc, ale to člověka, asi i díky povedeným maskám, napadne až při závěrečných titulcích. Bez těch digitálních srandiček bych se klidně obešel, protože třeba taková operace za použití klasické ruční práce působí mnohem intenzivněji. Každopádně palec nahoru.

Jsem se těšil, jak tenhle kus hovna spláchnu do hajzlu... s lítostí však musim uznat, že to nebylo zas tak úplně špatný. Jasně, můžeme tu házet kvanta argumentů, prskat a nadávat, jak moc je tenhle remake zbytečnej (protože on je STRAŠNĚ zbytečnej), ale to je asi tak všechno, co zmůžeme. Pokud se však povznesete nad veškerou zaujatou kritiku, případně si nepamatujete původní snímek, vaše "utrpení" by nemělo tolik bolet. Nová verze už samozřejmě nedisponuje onou syrovostí a až na pár detailů se jedná o přesnou kopírku Rothova originálu, ale je líbivě natočená a nechybí ani nějakej ten intenzivnější moment. Pokud si k tomu pak připočtete solidní soundtrack plus jeden pár extra pevných trojek, bude vám nad slunce jasný, že filmová žumpa vypadá trochu jinak. (50%)

Jedna z těch lepších adaptací Štěpána Krále, i když jeho novelu řadim spíš k těm průměrným / lehce nadprůměrným. Ta i na ploše 370 stran působí jaksi natahovaně a pořádně se rozjede až v úplnym závěru. Co se týče filmu, ten je na tom sice obdobně, ale aby obsáhnul to nejdůležitější z knihy, žene furt dopředu. Tragédie se tu tolik neoplakává a poměrně rychle se tahle část promění do klasické vybíjené. To mně rozhodně vyhovuje víc. Pravda, herecky asi trošku slabší, avšak tuhle černou kaňku spolehlivě kompenzuje příjemná atmosféra a povedené masky, vše samozřejmě v kabátu sympatických osmdesátek.

Nízkorozpočtovej sci-fi horůrek, v jehož první půlce se neděje téměř nic, aby se v tý druhý dostala ke slovu odseknutá ruka, solidní paranoia a mluvící jelen. Ta absence prašulí jde celkem znát, protože když má dojít na větší fajrák nebo rovnou vyhazov do povětří, jde to mimo kameru. Je ale fakt, že místy to vykouzlí zajímavou atmošku - obzvlášť ke konci, kde se postavy začnou samy redukovat. Takže úplně blbý to neni, ale odvařenej z toho taky nejsem.