The Boy

Prvním milým zjištěním bylo, že se děj nebude odehrávat v USA, jak jsem si původně myslela, ale ve Velké Británii. Druhým milým zjištěním bylo, že Rupert Evans je "ten z "Hellboye" (tady se pak skrývalo ještě jedno milé podzjištění, a to, že "ten z "Hellboye" je Brit). K filmu: Ač se "The Boy" odvíjí zcela jiným směrem, než bych byla očekávala, není tento směr vůbec špatný. Jelikož nechci zbytečně spoilerovat, řeknu jen, že cca. v polovině se film začíná ubírat úplně jinou cestou, než jakou jsme viděli v traileru, a ve 3/4 filmu pak znovu, tentokráte hned dvakrát po sobě. Finální zvrat mi asocioval jednu epizodu "Whitechapelu", což mě velmi potěšilo, nejvíce mě však potěšila hlavní hrdinka - žádná polonahá blondýna s IQ nižším než nízké, kterou byste po několika mučivých minutách nejraději oddělali sami, ale sympatická a inteligentní holka, která se chová přesně tak, jak by v dané situaci chovala asi většina z nás... Hodnocení bylo tentokráte opravdu těžké, nakonec jsem se ale rozhodla pro 3,5*, přičemž jednu hvězdu strhávám za nízkou koncentraci hororových scén a za závěr, půl druhé hvězdy pak za takové to chybějící *něco*. Jak poznamenal kamarád: "Dobré jako film, špatné jako horor." (17.02.2016)

Případ pro Chocholouška. Sympatická Američanka Greta je poněkud konsternována, když jí párek pomatených důchodců představí jako svého syna loutku, o níž by se měla starat. Práci chůvy na anglickém venkově si představovala přece jen jinak. Starobylé panství ukrývá dávné tajemství. A někomu tady zřejmě kvalitně hráblo. Jak je to s loutkou vlastně doopravdy, na to si divák bude muset počkat až do finální pointy. Stařečci záhy vyklidí pole působnosti a odjedou. Greta v rozlehlém domě osiří, ale nebude tam tak docela sama. Bude s ní loutka, která jí nedá ve dne a v noci ani vydechnout. V rámci pointy se nabízí hned několik variant, jak diváka v závěru uzemnit. Divák si postupně skládá, jak se to s celou záležitostí kolem loutky vlastně má. Říká si, to bude takhle, ne, to bude tutově takhle. Nakonec je to výsledné rozuzlení celkem jednodušší, než se jeví, tudíž odkrytí všech karet, podlah, zdí i jiných propriet nakonec nemá takový šokující účinek. Ve finále docela přituhne, objeví se i nějaká ta lehce brutálnější scéna, ačkoliv se tenhle horůrek spoléhá na strašidelnou atmosféru (bez příměsi krve) a tajemstvím opředené panství, které je daleko z dosahu nějakých sousedních stavení, uvnitř je vybaveno zastarale a dotek s moderní technologií neexistuje, až na staromódní telefon, který je v podstatě jediným spojením s venkovním světem. Důchodci se s nikým nepřátelí, jedinou jejich "blízkou" osobou je rozvozce potravin, který posléze naváže přátelství s Gretou. Jen od něj se dozvídáme, že podivný pár měl kdysi malého syna, který za podivných okolností uhořel ve věku osmi let. Celá událost dolehla na nešťastníky takovým způsobem, že loutka pro ně nyní personifikuje jejich tragicky zesnulé dítě. Každý rozumný jedinec by se otočil na podpatku a strašidelné sídlo s podivným párem by neprodleně opustil. Ne tak Greta, mající doma také své osobní problémy, hlavně s jejím násilnickým partnerem. Pár navíc za službu solidně platí. Film nenasadí nijak ostré tempo, plouživým tempem sledujeme, kterak mladá dívka postupně propadá šílenému přesvědčení, že strnulá loutka si žije svým vlastním životem. Někteří diváci pomalé tempo nezvládnou, je z filmu postupem času cítit, že je poměrně natahovaný. Ale ta hra na živou/neživou loutku, je celkem zdařile provedena. Netvrdím, že herecké výkony jsou něco nevídaného, ale Lauren Cohen v hlavní roli to celkem solidně táhne. Je fakt, že filmu chybí pořádný odpich, něco takového má až s příchodem finále. Režisér William Brent Bell nijak hororově netápe, horory jsou jeho specialitou. Film neshledávám mimořádným, je solidně natočen, moc financí sice nestál, to mu ale nijak nebrání, aby zabrnkal na nervy. Na můj vkus byl film dost málo krvelačně rajcovní, převládalo mírné pojetí, u hororů to nemusím, vše završeno posledním ultra stupid záběrem. Naprosto jsem alergický na tahle polopatická zakončení. Určitě ale tu loutku budete chtít rozkopat a zadupat do země. A o tom to je. 70% (09.04.2016)

Brahms Under the Stairs. Lekačky, které by diváky Televizního klubu neslyšících nechaly netknuté, dám protentokrát stranou, na nich budování atmosféry Bellovy decentně staromilské duchařiny nestojí. Spíše na pozvolném vkrádání se nejistoty, které funguje bez jediné kapky krve či násilného momentu a vy si říkáte, že na tom chlapci, co v souladu se svým jménem přerušuje cizí soulože hlasitě puštěnými Uherskými tanci, něco bude. Obvykle si u pointy hororů přeji vítězství racionality nad spiritualitou a nadpřirozenem, tady však přišla čestná výjimka. Podle náznaků se sice nedala moc předpokládat, ale přesto jsem v koutku duše doufal, že Chuckie bude moci jezdit za kámošem na prázdniny do staré dobré Anglie.. (13.04.2016)

Toto jsou horory pro mě, protože se hraje s atmosférou a ne efekty. Mám rád, když film přijde na začátku s nějakou ultimátní chujovinou a později tu chujovinu vysvětlí. To beru. Jen vůbec nerozumím tomu, proč má The Man popálený xicht a jestli by nebylo časově lepší odsedět si pár let v pasťáku a pak žít - noumálně, Úďo. Ale koukat se přes hodinu na mega pěknou herečku, to beru. (14.03.2021)

Keď sa mladá pestúnka po príchode do jedného zo starších rodinných sídiel dozvie, že jej služby opatrovateľky budú využité kvôli porcelánovej bábike v životnej veľkosti osemročného chlapca, vníma svoju pracovnú náplň ako hlúpy žart. Neubehne však dlhá doba a jej dôvody na smiech čoskoro pominú. Okolnosti sú totiž omnoho záhadnejšie a komplikovanejšie, ako sa na prvý pohľad mohlo zdať. Ani nápadité rozuzlenie či jedna "osamelá" lakačka v klišé príbehu, nezachráni tento úplne priemerný snímok od zaslúžene nízkeho hodnotenia. Je mi jasné, že vďaka kino atmosféra môže samotný počin u diváka dosiahnuť mnoho, no radšej zaspím doma zadarmo, ako tam za 7 eur. Pre mňa osobne jedno obrovské sklamanie - 45% (05.04.2016)