messi@h

Hodnotí moje dcerka - a tak by to asi mělo být :) Ten film je určený pro děti, ne pro dospělé - a u dětí má Tlapková patrola obrovský úspěch.

Hodnocení mojí dcerky :)

Hodnotí moje dcerka - a tak by to asi mělo být :) Ten film je určený pro děti, ne pro dospělé - a u dětí má neuvěřitelný úspěch.

Vzácný případ, kdy je pokračování mnohem vydařenější, než první film. Zatímco prvního Paddingtona hodnotím na poctivých 65 %, Paddington 2 má za mě plných 5 hvězd. Scény z vězení jsou naprosto kouzelné a Hugh Grant je neodolatelný padouch. Skvělá zábava.

Když jsem viděl Insterstellar poprvé v roce jeho premiéry, řekl bych, že jsem byl trochu zklamaný - měl jsem vysoká očekávání a nakonec jsem se rozhodoval mezi 3 a 4 hvězdami. Úplně mi nesedlo pomalé tempo, některé nedořešené časové paradoxy a i psychedelické okamžiky jako vystřižené z filmu 2001: Vesmírná odysea. Moc se mi nelíbil ani úplný závěr. Podruhé jsem dal tomuhle filmu šanci den předtím, než jsem si jel pro manželku s dcerkou do porodnice. Byl jsem sám doma v úplně jiném rozpoložení, byla hluboká noc a já nemohl spát. A najednou mě Interstellar uchvátil svým hlubokým příběhem o lásce mezi otcem a dcerou a působivou kombinací nádherného vizuálu a hudby. Najednou mi příběh nepřišel zdlouhavý, ale jeho rozvážné tempo mi přesně sedlo k jeho hloubce. Přiznávám, že Interstellar je tedy pro mě velmi osobní film, takže hodnocení 100 % je v tomhle případě poněkud neobjektivní... Ale kdy je vlastně hodnocení filmu objektivní? :) P.S. Nejsem žádný Nolanův fanboy, naopak se mi z jeho filmů opravdu libil jen Interstellar a jeho prvotina Memento.

Velmi meditativní zážitek, obzvlášť, pokud si pustíte Ad Astra v noci v temném pokoji v životním období, kdy se cítíte podobně jako hlavní hrdina - netoužící po okolním světě a nechtěný zároveň, zraněný i zraňující, vyhořelý, bez vize světlejší budoucnosti anebo jen rýsující se cesty kamkoliv... Úchvatný obraz, zvuk i hudba filmu vám poskytnou emotivní zážitek, pokud mu to dovolíte. I onen hodně diskutovaný voice over myšlenek hlavního hrdiny má - aspoň podle mě - ve filmu místo, umožní vám nahlédnout do nitra hlavního hrdiny a ztotožnit se s ním. Bez voice overu by Ad Astra byl podle mě nejspíš studený jak psí čumák, i když ne každému ten voice over musí sednout. Od setkání s otcem jsem asi očekával něco více osudového a dramatického, možná nějaké odhalení záhad vesmíru... Ale i tenhle okamžik byl natočený velmi citlivě a měl svoji hloubku. A závěr, to je už taková jiskřička naděje o smyslu okolního světa pro rozbolavělou duši... Líbilo se mi to opravdu hodně a upřímně nechápu, jak může mít takhle dobrý film jen 61 %. Čsfd pro mě ztrácí podobnými případy veškerou svoji kredibilitu.

Přiznám se, že místy jsem měl slzy nakrajíčku. A naopak jinde přišlo vítané odlehčení v podobě situačního humoru. Krásný dojemný "malý" film, který i když je o velmi smutných věcech, zanechá ve vás pozitivní energii. Čert vem určitou schématičnost scénáře, já dávám stoprocentní hodnocení. Takhle dobře jsem se po filmu necítil od Nedotknutelných. P.S. Terence Stamp mi neuvěřitelně připomínal Johna Malkoviche (nejen vzhledem, ale i hereckými kvalitami).

Velmi povedený remake, dokonce v určitých ohledech lepší než originál. Na prvním místě musím zmínit Michaela Madsena jako zabijáka Rudyho - má neuvěřitelné charisma a svojí až fascinující odporností je jednoznačně zajímavější postava než Rudy v originálu z r. 1972 (ostatně kdo někdy viděl Madsena v roli zabijáka v nějakém filmu, ví, o čem mluvím). McQueena mám moc rád, ale - neukřižujte mě - Baldwin není o nic horší! Možná to není takový drsňák, ale daleko víc mu věřím, že je to "mozek" schopný naplánovat hodinářsky přesné přepadení banky. Ali MacGraw a Kim Basinger jsou taky srovnatelné (čistě subjektivně musím jen dodat, že Ali má v sobě něžný půvab princezen z pohádek, který Kim maličko chybí). Vztah mezi Doktorem a Carol je v nové verzi lépe propracovaný, příběh je svižnější, přestřelky místy lépe natočené (neuvidíte umělou krev, jejíž barva se skutečné krvi ani nepodobá, tak jako v originále). Na druhou stranu, abych jen nechválil, i když film lépe odsýpá, chybí mu jistá syrovost, kterou dokázal svému filmu vtisknout Peckinpah. Tak jako tak, dávám tomuhle remaku, který je podle mě bohužel těžce podhodnocený, s čistým svědomím 100 % - líbilo se mi to moc!

Moc pěkný film, který zaujme nejenom realisttičtějším pojetím boje (např. zde uvidíte, že po jednom přesně mířeném kopu protivník zemře), ale neméně i myšlenkou a filozofickou stránkou. Co se týká soubojů, je vidět, že hlavní představitele opravdu UMÍ a neprošli jenom rychlokurzem bojového umění před natáčením. Ke Kuro-obi se určitě vrátím.

Mám takové pravidlo, že nepíšu komentáře k filmům, kde jsou komentářů stovky až tisíce. Tady ale udělám výjimku a je mi jedno, že si můj komentář nikdo nejspíš nepřečte. Stalone mě opravdu zaskočil. Od čtvrtého Ramba jsem nic nečekal - a dočkal jsem opravdu důstojného zakončení Stallonovy životní role (nebo druhé z jeho životních rolí, chcete-li). Přiznám se, že jsem viděl jenom prvního Ramba a následující dva díly mě nezaujaly natolik, abych je viděl někdy celé. A skoro mi přijde, že takhle čtvrtý Rambo funguje ještě víc. Protože stejně jako v jedničce i tady nejsou žádné přehnané scény (toho jsem se asi obával nejvíc), takže divák neznající dva prostřední díly Rambovy tetralogie uvidí jen krystalicky čistý a povedený akční film. A když v závěru John Rambo přichází tam, kam měl dojít už na začátku prvního dílu, stejně oblečený, skoro jsem musel zamáčknout slzu. A to jsem neměl pocit, že by mi tenhle hrdina nějak přirostl k srdci. Rambo: Do pekla a zpět si možná 5 hvězd nezaslouží, ale tady přestřelím rád. Stallone, klobouk dolů!