rezzzy

Tato duna byla byla nadčasová včera, je dneska a bude i zítra. Otázka ale je, jestli to stačí. Opravdu velkolepá výprava a tragičnost na mě měly vliv v kině, u toho asi ale zůstanu, neboť mi zadunilo v uších, v srdci však bohužel ne. Svoji vinu na tom má styl vyprávění. Jako nečtenář hozený do přítomného děje, bez potřebných vysvětlivek, jsem proto především koukala na krásnou podívanou, aniž by se mnou film s jinak tak dobrým hodnocením jakkoliv pohnul. Pro mě chladné, odtažité a neemotivní. Za to musím s hvězdami dolů. (Stejný problém jako Šílený Max: Zběsilá cesta.)

Zneklidňující a velkolepé. Ani mi nevadilo, že jsem jako nečtenář předlohy nechápala všechny souvislosti. Dunu dvojku je totiž naprosto nezbytné napoprvé absolvovat v kině a možná i napodruhé. Z nekterých scén a jejich zvukového doprovodu jsem chytala malinko úzkostné záchvaty. Plešatý rod pod nadvládou nechutného Stellana Skarsgarda byl pro mě jako nacistické Německo pod Hitlerem, nebylo mi z toho úplně nejlíp. A šla bych znovu. Bylo to impozantní. Pořád mám dojem, že to předběhlo dobu, což bude sice dost kredit autora, ale to zpracování na plátně mi taky chvíli nedá spát, odhaduju.

Navzdory názoru mých oblíbených uživatelů si já dnes dovolím nesouhlasit. Scény hezký, hlavní hrdina hezký. Ale stejně mi něco chybělo. A myslím, že to byla absence příběhu, jenž by mě chytnul a donutil zadržovat dech. Vlastně, jak nad tím tak přemýšlím, tak jsem na to koukala celou dobu se stejným pulsem. Gradující momenty ve mě vnitřně negradovaly, jsem toho názoru, že se z těch útrap seslaných bohem mohlo vytřískat mnohem víc. Vadila mi přílišná počítačovost scén, které působily uměle a já jsem si v 3D kině připadala jako interaktivní postavička ve vizuálně hodně dobře vytuněné PC hře. A ještě jedna věc mi vadila. Příběh se odehrál v rozmezí minimálně 15 let. Ale ženy v něm vůbec nestárly. Předně vědma a Mojžíšova žena. Stále vypadaly na 20 a to už byla moc do očí bijící nesrovnalost...ehm? Na Ridleyho Scotta celkově docela dost slabina.

Fantastická zvířata mi splnila něco, co jsem myslela, že se už nestane - dovolila mi ještě jednou nahlédnout do společnosti kouzel a objevit nová tajemství této úžasné říše. Nevyčerpatelnost námětu dokazuje ostatně i tento příběh, když ukazuje, že hlavním hrdinou vůbec nemusí být HP. A asi je to tak i lepší. Vizuálnost mě na filmu nadchla úplně nejvíce. Chtěla jsem, at ty krásné obrázky před mýma očima nikdy nepřestanou ubíhat a byla jsem nešťastná, když nakonec přestaly. Jenže děj. První určitě třetinu filmu jsem - ač unešena tím, že se na to můžu jen dívat - nechápala, odkud a kam má dějová linka směřovat. A jaký je smysl veškerého dění. Jako HPfan vím, kdo je G***, kam ho zařadit a o co kolem něj zhruba šlo, každopádně si myslím, že tady došlo k hlubokému podcenění, když ze snímku nevyplývá jednoznačně ani kdo G je, ani jaký je jeho motiv a už vůbec jaký je jeho záměr. Prostě nada... Je neomluvitelnou troufalostí počítat, že se divák dovtípí. Film bohužel neposkytuje dostatek vodítek a indicií k vysvětlení. Ke vší škodě filmu jsem měla dojem, že širší obeznámenost diváka se dopředu očekává, což je omyl v cílové skupině, protože je film uváděn pro širokou veřejnost. Do kina jsem na něj vytáhla matinku pro její lásku k Eddiemu a vůbec se jí nedivím, když na konci konstatovala, že některé souvislosti nepochopila. Příběh prostě postrádá pointu... A mi je líto, že jsem se proto do něj nemohla více ponořit. Jinak výborně zvolení herci :) Eddie je opětovně naprosto skvělý, úžasný, bravurní, talentovaný a schopný se převtělit opravdu do každé role. Ač mívají herci svůj rukopis (což je někdy to, pro co je milujeme), jeho postavy jsou každá jiná a to se mi líbí. Jeho vrcholná herecká scéna zde je lákání hárajícího dvoutunového fantasticbeasta! Mám však dvě ale. Za prvé, moc se mi nelíbil Eddieho trochu "dánský" kukuč, který nasadil Mlokovi (proč proboha překládali to jméno...). Za druhé. Vypadá to, jako by zběhl od Burtona k Yatesovi, přesto... ne, tady Johhny Depp fakt fakt nepatří...

Výborný poctivý film s výborným poctivým soundtrackem. (!!!)

Po delší době konečně zábavný seriál. Trochu jako čistší Gangy z Birminghamu, ale nebere se tak moc vážně. Komediální prvek mu sluší.

Žádná laciná a snadno zapomenutelná romcom. Nádherný film o prožívání každé sekundy života naplno. A navíc úžasný soundtrack. Tak, že to vše dohromady bolí u srdce.

Musím přitakat, že Mel Gibson rozhodně bojovné scény točit umí, a to brilantně. Ale čeho je dost, toho je příliš, takže ač se mi líbily, kriticky hodnotím jejich délku, jelikož po určité době se tu poletující ruka, tam vzduchem svištící horní nebo dolní půlka těla za současného hle-střevo, začala poněkud zajídat. Vzhledem k celkovému vyznění snímku jde ale jen o marginální výtku, která je spíše faktickým postřehem, jelikož tyto scény jsou na druhou stranu pro film velmi příznačné, až by se dalo mluvit o charakteristickém rukopisu režiséra. (Takže ve finále je přítěží snad jen ta fight stopáž.) Filmu rozhodně lahodí velké plátno. Během snímku jsem sledovala i reakce diváků a je to po opravdu dlouhé době, co mohu říct, že kinosál filmem žil. A to je podle mě to pravé ořechové, co se má v biografu dít. :) Mimochodem, nádherně nasnímané velké scény i detaily, skvělá kamera. Opravdovým jevem pro mě však byl do té doby mnou dost diskriminovaný Garfíld (Never Let Me Go - naprosté nemehlo; jeho Amazing Spidermana jsem nesnášela). Tímto se u mě zařadil mezi herce a jeho výraz a výkon zde si zaslouží uznání a po tomto podle mě i vstupenku do světa velkého filmu. Sam Worthington podočekávání dostává pouze malou nevýraznou roli (oproti seržantovi by brilliant Vince Vaughn), až by se dalo říct, že jeho účast v projektu byla jen pro jméno. Alespon tak mi to přijde. Velice zajímavou tváří a zároveň druhé příjemné herecké překvapení je pro mě dosud neznámá Teresa Palmer, doufám, že se s ní nesetkávám na dlouho naposled. Dlužno též dodat, že ač je film řazen jako válečný, osobně vyznívá jako drama na pozadí války. Ale nenechte se mýlit, protože se nejedná o "dramatické (rozuměj patetické, těžké, vyčerpávající, zdrcující) drama". Úplně největším surprise surprise bylo zjištění, že celý film je laděn veskrze pozitivně, což samozřejmě u dramatu a válečných filmů je něco zcela nečekaného a mega atypického. Top americká scéna - odnos zraněného serži z bitevního pole - smála jsem se, až jsem se za břicho popadala! :D Top hláška - "Zachránil i pár Japonců. Ti nepřežili."

Já věřím, že s postupem času, odstupem diváků a odumíráním osazenstva seriálu se Hospoda stane klasikou. A miluju díl s knedlíkovou soutěží!

Čas komentáře: S02E11, název epizody: Samota. VŠE PODSTATNÉ BYLO ŘEČENO V 368 KOMENTÁŘÍCH přede mnou. ALE....................... Před několika lety jsem zhlédla pár počátečních dílů Grey's Anatomy - a nic se nestalo. Přirozenou cestou seriál v mé hlavě upadl v zapomnění. Ve 27 letech jsem tomu seriálu, vlastně jen pro nedostatek jiného seriálového materiálu v období letních prázdnin, dala druhou šanci. Nikdy jsem nezažila něco, co bych mohla popsat slovy jako (jakkoliv hloupě to zní) vztah mezi mnou a seriálem. A pak, když sem to konečně poznala, neznám tedy hlubší seriálový vztah než ten k Chirurgům. Proto mě v návaznosti na název mého dnešního dílu napadl ten nejvýstižnější koment slovy Beatles: "When I find myself in times of trouble, Grey's Anatomy comes to me, speaking words of wisdom, let it be." Ano, chirurgové jsou seriál o vztazích. Ale nejen to. Jsou kámoš, blízký přítel, partner, close buddy, bratr a sestra v jednom, friend in need. Friend, který mě emocionálně pravidelně rozkládá a zase skládá dokupy. Nechápu, jak to udělali, ale naprosto mě tím dostali. Musím měnit z původních čtyř na deset, protože jedna pětka nestačí.