crackonosh

Kmínkův balet je pádnou odpovědí na otázku, jak by asi vypadala tato tradiční pohádka, kdyby všichni její tvůrci byli na perníku.

Bob Odenkirk je samozřejmě boží a jeho proměna v obstarožního akčního hrdinu jakbysmet. Bohužel se celý film odebírá tisíckrát prošlapanými klišoidními cestami o Američanech a Rusech, a tak asi ani nemůže nabídnou moc víc než to, co jsme už viděli přibližně třistakrát v posledních třiceti letech. Přesto oceňuji účast pana otce v podledním dějství i akční balet  tamtéž, jakkoliv je totálně neralistický. Ke konci filmu už jsem se ale začínal smát — všem tvůrcům se upřímně omlouvám. Nebýt Boba, hodnotím maximálně průměrně, takhle je to tři a  půl.

Pořad má svůj význam v tom, že se výjimečně nesoustředí na zpovykanou zlatou mládež, která si jde do televize užít svých patnáct minut slávy, aby z nich dalších patnáct let žila na Instagramu. V Ostravské ČT kupodivu dávají jakous takous šanci lidem ze dna společnosti, pro které představuje skoro neřešitelný problém najít si práci a byt nebo splatit dluhy. V tomto ohledu soutěž svým způsobem funguje a reálně i mění život (některým) soutěžícím. Jinak je ovšem celá série dost nenápaditá a trpí absencí charismatu téměř všech účinkujících — včetně obou porotců.

Dal by se čekat jen milostný příběh, případně milostný trojúhelník, ale ve skutečnosti toho film ukazuje a zkoumá mnohem víc. Hledání, dospívání, generační posuny a třenice, feminismus, politickou korektnost či boj proti ní. Skvěle napsaný, natočený a většinu času i velmi vtipný film o hledající Julii a o partnerech, kteří sice neumějí odolat neoddiskutovatelnému dívčímu šarmu hlavní hrdinky, ale zároveň po čase přestávají stačit jejími tempu, nestálosti nebo nevyzrálosti. Snímek nepatrně drhne jen v místech, kde má být (doslova) smrtelně vážný. Zejména v závěru, který trochu vyšumí. Přesto ale výjimečná podívaná.

Prosím pěkně, ať se přihlásí ten jouda, kterého napadlo, že bude Zděnek Pohlreich dělat dohazovače. Vím, prachy nesmrdí a propagace restaurace od mlaskajících milovníků se může hodit. Ale jako seznamovací pořad formát těžce selhává. Číšníci se okázale řehtají upoceným párům, které prvně v životě snímá kamera, což je vrchol nevkusu. Zaměstnanec restaurace není v práci od toho, aby si za rohem utahoval z hostů, jejich osobnosti, zjevu či soukromí. No a Mr. Pohlreich se svou rozhalenkou, fousatými průpovídkami a neomaleným tykáním hostům na uměleckém dojmu nepřidá. Jedna hvězda za guilty pleasure. Ale už nic podobného netočte, slušný divák se u toho propadá studem.

Je to jenom blbej hokej s bandou dementních hokejistů, ale občas se Kolečkovi povede vykřesat slušnou kanonádu Hrouzkovy výřečnosti a na malou chvilku je seriál skoro světový. Osobně — přiznávám — oceňuji nejvíc tu třetí sérii, ve které se ústřední idiot vysmívá slovenskému hokeji. Ale my víme, že to je výsměch tak nějak láskyplný, protože postavy typu Borovčík (alias Vaříme s Mírou) nás svou bezelstnou dobrotou nakonec přesvědčí, že i když někdo drží hokejku jako Slovák, může to být dobrý chalan. Katastrofickou postavou je šlápota Deniska v podání Hany Vagnerové, která nejvíc poukazuje na obrovskou nevyrovnanost tohohle seriálu, ve kterém někteří herci vyloženě excelují (např. Lichý), zatímco jiní se utápějí v nesnesitelném, skoro až ochotnickém přehrávání.

Kdo hledá poctivý bizár, ve kterém se nikdo nebere vážně a kde to šlape od začátku do konce, měl by u jména McDohagh zpozornět. Po výtečném V Bruggách je tu další ztřeštěnost, u níž si nemůžete být jistí, kudy se bude za deset minut ubírat. Výtečně obsazený a zahraný kinematografický experiment, kde se — trochu jako u Kaufmanovy Adaptace — mísí filmový scénář s realitou do překotně vyprávěného segedínu. Výsledkem je samozřejmě poněkud absurdní biják, vyžadující součinnost na straně příjemce. Ale pokud máte rádi akční filmy i dadaismus, U-Turn, Guye Richieho a Gaunery, budete mít nejspíše rádi i Sedm psychopatů.

Blbost a kýč přímo toxických rozměrů. Nesmyslný a zoufale nevtipný slepenec lidí a scének nejasného žánru, ve kterých se všichni chovají jako idioti, aby společně s diváky přetrpěli devadesát pět minut hekání, řvaní a fňukání.

Konečně seriál, který má nesporné evropské kvality a může zaujmout i diváky za hranicemi tuzemského písečku. Pečlivě nasvícené problémy českého školství, které zpravidla mají svůj reálný předobraz, díky čemuž jsou uvěřitelně (a často i víceznačně) podané. Překvapivě dobře a civilně hrající Vaculík, jehož problematický soukromý život vnáší do děje další vrstvu ambivalence a vlastně i lidskosti.

Byli jsme v kině dohromady tři, ale tenhle snímek by měl vidět každý. Dokument, který si svou stavbou, dramaturgií, střihem a hudbou nezadá s hranými filmy. Portrét stárnoucího bílého muže, proti kterému se všichni spikli — vlastní děti, bývalá žena, soudy, úředníci i Pražáci. Jediná meta, kterou ve svém životě má, je postavit závodní vůz, se kterým by jezdil a vyhrával rally. Bohužel je ale součástí celosvětového spiknutí i skutečnost, že má Jaroslav vysoký tlak a problémy se středním uchem, a tak sám nemůže závodit. Proto se nástrojem jeho pofidérních vizí stává přítelkyně Jitka, která trpělivě a zřejmě i láskyplně závodí místo Jardy, ačkoliv opravdové pocity štěstí zřejmě zažívá při úplně jiné zábavě, než jsou karamboly na blátivých tratích. A i když sám Jaroslav uznává, že se jeho život podobá donkichotskému boji s větrnými mlýny, znovu a znovu se vydává do zbytečných bitev a jako Fénix každý den povstává z popela, aby posté svařil karoserii auta a snil o vítězství svého vraku na dalších bezvýznamných regionálních závodech. Hrdinovo pinožení nelibě nese a většinou břitce komentuje jeho matka, ale podobně jako Jardova životní družka či všudypřítomné mouchy nakonec tvoří spíše jen stafáž k bolestínským promluvám zraněného automobilisty, který se zlobí na celý svět, ale nezmůže se na víc než plané spílání ostatním účastníkům silničního provozu. Nadupaný film plný kontrastů, emocí, humoru, akce i existenciální trýzně.