Rikku

Stejně jako v roce 2021, i letos budu v menšině... I když oba dva filmy vezmu jako celek, kterému se po řemeslné stránce dá jen málo co vytknout, stále po shlédnutí zůstává ten pocit nedotaženosti, kdy je mnoho naznačeno ale vysvětleno jen málo. Motivy a scény, které byly emočně silné a měly se nechat doznít, jsou zbytečně uspěchané, a naopak klidné sekvence života v poušti zabírají až příliš mnoho času. Ve výsledku se tedy v poslední hodině dupne na plyn a dějový sled je až extrémně rychlý a zapříčiní i zjednodušení děje - například vyškrtnutí narození Paulovy sestry. ...Je to důstojné zpracování rozsáhlé knižní předlohy, pro běžného diváka přístupnější než verze z roku 1984, ale na můj vkus je Villeneuvův snímek tak sterilně dokonalý až je chladný a odtažitý, Hans Zimmer duje basy ale stěžejní hudební motiv, který by vytvořil zapamatovatelné téma/melodii (jak to umí například mistr Williams) tu člověk nenajde. Mluvit o nejlepším sci-fi všech dob je za mě velmi přehnané prohlášení.

Nebýt ústřední herecké dvojice, bylo by to na jednu hvězdičku. Jenna Ortega má skutečně talent a snad se jí brzy naskytne příležitost zazářit v propracovanějším snímku. Millerova holka měla velké ambice a trailer vyvolal pocit, že by mohlo jít o zajímavé psychologické drama. Bohužel, snímek padá na mizerném scénáři a prapodivné dramaturgii. Postavy neustále mluví (většinou naprázdno a o ničem) a celé zpracování působí spíše jako divadelní hra než film, i když je možné, že je to důsledkem nízkého rozpočtu - prostory vytváří jen kulisu, všechny scény probíhají buď ve třídě, na prázdném hřišti nebo v Millerově domácnosti a postavy (dvě hlavní a tři vedlejší) mají interakce pouze mezi sebou, jako by byly vytržené od okolního světa, který snad ani neexistuje. Děj je zasazen kamsi do díry v Tennessie a vytvořené prostředí působí uměle - Cairo vyrůstá úplně sama a nikdo to neřeší / střední škola v maloměstěch či vesnicích obvykle nebývá / Millerova manželka pracuje asi pouze z domova, protože tráví veškerý čas v negližé a se sklenkou v ruce atd. Prokreslení postav působí schematicky, způsob jakým se vyjadřují je na jednu stranu velmi vulgární ale přitom nad míru intelektuální - jednoduše řečeno, nikdo takhle ve skutečném světě nemluví, ale možná mělo jít o poctu tvorbě Henryho Millera. Až mě při sledování filmu napadlo, jestli to celé není jen (dosti braková) fantazie Cairo už od první minuty. Je to velká škoda, protože potenciál pro napínavý film tu byl.

Pokud neznáte dějové zákruty ze seriálů Klonové války a Povstalci, nemáte šanci. Po prvních dvou epizodách jsem si musela udělat domácí úkol a zjistit si, co se ve zmíněných seriálech odehrálo a kdo je vlastně kdo. Vše pak dává větší smysl a zajímavě se propojuje i s událostmi v Mandalorianovi. Je z toho cítit, že Dave Filoni má svět Star Wars opravdu rád a rozumí mu více než J.J. Abrams. Bohužel stejně jako u všech filmů a seriálů, které vyšly pod záštitou Disney, je z toho cítit uspěchanost - čest výjimce Rogue One/Andor. (Nejvíc patrné je to v akčních sekvencích, kde není doladěná choreografie, i když to zdaleka není takový průser jako nová triologie.) Ač se jedná o pěkně zpracovanou podívanou, nemůžu jít nad tři hvězdičky, protože se jedná v podstatě o pátou řadu seriálu Povstalci (která je ale tentokrát hraná a ne animovaná) a tudíž Ahsoka neobstojí jako samostatný příběh - nemá vlastní začátek a ani konec.

Nejmrazivější na tomhle filmu je, jak trefně reflektuje dnešní podobu světa a prostředí, v jakém se pohybují lidé kolem dvaceti let. Všemožné druhy drog jsou snadno dostupné a v podstatě v každém podniku, podobně jako třeba na druhé straně Atlantiku v osmdesátých letech, jen musíte vědět, jak se správně zeptat. Sice jsem v porovnání s touto generací už geront (za mých mladých let bylo běžné a společensky relativně přijatelné se leda ožrat jak doga), ale když vidím a slyším, jak je běžné dát si (minimálně) lajnu nebo brát kde co (a je jedno z jaké jste společenské vrstvy), tak je z toho člověku hodně ouzko - jako by se lidem dnešní doby už nechtělo žít ve vlastní hlavě a tak raději utíkají od reality.

Napoleon v kinoverzi trpí stejnými neduhy jako kdysi Ridleyho Království Nebeské. Zatím za *** ale počkám s finálním hodnocením ještě na plnou režisérskou verzi.

Ambiciózní ale celkově nevyvážené, rozehrávající mnoho motivů k zamyšlení či vztahů mezi postavami, většina ale vyzní do prázdna nebo jen povrchně. Nolan je IMHO už od Interstellaru přesvědčen o své dokonalosti a neomylnosti, přitom jsou jeho filmy (ač mají zajímavé téma) povrchnější ač jim stopáž narůstá. Oppenheimer trpí stejně jako mnoho biografií tím, že klouže po povrchu a nedá poznat vnitřní motivaci sledované osobnosti. Vyjádření samotného Nolana o tom, že se snažil, aby vztah Oppenheimera a Strausse vyzněl podobně jako vztah Mozarta a Salieriho ve Formanově Amadeovi, je naprosto k smíchu. V průběhu tří hodin těch několik slovních výměn mezi Oppenheimerem a Straussem dokonale zanikne... Film neobstojí jako soudní drama - na to tráví příliš mnoho času v retrospektivním vyprávění - neobstojí jako biografie - na to je příliš povrchní - a ani z historického hlediska není úplně přesný. ...Nolan by se měl opět vrátit nohama na zem a rozmyslet si, co chce vlastně točit a jaké poselství chce svými filmy předat - z hlediska poselství je totiž v případě Oppenheimera zásadní až poslední scéna filmu a to (spíše fiktivní) rozhovor s Albertem Einsteinem. btw. Film je také krásnou ukázkou zbytečného nadužití hudebního podkresu v místech, kde je to naprosto zbytečné až rušivé.

Takovýhle bizár kina asi dlouho nezažila a dle tržeb je vidět, že chytré filmy (pro ženské publikum) na trhu a v mainstreamu prostě chybí. Nic menšího než vztahovou a feministickou satiru bych od Grety Gerwig nečekala, ale tohle překonalo všechna očekávání. Margot Robbie je skvělá jako vždy, ale film si pro sebe každopádně krade Ryan Gosling, jehož patriarchát je dokonalým zosobněním toxického machismu skrytého za zraněným egem (Kdyby Andrew Tate neseděl někde v base, rozhodně by se hodilo jeho cameo). A největší potlesk scénografům a kostymérům, kteří při hledání inspirace nepochybně někde narazili na fotku Leoše Mareše v kožichu. Kenough.

Je to důstojné rozloučení s ikonickou postavou, žádný průšvih. Na druhou stranu jsem se nemohla zbavit pocitu, že se jedná o tak trochu zbytečný film. Chybí tu lehkost Spielbergovy režie, ač se Mangold snaží.

Kdyby film natočili jako obyčejné drama o matce, která nevěnuje dostatek pozornosti své dceři, a zároveň manželce, která přehlíží kvůli každodenním problémům svého manžela, tak by tomu snímku asi nikdo moc nevěnoval pozornost, respektive by se zařadil mezi průměr v rámci žánru. Aby tedy vybočil z řady, bylo potřeba nabalit na prostou dějovou kostru multi-vesmír obal (protože to od dob Marvelu frčí...), říznout to Matrixem (protože to byl film, který měli oba tvůrci očividně v dospívání rádi), přidat duhové poselství o tom, že láska a porozumění vše spasí (protože to je teď "in" taky), a celé to pocukrovat sledem těch nejvíc bizár nápadů a hovadin. Recept na Oscara zaručen.

Nenechte se odradit pomalým rozjezdem v prvních epizodách a zdánlivě nesouvisejícími událostmi - jakmile se překlopí druhá polovina, vše do sebe začne pomalu a krásně zapadat, přičemž poslední epizoda je skvostná (z proslovu skutečně mrazí) a potitulková scéna je absolutní třešničkou na dortu, pro každého, kdo dával pozor na to, co se ve vězeňských epizodách montovalo. Andor je seriál jdoucí skutečně proti všem trendům dnešní scifi/fantasy tvorby (i té filmové) a je osvěžující vidět dílo natočené z velké části v reálných kulisách a ne před zeleným plátnem. Trio Luna, Skarsgard, Serkis je herecky naprosto brilantní. Navíc scénář velmi dobře funguje i pro ty, kdo znají svět Star Wars jen okrajově.