Rikku

Nikdy bych nevěřila, že se u nějakého Cameronova filmu budu nudit. Je to technicky a vizuálně samozřejmě naprosto dokonalé, ale to je dle mého úsudku bohužel vše. Kam se poděly Cameronovy vypravěčské schopnosti? Celý film mi připomínal epizodickou sérii nešťastných příhod Sullyových dětí, která se v různých obměnách neustále opakovala bez sebemenšího vývoje nebo ponaučení dětských postav. V jednotlivých epizodách bylo spoustu náznaků a motivů, které mají být nejspíš vysvětleny v budoucích filmech... ale to už ani Cameron nedokáže natočit konzistentní film a jako ostatní tvůrci blockbusterů musí točit na pokračování? Nejspíš jsem přehnaně přísná, ale osobně mám problém s recyklací postav, které již měly být po smrti, a jejich násilného návratu do pokračování (navíc obohacené o jejich potomky). Navíc spoustu funkčních mechanizmů nebylo nijak vysvětleno (oproti způsobu jak byl svět Pandory pečlivě představován v prvním filmu) - jak dokážou domorodci mluvit s velrybami, jak je možné, že kolonizátoři již po roce od osídlení vědí, že tyto velryby jsou *spoiler* vhodným zdrojem (řekněme) elixíru, jak je možné, že dokázali během tak krátké doby kolonizátoři zjistit, jaké má onen elixír účinky na lidstvo, a k čemu by lidstvu na umírající Zemi byl takový elixír vůbec užitečný (když víme z prvního dílu, že jedna cesta na Pandoru trvá několik let).

Promarněná příležitost, a velká. Chybí tomu rozmáchlejší způsoby vyprávění, film je neskutečně opatrný a uzavřený do sebe, působí jako komorní sociální sonda do života jednoho zapomenutého skladatele, do života, který se ve filmu zdá jako neskutečně smutný a plochý. Vážně takový byl? ...Holt pan řežisér Forman byl jen jeden. K čemu to je, že se v titulcích dočtete, že se film skutečně natáčel v Itálii, když kamera v 95% filmu zabírá herce od ramen výš a nablízko, takže nevidíte ani (bezpochyby nákladné) kostýmy, ani prostředí, a přitom si o to film natočený v Itálii říká. Nebylo dost peněz? Scény z jednotlivých hudebních čísel jsou opět snímány na detail, jen málokdy je vidět širší záběr na scénu a ani jednou není vidět do hlediště, jak na Myslivečkovu hudbu reagují posluchači. Chybí davové scény, které by vykřesaly atmosféru. Vše se odehrává uvnitř. Byl to záměr? Klobouk dolů před italštinou pana Dyka, ale jelikož je celý film neuvěřitelně mdlý a bez jakéhokoli dramatického spádu, stačil mu k uhrání své postavy v podstatě jeden zúčastněný výraz po celou délku stopáže. ...V letošní oscarové konkurenci kandidátů na zahraniční film nemá bohužel šanci.

Prvních 30 minut naprosto skvostných, i když pro zahraniční trh (patrně neznalý českých dějin) nejspíš velmi nepřehledných v rámci politického kontextu tehdejší Evropy. Všechno nabere rychlý spád a bohužel zbytek filmu už je jen rubačka, ve které se znepřátelené strany přetahují o unesenou. Velká škoda, protože zpracování je opravdu na úrovni současných hollywoodských filmů - nejvíce se blíží dle mého názoru například letošnímu Seveřanovi - jenže je dějově tak rozmáchlý jako kdyby Statečné srdce skončilo před prvním střetnutí v bitvě u Stirlingu, bohužel.

Jedním slovem "nevyrovnané". Některé momenty jsou naprosto geniální, ale těch pár střípků nedokáže zvednout seriál jako celek nad průměr. Rozhodně to není průser/ostuda jako nejnovější triologie, hezky se na to kouká, ale dějově je to až trestuhodně slabé - šikovný střihač by celkovou stopáž zkrátil klidně na polovinu. Je vidět, že je to vytvořeno s láskou a plné malých fanouškovských easter-eggů, Ewan hraje jako o život (scéna posledního rozhovoru s Anakinem/Vaderem je po emoční stránce dechberoucí), ale bohužel to nestačí. Doufala jsem, že seriál bude mít větší časový rozsah, kdy se například každá část bude odehrávat v jiném roce (mezi Epizodami III a IV), ale zde se bohužel vše vyřeší v řádu několika dní, a navíc se zápletka točí kolem postav, jejichž další osud divák již předem zná z návazujících filmů... Obi-Wan si zasloužil při svém comebacku větší scénaristickou péči a promyšlenější sérii dobrodružství. Jeho přerod z ustrašeného poustevníka zpět v neohroženého rytíře Jedi by byl i uvěřitelnější.

Famózní herecký koncert Meryl Streep a zdatně sekundující Julie Roberts. Chvílemi velmi nepříjemná podívaná, ale holt musí být i filmy o nepříjemných věcech/tématech. Občas jsem se přistihla, že mi leckteré výměny názorů připomněly situace, které jsem sama zažila (nejen) ve vlastní rodině. Na druhou stranu těch tragédií a výčitek bylo na jednu famílii v tak kratkém časovém úseku možná až příliš.

Baz Luhrmann neztrácí nic ze svého manýristického způsobu vyprávění a jeho osobitý styl je patrný už od prvních okamžiků filmu. Herecký koncert Toma Hankse a Austina Butlera. Nevzpomínám si na biografický film, který by šel tak na dřeň, a navíc funguje i jako samostatné dílo o talentovaném zpěvákovi, kterého mašinérie mocných lidí (a vlastní touha po uznání) nakonec dovedla do zlaté klece. Rozhodně mě film bavil víc než (dle mého názoru přeceňovaná) Bohemian Rhapsody, a nějaká ta oscarová nominace by mu určitě slušela.

Jedničku považuji za osmdesátkový průměr a drahé náborové video amerického letectva... Ale tohle technicky vymazlené dílko jsem Kosinskemu sežrala i s navijákem. Neuvěřitelně hmatatelný/skutečný filmový zážitek po všem tom roky trvajícím CGI výplachu, co nám neustále servíruje Marvel/Disney. ...Viděno v IMAX.

Herecká one-man show Garyho Oldmana. ...Kvůli scéně v metru prostě za 5*.

Už dlouho jsem z kina neodcházela s tak rozporuplnými pocity. Nevím, jestli je ten film tak chytrý a já tak málo vnímavá, a nebo jestli se snažím v novém Matrixu najít něco, co tam prostě není. A možná to tak tvůrci zamýšleli. Opět vytvořit něco, nad čím se bude alespoň chvíli diskutovat a co umožní širší interpretaci. Zdejší diskuze je plná filozofických postřehů o meta, binar, hyper, post-cokoli, co se snažíme ve filmu vidět a přitom to tak scénáristé třeba ani nezamýšleli. V tom musím uznat, že je jisté kouzlo Matrixu obecně a věřím, že i jistý záměr. Minimálně první část filmu pro mě byla naprosto brilantní ukázkou toho, jak je realita subjektivní a neustále jsem pochybovala o tom, zda celá triologie nebyla skutečně jen alternativní realitou, a čekala na rozzuzlení. Neil Patrick Harris pro mě rozhodně nebyl miscast, naopak jeho role velmi dobře reflektovala vývoj oproti původnímu architektovi v kontextu dnešní doby (a překvapuje mě, že si nikdo jeho kritizované sytě modré brýle nespojil s modrou barvou pilulek a že v tomto případě šlo zajisté o záměr) a jeho monology v rámci bullet-time byly pro mě jedním z nejsilnějších momentů a nastavením zrcadla (podobně jako v prvním filmu slova agenta Smithe). V době Marvelu, kde je vše řemeslně až sterilně dokonalé, se tak čtvrtý Matrix doopravdy jeví svou absencí akce jako pravý opak. A opět si myslím, že šlo o záměr. Další díl, víc akce, víc výbuchů, víc triků, víc všeho... v tom se Warneři doopravdy vysmívají dnešnímu komiksovému Hollywoodu a je to tak dle mého názoru dobře. V druhé půlce se film přehoupne do klasičtější roviny (aby se tedy něco dělo a jen se nefilozofovalo), na kterou staří fanoušci zřejmě čekali, a přesto je to stále film v akci až nečekaně minimalistický a komorní v porovnání s (v té době) megalomanským bitevním závěrem trojky. ...Proč tedy rozporuplné pocity? Film rozkročený mezi starým a novým, kde je spousta motivů naznačena a nevyužita, kde (alespoň pro mě) nebylo vysvětleno, jak technologicky svět čtvrtého Matrixu vůbec funguje (kdo z vás ví, jak je těžké hacknout zrcadlo) a kde se přeci jen z rozehraných námětů první třetiny dalo vytěžit asi něco víc. Takto výsledek působí spíše jako slibná fanfikce, na které se mělo ještě zapracovat.

Obvykle trpím averzí ke všemu, co je označeno jako remake a bylo to natočeno v posledních dvaceti letech. Nicméně Spielbergovi jsem samozřejmě musela dát šanci... Původní verze z roku 1961 byla bez pochyb ve své době zjevením. Nicméně dnešní optikou je z filmu cítit, jak moc už zestárnul, jak je až divadelně vyumělkovaný a poplatný své době. (Narozdíl třeba od Sedmi statečných z roku 1960, kde originál oproti remakeu z roku 2016 vítězí na celé čáře). Spielbergův remake je natočen moderními postupy s neuvěřitelně kreativní kamerou a přesto úžasně vystihnuje New York 50. let. Jeho West Side je rušným místem, které kypí vlastním životem. Hudební a taneční čísla jsou do jejích ulic vsazena jakoby do skutečného světa, ne divadelního. (Pokud parta Jets začne tančit uprostřed ulice, zastaví se provoz, lidé vystupují z aut a udiveně kroutí hlavou, co se to děje, lidé se zastavují na ulici - jak by to asi udělali skuteční kolemjdoucí, kdyby zahlédli někoho tančit uprostřed křižovatky.) ...Úžasná výprava, skvěle zvolení herci a lépe propracované charaktery, a samozřejmě bezchybně zaranžovaná a new yorskou filharmonií zahrána Bernsteinova hudba. Je to dokonalé, precizní a plné emocí. Škoda, že jde v kinech o kasovní propadák. Bohužel, co není v dnešní době z dílny Marvelu nevydělává.