kagemush

Pokud tomu chcete dát čtyři z pěti a nikoli jednu až dvě tak: ignorujte bílý neherce (včetně Mičuma , který v domnění že se jedná o japonskou mangu přehrává až trapno jest), kteří těm japonským alespoň v tomto dílku nesahají nikam, - přežijte první půlhodinu , kde se vůbec nic nestane ovšem unylé hudby a zoči voči scén přehršel, -vyprdněte se na to byť jen pomyslet na věrohodnost kohokoli a čehokoli. A proč ty čtyři - tak Polák uměl, né že né, pak ta parádní vybíjená u pana Yakuzy, ale hlavně pro ten detail, že když už si jeden ušmikne cokoli a zabalí to do bílého hadru, tak na hadru se udělá červená skvrnka a když se k tomu hadru tulíte, máte pak červenou skvrnku mezi vočima-no fakt, kdo tyhle detaily do filmu prosadil, tak právě ten může za to , že jsem hvězdama nešetřil. Jen nemůžu přijít na to, proč bych si to měl ještě někdy pustit.

Neoriginální, nudné. - Důkaz že tok času není lineární, páč si to čas při mém sledování tohodle  vzal několikrát kolem zeměgule a já tak prožil nejdelších patnáct minut mého žití.

Už zase jsem koukal na dva filmy v jednom. Oba poněkud banální co se storky týká, ovšem tomu akčnějšímu a napínacímu by i čtyři hvězdy slušely, ovšem ten fňuk žblebt plác ..... . To si zas ti ameríkánci na židy si hrající z kagemushe nehezky vystřelili.

Rozpustilá zábava na jeden večer pro starého škudlila. No ano, kvalitní Blu-ray vyjde v násobcích levněji, než obdobně rozpustilá prostitutka. Ovšem kvalitní rozpustilá prostitutka i já zestárneme mnohem pomaleji než tohle.

Kdyby se radši netočilo (a pak že zdroje nejsou-tedy jak na co ...), si možná řekli někteří tam zúčastnění skvělí herci, když uviděli výsledek. A nebo si to neřekli.

Spíše srandičky než (neo)noir. Sinatra s nadhledem  a přehledem. K tomu ta jeho Nancy se skvělým songem. Pro mě film týdne.

Kdyby bouře ...., srajda ve sklenici vody to je.

On je to vlastně komiks, ale i na komiks blboučký až běda. To že se postavy spíše pitvoří mi v komiksech zas až tak nevadí, ale hromadění logických nesmyslů dá na prdel jakékoli formě příběhu. Zde se v každém (!!) dílu něco najde. Alespoň v tom je seroš konzistentní.

Pro nás neonojristy kteří  s nádechem nostalgie furt dokola hltají neopakovatelné pecky hardboiled schoolistů pánů Hammeta či Chandlera (ale tak třeba i toho Mc Baina) jsou takovýhle seroše vzácnou manou v poušti mýdlových oper. A i když má dle mého Gardner blíže spíše k Rexíkovi Stoutovic než k výše uvedeným peckařům (nemám ho vlastně až na pár výjimek moc načteného) moc jsem se těšil. A dostalo se mi mnohého. I toho , že příště to může být ještě lepší.

Vůbec mi nevadila tzv. umělecká licence. Páč zrovna v tomhle příběhu by každý z účastněných tu svou storku podal jinak. A protože jsem si nad formou dílka a většinou dobře hrajících herců a herkyň slastně funěl, nemůžu jinak než že mé oko popatařilo jeden z deseti nej počinů české seriálové TV tvorby třicet let zpět.